OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » One last dance



One last danceCo kdyby se zrovna na Vašem plese objevil ON? Co byste dělali vy?

Únor.

Ano, chladivý únor. Období sněhu, brzkých západů slunce a pozdních východů. V tomto, pro někoho ponurém, období se ale děje i něco veselejšího. Něco, na co se celý rok netrpělivě čeká.

Teda aspoň na této škole je to jedna z největších událostí.

Školní ples, pořádaný třetím ročníkem.

 

Zástup téměř třiceti děvčat v dlouhých bílých šatech se tísnil před vchodem do velkého sálu a očima přelétávala počet lidí, kteří letos přišli. A přicházeli noví.

Jako každý rok měli žáci třeťáku slavnostně zahájit ples polonézou. S příchodem každé nové osoby jimi prostupovalo napětí.

Vchodové dveře do budovy se na chvíli zavřely a potom znovu rozevřely. Nic neobvyklého. Ale jen jedna dívka od nich tentokrát nemohla odtrhnout oči.

Stál v nich ON, s úsměvem něco říkal svému kamarádovi a setřepal si z tmavých vlasů sněhové vločky, které se snášely na všechny, kteří se odvážili vyjít do ulic.

V tmavém saku kráčel směrem k nim.

Co tady dělal? Byl to její ples, její život… On ani netancuje, nesnáší obleky, plesy, všechny společenské akce…

„Děvčata! Nastoupit! Už to propukne!“ Jejich hyperaktivní a věčně se usmívající choreografka, dáma středního věku, proletěla kolem nich jako vítr do velkého sálu. Za chvíli už ale byla zpět společně i s hochy, kteří děvčata doprovázeli a doteď se zdržovali u baru, což se jejich mentorce moc nezamlouvalo, a proto jim hubovala s tím, že až bude po všem, tak ať si ten bar klidně vypijí.

„Je to tady! Umíte to perfektně!“ Ta žena dokázala zvládnout snad deset věcí najednou. Povzbuzovala je, stavěla do zástupu za sebe, stíhala děvčatům zasunout nějaký ten neposedný pramen vlasů zpátky do účesu nebo upravit šaty, případně uštědřit chlapcům ránu do zad, aby se narovnali. Ostatní se smáli, ale ona ne, i když normálně by se bavila s ostatními.

Ani si neuvědomila, že by se měla usmívat. Jen tam stála, jak jí bylo řečeno, se svým tanečním partnerem a nevnímala svět okolo sebe.

Stála tu v těch nádherných bílých korzetových šatech, které padaly až k zemi. Byly to ty nejkrásnější šaty, které na sobě kdy měla. Vlastně si byla jistá, že je to naposled, co na sobě má šaty podobného rázu. Původně si pro ně ani nechtěla jet. Nechtěla tancovat polonézu. Nechtěla dělat nic z tady toho šaškování, ale nakonec se kvůli odreagování nechala přesvědčit.

Dlouhé rovné blonďaté vlasy měla navlněné, ozdobnou stříbrnou čelenkou stažené dozadu, kde tvořily vodopád blonďatých loken padajících až do půlky zad, jen šikmá ofina jí spadala do obličeje, ale ta byla tak ztužená, že se ani nehnula.

Do přítomnosti ji vrátily až první tóny skladby, na kterou tančili. Její partner jí nastavil ruku a ona se ho váhavě chytla.

Povzbudivě se na ni usmál.

Dívka před ní udělala první kroky.

Hluboký nádech.

Nervozita.

Teď je řada na ní.

Vyšla dokonce správnou nohou.

Nezapomenout se usmívat.

Vkročili do velkého sálu, kde si je všichni fotili, rodiče natáčeli na kamery a dojatí prarodiče začali vytahovat kapesníčky. Přátelé, případně současní či bývalí studenti, drželi palce a nižší ročníky bedlivě sledovali každý jejich krok.

Ano, nějak tak to každoročně vypadalo.

Přesně věděla, kde sedí její rodina, ale nehledala je.

Hledala někoho jiného.

I když si jí nevšiml u vchodu, věděla, že se dívá, cítila to. Cítila jeho pohled na sobě. Musela ho najít.

Úkrok vpravo.

Úklony.

Kde jen je?

Otočka.

Hlavně ať to neklouže. Na zkouškách se váleli po zemi v jednom kuse. Parket tady byl tak hladký, že některé prvky museli kvůli nebezpečí pádu vyřadit.

Stínové držení.

Pravá noha.

ON.

Našla ho.

Stál na levé straně sálu hned v první řadě zvědavců, kteří je pozorovali a jak cítila, díval se přímo na ni, a i když se teď i ona dívala do jeho očí, neuhnul pohledem, nestočil ho jinam, ale ani se neusmál ani nezamračil, zůstal stejně nečitelný.

Záklon.

Bouřlivý potlesk.

Moment.

To nemohl být konec.

Netušila co v poslední části dělala. Dotančila to jako v transu.

I přes ohlušující potlesk se sálem rozeznělo jejich sólo. Znovu začali tančit. Tentokrát už naštěstí každý pár sám za sebe.

Ke konci jejich sóla se k nim na parket, jak už bylo tradicí, přidali učitelé a na další písničku už byl přecpaný ostatními tanečními páry.

„Dokázali jsme to! Byli jsme perfektní! A teď vzhůru na bar!“ Stejně rychle, jak se její kamarádka přiřítila, tak se i s ní řítila k baru, kde se i ve svým širokých šatech procpala přes zástup lidí přímo k barmanovi.

A nějak podobně to vypadalo celý večer. Bar, parket, bar, rodina, bar, přátelé, bar, parket, bar, přátelé, bar… a pořád dokola. Jeden začarovaný kruh. Dělo se toho tolik, že stíhala vnímat jen tento kolotoč a nemyslela na nic jiného.

Po půlnoci dechovou kapelu vystřídala kapela, ve které zpívala jedna slečna ze školy a byli vážně dobří. Hráli známé české i anglické písničky a dalo se na ně skvěle tancovat.

„Můžu prosit?“

S širokým úsměvem, se otočila za chlapeckým hlasem. Úsměv byl posilněný množstvím alkoholu, které už dívka vypila, ale ve chvíli, kdy zjistila, kdo za ní vlastně stojí, zmizel.

Jako mávnutím kouzelného proutku byl pryč.

Viděla, jak na ni její kamarádka kýve, aby si zatancovat šla. Na diskotéce by ho poslala do háje, ale tady nemohla. Všichni čekali co udělá.

Učitelé, její rodina, její přátelé, jeho přátelé… Věděli co se mezi nimi stalo a teď vyčkávali.

Přikývla a vyšla s ním k tanečnímu parketu.

Kapela akorát dohrála jednu z rychlejších písniček a začala hrát set pomalejších.

Přišlo Hallellujah, které bylo v jejich podání krásnější než originál.

„Vypadáš nádherně.“
„Netancuješ.“

„To mi ani nedovolíš složit ti kompliment?“ zeptal se pobaveně.

„Co tady děláš?“

„Přišel jsem se bavit.“
„Nebyl jsi ani na vlastním plese. Proč jsi tady?“

„Možná jsem tě chtěl vidět v těch šatech.“

„Viděl jsi mě. Můžeš odejít.“

„Není to tak snadné.“

Chvíli mlčky tancovali.

Byli spolu na nespočtu diskoték, na různých slavnostech, dokonce stihli i jeden ples, ale on nikdy netancoval.

Nikdy.

A teď, když bylo po všem, tak si jen tak přišel požádat o tanec, jako by se nikdy nic nestalo.

„Promiň.“

„Teď už se nemáš za co omlouvat!“

„Zkusit jsem to mohl.“

„Možná jsi to měl zkusit tenkrát.“

Znovu mlčeli.

Kapela přešla na její oblíbenou písničku od Christiny Perri – Jar of hearts.

„Bylo těžké. Tak těžké, nevíš jak…“

„Ale vím,“ přerušila ho rázně. „Vím, jak to bylo těžké!“

„Nechtěl jsem ti ublížit.“

„Ale ublížils.“

„Vím, že to nejde vrátit, ale…“

„Je konec.“

Bylo jí jedno, že je to uprostřed písničky a taky jí bylo naprosto jedno, že je hodně lidí pozorovalo. Pustila se ho a pomalým krokem odešla z tanečního placu.

Nechala ho tam stát samotného.

A i když její srdce křičelo, ať se kouká okamžitě vrátit, a že dělá největší hloupost svého života, její hlava velela, aby utíkala pryč.

A doufala, že tentokrát udělala správně, když jednou neposlechla své srdce.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek One last dance:

10. kiki1 přispěvatel
14.08.2013 [20:06]

kiki1Moc pěkné. Zajímalo by mě, co se mezi nimi asi stalo, ale to už se asi nedozvím... Emoticon Krásně jsi popisovala pocity. Povedená povídka. Emoticon Emoticon Emoticon

9. SaDiablo přispěvatel
28.10.2011 [15:43]

SaDiabloRozhodně jsem udělala dobře, že jsem si přečetla tvou povídku, oddech od Bulgakova mi rozhodně neuškodil. Četlo se to v podstatě samo, já sama jsem měla sevřený žaludek, možná proto, že se nám blíží prodloužená s polonézou, sama jsem nervózní, možná to ani nelze přiřadit k ději samotnému, ale kdoví...
O hlavní hrdince vím co... Tak přemýšlím, má rovné blonďaté vlasy, ale o charakteru můžu jenom spekulovat. Je rozhodná a celkem inteligentní, umí zamaskovat nervozitu a když věc dobře umí, ani nemusí přemýšlet, jak ji vlastně dělá... Je mi celkem sympatická, zdá se rozumná, mozek jí slouží a umí se poučit z chyb, možná protože ví, že to pro ni v budoucnu bude lepší.
Toto jsem z ní cítila, ačkoliv vůbec nevím, která bije, ani nemám představu, co se stalo mezi ní a NÍM. U něho nevím, kdo to je, jak zhruba vypadá a jaký má charakter, kdyby bylo alespoň něco nastíněno, třeba se můj názor bude lišit i na hlavní hrdinku, která jako všechno zůstala v anonymitě.
Teď jsem si zpětně přečetla perex, a kdyby se na plese objevil ten můj ON, byla bych ráda, plná štěstí, cítila bych teplo a na nic bych nečekala, kašlala bych na polonézu a prvně šla za ním, až potom bych šla tančit, jen ať hyperaktivní choreografka počká. Toto bych dělala já, na to se v perexu ptáš, ale o mě přece vůbec nejde! Snažíš se hned v začátku navodit atmosféru, že čtenář může být kdykoliv hlavním hrdinou, kdykoliv si to vyměnit, ale já jsem celkem zoufalá, protože to bylo tak hezké, ale nenacházím pointu. Asi to byla pouhá pocitovka, která pro tebe znamená až příliš mnoho, abys měla sílu popisovat každou věc, každý detail... Ale i o tom se mohu hádat, tak to nechám být.
Líbily se mi krátké věty, kterými jsi prokládala myšlenky hlavní postavy, přímá řeč byla osvěžující. Toť vše. Emoticon

8. LonelyRebel přispěvatel
28.10.2011 [12:31]

LonelyRebelStrašně moc a moc děkuji za Vaše komentáře. Emoticon Úplně mě to dostalo do kolen, protože jsem nečekala, že by něco takového mohlo mít takový úspěch. Takže moc a moc děkuji ještě jednou.
Emoticon
Mirabell: Pokračování určitě nebude, ale zrovna je v chodu psaní další povídky, která je podobného ražení. Emoticon

7. Mirabell
28.10.2011 [12:04]

Nádhera Emoticon Emoticon Nechceš napsat POKRAČKO? Emoticon Emoticon

6. LostAngel přispěvatel
28.10.2011 [9:55]

LostAngelKrásná povídka Emoticon EmoticonChudák holka, rozhodně to nemá lehké. Jen bych se ráda dozvěděla, co se mezi nimi vlastně stalo. Co udělal, že to takhle dopadlo? Emoticon Emoticon Na konci mě napadlo tolik otázek, že jsem nemohla uvěřit, že je konec. Je to poutavé a rozhodně jsem se do toho vžila. Emoticon Emoticon Emoticon

5. JulieMay přispěvatel
28.10.2011 [0:05]

JulieMayÚplně jsem se do toho vžila. Krásně jsi popsala všechny pocity Emoticon Emoticon, moc pěkná povídka Emoticon Emoticon

4. Carrie přispěvatel
27.10.2011 [23:43]

CarrieBože můj, tohle je tak krásné, úžasné, nevím co k tomu říct, prostě jsem si to celé živě dokázala představit a cítila jsem, jako bych toho byla součástí. Klobouček dolů, perfektní Emoticon Emoticon

3. TheKatherine přispěvatel
27.10.2011 [21:36]

TheKatherineNádherné.... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 27.10.2011 [20:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. nesinka přispěvatel
27.10.2011 [19:11]

nesinka Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!