OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Casanova - 10. kapitola

07.05.2011 (12:00) • Katie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1799×

10. kapitola

Sarah odešla pracovat k Stanleyovým a já šel zařídit vše potřebné na její stěhování ke mně. Cestou jsem přemýšlel, co udělám se svým vzhledem. Buď budu pořád ten ulízaný, brejlatý a nejoblíbený kluk a dožiju v klídku vysokou, anebo budu neodolatelný, sexy a oblíbený kluk, ale asi nedožiju vysokou. Za prvé, prozradil bych svoji identitu. Za druhé, Sarah by se asi necítila spokojeně, kdyby mě neustále obklopovala dívčí parta. A za třetí, všichni kluci a chlapi by si mě podali. Takže jsem vlastně rozhodnut.

Nasedl jsem do taxíku a ujížděl směr byt. Tam jsem se osprchoval, uklidil v celém bytě, šel vyprázdit některé poličky pro Sarah a pak jsem se oblékl do košile, na ni jsem si dal obyčejný svetr, ulízal si vlasy a na oči si nasadil nedioptrické brýle. A speciálně pro Sarah jsme se nastříkal deodorantem Play boy, abych byl pro ni neodolatelný.

Takhle jsem vyšel z domu a poprvé si to takhle kráčel po ulici. Došel jsem až ke Stanleyovým, kde jsem se posadil na schody a čekal, než moje kráska dopracuje.
Byl jsem spokojený. Cítil jsem se lépe teď, když jsem měl natrvalo holku. Milou, hezkou, nezkušenou holku. Nepřekážel mi žádný spor s kamarádem, protože jsem kamarády neměl. Ona mi postačí, bohatě.

Otevřely se dveře a já se zvedl ze schodů. Přivítal jsem Sarah letmým polibkem a spolu jsme šli k ní do bytu, aby jsem jí pomohl s balením těch nejdůležitějších věcí.

„Jak jsi se měla, lásko?” optal jsem se mile a políbil ji na spánek.

Spokojeně zavrněla jako kočka a odpověděla mi: „Nic moc no. Nebaví mě uklízet a navíc nesnáším Stanleyovy.”

„Proč to teda děláš?” zeptal jsem se nechápavě.

„Proč asi? Abych si vydělala nějaké peníze. Teď navíc budu potřebovat ještě o něco víc, abych ti mohla pomáhat s placením nájmu.”

„Ale prosím tě,” mávl jsem nad tím rukou, „moje rodiče mi ještě pořád posílají docela slušnou dívku peněz. A navíc, když teď nebudu po večerech do ložnic,” uchechtl jsem se, „najdu si práci. Takže se o nájem vůbec starat nemusíš.”

„Ne, Iane. Chci platit alespoň malou část. Prosím.”

Povzdechl jsem si. „Ty jsi tak paličatá.” Zasmál jsem se a políbil ji do vlasů. V jejím bytě jsem jí pomohl zabalit oblečení a pár věcí, co si chtěla vzít sebou a pak jsem si vzali taxík a jeli do mého – vlastně teď už našeho – bytu.

„Co hodláš provést se svým starým bytem?” zeptal jsem se Sarah, když jsem odemykal dveře.

„Nevím, pro všechny případy si ho nechám,” řekla a pozvedla jedno své dokonalé obočí. Položila krabicu na zem a já mezitím rozsvítil.

„Díky, že mi věříš, miláčku,” pronesl jsem ironicky.

„Páni,” vydechla, „máš to tu hezký.”

„Jo,” pokrčil jsem rameny, „ten byt našli rodiče a ti si na luxus potrpí.” Sarah procházela obdivně kuchyní a malým obývacím pokojem. Pak otevřela dveře, které vedly do koupelny a nakonec vešla do už naší ložnice s malou pracovnou.

„To je krása, Iane. Tak tady s tebou budu bydlet moc ráda,” usmála se a došla si za mnou pro polibek. Už s líbáním neměla žádný problém a uvěla to výtečně.

„Hm, víš že líbáš úžasně?” složil jsem jí poklonu. Sarah se na mě usmála a políbila mě vášnivěji. Obmotal jsem své ruce kolem jejího pasu a přitáhl si ji blíž, abych se mohl dostatečně vžít do polibku.

˜

Uběhl rok, od té doby, co se ke mně Sarah přistěhovala. A já ji ode dne miloval čím dál tím víc. Neomrzela mě a to ani když už byla sexuálně velmi zkušená. Právě teď vařila večeři a já studoval.

„Hezky to voní, lásko,” pochválil jsem jí, „co to bude?”

„Těstoviny zapečené se sýrem. Máš už hlad?” zeptala se starostlivě, odložila vařečku a posadila se mi na klíně.

„Jako vlk,” zasmál jsem se. Zvedla se a šla nachystat na stůl.

„Tak pojď,” zachichotala se a postavila na mé místo u stolu talíř plný zapečených brambor. Usadil jsem se ke stolu a vzal si do pusy první sousto. Chutnalo to výborně, musel jsem to Sarah pochválit.

Po večeři jsme si dali společnou sprchu – to byl nápad Sarah – a pak jsme šli spát. Můj andílek mi usnul v náručí a spokojeně si oddechoval.

Ráno jsme se oblékli, posnídali něco malého a vyrazili do školy autem. Sarah totiž před půl rokem prodala svůj byt za docela slušnou cenu a my si koupili auto.

„Pořád tě baví, předstírat, kdo jsi?” zeptala se vážně Sarah, když jsem šlápl na plyn.

„Pro tebe cokoliv,” zakřenil jsem se na ni.

„Tak to nemyslím, Iane. Proč neodhodíš tuhle tu masku?”

„Proč asi,” zvedl jsem oči v sloup. Někdy byla Sarah opravdu nechápavá. „Rok už nevykonávám noční pochůzky a místo toho dělám v KFC naběrače hranolek. Co by se stalo, kdybych odhodil brýle a ulízané vlasy a toto oblečneí? Všechny dívky by se na mě sesypaly a kluci by mě dali pořádnou nakládačku,” vysvětlil jsem jí.

„Co to takhle zkusit?” navrhla s úsměvem.

„O co ti jde, beruško?” měřil jsem si ji s přivřenýma očima. „Chceš o mě snad přijít nebo mě ošetřovat?”

„Ale, Iane,” zavrtěla hlavou, „copak tebe to baví? To bude už napořád nosit brýle, které ve skutečnosti ani nepotřebuješ a nosit ulízané vlasy, které ti vůbec nesluší?”

„Sarah, ty to asi nechápeš,” podíval jsem se na ni vážně, „pamatuješ si, co mě udělal ten bídák Stanley? Víš vůbec s kolikati zadanýma holkama jsem se vyspal?” Sarah sklopila pohled.

„Tak vidíš,” řekl jsem, „už to nebudeme dál rozebírat. Až dokončíme vysokou, pak se odstěhujeme a tam začneme nový život. Stejně tu nemáme přátele.”

„Ale máme tu byt a práci.”

„To jistě, uklízečka a naběrač hranolků, jaký to miliónový job,” zakřenil jsem se ironicky. Sarah se tomu zasmála.

„No tak dobře. Ty ulízané vlasy ještě půl roku přežiju,” řekla se smíchem a položila mi ruku na stehno. Když to udělala, po těle mi přejel proud. Pořád to ještě trvalo, to vzrušení vůči ní. Pořád mě přitahovala.

Jakmile jsme dojeli na parkoviště, vystoupili jsme z auta a každej jsme si šli svojí cestou ke skříňkám. Otevřel jsem svoji skříňku a vyndal učebnici.

„Iane?” uslyšel jsem známý hlas a zamračil se. Ne, to nemůže být ona! Otočil jsem se a přede mnou jsem spatřil Laura, opírající se o skříňku.

»

__________________________________

Tento díl je sice kratší, ale nutně jsem to potřebovala useknout zrovna tady. V textu jsou také odkazy na obrázky bytu. Někdo ovšem poprosil, aby sem ty obrázky nedávala (i když nechápu proč) tak alespoň pokud se nebude chtít dívat, nemusí na to klikat. ;)

Autor: Katie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Casanova - 10. kapitola: