OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Another Hunger games 1. kapitola



Another Hunger games 1. kapitolaTen příběh zná snad každý. Co když se ale odehrál docela jinak? Sedmdesáté čtvrté Hry se opravdu losovalo - ovšem byli vybráni úplně jiní splátci. Konkrétně za Dvanáctý kraj Hurikán Hawthorne.

1. kapitola: NECHŤ HRY ZAPOČNOU!

 

Cinna se usadil na koženou pohovku s trochu podmračeným výrazem, který u něj nebyl zvykem. Za pár minut měly začít Hladové hry a on - stejně jako všichni ostatní obyvatelé Panemu – byl povinnen se ně dívat.
Ovšem jako jeden z mála obyvatel Kapitolu s nimi nesouhlasil.

Přišlo mu to hrozné. Donutit dvanáct podmaněných Krajů, aby vydaly své děti napospas Kapitolské zábavě. Nemohl věřit tomu, jak rychle se to ujalo. Nedokázal pochopit, že už tohle šílenství trvá sedmdesát čtyři let. Už necelé století jsou každý rok dvě děti z každého Kraje vhozeny do Arény, aby mezi sebou bojovaly na život a na smrt. Z dvaceti čtyř může přežít jen jeden.

Jen jeden může být vítězem.
Otázkou zůstává… jaké je to vítězství?

 

Z myšlenek ho vytrhl hlas Claudia Templesmithe, komentátora Hladových her, a Cinna přesunul své světle zelené oči na obrazovku. Na okrajích Arény se právě objevili splátci a on měl jen šedesát vteřin, aby si je mohl nehybné prohlédnout. Je to profesionální záležitost, Cinna se hodlal příští rok stát vizážistou nějakého z účastníků a proto si musel dát pozor, aby nezopakoval něčí výtvor – to by bylo na poprvé učiněné faux-pass.

 

Nestíhal. Sotva očima došel k druhému splátci z Devátého kraje, ozval se zvuk gongu.
Většinou celá situace probíhala stejně. Zhruba polovina splátců se vydá k Rohu hojnosti včetně profesionálů, kteří se už stihli sdružit, a tak si mohou chránit záda. Ti, kteří se vydávají na vlastní pěst, jsou zmasakrováni. První den umírá zpravidla nejvíce účastníků.

 

Během této pasáže většinou Cinna odcházel z místnosti, ale tentokrát zůstal na místě.
Zachytil totiž něco, co ho zaujalo. Jeden splátce byl daleko rychlejší než ostatní, rychlejší než profesionálové. Bylo to černovlasé děvče z Desátého kraje, dorazilo k Rohu hojnosti jako první.
Když si ji Cinna prohlédl pečlivěji, zjistil, že to nebyla její rychlost, co ho zaujalo.
Bylo to proto, že to děvče vypadalo, že do Arény vůbec nepatří.

 

Její dlouhé černé vlasy se leskly ve slunečním světle, vypadaly velmi kvalitně. Takové by vizážisté nemohli dát dohromady za pouhý týden a jak Cinna věděl, podmínky v Desátém kraji nejsou zrovna dobré. Její bílá alabastrová kůže vypadala na pohled velmi jemně, bez jediného nedostatku. Červené vykrojené rty nebyly ničím zvýrazněny, ani nepotřebovaly.
Cinna byl ohromen. Byl to ten případ přirozené krásy, kterou tolik miloval a jejíž náznak viděl za svého života možná jednou. V Kapitolu byli všichni mladí lidé vylepšení, zmalovaní a vyumělkovaní. Lidé v krajích mu většinou připadali jednotvární, a ti v Osmém až Dvanáctém kraji téměř zubožení. Tahle holka…

 

Mezitím, co polemizoval, popadla černovláska první zbraň – opasek se sadou nožů.
Jeden z nich vytáhla a odrazila jím jiný, který jí mířil přímo na hlavu.
Nemohla ten útok vidět, přesto ho zablokovala, jako by to byla ta nejsnazší věc na světě, a hodila svůj vlastní, aniž by se ohlédla. Zasáhla splátce ze Třetího kraje do prsou a ten klesl k zemi. Její tvář zůstala dokonale klidná, chladná… bezvýrazná.

 

A mířila dál. Popadla velký batoh se zásobami, meč, další nůž, vyhnula se několika hozeným zbraním a její modré oči padly na stříbrný luk se dvěma toulci šípů na samém vrcholu Rohu hojnosti. Profesionálům ale už došlo, že se na ni mají zaměřit. Ve chvíli, kdy se odrazila od země, se do místa, kde stála, zabořilo hned několik nožů, šípů a sekera.
Nezastavila se. Létala mezi úzkými stupínky na Rohu hojnosti, jako by to snad byly odrazové můstky. Profesionály její výstup nejprve zarazil, pak se do ní pustili s ještě větší agresí. Žádná ze zbraní ji ovšem nezasáhla a to mohla být hozena sebeprudčeji.
Na vrcholu Rohu vytáhla černovláska z opasku hned tři nože a zasáhla jimi tři profesionály. Popadla stříbrný luk, obrátila se zády k lesu a odrazila se.

 

Bylo to, jako kdyby skutečně letěla. Záběr už se dokonale vykašlal na ostatní hráče a zabíral jen její salto nazad. To, jak se se zavřenýma očima vyhýbala letícím zbraním, jak její dlouhé vlasy švihly vzduchem a jak lehce doskočila na nohy. Probodla mečem vysokého kluka, který jí stál v cestě, a vyrazila k lesu. O další vteřinu později zmizela mezi stromy.

 

Cinna už pokračování masakru nevnímal. Před očima měl stále pouze záběr toho, jak se černovlasé děvče ztratilo v lese. Dosud ve Hladových hrách nikomu nefandil a téměř se modlil za každé dítě, které vstoupilo do Arény.
Letos měl svou… úplně první favoritku.

 

 

HUNGER GAMES

 


Hurikán se vzpamatoval až ve chvíli, kdy nejspíš nejnebezpečnější osoba v téhle aréně zmizela mezi stromy. Uvědomil si, že v rukou pořád svírá malý batoh, ale dosud neměl žádnou zbraň.
Ani se nerozhlédl po Rohu hojnosti a už si ho všiml splátce z Pátého kraje.
Obratně se vyhnul jeho noži a pěstí mu ho vyrazil z ruky. Aniž by nad tím moc přemýšlel, zarazil mu čepel do břicha, a následně se s ní v jedné ruce a batohem ve druhé rozeběhl k lesu, co nejdál od místa, kde zmizela ta černovlasá holka. Adrenalin mu tepal v žilách jako droga a nutil ho běžet rychleji a hlouběji do lesa. Několikrát se ohlédl, ale zdálo se, že ho nikdo nepronásleduje. Přesto nedokázal zpomalit.
Právě jsem zabil člověka.

Doma chodil do zakázaného lesa pytlačit každý den. Každý den zabil nějaké zvíře.
Jak se to vlastně lišilo od vraždy?
To bylo právě nejhorší – nelišilo se to absolutně nijak. Ten kluk byl úplně cizí, snad ho ani neslyšel mluvit a bylo to buď on, nebo Hurikán. Volba byla jasná.

Přesto Hurikán dál křečovitě svíral nůž, kterým vzal tomu chlapci život.
Nemohl na to nemyslet, nemohl necítit vinnu… Jak to ta černovlasá holka vlastně dělala?
Byla tak ledově klidná, ani nepohlédla své oběti do tváře a to, jak se pohybovala… jako by na Hry trénovala celý život. Jenže to nebylo možné – byla z Desátého kraje.
Život tam není o nic růžovější něž ve Dvanáctém kraji, přesto…
Věděl, že pokud se s ní v lese setká, tak to bude jeho konec.

Po několika hodinách skutečně zastavil.
Možná jen proto, že se začalo smrákat. Sotva si vybral strom, na kterém stráví noc, ozvala se první rána z děla. A po ní další. A další. Třináct. Velmi příhodné číslo.
Hned první den zemřelo třináct dětí, polovina splátců byla už po smrti.
Nejspíš je odrovnali profesionálové, kolik jich tak může být?

Hurikán potřásl hlavou, nemělo cenu nad tím přemýšlet.
Brzy to určitě zjistí, možná na vlastní kůži.
Místo toho se vytáhl ještě na vyšší větev a konečně otevřel batoh, který jako jediný ukořistil.
Spací pytel, sluneční brýle, malý bochník chleba, kotouček drátu a dvoulitrová láhev vody.
Nebylo to špatné, vlastně to mohlo být o hodně horší. Měl vodu, to bylo hlavní.
Měl dokonce i jídlo a drát, s nímž mohl nalíčit oka, čímž si mohl sehnat další.
V noci bude určitě zima – měl spací pytel.
Neměl sirky, ale to pro něj nebyl zas až takový problém – dokázal vykřesat oheň prakticky z čehokoliv. A měl zbraň.


Slušný začátek, pomyslel si a přemítal nad tím, jak si sebe v Aréně představoval.
Bezbranný, bezmocný uprostřed pouště. Žízeň a hlad. Zima.
V tuhle chvíli se nemusel bát ničeho z toho. Kromě ostatních splátců.
Před obličejem mu znovu prolétl obraz té černovlasé holky.
Jo, dám si pořádný pozor, abych se jí vyhnul, pomyslel si, když ulehal na tlustou větev, zabalený ve spacáku, s nožem v ruce.

 

Jakmile padla noc, slyšel Hurikán hymnu, která předcházela rekapitulaci dnešních úmrtí.
Mezi větvemi na obloze viděl emblém Kapitolu a vzápětí se objevily obrazy zesnulých.
Hurikán si z toho předchozího týdnu pamatoval jen málokoho, většinou to byli profesionálové a ti na obrazovce samozřejmě nebyli. Ani černovláska tam nebyla.
Hurikán mohl jen stěží doufat, že ji profesionálové dohonili, zatímco on prchal do lesa.
Oba dva splátci z Druhého kraje jsou mrtví, to by se dalo považovat za dobrou zprávu.
Chlapec ze Třetího. Oba dva z Pátého. Děvče ze Šestého. Oba ze Sedmého i Osmého. Chlapec z Devátého. A oba z Jedenáctého. Takže Roseta ještě žije.
Hurikán na okamžik zapřemýšlel nad tím, jestli ji přece jen nemá vyhledat a spojit se s ní.
Ale pak si vzpomněl na její odměřený výraz a chladná slova a přešlo ho to.
I když jsou ze stejného Kraje, tady hrají každý sám za sebe.

Hurikán se nevesele usmál.
Nechť Hladové hry započnou.



Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Another Hunger games 1. kapitola:

10. Trisha přispěvatel
26.08.2015 [18:21]

TrishaNuz hunger games ma sklamali. Napad bol dobry ale prevedenie slabe. U teba je to ine. Pacu sa mi to hlavnezaciatok zo Cinom... EmoticonEmoticon On je moja najoblubenejsia postava s ktorou som bola spokojna. Takze mas u mna za to velke plus. Dalsia cast s Hurikanom bola dobra akurat to dievca... co je superhrdinka? Bolo to troska nerealne ale budis. Dufam ze to poriadne vysvetlis. Za mna je to super. Emoticon Emoticon Emoticon

9. RenyNew přispěvatel
26.08.2015 [12:51]

RenyNewZajímavý nápad, poslat do arény Hurikána. Věřím, že si poradí, je to HURIKÁN :-D. Myslím, žes ho vystihla přesně - nejprve instinktivně bodne, pak ho to ale svým způsobem trápí.
Jsem zvědavá, co se vyklube ze záhadné černovlásky.
Úvod věnovaný Cinnovi byl dobrým tahem, bylo to neotřelé.
Čte se to dobře a tak hurá na další díl :)

8. Ali přispěvatel
03.01.2014 [18:31]

AliPáni! Hledala jsem něco úplně jiného a narazila jsem na tenhle skvost. Jak je možné že mi vlastně utekl? Emoticon Nechápu! Je úžasné, jak jsi to celé pojala. Cinnův začátek a pak Hurikán... Opravdu se mi to líbí. Emoticon

7. Alisa
14.10.2013 [12:58]

Povídku jsem přečetla až nyní, ale jsem z ní naprosto nadšená. Když pominu úžasný nápad s "nepřirozeně dobrou černovlasou holkou", tak musím vychválit Tvůj styl psaní. Vážně super!

6. zuzik přispěvatel
30.12.2012 [0:21]

zuzikJe to rozhodne zaujímavé a veľmi dobré, len jedna chyba- prílišné zidealizovanie si postavy, ked je prilis dokonala je to zle, ale inak super :-)

5. Randa
28.12.2012 [21:33]

Páni, vypadá to vážně zajímavě... Emoticon Emoticon Emoticon

07.12.2012 [23:21]

Celkom pekne napísané, vyzerá to celkom zaujímavo Emoticon Len na konci si trochu protirečíš, si tam napísala, že si pamätal hlavne profesionálov, ktorí na obrazovke samozrejme neboli a pár viet po tom píšeš, že obaja z Druhého kraja boli zabití a tí sú profesionáli Emoticon Ale inak je to pekné Emoticon

3. MaybellineEver přispěvatel
05.12.2012 [16:46]

MaybellineEverDěkuji, budu se snažit dál. :)

2. MeridaOConnor přispěvatel
05.12.2012 [14:51]

MeridaOConnorPáni, musím říci že jsem to od začátku dokonce četla jedním dechem. Nádhera! Osobně mám Hunger Games opravdu moc ráda a tohle (obzvlášť styl kterým jsou napsané) a tohle se jim hravě vyrovnává, dle názoru mého. :) Nemůžu se dočkat dalšího dílu.

1. Poisson admin
05.12.2012 [14:10]

PoissonJak už jsem tu jednou psala, u jiné povídky na motivy Hungry Games, knihy mě velmi, ale velmi zklamaly, proto jsem nesmírně ráda, že se do tohoto tématu někdo pouští na vlastní pěst. Kapitola se mi moc líbila a určitě se budu těšit na další díl! Za mě Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!