OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Přítel? Ne, zrádce!

24.05.2010 (16:00) • Rosette • Povídky » Jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 1238×

V staré rujně uprostřed lesa, seděla dívka. Její srdce bylo zlomené a psychicky byla na dně. Před pár minutami se odehrály nejhorší chvíle jejího života. I když jí bylo teprve patnáct  myslela si, že je stará. Proč?

Zamilovala se do tajemného chlapce, který chodil s ní do školy. Myslela si, že ho zná jako nikdo jiný. Přeci jenom se znají už od školky a teď když už jsou oba v deváté třídě jsou i přátelé. To byli. Jenže pak to ten chlapec zkazil. Znásilnil ji…

,,Denisi, kam to jdeme?“

,,Říkal jsem ti, že na výlet.“

,,To sice říkal, ale už před hodinou a půl.“

Chlapec se otočil a podíval se jí zpříma do očí.

,,No tak, Sandro, uklidni se. Je to už jenom kousek.“

Vzal ji za ruku a vydal se dál do lesa.

Konečně dorazili k polorozpadlé rujně, která dříve bývala domem.

,,Pojď.“ Řekl nedočkavě chlapec.

Spolu ruku v ruce se vydali do domu. Uvnitř to smrdělo stářím a bylo vidět, že tu někdo přespával. Škvírami ve zdech prostupovalo světlo, které tvořilo malé světlo uprostřed místnosti.

,,Co teď?“ zeptala se Sandra.

,,Ty se ptáš co teď?“ zeptal se nevěřícně chlapec a pokračoval.

,,Snad si nemyslíš, že jsem tě sem tahal jen tak! Sandro, známe se už dlouho a já toto nikdy nechtěl udělat, jenže jsi tak přitažlivá. Nechci být jen tvůj kamarád!“

Dívka se na něj dívala a možná i tušila co chce udělat, ale nevěřila tomu. Přeci to je její nejlepší přítel…

,,Vždyť ty jsi pro mě něco víc!“

,,Co?!“ zeptal se prudce a ona v něm už nepoznávala nic ze svého přítele.

,,Nejlepší kamarád, přítel na kterého se mohu spolehnout. Pojď Denisi, půjdeme domů.“

,,Ne!“ zařval a prudce dívku odstrčil na pohovku, která byla skryta v tmavém rohu místnosti.

Sandra lapala po dechu a nevěděla co dělat. Kolikrát jí rodiče říkali, aby s nikým neznámým nechodila do lesa. Jenže Denis nebyl neznámý.

,,Promiň Sandro zato co ti udělám, ale já si nemohu pomoct.“

Vydal se k ní a sedl si na ni. Dívka se bránila a však marně.

Strhl ji halenku a poodhalil její ňadra. Dychtivě se na ně vrhl a dívce mezitím začaly téci slzy. Ten komu věřila ji právě teď strašlivě ponižoval.

Po chvíli se ani nebránila. Chlapec jí už strhl podprsenku a chystal se dál. Tepláky z ní přímo serval a ani to mu nestačilo.

Hladově se přisál na její rty.Cítila jeho jazyk ve svých ústech a pocit ponížení se pořád zvětšoval.

,,Prosím Denisi, nedělej to,“ zašeptala bolestně.

,,Promiň, ale já musím,“ řekl a sundal její kalhotky.

Poté si stoupnul a chvíli si ji prohlížel. Nechtěla se mu koukat do očí a tak otočila hlavu jinam. Pak už slyšela rozepínání poklopce. Nejspíše si klekl, protože ucítila jeho ruce na svých nohou, jak jí roztáhly kolena od sebe, takže byl její klín přístupný jemu.

Pak se to stalo. Ucítila divný pocit v podbříšku. Vnikl do ní. Po chvíli začal přirážet. Bolelo ji to, ale nedala na sobě nic zdát.

Rukama šmátral po jejím těle a nakonec mu uvízli na jejích prsech, které začal zběsile mačkat.

Po pár minutách byl hotov. Zapnul si poklopec, políbil ji a odešel.

Teď tu Sandra sedí, nahá. Co jen má dělat? Její nejlepší přítel ji zneužil a ona teď nemá nikoho.

Pohled jí padl na rozbité okno. Pomalu se k němu vydala. Nohy ji bolely, ale nebrala na to ohledy.

Vzala ostrý střep a bylo jí jasné co se stane. Tento život už nemá cenu.

Poté si střep vrazila do hrdla…

Tím skončil život nešťastné dívky…

Autor: Rosette (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Přítel? Ne, zrádce! :