OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Já vlkodlak



Já vlkodlakJmenuji se Bree a jsem vlkodlak. Nikdy mi tenhle život nevadil, ale nikdy jsem o něj ani nežádala. Zvykla jsem si, je to můj život a já ho chci žít naplno. Docela se mi to dařilo, dokud se nevrátila má sestra Natalí a ti, co ji sledovali. Vše se tím změnilo, teď jsou naše životy v ohrožení...

Vstanu z postele a jdu rozčesat své dlouhé hnědé vlasy. Při pohledu do zrcadla nevěřím, že to ještě někdy rozčešu. Vzpomínám na včerejší večer.

Do města přijela má sestra Natalí, nejdříve mi řekla o svých problémech s lovci, a pak jsme zašly do Laguny. Už dlouho jsem se tak nebavila, chyběly mi časy strávené se sestrou.

Při vzpomínce na staré časy se mi na tváři vykouzlil úsměv. Tak nějak jsem se zvládla upravit, mohla jsem ven.

Právě jsem brala mobil do ruky, když začal zvonit.

„Ahoj Natalí, co potřebuješ?“ zeptala jsem se zvesela.

„Ahojky, ale říkala jsem si, že tě po tom včerejšku pozvu. Co říkáš, půjdeme si zaběhat?“ Věděla, že běh nikdy neodmítnu.

„Že váháš,“ zasmála jsem se.

Natalí se taky rozesmála: „Dobře, sejdeme se tak za deset minut v lese?“

„Jasně, těším se.“ Dál už jsem slyšela jen pípání.

Šla jsem se obléknout, chtěla jsem tam být dříve než Natalí a to by se mi i mohlo povést, protože jsem byla rychlejší než ona.

Kousek za domem mi začíná les, stačí se jen nenápadně dostat do něj, a pak se rozběhnout na smluvené místo.

Nemohla jsem se dočkat, šla jsem trochu rychleji než obyčejní lidé. Měla jsem štěstí, nikdo mě neviděl. Za chvilku jsem byla na kraji lesa, ještě pár kroků jsem popošla a začalo to.

Cítila jsem, jak mi všude po těle začíná růst srst. Padla jsem na všechny čtyři a vstřebávala, jak se celé mé tělo mění. Pohlédla jsem dolů a místo rukou tu byly tmavě hnědé packy. V duchu jsem se smála při pohledu na své ostré drápy, cítila jsem, že proměna je skoro u konce.

Dříve mě proměňování bolelo a připadalo mi, že než se proměním uplyne celá věčnost, ale teď už to nevnímám. Během pár minut je ze mě vlkodlak.

Rozběhla jsem se, ta lehkost z běhu mě stále zrychluje, připadala jsem si, že letím.

Doběhla jsem na smluvené místo během minuty, nemusela jsem ani čekat, protože se ke mně blížil krémově zabarvený vlk. Vycenila jsem zuby, byl to náš způsob pozdravu.

Natalí začala brzdit, zvedla tím prach, čehož jsem okamžitě využila. Tiše jsem ji oběhla a čekala, až se prach usadí. Soustředila jsem se a skočila přímo na ní. Musela to čekat, jinak by mě tak rychle nesetřásla. Začaly jsme blbnout. Hrály jsme si jako malá štěňata.

Najednou se mi Natalí snažila utéct, ale věděla, že je to marné. Byla jsem prostě rychlejší, proto jsem jí nechala náskok. Viděla jsem, jak se obratně vyhýbá stromům, až se mi ztratila. V tu chvíli jsem vyrazila za ní. Neběžela jsem ani na plno, chtěla jsem aby měla alespoň malou šanci.

Kochala jsem se okolní krajinou, když jsem zaslechla výstřel, pak další a další, ten poslední doprovázelo strašné vytí.

Teď jsem běžela ze všech sil, následovala jsem pach krve. Byla jsem stále blíž, protože pach byl silnější.

Našla jsem Natalí, byla celá od krve, už nebyla vlkodlak, byla proměněná zpátky. Uslyšela jsem další výstřel, věděla jsem, že tenhle patřil mně.

Opatrně jsem objala Natalí a hodila si ji na záda. Cítila jsem, že mě někdo tahá za chlupy, oddychla jsem si, byla ještě na živu.

Ze všech sil jsem se rozběhla pryč. Nešlo to tak rychle jako obvykle, nebyla jsem zvyklá někoho nosit.

Cítila jsem Natalíino srdce, jeho tlukot stále zpomaloval. Doběhla jsem na kraj lesa, když její srdce uhodilo naposled. Opatrně jsem ji sundala ze svých zad a okamžitě se proměnila.

„Natalí, tohle mi nedělej,“ řvala jsem na celý les. „Natalí, prober se.“ Ale odpovědi jsem se nedočkala, byla mrtvá.

„Pomstím tě, na to se spolehni a tohle mi prosím odpusť.“ Proměnila jsem se zpět ve vlka. Musela jsem se dlouho přemáhat, než jsem jí přejela svými drápy. Muselo to vypadat jako útok zvířete, jen těžko bych vysvětlovala střelné poranění.

Našla jsem kulku a drápem ji vyšťourala. Znovu jsem se proměnila do lidské podoby a zavolala 112.

„Prosím?“ ozvalo se.

„Našla jsem svoji sestru, je mrtvá, muselo ji napadnout nějaké zvíře..., je mrtvá,“ vzlykala jsem do telefonu.

„Uklidněte se prosím a sdělte mi vaše jméno a kde jste.“ Hlas okamžitě zvážněl.

„Jmenuji se Bree Rychmondová a adresa je Černý les 12, Náchod.“ Po obličeji mi stékaly slzy.

„Hned je někdo u vás,“ uklidňoval mě ten hlas.

„Sbohem sestřičko,“ rozloučila jsem se a vydala se k domovu. Dnes to budu muset říct naší rodině, nebudou nadšení, že k nám Natalí přivedla lovce.

Před domem jsem čekala na policisty, když přijeli, poslala jsem je do lesa a sama se vymluvila na to, že ji takhle nemůžu vidět. Slíbili, že všechno zařídí a že se pak ozvou, ale že mě musí vyslechnout.

„Slyšela jsem křik a věděla jsem, že se sestra vydala na procházku do lesa. Neváhala jsem a rozběhla jsem za křikem. Jediné, co jsem viděla, bylo už jen její tělo.“ Znovu jsem začala vzlykat. Policistovi zazvonil mobil, chvíli něco řešil, zavěsil a podíval se na mě: „Prý to vypadá, že to způsobil vlk.“

„Vlk?“ zhrozila jsem se. „Vždyť tady žádní vlci nejsou.“ Dělala jsem překvapenou.

„No uvidíme, pak se Vám ozveme.“ Policista se se mnou rozloučil a odešel.

Chvíli jsem stála za dveřmi a čekala, až odjedou. Konečně se tak stalo, venku už byla tma. Nepřemýšlela jsem jestli mě někdo uvidí, hned za domem jsem se proměnila a rozběhla se do lesa varovat rodinu.

U ohně stál Noel, byl to náš vůdce. Současně se mnou přiběhlo ještě pár vlků.

„Kde je Natalí?“ zeptal se mě Noel.

Sklopila jsem hlavu: „Je mrtvá, když přijela, tak mi řekla, že je v Německu pronásledují lovci, museli ji sledovat.“

„Lovci? A jsou tady?“ zařval Noel. Kývla jsem mu na souhlas a čekala, jak rozhodne.

„Musíme omezit proměny, budu vás kontaktovat mobilem,“ rozhodl. To se mi nelíbilo, ale mlčela jsem. Kdyby věděl, že se chci pomstít, zakázal by mi to.

Za chvíli se k nám přidalo ještě pár vlků, všichni jsme se proměnili do lidské podoby.

Vždy, když máme schůzi, tak lovíme. Je nám jedno, jestli jsou to zvířata nebo lidé, prostě tišíme naši touhu po krvi.

„Je čas lovu, dnes je den, kdy máte povoleno zabíjet, využijte toho naplno,“ Noel zahájil lov.

Vždycky mě fascinovalo, jak se všichni najednou proměňují ve vlky a vydávají se do lesa, ale dnes ne. Dnes jsem byla jedna z prvních proměněných.

Srnka mi přeběhla přes cestu, jindy bych se za ní vydala a zabila bych ji, užila si její krve, ale dnes jsem měla jediný cíl a to bylo, zabít nějakého člověka.

Do nosu mě praštila nějaká vůně. Byla to ta vůně, které jsem se vždy vyhýbala. Někde poblíž byl člověk. Jako smyslů zbavená jsem se vydala za tou vůní, za chvilku jsem uslyšela tlukot srdce. Bylo tak klidně, musel to být myslivec nebo lovec. Vycenila jsem zuby. Nenávist k lovcům ve mně sílila a já s tím nic nedělala.

Zahlédla jsem ho, musel to být lovec, protože kdo jiný by se ve tmě schovával s puškou v ruce? Myslivec by byl na posedu, ale tenhle si jen tak seděl v křoví.

Nechala jsem se plně ovládnout svou vlčí stránkou. Vždycky jsem tuhle stránku držela zkrátka a to i při lovu, protože pokaždé, když jsem ji trochu povolila, stávala se ze mě krvelačná bestie.

Pomalu jsem se plížila k tomu lovci, vypadal, že vůbec nic netuší. Byla jsem už opravdu blízko a on se stále díval jiným směrem. Skočila jsem a jeho puška letěla pryč od něj. Nechtěla jsem, aby hned zemřel, jeho vyděšený pohled mě naplňoval slastným pocitem. Užívala jsem si jeho strach, ale chtěla jsem, aby trpěl víc.

S vyceněnými zuby jsem se k němu blížila. Cítila jsem, že jeho strach sílí. Jedním mocným trhnutím jsem mu poškrábala trup. Začal couvat a já se začala smát, nevím, jestli on to vnímal jako smích, ale muselo mu být jasné, že jsem s ním ještě neskončila. Jedním kousnutím jsem mu utrhla nohu. Zařval bolestí, pro mě to byla ta nejkrásnější hudba. Takhle jsem pokračovala se všemi jeho končetinami.

Oblízla jsem krev, která byla všude kolem mě. Teď jsem se už neudržela, skočila jsem po něm a utrhla mu hlavu.

Byla jsem sama se sebou spokojená, moje pomsta začíná. Dál už jsem nelovila, vydala jsem se domů.

Doma bylo hrozné ticho, pocítila jsem samotu víc, než kdy předtím. Rychle jsem se převlékla, popadla kabelku a vydala se do Laguny.

V Laguně jsem si sedla rovnou k baru a dávala si jednoho panáka za druhým.

„Můžu si přisednout?“ zeptal se příjemný hlas. Otočila jsem se za tím hlasem a mile mě překvapilo, že tam stojí opravdu krásný chlap.

„Klidně, když mě pozveš na panáka,“ usmála jsem se.

„S radostí, stejně jsem to chtěl udělat.“ úsměv mi oplatil a pokynul barmanovy, aby přinesl dva panáky.

„Jmenuji se Carter, připíjím, abychom dlouho žili.“ Připadalo mi to jako divný přípitek, ale třeba k tomu má své důvody.

Usmála jsem se na něho: „Já jsem Bree, tak ať dlouho žijem.“ Přiťukli jsme si a hned objednali další panáky.

Bavila jsem se dobře a pila jednoho panáka za druhým. Carter začínal být opilí, měla jsem smůlu, já se opít nemohla.

„Víš, viděl jsem tě tu už včera a asi jsem se do tebe zamiloval,“ pronesl, sice byl opilý, ale tohle mu bylo vidět i v očích.

Usmála jsem se a chtěla mu něco odpovědět, ale přišla mi sms.

 

Zítra je mimořádná schůze, účast je povinná, nezpozdi se. Je to stejné, jako dneska. Noel.

 

Chvíli jsem ještě zírala na mobil, a pak jsem se otočila zpět ke Cartrovi. Byl opravdu hezký a já začala cítit, že ho mám taky ráda.

„Myslím, že už máš dost, doprovodím tě domů,“ rozhodla jsem se rázně. Neprotestoval, zaplatila jsem účet a pomohla mu vstát.

„Kde bydlíš?“ zeptala jsem se.

„Hm... myslím, že někde tady.“ Ukázal někam do města.

Zasmála jsem se: „Bezva, doufám, že ti nebude vadit, že dneska spíš u mě.“ Zase neprotestoval, ale ani nesouhlasil. Musela jsem se zasmát, vypadal tak roztomile.

Neznala jsem ho, ale věděla jsem, že ho miluji. Vedla jsem ho k sobě domů a poslouchala, jak mi vyprávěl o jeho životě. Nebyl zase tak zajímavý, ale takového muže jsem si vždycky přála.

Odemkla jsem dveře svého domu a posadila Cartera na gauč, sama jsem si sedla vedle něho. Dívala jsem se mu do očí.

Přiblížil se ke mně. Byli jsme od sebe jen pár centimetrů, když zašeptal naprosto vážným hlasem: „Miluju tě, sice tě neznám, ale vím, že tě miluju a budu tě milovat, ať se děje cokoliv.“ A políbil mě. Byl to nádherný a dlouhý polibek.

Když jsme se od sebe odtrhli, usmála jsem se na něj a řekla: „Dojdu ti pro nějaké deky.“

Zakýval hlavou a já se vydala do ložnice pro deky. Vůbec mi to netrvalo dlouho, ale když jsem se vrátila, viděla jsem, že Carter spí. Přehodila jsem přes něj deky a chvíli koukala na jeho klidný spánek. Nechtělo se mi jít spát, rozhodla jsem se jít si ještě zaběhat.

Vběhla jsem do lesa a užívala si to ticho, ale vyrušil mě výstřel. Rozběhla jsem za ním. Znovu jsem cítila krev a vzpomněla si, že je to ten samý případ, co se stalo dnes ráno.

Ucítila jsem ještě něco a to lidskou vůni, byla to ta samá, co jsem cítila ráno, ale to jsem si to neuvědomovala. Někde tady je lovec, co mi zabil sestru. Rozzuřila jsem se a ještě jsem zrychlila.

Viděla jsem kulhajícího vlka, zastavila jsem se a nebyla schopná se pohnout. Byl to Noel, zahlédl mě, zavrčel, abych utekla.

Očima jsem pročesávala okolí a zahlédla lovce. Neváhala jsem a rozběhla se na něj, všimla jsem si, jak na mě míří, střelil, dopadla jsem na něj a okamžitě ho zabila.

Přiběhl ke mně Noel, už v lidské podobě: „Co sis myslela, že děláš?“ křičel. „Jsi zraněná!“ Okamžitě ke mně přiskočil a začal mě ošetřovat.

„Je to jen škrábnutí, nezlob se, musím jít domů,“ odbyla jsem ho, proměnila se a rozběhla se domů.

Carter stále klidně oddychoval, poznala jsem, že spí. Šla jsem se osprchovat a spát.

Když jsem se vzbudila, bylo už poledne, viděla jsem, že Carter leží vedle mě na poseli a na stole je snídaně.

Pomalu jsem vstala, ale asi jsem ho probudila, protože mě chytl za ruku a stáhl zpátky.

„Promiň,“ omluvil se mi.

„V pohodě, jen jsem tě nechtěla vzbudit,“ usmála jsem se.

„Víš, to, co jsem ti včera řekl, myslím to, že tě miluju, tak to je pravda,“ přiznal se stydlivě.

Stále jsem se usmívala a odpověděla mu: „Je to divné, ale taky tě miluju.“

Vykuleně se na mě podíval, ale pak si mě přitáhl a políbil. Objal mě kolem pasu, když jsem sykla bolestí.

„Co je?“ zeptal se starostlivě. Sama jsem nevěděla. Vyhrnula jsem si tričko a po boku se mi táhla jizva. Musela být od té včerejší střely.

„Co to je?“ vyhrkl.

„Jen škrábnutí, včera jsem upadla na větev,“ lhala jsem. Viděla jsem, že mi nevěřil, ale už nic neříkal. „Měl bys jít.“ Poslala jsem ho pryč, aby ta jizva zmizela, musela jsem ještě spát.

„Dobře,“ ještě mě políbil a odešel.

Znovu jsem zavřela oči a po chvilce jsem usnula.

Probudila mě sms v které stálo: Vzal jsem si tvé číslo, chtěl jsem ti napsat, že vím, co jsi a i přes to tě miluju. Pá lásko.

Hrklo ve mně, on ví, co jsem? A stále mě miluje, je to dokonalý chlap. Podívala jsem se na hodiny a všimla si, že je za chvíli schůze. Podívala jsem se z okna byla tam tma, to bylo dobře, aspoň jsem mohla běžet.

Oblékla jsem se a vydala se na cestu.

Celou cestu jsem myslela na Cartera. Z dálky jsem zaslechla Noelův hlas: „Dnes je významný den. Podařilo se nám chytit jednoho lovce a na jednom z vás bude, zabít ho.“

Škodolibě jsem se usmála a přidala. Nenávist ve mně vzrůstala, už jsem byla skoro na místě, když jsem vběhla doprostřed kruhu z vlkodlaků.

Přimrzla jsem k zemi, nevím jak, ale proměnila jsem se do lidské podoby.

„Cartere? Co tu děláš?“ vyhrkla jsem překvapeně.

„Je to lovec,“ vysvětlil mi Noel. „Uděluji ti právo zabít ho.“

„Je to pravda?“ zděsila jsem se.

„Ano,“ hlesl Carter.

Proměnila jsem se zpět do vlčí podoby.

„Stejně tě miluju,“ řekl mi Carter.

Měla jsem dvě možnosti, buď zabít jedinou lásku svého života, nebo se ho pokusit zachránit, což znamená zemřít s ním.

Natáhla jsem pracku ke smrtelnému úderu...


 

Shrnutí




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já vlkodlak:

15. martinexa přispěvatel
15.07.2012 [14:05]

martinexaDomyšlení konců je dobrý v tom, že si ho každý může domyslet tak jak chce a jsou spokojený všichni. Takže já jsem spokojená :D

14. ElisR1 přispěvatel
13.02.2011 [20:58]

ElisR1NataLi, moc děkuju za koment =) a omlouvám se za ten konec, to jsem celá já... miluju napínavý konce =)

13. Erigayl přispěvatel
13.02.2011 [20:56]

ErigaylKrása! Opravdu povedené! Emoticon Akorát mě mrzí ten konec, že jsem se nedozvěděla, koho nakonec zabila. Emoticon Ale jinak super! Emoticon

12. ElisR1 přispěvatel
05.01.2011 [11:25]

ElisR1Aninka: Moooc děkuju, jsem ráda, že se ti to líbí, :D Emoticon

11. Aninika
05.01.2011 [11:23]

Eli fakt super, napiš pokračování :)

10. ElisR1 přispěvatel
04.01.2011 [19:48]

ElisR1Texie: Děkuju :D

9. Texie admin
04.01.2011 [19:40]

TexieSem tam sice byla kostrbatější větička, ale jinak naprosto strhující. Dokonce i ten konec-nekonec ti odpustím Emoticon - ještě bys nám ho vážně zabila.

8. Barrys přispěvatel
03.01.2011 [18:12]

Barrysach jo... myslel jsem si že se dozvim jestli ho teda zabila nebo ne... a pak koukam a on už je konec :(

7. ElisR1 přispěvatel
03.01.2011 [14:51]

ElisR1Safira: no, nevím, jestli budu dělat pokračování, tohle byl jen chvilkovej nápad :D:D:D
právě proto je ten konec takovej, máš si domyslet, jak to skončilo :D
Ale děkuju za koment :D

6. SafiraDarkfire přispěvatel
03.01.2011 [11:33]

SafiraDarkfireHej!!! Takový konec!!! Teda přišlo mi trošku najivní to s tím Cartrem, a jejich láskou, ale chápu to je to jednodílné, takže to jinak nejde :D Ale i tak mazec! Ale ten konec Emoticon Míníš napsat pokračování nebo mi řekneš narovinu koho nakonec zabila:D

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!