OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Nepřítelkyně anorexie



Nepřítelkyně anorexieObčas nezáměrně přehlížíme i nepřehlédnutelné a později toho litujeme.
Původně jsem psala drabble, ale později jsem se už nedokázala vejít do omezeného počtu slov, psaní šlo najednou samo.
Snad se vám to bude alespoň trošku líbit.
Carlie

Položila jsem sluchátko od telefonu a tupě se zahleděla do zdi. Pocity, jež prolézaly mým tělem a svíraly plíce tak, že jsem jen stěží dokázala zplodit další nádech, který pro mě byl velice potřebný, byly ničící. Potřebovala jsem si vše srovnat v hlavě. Vstřebat nová fakta o mé blízké osobě a přijít na řešení, jak jí vše usnadnit a pomoci. Jak jsem si toho mohla nevšimnout? Jak jsem jen mohla být tak slepá? Zaobírala jsem se jen svými útrapami, každé ráno kladla na její, už tak úzká bedra, stále větší a větší zátěž, své problémy a vůbec mě nenapadlo vyslechnout si ty její. Neviděla jsem je. Nebyla v poslední době moc mluvná, ovšem měla jsem je z ní vytlouci i násilím, měla jsem jí naslouchat, vyslechnout a poradit. Měla jsem ji donutit svěřit se mi, přesvědčit ji o nepřehlédnutelné pravdě a ne jen nečinně přihlížet. Jenže to byl ten problém, měla jsem, a neučinila jsem tak. Byla jsem tak neskonale zahleděná do sebe, že jsem vše důležité přehlížela. Musela jsem to napravit, musela jsem jí dokázat, že jsem dobrá přítelkyně, že si ještě zasloužím druhou šanci, o kterou jsem byla připravená i škemrat, pakliže mi to dovolí.

Pospíchajíc jsem pobrala bundu, sebrala klíče a vylítla z bytu. Neobtěžovala jsem se zamykáním. Existenci zlodějů jako bych ani nebrala na vědomí. Nebyla jsem schopna zajímat se o cokoliv jiného. Vše nepodstatné šlo v tuto chvíli stranou, naprosto mimo mě. Mé jediné myšlenky patřily jen a jen mé nejlepší kamarádce.

Vběhla jsem k recepci nemocničního oddělení psychiatrie a dožadovala se informací od sedící za pultem. Jediná informace s číslem pokoje mi postačila. Hlasité protesty sestry, že pakliže nejsem rodinným příslušníkem, nemám tu co dělat a oni mě k ní pustit nemůžou, jsem přijmout nemohla. Má umanutost a bojovnost mi to naštěstí zakázaly. Sestry ani lékaři mě nedokázali včas zastavit, nemohli. Počínala jsem si skvěle. S neskutečnou rychlostí, s jakou jsem schody dokázala vyběhnout, se zvyšovala i má naděje, že ji konečně spatřím. Po několika úmorných týdnech, co jsem ji neviděla a nic o ní nevěděla.

Plná očekávání jsem rozrazila dveře pokoje číslo třináct. Byla tam, seděla na posteli koukajíc překvapeně do mého obličeje. Nevydala ani hlásku. Její obličej byl smutný, blonďaté vlasy zplihlé, oči bez života, líce propadlé a ústa bledá. I přesto, že svým vzhledem se mohla podobat kdejaké kostře, to byla ona, byla to Elsie. Přiskočila jsem k ní, poklekla na kolena a vzala její ruce do svých dlaní, co nejopatrněji jsem dokázala. Snažila jsem se nevnímat všechny ty hadičky a kanylu, kterou měla zavedenou do žíly. Už jsem nedokázala zadržovat své slzy, musela jsem jim dát volný průchod. Bylo mou povinností říct, co jsem měla na srdci. Musela vědět, že se svými démony, ať už vnitřními nebo povrchovými, nemusí být sama. Protože ona na to není sama, má mě. Budeme se prát společně, jestli si to bude přát.

„Ach, promiň mi to. Promiň mi, že jsem nebyla dobrá kamarádka a nevyslechla si tvé problémy. Moc mě to mrzí,“ plakala jsem a přiskočila k její posteli. Upřela na mě své pomněnkové oči, ale stále nic neřekla. „Spolu tu tvou nepřítelkyni anorexii porazíme.“ Usmála jsem se smutně na ni a setřela slzy patřící jí, mé nejlepší kamarádce. „Spolu dokážeme všechno, jako když jsme byly malé, pamatuješ?“ bulila jsem. Bylo mi to tak neskonale líto, a třebaže jsem si byla plně vědoma, že čas nemůžu vzít zpět, ohromně jsem si to přála. Tentokrát bych nedovolila své slepotě, aby mi zastřela zrak a spolu s ním i mysl. Tentokrát bych viděla, jak se má kamarádka mění, jak se mi ztrácí přímo před očima.

„Mám tě ráda, Tess.“ A právě tyto čtyři slova vyslovená z jejích úst mě dokázala přesvědčit o síle našeho přátelství, o schopnosti zvládnout vše, co si společně umaneme, protože je to v nás. Její hlas mi dodal sílu a odvahu odolávat budoucím nástrahám nejen v životě svém, ale i v jejím, protože ten je také mou neoddělitelnou součástí. Protože my dvě jsme něco jako rodina. Naše přátelství je spojeno neviditelnou nitkou, která je nepřetrhnutelná. V naší moci je síla překonávat těžké životní situace, které si na nás osud nachystá. Ve dvou se to přeci lépe táhne…

„Jako sestry, navždycky. I já tě mám moc ráda, Elsie,“ vyslovila jsem a nechala ji ztratit se v mém náručí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nepřítelkyně anorexie:

5. LostAngel přispěvatel
21.08.2011 [20:45]

LostAngelDokonalá povídka při které mi málem vytryskli slzy. Možná k tomu dopomohla srdceryvná písnička, kterou jsem u toho poslouchala, ale rozhodně dech beroucí příběh o kruté nemoci anorexie. Ještě, že tady na světě jsou přátelé. Krásná práce!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. LoveRain přispěvatel
27.04.2011 [22:00]

LoveRainty tvoje povídky jsou vždycky tak realistické, snadno vtáhnout do děje a ten styl, jakým píšeš je perfektní. Žádnou kritiku na skladě nemám, není potřeba Emoticon
Emoticon Emoticon

3. maky21 přispěvatel
13.04.2011 [20:30]

maky21já za to nemůžu, že napíšu komentář později než všici ostatní!! Emoticon
vždyť všecko už řekli Emoticon
tak jo. budu dělat, jakože jsem ty komentáře nečetla, jo? Emoticon
bylo to úplně úžasný!! Emoticon úplně jaako vždycky jsi mě vtáhla do děje a já nemyslela na nic jinýho než na tvou povídku!! Emoticon
píšeš úplně suprózně !! Emoticon
nepřemýšlelas nad další povídkou? jednorázovou? Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Skříteček2
13.04.2011 [19:01]

Kárlí, mám moc ráda tvé jednorázové depresivní povídky Emoticon Vždycky čtenáře nádherně uvedeš do děje a nepustíš ho, připravíš si nějakou tu "akci", které čtenář neodolá a dočte povídku. I když má tato povídka šťastný konec, řadila bych ji mezi krásné depresivní, po kterých tak prahnu Emoticon

1. allinthewaiting přispěvatel
13.04.2011 [17:43]

allinthewaitingFíha, tak toto sa mi strašne páčilo! Emoticon Parádne sa mi to čítalo. Úplne ma to vtiahlo do deja, že som sa cítila akokeby ma niečim ovalili, keď sa to odrazu skončilo, že "bum realita". Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!