OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Oběť cizí fantasie

04.02.2014 (13:00) • Eolis • Povídky » Jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 732×

Byla klidná noc, všechno spalo. Jen jedna dívka ne. Vyšla ven v pyžamu a bačkorách, jako by jí něco právě vytáhlo z postele. Ani nevěděla, kam jde a proč. Prostě šla, co noha nohu mine. Byla úplně sama uprostřed temné noci a přece jí to nenahánělo strach. Přišlo jí, jako by tu na něco čekala, ale nemohla se zastavit. Najednou se v té temnotě kolem ní objevilo světlo. Bylo přímo před ní a vypadalo jako raná fáze východu slunce. Zničehonic kolem ní začali zpívat ptáci a ona pod nohama cítila trávu smáčenou čerstvou rosou. Sundala si bačkory, aby si ten pocit mohla pořádně užít. Nedaleko začal vyzvánět zvon a jasná záře se přibližovala. Rozpřáhla ruce, jako kdyby tu záři chtěla obejmout, a čekala, až se jí na kůži rozehrají paprsky slunce. Teď si byla jistá, že to slunce je. Viděla ho. Ten zlatý kotouč vykukující na ni zpoza stromů. Zavřela oči a užívala si tu chvíli plnými doušky. Slunce už bylo celé přímo proti ní a i přes zavřená víčka ji oslepovalo. Záře byla silnější a silnější, až zmizela úplně. A dívka zmizela s ní. Už necítila vůbec nic.

14. září

Dnes na železniční trati byla v nočních hodinách zabita dívka. Policie podle vzorku zubů zjistila, že se jednalo o Margaret Montgomery. Její rodina a všichni ostatní, co ji znali, tvrdili, že to byla slušná a milá dívka. Nikdy by je nenapadlo, že by něco takového dokázala udělat. Podle svědectví řidiče onoho vlaku to vypadalo, že dívka musela být pod vlivem omamných látek, neboť tam stála s otevřenou náručí, usmívala se a nereagovala na opakované silné troubení vlaku....

„Známí Margaret její smrt oplakávají a chystají smuteční průvod. Na místě úmrtí už se objevují svíčky a bla bla bla,“ zakončila otráveně Evelyn. Nikdy nevěděla, kde se v ní taková krutost vzala, ale aspoň měla možnost se pomstít těm, kteří k ní nebyli milí. „Vždyť měla docela pěknou smrt. Sice to ve skutečnosti bylo celkem morbidní, když z ní vcelku zbyly jenom zuby, ale ona ani necítila žádnou bolest, no ne?“ usmála se krutě a zadívala se na článek v novinách. Pak noviny odhodila na stůl a z kapsy vytáhla seznam jmen 'nepohodlných lidí' aneb lidí, které je zapotřebí sprovodit ze světa. Našla si jméno dnešní oběti, škrtla ho a napsala příčinu. To aby se neopakovala. Strčila papírek zpátky do kapsy a šla si lehnout. Večer bude potřebovat hodně síly.

Do rušného večera velkoměsta se probudila žena bydlící v posledním patře paneláku. Tenhle byt se jí vždycky líbil. Byl tu krásný výhled na město a hned vedle dveří od bytu bylo schodiště na střechu. Ta byla udělaná jako zahrada. Byl tam trávník a stromy, prostě jedna z těch moderních budov pro lidi, kterým chybí zahrada, ale chtějí bydlet v centru. A právě tam teď měla namířeno. Vyšla nahoru po schodech a rozhlédla se, aby zjistila, že je tu sama. Usmála se. Bylo tu opravdu krásně. Zavřela oči a nechala si večerním vánkem čechrat vlasy. Cítila se volná jako pták, jako by se mohla vznést a jen tak brouzdat oblohou. Otevřela oči a zjistila, že je opravdu ptákem sedícím na tlusté větvi vysokého stromu, z kterého byl výhled na krásnou krajinu pod ní. Musel to být sen, protože tohle ve skutečnosti není možné. Proto ani nezmatkovala, roztáhla křídla a snesla se dolů. Užívala si, jak jí poryvy vzduchu čechrají peří, a smála se radostí z nově nabyté volnosti. Udělala ve vzduchu několik obrátek a plnou parou se řítila proti zemi. Svištivý zvuk větru kolem uší ji úplně ohlušoval. Zrovna když se chystala roztáhnout křídla, aby zabránila pádu, tak se pár metrů pod ní objevil kontejner s odpadky. „Co tu, sakra, dělá?“ vrtalo jí hlavou a snažila se pád zastavit, ale nešlo to. Najednou všude kolem sebe slyšela jekot spousty hlasů. Začínala rozpoznávat, že to jsou lidé vyplašení něčím, co ona nikde nevidí. Vlastně neviděla ani ty lidi. Náhlý hluk byl tak nepříjemný, až ji donutil zavřít oči. Pak už neviděla a neslyšela nic. Jen temnotu kolem sebe.

15. září

Včerejší noční tragická událost nejspíš nebyl konec, neboť ještě téhož dne večer spáchala mladá žena v newyorské čtvrti sebevraždu. Podle svědectví skočila z posledního patra budovy, ve které bydlela, a spadla přímo do kontejneru s odpadky. Podle jejích ostatků se policii podařilo zjistit, že šlo o Lilianu Wayne. Sousedé nám řekli, že žila samotářský život, ve kterém jí dělalo společnost jen malé štěně. Byli z toho silně zdrcení, neboť to byla dobrá sousedka a nikdy by je u ní nic podobného nenapadlo. „Ale možná to byla právě samota, co ji donutilo udělat tak hrozný čin,“ slyšeli jsme říkat ostatní.

„No jo, chudinka,“ politovala ji hraně Evelyn. „Mohli jste být rádi, že jsem jí tam nakonec podstrčila tu popelnici, jinak by spadla o pár metrů vedle, což už by se nikomu nelíbilo,“ mumlala, když škrtala další jméno. „To byste jí pak museli seškrabovat i z kolemjdoucích,“ ušklíbla se a odešla pryč.

Pozdě odpoledne se vrátila dívka z nákupu domů. Jako vždycky si koupila jenom to základní. Ale jen pro dnešek si k tomu koupila i pytlík čokoládových bonbonů. Měla totiž jeden z dobrých dnů, kdy se jí povedlo něco, z čeho měla radost. Položila nákup na stůl a šla si napustit vanu. Dlouho si nedopřála pořádnou koupel, tak si to dneska vynahradí. Rozbalila čokoládu, strčila si kostičku do pusy a začala si svlékat oblečení. Ale jak si sundala kalhoty a chtěla je složit, tak jí z kapsy vypadl papírek s důležitou informací a spadl do vody.

„Ksakru,“ zaklela a rychle ho vytáhla ven, než se písmena stačila rozpustit. Nechtělo se jí chodit nahá po bytě, aby ho dala na topení, a tak vytáhla fén a začala sušit papírek. Po nějaké době už ho z nejhoršího usušila a položila fén na umyvadlo. Se slastným vzdechem se ponořila do teplé vody. Užívala si teplo rozlévající se po celém jejím těle a snažila se zapomenout na všechno, co se jí stalo. Na toho řidiče, co ji málem srazil, jenom protože vedl nějaký strašně důležitý telefonát, že musel porušovat zákon. Pitomec jeden. I na tu prodavačku, která se ji snažila okrást. Asi neměla na jídlo, chudinka. A pak na tu sousedku slídilku. Vždycky se jí ptá, co dneska dělala, že ji neviděla dlouho venku a jestli by někdy nemohla zajít na kafe. Možná by ji pozvala, nebýt jejího pohledu, který si zapamatuje každičkou věc, která jí nějak nesedí. Taky by si kvůli ní určitě musela uklidit, a to se jí zrovna nechtělo. Promnula si unaveně spánky a natáhla se k umyvadlu pro další kostičku čokolády. Ale jak se tak natahovala pro čokoládu, tak omylem shodila fén. A náhoda tomu chtěla, že spadl zrovna do vany. Dívka, jakmile to viděla, se snažila co nejdřív dostat ven z vany, ale nebyla dost rychlá. Uviděla modrý záblesk, který jí projel celým tělem, a pak už viděla jenom tmu.

16. září

Včerejší noci si město New York připsalo další tragickou smrt. Je to již třetí úmrtí v řadě za sebou. Tentokráte šlo o dívku, kterou sousedka našla spálenou ve vaně. Prý viděla takový divný záblesk, zrovna když se vracela se psem z procházky, a tak se tam šla podívat. Dívka se nejspíš koupala a do vany jí spadl fén, který zapomněla. Podle jmenovky na dveřích jsme zjistili, že šlo o Evelyn Lane. Její sousedka nám řekla, že to nebylo moc vzorné děvče. Ale rozhodně to nebylo úmyslné, protože podle polohy těla to vypadalo, že se zesnulá snažila smrti vyhnout. Podle odhadů se dívka nejspíš koupala a do vany jí spadl fén, který zapoměla vytáhnout ze zásuvky. Spousta lidí už je znepokojená z tolika úmrtí za sebou. A my se ptáme: Bude to dále pokračovat, nebo se dočkáme konce těchto tragických událostí?

Určitě si říkáte, že je dobře, že jsem umřela. Že teď konečně bude konec vražd. Ale jste si jistí, že je tohle konec? Co když jsem to nebyla já? A co když se to ve skutečnosti vlastně vůbec nestalo? Třeba jste mě zrovna včera potkali venku na ulici a ani o tom nevíte. A já si přitom hrála s vaší fantasií... Je to k smíchu. Ale být já vámi, tak se nesměju. Kdoví, kdo může být další oběť? Můžeš to být i ty. Co by se ti líbilo? Třeba bych ti to mohla splnit. S jedním malým háčkem. Z tohohle snu už by ses nevzbudil...

Nevím, jaké to je, protože takový typ povídek jsem ještě nezkoušela psát, ale doufám, že se to aspoň dalo číst. :) Každopádně bych vám byla moc moc vděčná, kdybyste mi dole v komentářích zanechali svůj názor. :)

Autor: Eolis, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Oběť cizí fantasie: