Blodyn 22. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Nymfy se začaly vynořovat do skutečného světa. Netrvalo to ani příliš dlouho a Hector s ostatním i to zjsitili. Přípravy k dalšímu střetu mezi těmito dvěma druhy započaly...

24.01.2011 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3066×

Blodyn začala bušit do dveří a křičet, ale nikdo nepřišel. Bylo to marné. Sklouzla po dveřích na zem a opřela o ně hlavu. Po tváři se jí začaly řinout slzy. Byla naprosto bezmocná, odkázaná tu jen sedět a čekat. Třást se strachy, že ten koho miluje zemře rukou jejích vlastních, těmi, kdo dříve byli jejími přáteli.

Když tu byla tak dlouho sama a jediné co mohla dělat bylo znovu se nořit do vzpomínek, uvědomila si, že ten netvor je pro ni to nejdůležitější, co vlastně má. Bylo jí jedno co udělal, nedokázala by se na něj pro to zlobit. Milovala ho a jestli zemře, půjde za ním. Třebas i do horoucího pekla.

22. kapitola

Přípravy ke střetu

Celé sídlo upírů se rozezvučelo, když jím proběhl jeden z vnějšku. Byl to jeden z té lůzy, která by normálně nemohla překročit ani práh, ale jemu to bylo nyní očividně jedno.

„Potřebuju mluvit s vládcem, je to nutné,“ vyhrkl na jednoho z procházejících, ale ten ho jen od sebe jen odšťouchl.

„Co se děje?“ ozvalo se za ním a chodbou k němu chvátal vyšší muž s vlasy staženými na krku. „Jsem Gustav, jestli...“

„Viděl jsem něco divného... někoho... Vypadali strašně zvláštně a pořád jich přibývalo...“ chrlil ze sebe mladý upír, že jej Gustav musel zarazit.

„Pojď raději se mnou a v klidu mi to všechno řekni.“

Netrvalo ani deset minut a Gustav vpadl do Hectorovy pracovny.

„Máme problém!“ vyhrkl téměř bez dechu.

Hector právě stál u okna a tak se k němu jen otočil a povytáhl obočí. Byl by docela i rád za nějaký. Alespoň by to odpoutalo jeho myšlenky.

„Nymfy jsou tady!“

„Cože?!“

Tahle zpráva byla pro Hectora jako výbuch. Opřel se dlaněmi o stůl a zahleděl se na svého přítele.

„Jsi si jistý?“

Gustav přikývl.

„Zahlédl je jeden mladík. Netušil co jsou zač, ale to kolik se jich objevilo ho vyděsilo. Museli mít i další cestu jak se sem dostat.“

„A ta cesta přes můj pokoj?“

„Nic,“ zavrtěl halvou. „ Buď se nám ji podařilo zničit, nebo vědí že o ní víme. Osobně bych hádal to druhé.“

Hector cítil to napětí co náhle ovládlo celé jeho tělo i mysl. Jeho první myšlenka však nebyla na to, co se může stát, ale zda je s nimi i Blodyn. Jestli ano, tak ji musí najít. Byla tak drobná a křehká...

„Hectore probuď se!“ okřikl jej Gustav. Bylo mu naprosto jasné, na co myslí. „Pochybuju, že je s nimi. Ještě určitě není tak silná, aby jim byla co platná.“

„Gustave, ty jsi se už někdy s nymfami střetl?“

Na okamžik se zarazil nad touhle nečekanou otázkou.

„Ano, proč?“

„Jaké jsou, myslím, čeho jsou schopny? Vždy jsem si je představoval jako éterické bytosti, které nejsou ani schopné úskoků a bezcitnosti. Jenže teď se zřejmě chystají na nás zaútočit.“

„Ony jsou více méně takové jak říkáš... Na co se mě vlastně ptáš, Hectore?“

„Kdybych já měl slabý článek, někoho, kdo by mohl ostatní ohrozit a kdo by měl co do činění s druhou stranou, okamžitě bych se jej zbavil. Myslíš, že by...“

„Ne,“ zavrtěl okamžitě hlavou Gustav. „Nikdy by něco takového neudělali někomu ze svých řad. Potrestat ano, ale tohle? Ne!“

Hector si uvědomoval, že se vlastně děsí, že by ještě někdo mohl být jako on. V tu chvíli si opravdu připadal jako netvor, kterému v jeho bezcitnosti není rovno. Až do téhle chvíle mu to však nikdy nevadilo...

„Dobře,“ přikývl po chvíli. „Musíme se na ně připravit. Svolej všechny naše z okolí.“

„Nejsem si jistý jestli to bude stačit,“ zarazil jej Gustav. „Prý je jich na tři sta.“

„To možná ano, ale také si uvědom, co jsou zač...“

„No právě že si to uvědomuju.“

Hector se na něj podíval. Netušil proč mu ty křehká stvoření dělají takové starosti. Byli tak křehcí a drobní... Jenže zároveň věřil jeho úsudku. Byl to vlastně jediný, kdo si je ještě pamatoval.

„Tak tedy vyzvi i ostatní.“

O tři hodiny později se před jejich sídlem začala shrocovat celkem početná skupinka. Hector stál opodál a dohlížel na ně. Bylo vidět, jak jim vidina boje zvedla náladu a jejich bojovnost s každou minutou rostla, že se málem servali i mezi sebou.

Z jednoho z oken to sledoval i Gustav. Měl obavy. Nikdo z těch tam dole neměl ani ponětí do čeho se řítí. Dokonce i Hector na něj hleděl, jako by jen zbytečně plašil a neposlouchal jeho varování. Tohle prostě nemohlo dopadnout dobře.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování