OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Agentka: Úvod + 1. kapitola



Agentka: Úvod + 1. kapitolaKonečně se objevilo i v mé tvorbě trochu té pravé urban fantasy. Mezi lidmi se v našem světě vyskytují taktéž různé nadpřirozené bytosti, jako například upíři či vlkodlaci. Mladá žena, nechávající si říkat pouze Ag, nepatří však přímo k žádné z těchto ras. Ona je něčím jedinečným a svou moc se rozhodla využívat ve prospěch tajné vládní organizace pro ochranu lidské populace před ostatními druhy. Její lidští kolegové však nejsou dost silní, aby jí napomáhali na jejích misích, a tak stojí v podstatě sama proti tisícům nepřátel po celém světě. Celý její život je nebezpečnou akční hrou, ve které je hlavní hrdinkou… sladkým snem o vlastní dokonalosti.
Pozor! Některé kapitoly této povídky nebudou vhodné pro čtenáře mladší 18 let!

Úvod k povídce: Agentka

Hlava mi třeštila. Tak strašně to bolelo. Zrychleně jsem dýchala a přitom mi připadalo, že ten vzduch v mých plicích je naprosto nepodstatný. Neslyšela jsem tlukot svého srdce, ale věděla jsem, že bych měla… bylo to divné.

Kousek ode mne něco zakřupalo. Děsivě hlasitě. Otočila jsem se za tím zvukem a pokusila se ucuknout před možným blížícím se nebezpečím. Bledé ruce byly pokryty vrstvou jehličí a hlíny, kterou jsem měla zabořenou pod nehty. Zmateně jsem zaostřila na pohledný obličej muže a splašeně dýchala. A ta vůně…

Poznání mě zasáhlo jako blesk.

Vzduch byl nepodstatný. Tep neexistoval. Lidé lákavě voněli. To nemůže být pravda! Zavrtěla jsem hlavou a couvla ještě kousek od cizince. Chtěla jsem, aby mě tu nechal. Aby se hlavně už nepřibližoval. Zády jsem narazila do stromu, který se pod tou silou lehce otřásl. Byla jsem tak unavená. A hladová!

Polkla jsem a přála si, aby mé ruce smáčely slzy, abych zjistila, že tohle je jen špatný sen, že to není realita. Nesplnilo se. Mé oči zůstaly suché. A muž mi nedal prostor. „Nebojte se, nechci vám ublížit,“ brouknul ke mně. Hořkou pravdou bylo, že já mu ublížit chtěla. Ne schválně, ale nedalo se tomu odolat. Byl příliš blízko. Krk jsem měla v jednom ohni. Tělo si žádalo další energii. Potravu.

Z hrdla se mi vydral zvuk, který spíše připomínal vrčení. Má ruka téměř samovolně vystřelila ke krku muže a já hleděla do jeho čokoládových očí. Zděšení. Strach. To jsem v nich viděla.

„NE!“ rozkázala jsem sama sobě a najednou… to bylo v pořádku. Necítila jsem. Neviděla jsem jeho tepající žíly. Neslyšela jsem šum krve. Byla jsem ve tmě a v tichu, bez podnětů z okolního světa. A po chvíli mě opustilo i krátce nabyté vědomí…

 

Kapitola první… „Dobré ráno, Ag.“

Jasně zelené oči se doširoka otevřely. Žena s dokonale hladkou a aristokraticky bledou pokožkou se vyšvihla na nohy rychleji, než by člověk považoval za možné, a bez váhání zamířila do koupelny, aby si rozčesala dlouhé blonďaté vlasy s medovými odlesky a opláchla si obličej chladnou vodou. Pohlédla na sebe do zrcadla a pak vytáhla z poličky líčidla – stačila tužka, řasenka a rudá rtěnka, a byla připravená k tomu, aby vyrazila do společnosti.

Dokonalá, zhodnotila svůj vzhled v duchu, přesunula se zpět do honosné ložnice a vytáhla ze skříně krátké černé šaty, u kterých sukýnka nesahala ani po kolena, a doplnila to o černé kozačky na dosti vysokém podpatku. Stavila se ještě do kuchyně, kde měla menší ledničku plnou sáčků s pochybnou, avšak pro ni již dobře známou hustou tekutinou v různých barvách. Jednoduše zuby odtrhla uzávěr od borůvkově modré svačinky a najednou obsah půllitrového obalu vypila, načež s úšklebkem na tváři odhodila plast do koše a vydala se ven z bytu. Přiložila prst k čidlu u dveří a za chvíli už jela výtahem dolů do garáží.

Jen co se nadechla chladného vzduchu, který nyní, z brzkého jara, nebyl ničím neobvyklým, už před sebou spatřila černé Ferrari, které o chvíli později zastavilo přímo před ní, a dveře vozu se otevřely. „Dobré ráno, Ag, dneska vypadáte naprosto neodolatelně,“ zavrněl na ni řidič a klukovsky se zazubil, až měla nutkání mu prohrábnout neposedné černé kadeře, což ostatně taktéž udělala hned vzápětí.

„Pokud mi to hodláš opakovat každý den, brzy to ztratí své kouzlo, Johne,“ podotkla žena, zavřela za sebou dveře a pohodlně se usadila. Auto ihned vyrazilo kupředu. „Opravdu mě dnes čeká jen schůzka se šéfem, nebo se objevilo něco zajímavého na programu dne?“

„Nikdy nedokážu odolat,“ zhodnotil mladík vesele, „a ohledně vašeho programu se od včerejšího večera nic nezměnilo.“

„Škoda,“ broukla Ag, ale dříve, než se nadáli, stálo auto před vysokou, částečně prosklenou budovou a dveře jí otevíral portýr. „Možná bych ten volný čas mohla použít k nějaké… zábavě,“ zhodnotila jakoby mimochodem směrem ke svému řidiči, když vystupovala z auta, a za doprovodu rázného klapání podpatků vyšla po mramorových schodech dovnitř, aby pokynula na recepční a vstoupila do dalšího výtahu a nechala se vyvést do nejvyššího, tedy třináctého patra.

„Dobré jitro, Ag, pan Allen vás již očekává,“ ozvala se ihned mladá sekretářka Emma. Nevypadala nijak nadšeně, avšak to ženě nijak zvláště nevadilo.

Ba naopak, přehnaně přátelsky na ni zašvitořila: „Dobré ránko, drahá Emmo,“ než vtančila do šéfovy kanceláře, a bez toho, aby se obtěžovala za sebou zavírat dveře, se provokativně posadila vážnému muži ve středních letech na klín. „Sháněl ses po mně, Charlesi?“ optala se a zamrkala dlouhými řasami, než se mladá dívka dosti rázně zvedla ze svého místa a s neupřímným úsměvem, pod kterým se skrývala špatně maskovaná zášť, za ní zavřela.

Charles Allen si s úsměvem hraně povzdechl a poukázal na existenci druhé židle na opačné straně stolu. „Kdy jen vyrosteš, Ag?“ zavrtěl hlavou, když si ona opravdu odsedla. „Co si má ta chudák ženská myslet?“

„Že spolu máme poměr. Všichni si to myslí,“ pokrčila Ag nevzrušeně rameny. „Proč jinak by tvůj nejlepší agent byla dvacítka, jejíž nejvýraznější zbraní jsou kozy?“ zeptala se klidně a z pouzdra v botě vytáhla jeden ze čtyř vrhacích nožů, aby si s ním začala vybírat neexistující špínu zpoza nehtů. Muž si jen povzdechl, byl už zvyklý. „Dneska vážně nebude žádná akce? A proč sis mě tedy zavolal?“ Ani nezvedla pohled, když to říkala, ale její hlas zněl dosti zklamaně.

„Právě protože chci, aby sis užila trochu klidu,“ jal se vysvětlování šéf, „za poslední…“ chvíli zauvažoval, „dva roky?“ tipnul to nakonec, „jsi neměla ani den volna, takže bych byl rád, kdyby sis vzala alespoň dva týdny dovolené.“ Jen co to dořekl, Ag se na něj dosti nepěkně zamračila, ale on přesto pokračoval: „Třeba bys mohla zajet za Nicholasem, nebo jen lenošit na pláži, popravdě, je mi to jedno,“ mávnul nad tím rukou, ale nakonec vyjádřil s určitou obavou to, co mu leželo na srdci: „Každopádně nerad bych, aby ses nadále takto přepínala.“

Ona nad tím však jen zavrtěla hlavou. „No tak, nejsem člověk, tohle zvládám bez problému,“ začala se svou obhajobou, ale když viděla jeho výraz, rozhodla se rezignovat. „Ač je pravda, že Nicholase jsem delší dobu neviděla, a nejspíše by se hodilo jej informovat, že jsem stále ještě naživu – tak, jak jen to v mém případě jde,“ s těmi slovy si vybavila, že ta její „delší doba“ zahrnovala vlastně celý ten čas, co byla zde. To jsou však přece jen nějaké… tři roky. Připadalo jí to jako chvilinka, jako by to bylo včera, když sem přišla – vše zůstávalo stále stejné.

„To jsem rád, protože já, na rozdíl od mé sekretářky, vím, že tvé vnady rozhodně nejsou to nejnebezpečnější na tobě, takže nutit tě by bylo dosti obtížné,“ vrátil se Allen ve vtipu k počátku jejich diskuse.

Ona však jen nevinně pokrčila rameny a pohlédla na něj výrazně překvapeně. „Vážně?“ zakroužila nožem ve vzduchu, než ho s úsměvem zase schovala do boty. „Jen ještě detail… jak zjistím, kde zrovna Nicholas bydlí, šéfíku?“ zazubila se a vyšvihla se zpět na nohy.

„Stále stejné, připrav se na krásnou aljašskou divočinu… a doporučuji ti mu prve zatelefonovat, ať jej jen tak nepřepadneš, jak máš běžně ve zvyku,“ poradil jí bodře.

„Samo sebou,“ kývla Ag s úsměvem. „Tak na brzkou shledanou, šéfe!“ schválně si trochu rozcuchala účes, který si pak upravovala do původní podoby až ve chvíli, kdy vystoupila z kanceláře, a sladce se usmála na sekretářku. Charles to již nijak neokomentoval. 


Post scriptum: V poslední době jsem prošla výraznými změnami, které se na mně podepsaly a taktéž zapříčinily, že jsem se rozhodla začít psát tuto novou povídku, která je tak trochu z jiného soudku, než tomu je u mě běžné. Snad jsem tedy neodradila veškeré své čtenáře prozatimním náhledem na naši dokonalou agentku, která vás bude příběhem doprovázet. Zdaleka o ní totiž dosud netušíte vše, ba naopak se dá spíše říci, že byste neměli vědět téměř nic. Každopádně budu ráda za každý názor, který (nejen) na tuto hlavní hrdinku vyjádříte... 


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Agentka: Úvod + 1. kapitola:

7. Ver přispěvatel
07.08.2015 [22:24]

VerMata: Jé... moje oblíbená bylinka mě navštívila! Emoticon No, tak to jsem zvědavá, zda touhle povídkou zaujmu i tvou dušičku se skvělým stylem psaní, protože přece jen, já se stále ještě učím, pravděpodobně jsem stále ještě příliš blízko samotnému startu a navíc tato povídka... no, raději nemluvit, ať tě neodrazuji... kritika se mi bude hodit k sebezdokonalování, no ne? Emoticon

6. Mata přispěvatel
07.08.2015 [21:22]

MataNení to sice můj šálek čaje, ale zatím mě to baví. Chtěla jsem k tobě nakouknout už nějakou dobu, ale zatím nebylo času nazbyt.
Píšeš dobře, je to čtivé, zatím nemám výhrad, v textu mi zatím nic vyloženě nevadilo, uvidíme co bude dál. Ag je mi přes svou dokonalost sympatická, něco mě na ní zaujalo, co to asi zatím sama nevím, třeba na to přijdu. Uvidíme co s ní provedeš. Emoticon Emoticon

5. Ver přispěvatel
21.05.2015 [13:52]

VerNeytiri: Jsem ráda, že ses vrhla do čtení i přes původní pochybnosti. První dva odstavce? Nu, tuším, že ty tam byly celkem nutné pro určitý přehled, ale pravda… snad jsem to popisování mohla trochu rozkouskovat a nevrhnout na čtenáře ty informace přímo. Pokusím se to při dalším psaní zlepšit…

4. Neytiri přispěvatel
21.05.2015 [12:03]

NeytiriI když je téma upíři a vlkodlaci už dost profláknutý, a já osobně už ho mám celkem plný zuby... Přece jen jsem tomu dala šanci a dala se do čtení. Sice jsem se u samotné kapitoly první dva odstavce nudila, ale zbytek už byl lepší. Svůj účel do uvedení do děje to splnilo. Píšeš dobře, takže se ráda podívám dál. :)

3. Ealex přispěvatel
28.04.2015 [22:17]

Ealex Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Ver přispěvatel
28.04.2015 [19:23]

VerTallulahBee: Děkuji za reakci, komentáře vždy navnadí k dalšímu psaní. Ohledně Ag teprve uvidíš, nech se překvapit, ale aktuálně je pravda, že se zdá dosti dokonalá, ovšem to se mi snad brzy podaří vyvrátit.

1. TallulahBee přispěvatel
28.04.2015 [17:50]

TallulahBeeZačátek pěkný :) Urban fantasy mám ráda, tak snad se ti to bude dařit a Ag nebude úplná "Mary Sue" :) Doufám, že brzy přidáš pokračování Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!