OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Another Hunger games 2. kapitola

08.12.2012 (19:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1146×

2. kapitola: POLIBEK

Věděl, že může usnout, ale jenom proto, že má tak lehký spánek.

A opravdu si ho cenil – přišel mu vhod.

Slyšel je totiž přicházet.

Pár nohou se hnal přímo k němu. 

Hurikán se na stromě ani nepohnul – byla hustá tma, bylo nemožné, aby ho viděli.

Ale on přes černotu viděl dobře.

Byla to dívka, zůstala stát přesně před jeho stromem. Vzpomínal si, že se jmenuje Curnika.

Chvíli se vydýchávala a rozhlížela na všechny strany, ale ani jí nenapadlo podívat se nad sebe. Po chvilce rozjímání začala rukama šmátrat po zemi a za okamžik zahlédl Hurikán jiskřičky a malý ohýnek.

Podrážděně obrátil oči v sloup. Ta holka z Devátého kraje musí být úplný idiot.

Jistě, je zima, ale profesionálové nejspíš loví a tímhle jako by volala „Pojďte mě zabít!“.

Navíc tím dostala do nebezpečí i jeho. Hloupí lidé jsou vážně nebezpeční.

A pak to zahlédl. 

Dřevěný luk a toulec šípů, který se jí houpal na zádech.

Kousl se do rtu. Sakra, byl by to nechal být – mohl prostě neslyšně zmizet a nechat ji svému osudu. Jenže… luk je nejvhodnější zbraň, která může v Hladových hrách existovat.

Obzvlášť pro někoho, kdo umí lézt po stromech tak neslyšně, že nevyděsí tamní zvěř...

Hurikán bojoval sám se sebou. Svíral rukojeť nože a váhal.

Ten luk chtěl, ale ona se ho jen tak dobrovolně nevzdá. A bylo by tak snadné, spustit se ze stromu a…

Měl pocit, že mu žaludek udělal kotrmelec. Musel se rozhodnout. A rychle, profíci už mohli být na cestě sem. 

Ta holka stejně umře. To byl jeho argument. Nebylo možné, aby někdo tak hloupý přežil.

Navíc… on ji zabije bezbolestně, narozdíl od profesionálů.

Začal tiše slézat dolů a pak neslyšně seskočil z nejnižší větve.

Teď byl přesně za jejími zády a ona to ani nezaznamenala.

Nedožila by se rána. 

Na to myslel, když jí rukou pevně zacpal ústa a druhou jí prořízl hrdlo.

To, že zemřela téměř okamžitě, mu prozradila rána z děla.

S myšlenkou tiché omluvy ji položil do trávy, vzal si luk i šípy a sáhl do větví pro batoh.

Oheň nechal plápolat – jen ať přivede profíky na špatnou cestu.

Sám se vydal hlouběji do lesa. 

Brzy začne svítat.

HUNGER GAMES

Drobná postava utíkala lesem.

Měla opasek napěchovaný čepelemi, přesto běžela jako o život.

Skutečně běžela o život.

Byla to dívka ze Třetího kraje, Saze. Hned první den se jí podařilo přidat k profesionálům.

Přestože byla bez partnera, byla poslána na obchůzku okrajem lesa.

Hledat zbývající zbloudilé splátce, které by mohla rychle odpravit.

A jednoho skutečně našla.

Jediného, u kterého byla přesvědčená, že nepůjde tak snadno odstranit.

Vzduchem prosvištěl šíp, který se jí zabodl do Achillovy šlachy a ona s vyjeknutím dopadla mezi spadané listí. Chtěla se zvednout a pokračovat, ovšem hluboko do ramene se jí zarazil nůž.

Bolestně zasténala, ovšem co jí to bylo platné. Jezero s profesionály bylo daleko, nemohli ji slyšet. Tak se z posledních sil otočila na záda, aby čelila své smrti.

Přicházela pomalu a s okázalostí, neměla kam spěchat.

Pár kroků před ní vytáhla z opasku dlouhou štíhlou dýku.

Chorobný strach ji při pohledu do její ledově klidné tváře ochromil natolik, že ani nedokázala poprosit, aby to skončila rychle. Příliš se bála bolesti.

Černovláska si nad ni klekla, její obličej byl tak blízko, že Saze ani neviděla, kam zmizela její ruka s čepelí.

„Ššš...“ chlácholila jí sametovým hlasem.

Nebylo to výsměšné. Nebylo v tom ani nic zvráceného.

Prostě jen upřímný pokus o dívčino uklidnění.

Než tím ale mohla být Saze skutečně ohromená, skrz jamku v podpaždí jí zajelo ostří do těla a rychle se dostalo k jejímu srdci.

V tu chvíli se k ní černovláska sklonila a přitiskla své plné rty na její chladnoucí.

Nechala je tam, dokud z děvčete nevyprchal život. Pak vstala a odešla.

HUNGER GAMES

Hurikán uslyšel výstřel a hádal kdo.

Roseta? Někdo z profíků? Ta nebezpečná holka?

Nebo ani jeden z nich. Pak už zbývá jen kluk ze Šestého kraje – na toho si Hurikán vzpomínal velmi dobře. Měl asi dva metry, jak do výšky, tak do šířky. Byl by zatraceně rád, kdyby ho profíci oddělali, protože pomyšlení, že by měl bojovat s takovým hovadem (Pozn.a.: Pardon. :D) se mu nelíbilo.

A pak ještě kluk z Desátého kraje, na kterého si nepamatoval.

Takže patnáct mrtvých. Osm zbývá.

Hurikán nastražoval pasti a neustále sledoval okolí.

Zdálo se, že tu byl převážně klid.

Byl to sice druhý den a zemřelo dost splátců, aby to diváky zabavilo, i přesto se obával toho, že Tvůrci her způsobí nějakou přírodní katastrofu, aby ho nahnali do středu dění.

V minulých ročnících viděl obrovské ohnivé stěny, jedovaté mlhy, vlny nebo dokonce divoká zvířata.

Naštěstí ho do odpoledne nic takového nepostihlo, tak šípem zastřelil králíka a ještě před setměním ho upekl. Z bochníku chleba jen uždiboval – vydrží dlouho, tak si ho schová na zlé časy. Zbytek masa dal do batohu a vyrazil na cestu.

Přestože se snažil šetřit, zbyl mu jeden litr vody.

To není dobré, je horko a on brzy bude potřebovat další.

Nehodlal se vrátit zpátky k jezeru, které obývají profíkové, a tak musel najít vlastní zdroj vody.

A jelikož jediné, co o hledání vody věděl, bylo, že teče dolů, vydal se do údolí.

Dlouhá cesta ho brzy vyčerpala a v dvoulitrové lahvi zbyl jen pouhý zbyteček vody.

Jediné, čeho dosáhl, bylo, že došel na okraj Arény. Příkrá a nejspíš umělá skála pro něj znamenala konečnou.

Otrhal z keřů nějaké bobule, snažil se z nich dostat co nejvíce šťávy a ozval se další výstřel z děla. A za ním další. Další dva jsou mrtví.

Už jich v Aréně zbývá jen sedm.

V noci na obrazovce spatřil Rosetinu tvář spolu s dívkou ze Třetího kraje a chlapcem z Desátého.

On i ta nebezpečná holka… přišli v tenhle den o své partnery. 

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Another Hunger games 2. kapitola: