OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Prokletí malé mořské víly



Prokletí malé mořské vílyAhojky, jsem tu zase s jednou jednorázovkou... Je to spíš krátká pohádka nebo tak něco a má spoustu znaků opravdového příběhu o malé mořské víle, takže mě neodsuzujte... Díky

Oceán. Velká masa vody, ale taky krásný, lidským člověkem, zcela neprobádaný svět. Svět, kde je možné vše. Svět, o kterém si obyčejný člověk může nechat zdát ve svých snech a pohrávat si s ním ve svých tichých myšlenkách.

V tomto okouzlujícím místě leží ještě přenádhernější město. Ale není to město, postavené z hrubých betonových domů, které vás napadne jako první. Přesně naopak. V harmonii se tu nachází přístřeší z řas, mušlí a neobyčejných kamenů, které jsou nejdražšími poklady a nejkrásnějšími úkazy čarovného oceánu.

V ohromujícím klidu a souladu zde žijí mořské bytosti, které svými ladnými vodními pohyby vyráží dech, ale největší zastoupení je tu právě mořských lidí, kteří město vybudovali.

Moudře a spravedlivě zde vládne starý král Ramur, který má jednu jedinou dceru, jenž je pro něj vším. Celým jeho životem.

Ireth byla skvostem mořských bytostí. Její zlatá ploutev se nedala přehlédnou, díky oslňující záři, kterou s každým pohybem vydávala, a poznávácím znakem byly i dlouhé zlaté vlasy, které byly na dotek neuvěřitelně hebké, ale tím její neuvěřitelnost nekončila. Všichni toužili aspoň jednou pohlédnout do jejích modrých očí.
Hluboké oči, ve kterých se dalo utopit snadněji než v rozbouřeném oceánu. Oči, vysílající moudrost všude kam pohlédla. Už jen podle pohledu do očí jste poznali jak hodná a upřímná bytost je.

A ne jen svojí neúprosnou krásou a oslňující moudrostí se od ostatních nelišila. Byla schopna si ploutev přeměnit na lidské nohy, čehož nejvíce využívala jako dítě a hrávala si s lidskými dětmi.

Vždy jako první přicházela a poslední odcházela, aby nikdo neviděl její proměnu a zmizení ve vlnách.

I když vyrostla tak stále svůj dar využívala a mořský lid jí to toleroval, ale to ještě nikdo nemohl tušit, že se malá mořská víla Ireth zamiluje do člověka.

S Jackem zůstávala dlouho do večera na pláži nebo na skaliskách, kde si dlouze povídali. Ale jednoho dne je spolu viděly jiné mořské víly, které měli pro Ireth zajít. Okamžitě to oznámily krály.

Chudák starý král sám netušil jak zasáhnout, proto se dlouho radil s mořskou radou a společně se rozhodli všechno zatrhnout a to ihned.

Bez dalšího rozmýšlení Ireth nechali proklít. Jakmile se dotkne jakkékoli lidské bytosti, tak ten člověk zemře.

Ireth to velice zarmoutilo, ale nechtěla mít na svědomí smrt někoho z jejích přátel, proto je pozorovala z povzdálí a zpívala si smutnou píseň: „Jsem malá mořská víla s velkým prokletím...“

Ale jednou se toužila zase kousek blíž přiblížit k lidem a nedávala si dostatečný pozor a oni si jí všimnuli.

Nadšeně se nahrnuli k ní, jenže když spatřili její zlatou ploutev, tak se s křikem a smrtelným vyděšením rozutekli.

Jen jedna osoba tam zůstala-Jack.

Tak blízko tvého obětí, mé tiché prokletí.“ spustila se slzami v očích.

Jack k ní opatrně natáhnul ruku, ale Ireth prudce ucukla.

Nesmíš mi zmizet...“ zašeptal Jack a znovu, jako před dávnými časy, se usadili na skaliskách.

Ireth... já...já nemůžu...“ než se mořská víla stačila vzpamatovat, tak své vroucné rty přitiskl k jejím.

Pronikavě vykřikla, ale její výkřik přehlušil blesk, který udeřil z čistě modrého nebe. Vedle ní ležela mrtvola osoby, kterou nejvíc milovala.

S dalším hysterickým křikem se vrhnula do hlubin oceánu, kde ji obklopily zlomyslné hlasy, znějící v její hlavě: „Zabila jsi! Porušila si zákon!“ „Nevracej se!“ „Nesmíš zpět!“ „Jsi ve vyhnanství!“ Ireth neměla odvahu vrátit se. Hlasy a zlé myšlenky ji zahnaly až do nejtemnějších koutů oceánu, kam se odvážil málokdo a i její krása ji opustila.

Ocas k jejímu zděšení zčernal, byl jako zkalená ošklivá voda, zlaté vlasy se proměnily v nazelenalé cáry porostlé řasami a mechem.

A nejkrásnější oči v mořském světě byly najednou ledově chladné a zabíjacké. Při pouhém pohledu byste ucítili tisíce ledových čepelí pronikajících do vašeho těla a ještě teď můžete v oceánu slyšet tiché ozvěny jejich nářků: „Nechávám si svou... svou duši malou... v hloubce ukrytou pod bílou hladinou. Jsem malá mořská víla s duší ztracenou, tak blízko tvého obětí mé tiché prokletí...“

A jak to bylo s králem?

Chudák král neunesl ten velký zármutek a ještě ten den zesnul. Mořští lidé dlouho truchlili nad ztrátou krále a jeho dcery. Ovšem život jde dál a oni si zvolili nového vůdce, který jim znovu vehnal úsměv do tváří.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí malé mořské víly:

3. Alča
27.10.2009 [18:51]

Mně se to teda moc líbí Emoticon

2. AgataEritra
26.10.2009 [22:12]

Pěkné, ale kapinku mě tam vytáčí ten text písně...Emoticon

1. maja přispěvatel
23.10.2009 [20:35]

majaNefungje ti perex obrázku, prosím oprav si to, ať ti to můžeme vydat.Emoticon (Doporučuju zjemit barvu písma, je příliš "agresivní", tím chci říct, že dost dráždí oči a to může být dosti nepříjemné)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!