OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Budeš se bránit, miláčku?



Budeš se bránit, miláčku?„Všechno to začalo velkou láskou, také to ale vše skončilo velkou nenávistí, alespoň z mé strany. Teď se musím přemáhat, abych ti znovu nepodlehla a odešla po svých bez jediného šrámu na duši." Jak ale všichni víme, poslední sbohem většinou nebývá poslední. Trochu tvrdší romantický horor. Pro čtenáře alespoň 15+!

Budeš se bránit, miláčku?

Po kolikáté už to bude, kdy vidím takhle stříbřitý nádech měsíce..

Jak bych na něj mohla zapomenout. Bylo to tu noc, když mi dal ruku kolem pasu a šeptal mi, jak strašlivě moc mě miluje. Seděli jsme na lavičce před fontánou antického stylu, v pozadí se třpytila světla křišťálových lustrů hotelu a měsíční svit se rozplýval ve vodě. Jeho roztoužené oči zářily. Jeho rty mě chtěly.

Vzpomínat na ty časy mě opět probouzí z mé pochmurné nálady. Věděla jsem, že tentokrát je to naposledy, co se mé ruce dotknou těch jeho, až mě za ně jemně vezme a pokusí se mě svést, jako tomu bylo před čtrnácti dny. Ale musím odejít. Už napořád.

Když vlak dojel do stanice a špičky mých vysokých bot udělaly klapavý zvuk o chodník, netrvalo ani minutu, abych ho poznala. Stál v opodálí a naklonil hlavu na stranu. Jak troufalé. S rudou rtěnkou na rtech a s černými kratšími večerními šaty jsem si připadala poměrně sexy. A myslím, že on na to měl úplně stejný názor.

Podal mi ruku jako správný gentleman se slovy: „Kam to bude dnes, Eve?“

Netrvalo mi dlouho odpovědět po jeho pomalém polibku na tvář. „Nechám to tentokrát na tobě.“ Pustila jsem ladně jeho prsty a dodala provokativně: „Pete.“

A tak mě doprovodil až k jeho autu a poručil mi, ať se posadím. Když jsme vyjeli z parkoviště a ponořili se do víru města, nenechal rádio zvítězit, a tak začal obyčejnou otázkou: „Jak ses měla?“

„Ale tak znáš to. Suprový večery s popcornem v kině, pár kafíček s kamarádkama..“

„Aha...“ hlesl smutně a zahnul do první uličky. Překvapeně jsem se zadívala do jeho tmavě modrých očí.

„Dneska budeme spát tady na hotelu,“ docela mě vyděsil změnou plánu, ale než jsem stačila něco říct, pokračoval, „myslím, že by nebylo špatný si udělat trochu romantickej večer, co na to říkáš?“ Co na to říkám? Chtěla jsem si zajet pro věci a jednou pro vždy odejít. Ale jak můžu něco takového odmítnout, když se na mě tak sladce usmívá?

„Pod jednou podmínkou,“ nenechala jsem se tak zcela zviklat. Tázavě pozvednul jedno obočí.

„Platíš snídani.“

„To jsem měl samozřejmě v plánu.“ Už se schylovalo k polibku, ale já ho jen laškovně pohladila po tváři a vyšla z jeho nového červeného citroenu. Takhle zadarmo si mě nezíská. Můj rozum ale začal ztrácet kontrolu nad mými slovy i pohyby…

***

Tušila jsem, že po tak dobře placené večeři s dvěma skleničkami červeného vína to nebude zase tak jednoduché držet se původního plánu. Když Pete otevřel dveře a nechal mě jako první prozkoumat jeden z nejvíce placených apartmánů, rozzářily se mi oči. Tahle krása se nedala popsat. Nábytek dokonale ladil s vínovými přikrývkami, závěsy na velkých arkýřových oknech a s velkou manželskou postelí.. Počkat manželská postel?!

Druhé překvapení pro mě bylo, když se Pete lehce posunul až ke mně a zezadu mě obejmul. Cítila jsem jeho teplý dech na svém krku.

„Líbí se ti to tu?“

„Že váháš,“ dodala jsem sebevědomě, abych zakryla svůj údiv a strach zároveň. Ale i tak se mi zdálo, že to vycítil.

„Ty se bojíš?“ optal se mě, ale nepřestal mě objímat. Přešel k jemným polibkům, po kterých mě mrazilo rozkoší.

„Ne, jen nemám chuť.“ Doufám, že jsem to řekla dost jasně a zřetelně, pane Nadržený.

„Cítím, jak se mi úplně poddáváš, vidim to na tobě, Eve. Nelži mi.“ Otočil si mě k sobě tak, abych mu do očí pohlédnout musela. Ale i přes to, že jsem se bránila, neodolala jsem. Okouzlil mě. Od prvního dne, kdy jsem ho spatřila, jsem věděla, že už nic nebude jako dřív. Ale jak bych do toho mohla znova vlítnout, když mi udělal ty hrozné věci. On, „nevinný“ Pete Newman..

„Budeš se bránit, miláčku?“ A to mi totálně zamotalo hlavu. Když jsem dovolila jeho rtům dotknout se mých, pocítila jsem to silné pouto mezi námi. Vášeň, touha, nenávist a láska v jednom. Zvířecí chuť vzít si všechno a nic nenechat na potom. Ani pro nikoho jiného.

Líbal mě tak vášnivě, že se mi podlamovaly kolena. Cítila jsem jen, jak pokládá mé tělo na jemnou, nadýchanou peřinu postele a rozepíná pomaloučku mé šaty. S rozkoší si vychutnával každý pohled na mé nahé tělo. A já zase kousavými polibky značkovala jeho šíji. Vůně parfému a hrubší polibky ještě více probudily mé ospalé smysly.

Chci tě, teď!

Když viděl v mé tváři ten toužebný pohled, nechal mě ještě chvíli čekat. A s lehkostí laskal má citlivá místa, dokud jsem se nepřekulila na druhou stranu postele. V ten moment, kdy jsem došla spokojenosti a spojili jsme se jako jedno tělo, jako jedna duše, mé srdce bylo jako na běžecké dráze. Bilo tak rychle, že jsem myslela, že vypoví službu. Rozkoš se prohlubovala s každou sekundou vzrůstajícího chtíče, s každým polibkem, s každým dalším škrábancem na zádech a s čím dál hlasitějšími vzdechy.

„Ani nevíš, jak tě chci,“ vydýchával odevzdaně.

„Já tebe víc.“

***

Vidím rozmazaně jeho siluetu v rohu pokoje. A tak vstanu z postele, protáhnu se a zamířím k němu ladným krokem. Nikdy není pozdě začít od znovu. S lehkým úsměvem jsem ho otočila směrem k sobě. Viděla jsem v něm ale něco... tak zvláštního. Plamínky nenávisti, co mu žhnuly v očích. V tu chvíli, kdy jsem v jeho levé ruce spatřila nabroušený kuchyňský nůž, ve mně všechno křičelo jen to jediné. Utíkej! Rozběhla jsem se ke dveřím apartmá a křičela o pomoc, když jsem se snažila odemknout dveře, ale neměla jsem čím. Otočila jsem se směrem k němu a sledovala bezmocně, jak klíči mává ve vzduchu. Viděla jsem až na dno jeho temné, zatracené duše. Nechtělo se mi věřit, že by byl schopný až takovéhle věci. Strach se mi vlil do celého těla a mé nohy se nedokázaly hnout z místa. Jako by mě někdo přikoval k podlaze a nutil sledovat, jak se Pete přibližuje s ďábelským úsměvem na rtech blíž a blíž. I když jsem volala o pomoc, nikdo mě neslyšel. Vrahovo ostří nepříjemně namířilo na můj nahý krk.

„Poslední slova ty malá, falešná mrcho?“ Sevřel mi rukou paži. Vytryskly mi slzy a on se tomu hned začal hlasitě smát. „Oh, tak slečinka nám tu brečí, no to se podívejme.“

„Nech mě jít!“ křičela jsem na něj, ale marně. Zdálo se, jako by byl úplně mimo sebe. Kopla jsem ho mezi nohy a on zaskřehotal. Svalil se k zemi, ale silou se mi zabodl nůž do levé lopatky. Vytryskl mi další potůček slz. Nezbývalo moc času, a tak jsem zapátrala po klíčích. Naštěstí byly přímo pod jeho rukou.

„Tohle máš za tu mrchu!“ Šlápla jsem mu podpatkem na prsty, až zapískal. Rychle jsem odemkla a zase zamkla, aby se nemohl Pete dostat ven. Cítila jsem, jak se mi stahovalo hrdlo, a docházel mi dech. Měla jsem tak nepopsatelný strach, že z nějakého temného kouta na mě opět vyběhne s nožem v ruce, a tak jsem neztrácela ani chvíli času a pádila jsem si to rychle k recepci. Jen co mě viděla paní recepční v tomhle stavu, neváhala a zavolala sanitku.

***

Ty ušmudlaná děvenko,

jestli si myslíš, že se přede mnou schováš, tak jsi na omylu. Stejně dobře, jako jsem si zjistil tvoji novou adresu, najdu si i tebe! Jen co budu bez veškerých trestů, který mám díky tvojí komedii v hotelu, přijdu a vezmu si to, co mi patří.

Doufám, že i pro tebe to byla nezapomenutelná noc.

S láskou, Pete



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Budeš se bránit, miláčku?:

6. LastHeartbeat přispěvatel
31.01.2015 [14:34]

LastHeartbeatVážím si tvého komentáře, děkuju :')

5. kiki1 přispěvatel
29.01.2015 [20:24]

kiki1Drsná povídka, ale opravdu bravurně napsaná. Moc pěkné. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. LastHeartbeat přispěvatel
26.01.2015 [17:27]

LastHeartbeat Emoticon děkuju

3. Mariele přispěvatel
26.01.2015 [17:12]

MarieleDokonalé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. LastHeartbeat přispěvatel
26.01.2015 [16:43]

LastHeartbeatDěkuju, jsem ráda, že se povídka líbila ;D

1. Smile
26.01.2015 [11:45]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!