OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Vrah vlastní krve



Vrah vlastní krveSnad skoro každá matka miluje své dítě nadevšechno na světě. Co když se ale najde jedna, která se rozhodla svou rodinu opustit? Zvládne se mladý otec chopit velké zodpovědnosti a postarat o své dítě sám?

Černočerná tma zahalila jeho mysl. To řvoucí dítě mu lezlo neskutečně na nervy. Kdykoliv se na svého malého syna podíval, viděl jeho matku. Matku, která nebyla co k čemu a svou rodinu opustila.  Už se nechtěl znovu vydávat bolestivou cestou vzpomínek, protože každá z nich, ať už byla sebemenší, mu vrážela dýku do srdce. Nač měl plakat, když věděl, že ho nikdo neutěší? Nač měl křičet, když si byl jist, že ho nikdo neuslyší? Všechno se zdálo mu být jedno. Kdykoli měl pocit, že se vše obrací k lepšímu, se něco pokazilo. Byl zoufalý a oklamaný. Takhle to dopadnout nemělo. Neměl zůstat na syna sám. Takhle si to neplánoval.

Cítil se bídně, jako by jeho samotná existence byla jen nějaký hloupý žert, už nedávala smysl. Slíbil si, že to zvládne sám, ale selhal. Nedokázal se postarat o synka sám a musel požádat o pomoc své rodiče. Zklamal nejen je, ale i sebe a jednou určitě zklame i svého syna, což bude úplně to nejhorší. Byl si naprosto jist, že jednoho dne bude oceněn v kategorii nejhoršího otce a to nechtěl. Všechno bylo špatně, všechno se kazilo, celý svět se překroutil. Byl tak moc naštvaný. Zlobil se nejen na svou neschopnost ale i ná své dítě a jeho existenci. Proč jen musel potkat jeho matku?

Svou rozzuřenost už nedokázal déle potlačovat. Drala se napovrch více a více. Kdyby tu alespoň byl klid a on se mohl nějak uklidnit, ovšem to zatracené dítě stále křičelo…

„Buď už sakra zticha!“ křikl na to nebohé malé stvoření. Nechtěl ho už poslouchat. Stále dokola, znovu a znovu. Nevěděl si rady. Už nemohl dál. Nezvládal roli otce samoživitele. To dítě pro něj bylo velké břímě. Přítěž. Koule připoutaná k noze a on neměl klíč. Nemohl se osvobodit a nechat ho na krku svým rodičům. Měl zodpovědnost, která ho tak neskutečně svazovala a ničila.

Dítě opět přidalo na hlasitosti. Možná mělo hlad nebo jen toužilo po společnosti. Nevědělo, že jeho hlasité projevy svých tužeb rozčilují otce k nepříčetnosti.

Otec střelil po dětské postýlce zlostným pohledem. Upíral zrak na své malé, křehké a zranitelné dítě. Jako by snad ani nebylo jeho ale představovalo zmenšenou podobiznu samotného ďábla.

Stále upíral zrak na svého syna a pochopil, že pokud rychle něco neudělá, křik a pláč bude naplňovat jeho byt ještě dlouhou dobu. Beznaděj, zoufalost a nevýchodnost z této zapeklité situace ho proto bohužel přivedli k velmi smutnému činu. Přiložil polštář k hlavičce dítěte a čekal.

Jen čekal… čekal, až ustane ten nervy drásající pláč a dočkal se.

Bylo ticho… To šíleně rozpínající se ticho, co začalo děsit.

Najednou jako by si uvědomil následky svých činů, jako by snad byla ještě naděje, v rychlosti, jenž si těžko dokážete představit u normálního člověka, odhodil ten krutý polštář do kouta dětského pokoje. Nebyl schopný ničeho, jen koukat na nehybné malé tělíčko svého teď už mrtvého synka. Pocity a myšlenky, které se mu honily hlavou, byly zdrcující. Byl vrahem. Tak strašně moc si přál vrátit jen jednu mizernou minutu svého života. Tu minutu, ve které ho popadl nepopsatelná amok a učinil nesprávné rozhodnutí, které mu zničilo zbytek jeho nadějí na příjemnější budoucnost. Ve své podstatě to ovšem bylo jedno. Minulost nejde vrátit zpět a ani lítost, kterou pociťoval nad následkem svého jednání, mu také nebyla nijak platná.

Svezl se na kolena vedle postýlky a stále dokola šeptal:  „Jsem vrah, já jsem vrah!“

Právě tyto smutná slova mu stále odeznívala v hlavě. Byl vrah. Zavraždil svou krev, svého vlastního syna.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vrah vlastní krve:

2. Skříteček2;
11.03.2011 [18:35]

Tohle se mi líbilo Emoticon Bylo to ale smutné...

Přečti si tu povídku po sobě, máš tam pár chyb z nepozornosti Emoticon

1. LostAngel přispěvatel
07.03.2011 [16:04]

LostAngelJežiši Emoticon to je vážně procítěný příběh a krásně se to čte ale je smutné, že se to dost často i stává. Řekla bych, že vrahem je ale i manželka, jenž je opustila a to byl důvod proč potom otec ho zabil. Jinak vážně úžasně napsané a mě nezbývá než uctivě zatleskat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!