OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » 100 leté odloučení - 4. kapitola



100 leté odloučení - 4. kapitolaDalší díleček...doufám, že se bude líbit..:)

 

Šla jsem si lehnout s pocitem, že Jesse uvidím druhý den. Byla jsem šťastná a nemohla jsem usnout. Nejen z toho, že jsem se tak strašně moc těšila na zítřejší den ve škole, ale taky z toho, že dvojčata dělali v pokoji hluk. Mají pokoj vedle mě, takže je ke mně slyšet naprosto všechno. Neochotně jsem se zvedla a šla na ně zaťukat. Vážně mi přijdou, jak malé děti. Zaklepala jsem na dveře a otevřela je.

,,Nemůžete se sklidnit? Já chci spát a myslím, že rodiče to slyší taky,“ řekla jsem trochu unaveně a podívala se na ně. Jeden stál na posteli a druhý na zemi. Nepoznala jsem který je který, ale každopádně se oba nastejno ušklíbli.

,,Jo trochu to sklidníme ségra,“řekl ten na posteli.

,,Fajn,“zívla jsem jim mezi dveřmi, zavřela je a odploužila se do pokoje. Naštěstí se hluk uklidnil, takže jsem mohla v klidu zavřít oči a nechat se unášet sny.

Byla jsem ve třídě a povídala jsem si Vicky. Teda ona si povídala se mnou. Jako vždy drmolila o Leovi. Vnímala jsem ji tak na půl ucha. Přemýšlela jsem o škole a o tom Jessovi. Byl tak krásný. V životě jsem krásnějšího kluka neviděla. Rozhlédla jsem se a můj pohled se zastavil u dveří učebny. Stál v nich ON. Jesse. Stál tam a usmíval se na mě. Úžasem jsem si ani neuvědomila, že na něj koukám s pootevřenou pusou. Chvíli tam jen tak stál a pak šel ke mně. Mezitím jsem si všimla, že Vicky přestala drmolit a celá třída se dívá, kam ten nový má zamířeno. Nějaké dvě holky si šeptaly, ale bylo mi to ukradené. Hlavní bylo, že Jesse si to mířil přímo ke mně. Usmála jsem se na něj. Zastavil těsně přede mnou a usmál se.

,,Miluju tě Katie,“ řekl a začal se ke mně přibližovat a pak….Crrrrrr!!

Trhnutím jsem se probudila a posadila se na postel. Rozhlídla jsem se kolem. Byla jsem opravdu v pokoji, takže to byl jen sen, ale proč mě znovu oslovil Katie? Vždyť jsem to byla já v tom snu. V tom snu jsem nebyla nikým jiným než mnou. Dál jsem nad tím nepřemýšlela. Musela jsem vstát. Šla jsem se nasnídat a pak jsem se oblíkla. Slyšela jsem bratry, jak se perou o koupelnu. Musela jsem se usmát. Někdy jsou roztomilý, když se chovají jako děti, ale jindy jsou nesnesitelný, ale dala bych za ně ruku do ohně. Pak jsem šla do koupelny já. Teda…do svojí koupelny. Sdílet koupelnu s nimi by byla sebevražda. V koupelně jsem strávila jen deset minut, takže okolo půl sedmý jsem mohla vyjít na zastávku.

Jako vždy čekala Vicky s úsměvem na tváři a s kusem papíru v ruce. Teda kusem velkého papíru. Nechápala jsem, co to je.

,,Ahoj, co se dneska děje?“zeptala jsem se a hlavou jsem ukázala na ten papír.

,,Tys zapomněla?“vytřeštila na mě oči jako kdybych zapomněla, že se dneska něco velkého pořádá. Neurčitě jsem pokrčila rameny.

,,Měly jsme dnes společně přednést naší práci ze zemáku,“ řekla mi a dívala se na mě trochu vyčítavě. Sakra! Ta práce! Úplně jsem zapomněla, že máme mít něco na zeměpis. Zkousla jsem si ret.

,,No…mám toho víc než jsem měla hledat,“usmála se.

,,Ty na mě nikdy nezapomeneš,“usmála jsem se, ,,díky moc.“

,,Není za co,“ a už nastupovala do autobusu. Po cestě jsme zase mlčely a mě se navrátil ten sen. Opravdu jsem to v tom snu byla já a ne nějaká Katie, tak proč mě tak oslovoval? Musím se ho někdy na tu záhadnou Katie zeptat, ale až bude vhodná chvíle a až ho budu znát o něco lépe. Co když to byla jeho přítelkyně a teď se nemůže vyrovnat tomu, že se s ní rozešel? A nebo hůř, že mu umřela? Ne, co to plácám. Ale vysvětloval by to to, že by viděl ve mně Katie. To mohl vidět ve víc holkách a ne jen ve mně. A vůbec, proč nad tím uvažuju takhle? Třeba mi on sám někdy poví, proč mě tak oslovil, když mě viděl poprvé. Vytrhla jsem se ze svého myšlení, když autobus prudce zastavil. Vystoupila jsem a s Vicky po boku jsem šla ke škole a očima hledala mezi ostatními Jesse. Nebylo těžké ho najít. Jeho pleť vyzařovala z davu. Byl obklopen klukami ze čtvrťáku. Všiml si mě a zamával mi. Oplatila jsem mu zamávání a usmála jsem se na něj. Vicky si toho všimla.

,,Ty se s ním znáš?“zeptala se s velkým zájmem.

,,No..ne tak úplně. Včera mě mamka poslala na poštu něco vyřídit a když jsem odcházela, tak jsem ho potkala. Pozval mě na džus a chvíli jsme si povídali, pak jsme šli,“vysvětlila jsem jí, Vicky se roztáhl velký úsměv na tváři, který jsem dobře znala, ,,Vicky znám ho asi jen 10 minut ze včerejška!“

,,To nevadí,“zazubila se na mě.

,,Nedávej mě dohromady s každým klukem na kterého se podívám, prosím tě,“ podívala jsem se na ní. U Vicky je vždycky problém, že jen co se na nějakého kluka mile podívám, tak už to pro ní znamená, že se mi líbí. I když...v tomhle měla pravdu. Tenhle byl hezký. Ne, přímo nádherný! Krásný! Ale znala jsem ho jen chvilku, takže jsem nechtěla být naivní, že z toho něco bude. Ale Vicky tu naivitu zvládne za mě.

,,Kouzelný princ jde sem,“zašeptala a usmála se. Otočila jsem se a Jesse šel přímo za mnou. Vicky na mě udělala obličej a zmizela v davu. Skvělé. Ona si vážně myslí, že to během téhle chvilky nějak rozvedu, abych se mu zalíbila.

,,Ahoj Tess,“usmál se, ,,to byla tvoje kamarádka?“ podíval se za Vicky.

,,Ahoj, jo no…Vicky,“pokrčila jsem rameny a podívala se za ní. Po očku nás sledovala. Neuměla být nenápadná.

,,Jak se ti tu zatím líbí?“zvědavě jsem se zeptala.

,,Je to tu prima. Jsem nadšenej,“ usmál se, ,,jsou tu milý lidi. Hned se mě tu ujali,“ ohlídl se na partičku kluků.

,,Jo jsou tu fajn lidi, to jo,“přikývla jsem a podívala se ke škole. Všichni pomalu už šli do tříd.

,,Měli by jsme jít,“ozval se Jesse. Přikývla jsem a oba jsme se vydali spolu do školy. Doprovodil mě až ke třídě.

,,Co děláš dneska?“ zeptal se, když jsme stáli před mojí třídou.

,,Dneska je čtvrtek? No..nic zajímavého,“řekla jsem zamyšleně. Vážně jsem neměla nic v plánu, kromě toho se učit.

,,Dobře a nechceš někam zajet? Nebo jít?“ usmál se na mě. Cože?! On mě zval, abych s ním někam šla? Stála jsem naproti němu jako opařená. Nejkrásnější kluk jakého jsem kdy viděla zval mě, abych s ním někam šla? To snad není možný.

,,Ráda,“kývla jsem, ,,a kam vyrazíme?“

,,Můžeme si vyjet autem nebo se jít jen projít se zastávkou třeba na pohár nebo tak něco,“ řekl celkem nadšeně.

,,Procházka by byla skvělá,“usmála jsem se.

,,Fajn, tak pro tebe přijdu, tak se zatím měj,“ a s těmi slovy odešel do třídy. Šla jsem si sednout vedle Vicky.

,,Tak co?“zeptala se s neskrývanou zvědavostí.

,,Pak ti to povím,“ řekla jsem, protože už přicházela paní Thompsonová. Přemýšlela jsem a těšila se na dnešní den. Nemohla jsem se dočkat až s ním budu mluvit. A vůbec, že budu s ním. Těšila jsem se až bude konec vyučování. Ale pak mě něco napadlo. Jak mě může vyzvednout, když jsem mu ani neřekla, kde bydlím? Třeba se ještě v průběhu dne zeptá.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek 100 leté odloučení - 4. kapitola:

8. katuli
22.04.2009 [18:50]

povidka krasna, skvelej napaddEmoticonEmoticonEmoticon...a ta 5. cast se mi neukazujeEmoticonEmoticonEmoticon

7. Mišík Šimk.
09.04.2009 [9:53]

je to fakt hezký!!!!!!!EmoticonEmoticonEmoticonEmoticon

6. Denda přispěvatel
23.03.2009 [23:56]

Dendagina>>tak to je milíto...když jsem na to koukala, tak to bylo ok...tak doufám, že se ti ukáže...:)

5. gina
23.03.2009 [20:56]

vazne krasna povidka..ale mne sa tak nejak neukazuje 5. kapitolka

4. SandraCullen
21.03.2009 [6:30]

vážně je to moc hezká povídka...moc se mi líbí...prosím další dílek

3. Eternity
20.03.2009 [16:33]

Moc pekne...

2. Denda přispěvatel
19.03.2009 [18:59]

DendaDíky..:) hodně to pro mě znamená..:)

1. Lirka :D
19.03.2009 [18:28]

JE TO S-U-P-E-R!

!!! EmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!