Anna's Suffering - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Anna příjde domů a zaslechne hádku svých rodiču, nechce to se svou mámou rozebírat, ale to netuší, co jí čeká ještě další den.

24.07.2013 (20:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 812×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

2. kapitola

Když jsem přišla domu, slyšela jsem jak se rodiče opět hádají. Ach jo, už je to tady zase. Když jsme bydleli v New Yorku a máma dělala pro firmu Bass industries jako právnička. Tak se hádali neustále a pořád dokola a taky popadalo pár talířu.

„Zase jsi byl s tou děvkou!“ Zaječela máma

„ Nebyl jsem s nikým!“ Najednou se ozvala rána jak se sklo roztříštilo o zeď.

„Ne? A co je tohle?!“ Nevěděla jsem, jestli tam jít podívat se a trochu po nich vyštěknout.

„Ty seš šílená hysterka!“ Zařval otec, stála jsem jako bych právě zamrznula na místě.

„Měla jsem se na tebe vykašlat, když jsem mohla! Věčně se s někým taháš, ty parchante!“ Najednou začali lítat další věci po otci.

„Prosímtě, dej mi pokoj!“ Najednou otec vyšel z kuchyně, jenom se po mě podíval a nic mi k tomu neřekl, otevřel dveře a zabouchl za sebou. Zamrkala jsem, pak už vyšla máma. Vyběhla jsem schody do pokoje, nechtěla jsem s ní mluvit.

„Zlato?“ zaklepala na dveře mýho pokoje.

„Jdi pryč!“ Zvýšila jsem hlas a strčila si sluchátka do uší, ale vůbec to nepomohlo. Kdybych se třeba zamkla, tak mi při nejlepším vyrazí dveře. Už jednou to udělali mému bratrovi. Podívala jsem se na mámu, která si sedla na mou postel a něco říkala, neslyšela jsem jí.

„Miláčku s tvým tátou nám to už moc neklape.“ Snažila se mi to vysvětlit, když mi vytahla sluchátka s uší. Zavrtěla jsem hlavou.

„To jsem slyšela! Běž pryč, mami! Chci být sama..“

„Nech si to vysvětlit, zlato.“ Ušklíbla jsem se.

„Ne, nechci..“ Už jsem s ní dál přestala komunikovat, nebudu se s nima bavit. Pokud se budou takhle dohadovat.

Zalehla jsem do postele a chtěla to všechno jednoduše prostě zaspat. Všechno tohle i mou pitomou školu.

Ráno jsem vylezla z postele, v noci jsem toho moc nenaspala a bylo to na mě hodně vidět. Rozhodla jsem se, že použiju trochu pudru a zamaznu tím kruhy pod očima. S rodičema jsem u snídaně nepromluvila ani slovo. Docela bych řekla, že tohle byla tichá domácnost. Po snidani jsem vypadla do školy. Netěšila jsem se tam, protože slyšet jejich řeči, na to jsem fakt neměla náladu a kamarády jsem si dělat ani nechtěla.

„Heleme se kdo tu je, naše Boleynovic děvka.“ Linda mi hodila ruku kolem ramen.

„Vážně pěkné uvítání, Lindo.“ Zašklebila jsem se.

„Umím i lepší.“ Strčila do mě a ja jsem spadla na zem. Podívala jsem se na ní.

„Co jsem ti udělala?“ Vyjela jsem po ní, sehla se ke mně.

„To, že ses vůbec narodila.“ Pousmála se.

„Lindo, bacha na ní, ta Boleynovic děvka je nebezpečná.“ Zamrkala jsem co to má znamenat.

„Jak nebezpečná?“

„Třeba aby tě se svou šikonovstí nezajela..“ zasmál se, mě bylo jasný jaká bije.

„Ona někoho zajela?!“ Zavrtěl hlavou.

„Ne, vůbec ne..“ Podal mi ruku, aby mi pomohl na nohy, chytla jsem se ho a zvedla, sklonil se mi k uchu a pošeptal.

„Vím, co jsi udělala Mikeovi,mohlo by ti to zkazit pověst.“

„Co po mě chcete?!“

„Chceme se jen pobavit.“ Linda pokrčila rameny „Co, kdybys ve tři přišla za náma.“

„Kam?“ Netušila jsem se, co se děje.

„Na hřiště.“ Pousmála se.

„Uvidime se tam..“ Plácla mě do zad a zmizela někam do dálky a já šla na všechny hodiny, co jsem dneska měla.

O PÁR HODIN POZDĚJI

Stála jsem na hřišti a čekala jsem na Lindu, toho kluka ale nikde nebyli. Najednou se začalo kropit hříště, takže voda stříkala na mě. Zaječela jsem a rozeběhla se pryč z hřiště.. Najednou se tam objevili a zastavili mě přímo uprostřed toho deště.

„Měla by ses převléct, budeš to potřebovat.“ Linda do mě strčila a srazila mě na zem, přímo mě povalila na tu zablacenou část. Pokusila jsem se jí ze sebe dostat , přidržela mě u země.

„Vážně jsi taková děvka, jak se o tobě říka? Nebo jsi nevinná panna?“ Uculila se, chytla mě za culík a zatahla hlavu dozadu. Polknula jsem, když jsem za sebou viděla toho kluka.

„Co s ní udělame?!“

„Jen do toho, ale ja jí neudržím dlouho na zemi.“

„Nic jsem vám neudělala!“ Zakňourala jsem

„Už jsem ti to říkala!“

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování