OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » I know you want me!

08.08.2011 (16:00) • Claire93 • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 1201×

Někdo zvonil u dveří. Šla jsem tedy otevřít. Zatáhnu za kliku a za dveřmi se objevil tmavovlasý fešák okolo dvaceti let.

„Ahoj krásko,“ pozdravil mě a přidal jeden svůdný úsměv.

„Ahojky, jdeš dál?“ ptala jsem se.

„To bych rád.“ Pustila jsem ho dovnitř a zavřela za ním dveře.

„Co si dáš?“ zeptala jsem se jako správná hostitelka.

„Tebe, ale sebe mi asi nenabídneš, co?“

„Uhodl, nenabídnu,“ pousmála jsem se. „Ale něco k pití nebo k jídlu by sis dal, ne?“

„Tak třeba džus.“

„Dobře,“ řekla jsem a odešla do kuchyně. V tu chvíli byl u mě. Zrovna jsem se natahovala pro skleničku, když jsem ucítila jeho ruce na svých bocích.

„No tak, Damone, víš, že o tohle nestojím,“ prohlásila jsem a demonstrativně sundala jeho ruce ze svých boků.

„Ale no tak, Hailey. Udělej mi tu radost.“

„Ale já nejsem jako ostatní holky, který ti samy lezou do postele, a nemusíš se jich doprošovat.“

„Právě proto, že nejseš jako ostatní. Jsi jedinečná. A… já vím, že to chceš.“

,,Tohle ti řekl, kdo?“ Podívala jsem se mu zblízka do očí.

„Řekly mi to tvoje oči,“ zašeptal a pomalu se ke mně nakláněl. Strčila jsem mu radši do ruky džus, který jsem během našeho rozhovoru stačila nalít do sklenice.

„Děkuju.“

„Není za co.“ Pousmál se.

„Máš pravdu, není.“

„Proč jsi sem vlastně přišel?“ zeptala jsem se ho na rovinu.

„Chtěl jsem tě vidět,“ přiznal se mi. Ještě se začne červenat a já padnu.

„Hm,“ to byla má inteligentní odpověď.

„A taky jsem tě chtěl pozvat do Grillu na večeři.“

„Šla bych ráda, ale musím hlídat svoji tříletou sestřičku.“

„Ty máš takhle malou ségru?“

„No… Jo…“ přiznala jsem.

„A kde je?“

„Spí.“

„Ukážeš mi ji?“ Po chvilce váhání jsem svolila. Vyšli jsme po schodech nahoru do patra, kde spal ten malý andílek. Otevřela jsem do pokoje, kde v malé postýlce spalo krásné blonďaté dítko.

„Je krásná,“ vydechl uchváceně. Chvíli jsme tam jen tak mlčky obdivovali to malé krásné stvoření.

„Radši jdeme, ať ji neprobudíme,“ dala jsem povel k odchodu.

„Dobře. Nechceš mi ukázat zbytek domu?“

„Tak fajn,“ řekla jsem trochu znuděně. ,,Prohlídka začíná zde v patře,“ začala jsem a snažila se mluvit jako průvodkyně na zámcích. Otevřela jsem první dveře. „Zde se nachází pokoj mých rodičů.“ Rozsvítila jsem světlo, protože venku se najednou rozlila tma.

„Páni. Máte to tady vážně hezký,“ pochválil vkus rodičů. Když si pokoj prohlédnul, zhasla jsem světlo, zavřela dveře a dovedla ho ke koupelně, potom na záchod, který hned vyzkoušel a nakonec do mého pokoje.

„Ten pokoj sis navrhovala sama?“ ptal se se zájmem.

„Jo, ale už asi před třemi lety. Potřebuje to tu upravit. Skříně se mi nějak zmenšily, či co, protože už ani oblečení se mi do nich nevejde. Stěny by chtěly přemalovat, protože růžovou už moc nemusím a celkově změnit styl pokoje. Ale nejvíc se mi líbí moje postýlka,“ uculila jsem se na svoji dvojlůžkovou postel, kterou jsem si od rodičů vyprosila k sedmnáctým narozeninám, takže ji mám ani ne půl roku.

Damon se podíval nejdřív na rozestlanou postel, potom na mě a pak zase na postel. Chvíli o něčem přemýšlel a mě zajímalo o čem. Dozvěděla jsem se to chvíli poté. Z ničeho nic mě povalil na postel a začal mě líbat na krku.

„Damone, co to zase děláš?“ ptala jsem se.

„Já vím, že to chceš,“ řekl znovu jako v kuchyni. Ale teď měl pravdu. Líbilo se mi to a nechtěla jsem, aby přestával. Navíc mě už nebavila hra na netýkavku... Nakonec to stejně nezůstalo jen u polibků…

Ráno jsem se pobudila vedle Damona. Nejdřív jsem se lekla, ale potom jsem si vzpomněla na včerejší noc.

„Dobré ráno, lásko,“ pozdravil mě. Mile jsem se na něj usmála a políbila ho na rty.

„Miluju tě,“ oznámil mi. Věřila jsem mu. Jeho oči to prozrazovaly.

„Já tebe taky.“

Najednou jsem zaslechla nějaký hluk.

„Sakra! To jsou rodiče!“ začala jsem panikařit.

„Klid. Já jsem během pěti sekund pryč, jen mi dej tu košili, co máš na sobě. Asi bych vypadal blbě, kdybych se venku promenádoval nahoře bez,“ uchichtal se té představě. Shodila jsem ze sebe jeho košili a rychle hledala svoje tričko a kraťásky na spaní.

Damon se rychle oblékl, naposledy mě políbil a vyskočil ven oknem. Raději jsem vyšla ze svého pokoje a šla naproti rodičům.

„Ahoj Hailey. Jsi vzhůru nějak brzy,“ všimla si mamka.

„No jo, zapomněla jsem si zatáhnout závěsy a probudilo mě to světlo,“ zalhala jsem z fleku.

„Aha. Kde je Kaylie?“ ptal se táta.

„Ještě spí.“ Tím skončil ranní výslech a já šla zpátky do svého pokoje a zatáhla závěsy. Rozhodla jsem dospat to, co jsem dnes v noci zameškala. S úsměvem na rtech jsem pomalu usínala a věděla, že až se vyspím, určitě přijde Damon…

Autor: Claire93 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek I know you want me!: