OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Těžká zkouška 60

24.05.2026 (10:00) • Alalka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 66×

„A co když to já využívám tebe?“

Cítila jsem na levé straně tváře jeho intenzivní pohled, chviličku mě mlčky studoval, pak se samolibě ušklíbl a citelně se uvolnil.

„Tebou bych se nechal využívat neskutečně rád,“ zašeptal obdobně podmanivým hlasem, ale i tak to nevypadalo, že by mě nechal dokončit to, co jsem měla v úmyslu. Leč já jsem se nehodlala tak snadno vzdát. Levou ruku jsem mu navedla za krk a prsty prohrábla vlasy na zátylku, zatímco pravačku jsem Damonovi umístila na žebra na boku.

„Tak zavři oči a uvolni se, na nic nemysli,“ poradila jsem mu stylem terapeuta s nekalými praktikami.

„Vůbec-na-nic,“ vyhláskovala jsem tlumeně, sotva slyšitelně, současně jsem přiložila své vyprahlé rty na jeho, abych ho umlčela. To zafungovalo, již nic nenamítal, vehementně mi vycházel vstříc a zaníceně mě líbal.

Po čase, jež jsem pro adaptaci vyhodnotila za dostačující, jsem mu opět přeparkovala ruce na prsa a po souvislém přídělu polibků se ústy podél krkavice a klíční kosti dobrala na stejné místo. Laskala jsem ho a dráždila, přičemž jsem se nenápadně posunovala stále níž. Nanovo jsem si před něj klekla a polehoučku přesunula pozornost na knoflík a poté i zip kalhot. Tentokrát mě nechal mu je rozepnout a obezřetně stáhnout pod zadek. Se zatajeným dechem jsem prsty jemně zahákla za gumu jeho značkových boxerek a opatrně, abych nijak neporanila ztopořený penis, jsem mu je taky poposunula níž.

Levým špičákem jsem se kousla do spodního rtu, takhle zblízka, prakticky na úroveň očí, jsem ho ještě neviděla. Když jsem tvrdila, že miluju všechny části jeho těla, v nejmenším jsem nelhala. Nemohla jsem se dočkat, až ho ochutnám.

Zaujatě, s jakousi úctou jsem ho vzala do ruky, vzápětí jsem instinktivně pozvedla zrak a podívala se na Damona. Zatímco se mu divoce nadouval hrudník, sledoval mě trošku vykulenýma, oddanýma očima. Upřela jsem pohled znovu před sebe, do jeho klína, naklonila jsem se a pootevřené, drobet našpulené rty jemně přitiskla zhruba doprostřed jeho údu, po krátkém setrvání jsem dolní čelist poposunula níž, a vyplazeným jazykem ho smyslně olízla po celé délce, od kořene až po žalud. Oba jsme svorně zasténali, třebaže Damon podstatně hlasitěji. Taková reakce se mi líbila, a tak jsem to zopakovala, a ještě jednou. Napotřetí jsem špičkou jazyka poctivě obkroužila jeho špičku, ihned jsem si zamilovala způsob naší komunikace, jak pod mým dotekem pulzoval, tvrdnul a pyšně, majestátně se tyčil. Navlhčila jsem si rty, rozevřela je a úzce jimi po upírově chloubě sjela níž, dokud jsem neucítila, jak mě doslova tlačí na mandlích.

Hlavou mi problesklo, že nic tak hebkého jsem v puse jakživ neměla.

„Ah, Bože, Eleno,“ zanaříkal Damon slastně, což pro mě bylo znamení, že si vedu dobře.

Levačku jsem mu položila na obnaženou pravou půlku, pravou rukou jsem ho sevřela těsně u kořene a hladce, rytmicky po něm rty klouzala nahoru a dolů. Z přibývajících i na intenzitě nabírajících stenů jsem poznala, že mám přidat, tak jsem více upevnila úchop a zrychlila.

„Umm, ah.“ Nikdy jsem ho takhle neslyšela, to samozřejmě popohánělo mou zvědavost.

V momentě, kdy jsem ve vlasech ucítila jeho prsty, jemně se mě dotkl druhou rukou i na tváři, znovu jsem pozvedla zrak a zkontrolovala situaci, uhranutě mě pozoroval blaženě přimhouřenýma očima.

Zavřela jsem oči a plně se soustředila na prováděnou činnost, Damon mě ale skrz tlak vyvíjený prsty na temeno, možná nevědomky, naváděl, co mám dělat. Rychleji a hloub. Držela jsem se pokynů, přidala jsem na tempu a více povolila čelist, rovněž jsem ho pevněji sevřela a palcem mu opakovaně přejela po varlatech.

„Ahm, Eleno, kur- já…“

Zahákl mi natažený ukazováček a prostředníček pod bradu a něžně, přesto naléhavě zatlačil. Oznamoval mi tím, abych uhnula, že už bude, ale ignorovala jsem ho, chtěla jsem to dotáhnout až do konce. Místo toho jsem zvýšila podtlak v ústech, což brzy přineslo kýžené ovoce, Damon absolutně skvostně zasténal, jeho penis mi opakovaně zapulzoval v puse a záhy jsem vzadu v krku ucítila teplý výsledek mého snažení. Naprosto přirozeně, bez velkého rozmýšlení jsem to spolkla a spolykala jsem i všechno ostatní. Na samý závěr jsem mu ještě jazykem důkladně očistila žalud. Vůbec mi to nepřišlo nechutné, vlastně naopak, považovala jsem to za jakýsi projev té nejvyšší důvěry v intimním vztahu. Nemusela jsem se do toho nutit, ani se mi z té zvláštní chuti a konzistence nenavalovalo, jak s odporem popisovaly některé holky z týmu; mezi roztleskávačkami byl na tréninzích orál poměrně často probírané téma.

Lenivě jsem otevřela oči a zaklesla je do jeho nesmírně úchvatného obličeje, takhle se na mě doposud nedíval, ihned mě polilo horko. Odvážné tvrzení, že si tím, pokud to děláme správně, podmaníme jakéhokoli chlapa a že pro nás po tom udělá úplně cokoli, se zakládalo nejspíš na pravdě. Stěží popadal dech a viditelně se třásl.

„Gratuluju, zaručeně můj nejkratší výkon,“ sdělil mi uznalým hlasem zastřeně. Na to jsem se akorát nevině zaculila, pak jsem otevřela pusu a posledním článkem malíčku pravé ruky si provokativně otřela v koutku nahromaděné sliny.

Jako předtím, znovu mě chytil za zápěstí a jemně vytáhl na nohy, tentokrát mě však neprodleně vtáhl do vřelého objetí.

Vskutku zajímavý vývoj večera. Ještě před pár hodinami jsem se modlila, aby se v tom pitomým Grillu náhodou neukázal, a teď jsem si přála, aby mě nikdy nepustil. A opravdu se zdálo, že to nemá v úmyslu. K sobě přiléhajícími předloktími, zaklesnutými za lopatkami, mě k sobě vroucně, horoucně tiskl, v nejmenším nedbaje na to, že kromě vypozorovaného úkazu i fyzicky ucítím, jak se po doznívajícím prožitku jemně chvěje. Zabořil mi obličej do ohbí krku a nezvykle odevzdaně mi do vlasů nosem hlasitě vypustil zadržovaný vzduch. Omotala jsem mu končetiny kolem pasu a rovněž si mlčky vychutnávala jeho blízkost, vůni, tu hebkou, pevnou pokožku pod mými prsty. Když se trochu uklidnil, pozvedl hlavu a pro změnu si zapřel bradu o mou šíji, přitom mě pravačkou něžně hladil vzadu po vlasech.

„Sice je pravda, že tenhle druh využívání je můj nejoblíbenější, ale… prosím, řekni, že tohle něco znamená,“ zašeptal mi do ucha stylem, z něhož mi pukalo srdce. Nejen to, jak to řekl, ale i fakt, že přede mnou stojí s kalhotami u kolen, ho dělalo nejzranitelnějším, co jsem ho kdy zažila. Povážlivě mi z toho zvlhly oči, tahle noc je psychicky náročná pro nás pro oba.

Nenásilně jsem se odtáhla, abych mu viděla do obličeje, jehož výraz se dal jednoznačně popsat dvěma slovy – zbožně nadějeplný. Nejprve mě maličko udivilo, že po to všem pochybuje o mých citech, ale pak jsem si vzpomněla na sebe, na ten pocit nejistoty, který mě postupně užíral zaživa a pozvolna nabourával složitě vybudované základy stability – jako semínko rostliny, které se nedopatřením dostane do místa s podmínkami absolutně nevhodnými pro vegetaci, a ono se přesto dokáže uchytit a růst, zavrtat se do betonu a svou nesmírnou touhou po existenci si prorazit cestu něčím tak odolným a neprostupným.

Zatímco jsem mu dlaň pravačky na zádech posunula o kousek výš, zhruba do středu, prsty levé ruky jsem se láskyplně dotkla jeho vážné tváře. Lehce přimhouřil oči a lenivě přisunul hlavu blíž k mé ruce.

„Jistěže to něco znamená. Jinak bych to neudělala. Miluju tě, Damone,“ odpověděla jsem, jak nejsrdečněji jsem svedla. Hodnou chvíli mě jen oněměle pozoroval, pak zavřel oči, táhle, úlevně si povzdechl a odlehčeně si odložil čelo na mé. Očividně mu ze srdce spadl minimálně metrák vážící balvan.

„Ani nevíš, jak moc to potřebuju slyšet,“ přiznal tlumeně.

„Možná tě to překvapí, ale vím,“ připustila jsem solidárně, nehodlala jsem ho v tom nechat samotného. Uplynulý měsíc pro mě byl hodně náročný, a to jsem iniciátorem té pauzy byla já, Damon to měl ještě o dost těžší, protože s tím prakticky nemohl nic dělat, v podstatě mu zbývalo jen čekat, jak se rozhodnu.

„Miluju tě, Damone,“ zopakovala jsem své vyznání upřímně, nezlomně. Šťastně se usmál, pociťované štěstí se mu spolu s vděčností záhy promítlo i v prozářených očích, jež v pouze stojací lampou osvětlené místnosti vyloženě žhnuly.

„A já tebe,“ zapředl poté, co se chtivě natáhl, vteřinku nato mě cituplně políbil. Jednalo se o takový ten polibek, který vám až na kost odhalí smysl vyřčených slov, bylo v něm všechno – úleva, radost, obdiv, láska, vděk, loajalita. Zatočila se mi z toho hlava, zároveň se mi v oblasti pupíku rozlilo známé vzrušivé teplo, postupně se zavrtávající i do přilehlých orgánů.

Takhle bych vydržela navěky.

„Co bys řekla na masáž?“ navrhl svým kouzelně barevným hlasem, jakmile se odtáhl a opět popadl dech. Uchváceně jsem očima zmapovala jeho krásnou tvář.

„Řekla bych, že to zní děsně lákavě. Jsem pro,“ přijala jsem s rozverným uculením upírovu nečekanou nabídku. Z vidiny, jak se mě dotýká všude po těle, se mi povážlivě zvedla tepovka.

„Tak se svlékni a lehni si, za chviličku jsem u tebe,“ zaúkoloval mě o kapičku hlubším tónem, jímž v mžiku aktivoval parasympatický nervový systém, navozující tělesný klid a relaxaci.

Zatímco jsem sledovala, jak si zouvá boty a zbavuje se zbytku oblečení, sundala jsem si riflovku a odložila ji na postel, vzápětí jsem na ni hodila červené tílko, které jsem si natěšeně přetáhla přes hlavu. Poté, co jsem si v hlubokém předklonu sundala černé polobotky, narovnala jsem se a chystala si rozepnout kalhoty, když vtom mě cosi přimělo zpomalit. Pocit, a to velmi intenzivní pocit.

Aniž bych se ohlédla, poznala jsem, že mě Damon od masivní komody, kam se vydal něco hledat do šuplíku, periferně pozoruje. Lehce se třesoucíma rukama jsem si neuspěchaně rozepnula knoflík i zip a záměrně svůdným způsobem si ten upnutý kus šatstva pozvolna stáhla přes zadek a poté až ke kotníkům, načež jsem z něj se sotva postřehnutelným zavrávoráním vystoupila. Vědomí, že se dívá, mě vzrušilo. Obdobně, zdánlivě nedbalým stylem, jsem si rozepnula a sňala podprsenku a stejně jsem postupovala i s rafinovaně vykrojenými kalhotkami.

Celou kupičku svršků jsem odhodila na židli vedle a dle příkazu se trupem dolů naaranžovala na postel. Vnímala jsem, jak se mi prohlubuje dech, když jsem Damona slyšela přicházet, zanedlouho zašustilo povlečení, načež se pod jeho vahou mírně prohnula matrace. Otočila jsem hlavu jeho směrem, takže jsem mohla vidět, jak se nahý těsně vedle mého levého boku šteluje do sedu na patách. Z napjatého očekávání, co bude dál, jsem nasucho polkla.

„Ruce si dej podél těla,“ instruoval mě uvědoměle, „dlaněmi vzhůru.“ Současně mi upravil končetiny do požadované pozice, následně mi se slovy: „Tohle musí pryč, ať máš páteř v rovině,“ opatrně sebral polštář.
Poťouchle jsem se nad jeho zodpovědným, autoritativním přístupem pousmála. Ihned jsem se káravě kousla do rtu a zavřela oči, přitom jsem čekala, až si do dlaně nalije olej a začne.

Ucítila jsem vůni pomeranče a skořice a zakrátko v prohlubni zad zaznamenala Damonovy teplé ruce. Pomalými tahy mi namazal celou plochu, pak se přesunul nahoru a bez varování palci poměrně silně promnul šíji.

„Ugh,“ hekla jsem a pod náhlým přívalem prudké bolesti sebou škubla, to jsem tedy nečekala. Až mi vyhrkly slzy.

„Promiň, ale seš úplně ztuhlá,“ řekl na vysvětlenou, pročež daný proces zopakoval.

„Ah, zatraceně,“ zaklela jsem, když mi ostrá bolest vystřelila až do paže. Už už jsem zamýšlela to utnout, pod pojmem masáž jsem si přece jen představovala něco docela jiného, mnohem příjemnějšího.

„Já vím, bolí to, ale zkus to vydržet, bude to lepší. Slibuju,“ dušoval se omluvným tónem.

Souhlasně jsem přikývla a vzápětí schovala obličej, stažený do útrpné grimasy, do prostěradla, neboť ten sadista nemilosrdně pokračoval. Ve snaze se nějak rozptýlit, soustředila jsem se na vůni, kterou jsem z lůžkovin poctivě nasávala roztaženým chřípím, zatímco jsem si v duchu nadávala, že jsem lajdák a po tréninku se pořádně neprotáhnu. Stres posledních dní tomu taky moc nepřidal.

Zvolená metoda asi zabrala, protože netrvalo dlouho a skutečně to již nebylo tak hrozné, dokonce jsem se přistihla, že si to začínám užívat. Na obranu staršího Salvatora jsem musela uznat, že nejspíš fakt ví, co dělá. Poté, co odboural strnulost, bolestné mačkání jednotlivých bodů se změnilo na blahodárné hnětení svalů, které nakonec přešlo ve spíš takové hlazení. Dost smyslné hlazení.

Horkými dlaněmi mi jezdil po celých zádech, pak se zaměřil na lopatky, ramena a neopomněl ani natažené paže, které jednu po druhé promnul pěkně až ke konečkům prstů. Při dráždivém klouzání po prstech, po nichž mi jezdil svými propletenými, mi nápadně ztěžkl dech. To opravdu nemělo chybu. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal i jinde, ale nenašla jsem odvahu ho o to požádat.

Nicméně Damon byl nadměrně vnímavý, poznal to na mně a přesunul své zkušené, šikovné ruce na mé pozadí. Nejdřív mi tak akorát vyvíjeným tlakem hnětl půlky, pak sestoupil kousek níž, na stehna, kterým též věnoval značný díl pozornosti. Přerývavě dýchajíc, napjatě jsem čekala, jestli se odhodlá k tomu odvážnému kroku, k mému překvapení však zamířil dolů, na chodidla.

„Ah, Damone, to je slast,“ ocenila jsem jeho snažení, když mi palci střídavě masíroval plosky nohou.

Když byl spokojený se svou prací, vrátil se zpět na zadní stranu stehen, odkud znenadání ukazováčkem sklouzl mezi půlkami do mého centra. Blaženě jsem zaúpěla a přičinlivě se o ždibíček víc rozkročila, čímž jsem mu umožnila lepší přístup. Dlouhé minuty, nebo mně to tak aspoň připadalo, mě dráždil, až jsem do pěstí křečovitě svírala shrnuté prostěradlo. Jakmile mi onen hbitý prst zasunul dovnitř, mučivě jsem zasténala, chtěla jsem, potřebovala jsem víc.

„Otoč se,“ pronesl zastřeným hlasem sametově. Velmi ochotně jsem mu vyhověla, ani jeden jsme se nezaobírali faktem, že se mi olej ještě zcela nestihl vpít do kůže a bezesporu na jeho drahém ložním prádle zanechá trvalé mastné skvrny. Naštěstí Damon nebyl materialista, co přehnaně lpí na věcech.

Položila jsem se naznak, mimoto jsem se snažila zkrotit zrychlený dech a silou vůle ukočírovat bujaře se nadouvající hrudník do přijatelné míry, u níž se nebude muset obávat, že každou vteřinou dostanu infarkt nebo epileptický záchvat. Využila jsem nestřežené chvilky, kdy si nanovo nakapával olej do dlaně, a zvídavě si upíra prohlédla. Přestože zaujímal sed na patách a byl ke mně natočený bokem, neušlo mi, že je z té luxusní péče o mé tělo vzrušený. To mému nabuzenému stavu moc neslevilo. Zavřela jsem oči a pokusila se koordinovat jednotlivé nádechy a výdechy, leč vtom jsem na sobě znovu ucítila jeho horké ruce. Pomalými tahy se mi jimi jal rozmazávat onen voňavý přípravek po hrudníku. Stružkou mezi ňadry doputoval na levou klíční kost, po které se vydal na paži, poctivě mi nanesl tenkou vrstvu na nadloktí a poté i na předloktí a zbytek ruky, nato se vrátil zpět nahoru a prohnětl mi biceps i triceps. To samé provedl i na druhé končetině.

V momentě, kdy mi prsty jemně objel prso, otevřela jsem oči a upřela je do jeho bezchybného obličeje, tvářil se vážně. Zaníceně. Jako by prováděl tu nejdůležitější činnost na světě. Nepopsatelně mi to lichotilo. Jakmile oběma rukama zaútočil na vytrčené bradavky, v němém stenu jsem pootevřela pusu. Pozvedl zrak od stoupajícího a klesajícího poprsí a zakotvil jím v mé tváři, přitom mě nepřestával hladit, uchváceně přimhouřenýma očima mě bedlivě pozoroval.

Namáhavě jsem dýchala a co chvíli se musela kousnout do jazyka, abych nenaříkala nahlas. K neskonalé potěše jsem zjistila, že je na tom podobně, pouhé dotýkání mu dávalo zabrat. Aniž by uhnul pohledem, sjel pravačkou po žebrech k pupíku, odkud bez zastávky přes podbřišek putoval stále níž, sebevědomě procestoval přes oblast, kde by narazil na chloupky, kdybych se neholila, načež ukazováčkem vjel mezi stydké pysky. Několikrát jím opustil onu vlhkou úzkou průrvu, neprodleně se ale zase vrátil zpátky, čímž mě neodvratně přiváděl k šílenství. Jakmile prstem zkušeně vklouzl dovnitř a celý ho do mě zasunul, na hranici příčetnosti jsem zvrátila hlavu a úpěnlivě zasténala, nešlo to zadržet. Jestli bude takhle pokračovat, nebudu na tom s tou výdrží o moc líp.

I když jsem se utápěla v blahu, nestála jsem jen o ukojení fyzické touhy, chtěla jsem víc – intimní spojení, při němž splyneme v jednu bytost. Přestala jsem v pěsti mačkat cíp peřiny a položila Damonovi ruku těsně nad koleno.

„Prosím, Damone, miluj se se mnou,“ zažadonila jsem poměrně naléhavě. Nestačila jsem ani mrknout, během pouhého zlomku vteřiny byl na mně, podpíral se na loktech, aby na mně nespočíval celou svou vahou a pohnutě mi očima těkal po tváři.

„Nikdy v životě o tohle nepros. Milovat se s tebou je pro mě ta nejvyšší čest, Eleno,“ řekl dojatě poté, co viditelně polkl, zároveň mě kloubky ohnutých prstů něžně pohladil na líčku.

Z jeho výrazu bylo zjevné, že podlehl. Obemkla jsem mu nohy kolem pasu a trpělivě čekala, co udělá. Zatímco jsme se na sebe zamilovaně dívali, pomalu, jemně do mě vstoupil celou svou záviděníhodnou délkou. Vzdala jsem veškeré snahy o zachování důstojnosti a táhle zanaříkala, nyní ve sladěném duetu s Damonem. Ihned se mnou prohnala ničivá vlna nepřeberného množství emocí, byla jsem jako surfař, kterého to semlelo, divoce jsem rotovala u dna, nevěděla, kde je nahoře a kde dole, a bezradně lapala po dechu.

Po měsíčním odloučení to bylo extrémně intenzivní, měla jsem dojem, že mi pokožka v místech kontaktu snad hoří a v levé polovině hrudi jsem cítila zvláštní tlak, jako by mi mělo vší to láskou co nevidět vybouchnout srdce. Byla jsem jedna nevyzpytatelná časovaná bomba. Všechny ty naakumulované pocity chtěly ven, nezadržitelně se draly na povrch. Jak jinak než ve formě slz. Teď ale přece nemůžu brečet!

Bohužel jsem již nějakou dobu nebyla pánem nad svým tělem, v očích mě neomylně zaštípaly ty zpropadené slzy. Jelikož jsem se soustředila na zažehnání okatého pláče, míra mé spolupráce podstatně ochabla. Damon si brzy všiml, že mu už boky nevycházím tolik vstříc, ustal a zkoumavě se na mě zadíval. Než stihl cokoli říct, němě jsem k sobě semkla rty a stěží postřehnutelně zavrtěla hlavou. Už neexistovala šance, že bych to nějak zachránila, omotala jsem mu tedy ruce kolem krku a se znatelnou urgencí si ho přitáhla na sebe, pevně jsem ho objala. Evidentně jsem si tím musela projít, aby to odeznělo. Damon se zachoval naprosto skvěle, držel mě a chlácholivě hladil, na nic se neptal.

„Chyběl jsi mi, Damone. Strašně moc,“ prozradila jsem mu nakonec, když jsem se jakžtakž sebrala. Přizvedl hlavu, aby mi viděl do obličeje. K mému údivu taky nevypadal právě nejvyrovnaněji, shlížel na mě povážlivě skelnýma očima, skrz něž jsem mu vůbec poprvé byla schopná nahlédnout až do jeho raněné duše. Nehnutě jsem ležela a fascinovaně se do ní nořila stále hloub, bylo to omamné.

„Ty mně taky, Eleno. Bez tebe je mnohem těžší bojovat s temnotou,“ hlesl na hranici šepotu.

„Na ničem, na nikom mi tolik nezáleží. Jsi v mém životě to nejúžasnější.“ Pohnutě, rozechvěle jsem se pousmála, souběžně mi z očí vytryskl hotový gejzír. Nebyla to žádná nadsázka, myslel to absolutně vážně. Jestli se z toho všeho emocionálního vypětí nezhroutím, tak to bude zázrak.

Navedla jsem mu ruku na spánek, kde jsem mu rozněžněle prohrábla vlasy. Skutečnost, že to s námi tříská stejně, mě citelně uklidnila, dech se mi ustálil, a dokonce jsem se pořídila vrátit k vnímání upozaděných tělesných prožitků. Vnímala jsem teplo jeho těla, které do sebe to mé nadšeně absorbovalo, vnímala jsem jeho ruce, jimiž mě hladil po ramenou, zatímco prsty druhé ruky mi útěšně přejížděl po nadloktí. Nejvíc ze všeho mě však zaujaly Damonovy rty, jež mi jemně přiložil na horní konturu lícní kosti a delikátně se jimi pustil do odklízení slaných stop po pláči. Držela jsem a málem ani nedýchala. Když slíbal poslední zbytky slz i na druhé tváři, polaskal mě na skráni a poté je neuspěchaně přemístil na lehce pootevřená ústa. Zachovávaje onen elektrizující náboj, velmi výživně mě políbil, což jsem mu samozřejmě nezůstala dlužná. Líbali jsme se pomalu a dlouze, bylo to neuvěřitelně naplňující.

Damon se pohnul a vmžiku jsem v klíně ucítila jeho nemalé vzrušení. Chvilku mě tlačilo do podbřišku, pak však mírným poupravením postavení pánve opětovně vnikl do Země zaslíbené, což se neobešlo bez adekvátního hlasitého projevu, a táhlými, koordinovanými pohyby mě pozvolna eskortoval k vrcholu. Chápu, že už to může být dost ohrané, když o každém našem dalším milování tvrdím, že je tím nejlepším, jaké jsem kdy zažila, ale tohle bylo doopravdy nejvydatnější. Nezáleželo na tom, kolik jsme vystřídali poloh, jestli jsme celý akt setrvali v jedné neměnné, v zásadě šlo o Damona, o to, jak to prožíval on. Vleklými, přesto propracovanými přírazy mi působil takovou slast, že jsem byla přesvědčená, že tohle nemůžu vydržet dlouho. Naštěstí to neplatilo jen na mě, očividně ho taky stálo veškeré úsilí hned neexplodovat.

Bylo to podobné jako tehdy, když se vydal zachránit Caroline, jenže mnohem lepší, opravdovější, což jsem připisovala tomu, jak se vyvíjel náš vztah. Čím otevřenější jsme si byli, tím skvělejší bylo naše fyzické spojení, tím silnější zážitek to byl. A že jsme za uplynulý měsíc ušli slušnou cestu!

Sjela jsem mu rukama na zadek a na hranici příčetnosti naráz pevně stiskla obě půlky, přitom jsem si střed upírova těla snažila přimáčknout co nejvíc ke svému, chtěla jsem v sobě mít co největší jeho podíl. Damon mi totálně skvostně hrdelně zavrčel do ucha, překotně se vypjal a prohnul se v bedrech, načež na mizivý okamžik znatelně strnul. Onen zvuk, plus to, jak při vyvrcholení pozměnil úhel průniku, mělo okamžitý efekt, v břišní dutině se mi po vzoru výbuchu granátu rozlila taková tlaková vlna, až jsem dobrou minutu zápasila s mžitkami před očima. Z té mocné exploze mi křečovitě zacukalo ve vnitřním stehenním svalstvu, věrně kopírující stahy širšího systému svalů pánevního dna, jež je pro silný orgasmus typické. Hlasitě jsem zasténala a zalapala po dechu, pročež jsem se vyčerpaně zhroutila do matrace.

Oba jsme dýchali, jako bychom v jednom člověku právě absolvovali celou štafetu biatlonu.

„Jestli… mě… tohle. Jednou. Nezabije… Tak u-už nic,“ vydral ze sebe Damon přerývavě poté, co nechal klesnout hlavu na mé rameno. S jakýmsi heknutím místo pousmání jsem mu musela dát za pravdu. Byla by to ale krásná smrt.

Během dozvuků vyvrcholení jsem poslouchala, jak staršímu Salvatorovi tluče srdce, to mi pomohlo dostat do normálu i to své, rádo se totiž opičilo. Ležela jsem se zavřenýma očima a občas ho bezmyšlenkovitě pohladila po vlasech, což se většinou protáhlo až na lopatky.

„Měla jsem za to, že umřít při sexu je tvým celoživotním snem,“ poznamenala jsem dobíravým tónem, když se mé mozkové závity opět uráčily vyvinout alespoň nějakou aktivitu. Laškovně se uchechtl. Zapřel se o loket, aby nadlehčil vrchní část těla, přizvedl hlavu a s uličnickým zablýsknutím v očích na mě shlédl.

„To si piš, že je,“ dal mi za pravdu. „Jen bych uvítal, kdyby to přišlo až mnoho, mnoho let později. Ideálně u čísla, který bude co do počtu mít čtyři číslice a bude začínat čtyřkou.“

Ohromeně jsem nad jeho smělým prohlášením povytáhla jedno obočí. Rychlé výpočty nikdy nebyly má silná stránka, navíc značně po půlnoci, lehce ovíněná a se všemi těmi náročnými fyzickými i mentálními pocity utlumeným myšlením jsem nebyla zrovna nejbystřejší. Než jsem vůbec stačila rozjet složitější kalkulace, Damon se nadzvedl ještě víc, patrně se chystal slézt a lehnout si vedle, aby na mně nespočíval většinou své váhy, v čemž jsem mu kupodivu pohotově zabránila – pažemi jsem ho sevřela těsněji kolem krku a umanutě si ho přitáhla zpět na hrudník. Nechtěla jsem o to příjemné teplo přijít tak brzy. Tiše to v něm zabublalo smíchy. Jakmile pochopil, že ho skutečně nehodlám pustit, vsunul mi levačku pod bedra a bez sebemenších problémů nás svižně přetočil, takže jsem pro změnu ležela já na něm. S tím jsem se dokázala smířit, položila jsem si hlavu spánkem na jeho klíční kost a dlouze do nyní neutlačovaných plic nasála minimálně dvojité množství vzduchu.

I když jsem si uvolněně hověla na upírově vypracovaném trupu, nemohla jsem z hlavy dostat to, co před chvílí řekl. Nemusela jsem být mistr matematických rovnic, abych došla k závěru, že ani při každodenním milování nejsem zdaleka schopná se za svůj lidský život dobrat na polovinu jeho vytyčeného čísla. Byla blbost nad tím takhle uvažovat, věděla jsem, že to prohodil v žertu, přesto jsem to nesvedla jen tak nechat plavat. Ihned mi, pravděpodobně díky lepšímu okysličování mozkových buněk, na mysli vytanula otázka: Jak dlouho mě bude chtít? Kolik let pro něj budu atraktivní? Třicet? Čtyřicet max? A co bude potom? Počká, až umřu a pak si najde někoho jiného? Třeba další dvojnici? Náhlou úzkostí se mi sevřelo srdce.

Zvedla jsem hlavu, horní končetiny mu přemístila na prsa, nato jsem zapíchla bradu těsně nad kloubky vrchního hřbetu ruky, která od zápěstí překrývala tu spodní a upřela na Damona analyzující pohled.

„Můžu se tě ně něco zeptat?“ vypadlo ze mě neuvážlivě po opravdu dlouhé době. Bylo to silnější než já.

„Uhm,“ zamručel se stále zavřenýma očima neurčitě, přitom mě v nepravidelných intervalech hladil na zádech.

Zaváhala jsem. Najednou mi to přišlo jako totální kravina, vždyť jsem přece znala odpověď, věřila jsem mu. Nejistě jsem se kousla do spodního rtu. Má odmlka upoutala jeho pozornost, lenivě otevřel jedno oko a jal se zjišťovat, co se děje. Můj výraz ho musel zaujmout natolik, že rozlepil i to druhé, následně si ohnutou pravou paží vypodložil hlavu a tázavě na mě shlédl. Teď už to do autu nezahraju, na podstrčenou výmluvu by neskočil. Hlavně jsem náš vztah na něčem takovém stavět nechtěla. A tak jsem se nadechla a šla si pod sebou podříznout větev.

„Um… tenhle poslední měsíc…“ Nepokojně jsem očima zatěkala po místnosti, pak jsem je však vrátila zpět, na jeho hezkou, vyčkávající tvář, a odhodlaně spolkla překážející sliny. „Měl jsi někoho?“ A bylo to venku. Kruci, i mně samotné to znělo jako trapné nařčení z nevěry! Určitě ho to naštve.

„Ne,“ odvětil zakrátko, nečekaně naprosto klidně. Nechal hlavu opět plně klesnout do polštáře a mlčky se zadíval na strop. „Jak bych vůbec mohl,“ zamumlal jen stěží slyšitelně, pročež ty své nadmíru intenzivní oči nanovo upřel na mě.

„A ty?“ otázal se se zatajeným dechem vážně.

„Ne!“ vyhrkla jsem okamžitě poněkud zhrozeně. Zároveň se mi neskutečně ulevilo; zlomilo by mi srdce, kdyby odpověděl jinak.

„Popravdě si to nedovedu ani představit, že bych s někým…“  To prostě ne.

„Já taky ne. Jsem do tebe blázen, Eleno,“ řekl s na hony čpící oddaností, „ostatní ženský mě nezajímaj.“

Spokojeně jsem se usmála, zanedlouho se ten rozzářený úsměv však přetransformoval do posmutnělého, až opadl úplně, neboť jsem si připomněla, že dost vehementně usiluji o to dostat se na univerzitu, která neležela zrovna za kopcem.

„A co bude dál, Damone?“ vyslovila jsem drobátko skepticky své těžko zahnatelné pochyby v jakoukoli šťastnou společnou budoucnost.

„Hm, trochu si odpočineme a dáme si to znovu?“ navrhl bezstarostným hlasem, jenž doplnil o spiklenecké zakmitání obočím. Pobaveně, kapitulovaně jsem se zasmála. To jsem mohla čekat.

„Myslela jsem trochu dál dál,“ řekla jsem na vysvětlenou. „Asi víš, že jsem si podala přihlášku na Whitmore...“ Jaksi samovolně jsem se přeladila zpět do vážného módu.

Ve skutečnosti to bylo celkem vtipné, jak se během chvilky převrátilo a zkomplikovalo vše, co jsem si tak svědomitě naplánovala. Z možného scénáře, v němž se vidíme jeden víkend v měsíci, mě rozbolelo břicho.

„Jo, Ric se o tom zmínil,“ pronesl ledabyle. Po chvilce, během níž jsem usoudila, že k dané problematice nic dalšího nedodá, jsem to téma naťukla víc.

„Doktorkou se chci stát od šesté třídy. Předtím jsem chtěla být veterinářkou, ale na jednom školním představení jsem viděla mamku, jak zachránila dědečka spolužačky, který tam zkolaboval, od té doby jsem věděla, že chci taky pomáhat lidem.“ Krátce jsem se odmlčela.

„Jsem odhodlaná udělat všechno pro to, aby mě tam vzali,“ dodala jsem rozhodně. Pro samý zápal jsem vůbec nepostřehla, kdy jsem hrdě vztyčila hlavu.

„Já vím. Je to jedna z mnoha věcí, které na tobě miluju. Že přesně víš, co chceš. A jdeš si za tím,“ pronesl měkce. „Vezmou tě.“

To sebevědomé tvrzení mě překvapilo, přemítavě jsem nad tím nakrčila čelo. Jak si může být tak jistý?

„Byli by idioti, kdyby ne,“ prohlásil nesmlouvavě. Ani nyní jsem se neubránila lehkému pousmání, jeho důvěra ve mě mě potěšila.

„Je to dost daleko,“ vytáhla jsem hlavní zádrhel.

„Tak tři hodiny jízdy,“ upřesnil to poté, co souhlasně přikývl. Ležel a nepohnutě mě pozoroval, maličko jsem se zamračila. Sice bylo fajn, že je tak informovaný, pořád se ale nevytasil s nějakým příhodným řešením. Jediný, co mě napadalo, bylo, že mu delší odloučení nevadí.

„Požádala jsem o místo na koleji. Kdyby mi schválili stipendium, s nějakými brigádami bych to mohla finančně zvládnout. Netuším, jak často budu moct jezdit domů, medici prý mají hodně služeb o víkendech, tak budu ráda, když to pořídím jednou, dvakrát do měsíce a na prázdniny,“ vybalila jsem daná fakta sklesle, leč ani tohle s ním výrazně nepohnulo.

„Jo, to asi jo.“ To mu to bylo opravdu jedno?

„To se moc neuvidíme,“ sdělila jsem mu pro mě největší kámen úrazu již poměrně zoufale.

„Já na vztahy na dálku stejně nevěřím.“ Damonův laxní postoj mě naprosto uzemnil, zmateně jsem se zakabonila. Otevřela jsem pusu, abych se zeptala, co to znamená, ale nedostala jsem šanci.

„Proto hodlám bejt tam, kde budeš ty. Pokud mě budeš chtít ve Whitmoru, budu ve Whitmoru. Můžu si tam pronajmout byt, kam za mnou budeš moct kdykoli přijít, když tě budou štvát spolubydlící nebo mě prostě jen budeš chtít vidět.“ Teď jsem byla teprve v šoku. Náležitě vyjeveně jsem na staršího Salvatora zírala.

„Myslíš to vážně?“ ujišťovala jsem se, že jsem to jen špatně nepochopila.

„Smrtelně. Seš celý můj život, Eleno. Udělám cokoli budeš chtít,“ přislíbil měkce.

Jakmile jsem se vzpamatovala a plně mi došel význam jeho slov, euforicky jsem tlumeně vypískla a celá se rozzářila. Pod přívalovou vlnou štěstí jsem na něm spontánně poskočila výš, až nad mým zbrklým pohybem heknul, rozjařeně jsem mu vlípla rychlou pusu těsně pod čelist, pak jsem upírovi rty přimlaskla kousek od pravého koutku a energickým vrtěním hlavou jsem mu jimi opakovaně zašmrdlala po hladké pokožce. Nakažen mou živelností, melodicky se mému potrhlému počínání zasmál. Znenadání jsem ustala a zamyšleně se na Damona podívala.

„Ale máš to tady rád. A máš tu Stefana a Alarica a povinnosti k Radě,“ připomněla jsem mu v ojediněle uvědomělé chvilce. Zatímco se do mě vpíjel očima, netečně pokrčil rameny.

„Je to pár hodin autem, můžu sem kdykoli přijet na chlapskej večer nebo schůzi Rady, zkontrolovat Jeremyho. Myslím, že mě nijak zvlášť postrádat nebudou.“

„Co ale budeš dělat? Myslím, když budu ve škole nebo se budu muset učit, určitě to bude náročný.“ Nechtěla jsem, aby udělal nějaké unáhlené rozhodnutí, kterého by později litoval.

„Neboj, nějak se zabavím, s tím si nedělej starosti.“

Nemohla jsem si pomoct, ústa se mi samovolně roztáhla do širokého úsměvu. Těžko bych svedla vyjádřit slovy, jak moc ho miluju, tak jsem se sklonila a zkusila mu tu zprávu předat fyzickou cestou.

Políbila jsem ho. Pomalu, procítěně. Obě ruce jsem mu zabořila do rozcuchaných vlasů a polibek prohloubila, nicméně jsem nadále setrvala u neuspěchaných, zdánlivě lenivých tahů jazyka. V dutině břišní jsem zaznamenala ono příjemné, aktivní šimravé pnutí, jež se coby energii dobíjející teplo pozvolna rozlévalo z orgánu do orgánu. Aniž bych přerušila smyslnou souhru našich rtů, zapřela jsem se dlaněmi o matraci po obou stranách Damonovy hlavy, postupně jsem mu přehodila nohy přes boky a s mírně vyhrbenými zády se na něj obkročmo usadila. Lehce jsem se vyhrbila v bedrech a ladně se pánví zhoupla dopředu a zpět dozadu. Slastně zamručel, zároveň mi přičinlivě přiložil ruce na boky, čímž mi v případě potřeby poskytl oporu.

Nastavila jsem se tak, abych se při každém podsazení pánve dráždivě otřela o upírův velmi připravený, do pozoru poslušně postavený penis. Dovolil mi ho dle libosti provokovat, dopřál mi volné pole působnosti, čehož jsem hodlala plně využít. Přemístila jsem mu vlhké rty na líčko, po němž jsem jimi za stálého přilnutí přejela ze strany na čelist, tam jsem vytvořeným podtlakem krátce rajcovně nasála kůži a následně je Damonovi přemístila na krk, kde jsem si počínala podstatně agresivněji. Hlasitými, zrychlenými nádechy a výdechy doplněnými o občasné syknutí, jímž reagoval na laškovné kousnutí, mi dával najevo, že se mu to líbí. Víc než to, doslova z toho šílel.

Maličko jsem se vyšponovala v krční páteři, abych mu viděla do obličeje, staženého do grimasy promítající mi míru vysokého stupně jeho vzrušení, a za zachovávajícího očního spojení jsem na něj bez sebemenších problémů nasedla.

Neodolatelně zasténal, načež mi na hranici bolesti zatnul prsty do kůže těsně za kyčelním kloubem. Položila jsem mu ruce na prsa a vleklým tempem se na něm začala pohybovat. Sem tam jsem se sklonila, abych mu zuby stiskla horní či spodní ret, hned jsem se však zase stáhla.

Když mi ruce navedl na hrudník a jal se jimi zkušeně hníst obnažená prsa, euforicky jsem zvrátila hlavu, při tom mi neuniklo, že mě učarovaně pozoruje. Zrychlila jsem a poté, co jsem se znovu sehnula pro krátkou, provokativní kolizi našich úst, zanořil mi levačku do vlasů, jenž mi spadaly k jedné straně, a za zátylek si mě přitáhl blíž.

„Kurva, já z tebe zešílím, Eleno,“ zaúpěl. Záhy mě uvěznil v poctivém, vášnivém polibku.

Vnímala jsem, jak se mi v centru mého těla neodvratně hromadí to na povrch se deroucí napětí, pomaloučku se kumulující do stádia, kdy dosáhne svého maxima a mocným stahem se uvolní na svobodu.

Po vyčerpání téměř veškerého kyslíku jsem se stáhla a opětovně se narovnala, leč Damon mě neprodleně následoval, zapřel se loktem a svižně se vytáhl do sedu, takže jsme se o sebe sladěně třeli hrudníky. Oba jsme lačnili po kontaktu, zjevně jsme se jeden druhého nemohli nabažit, což bylo, obzvlášť v Damonově případě, děsně roztomilý.

Lehce mě přizvedl a hladce navedl do požadované pozice, v níž jsme oba seděli s dopředu nataženýma, mírně pokrčenýma nohama, takže jsem mu spodní částí těla krásně zapadla do klína. Pravačku jsem mu dlaní zahákla za krční páteř, kdežto druhou rukou jsem se kousek za bedry zapřela o matraci a výrazně podsadila pánev, čímž jsem si zajistila slušný výhled na celý proces. S nepatrně, slastně pootevřenou pusou jsem sledovala, jak přiráží, na kratičký okamžik jsem spatřila dvě třetiny Damonova od mých šťáv se lesknoucího penisu, načež téměř ihned s libým mlasknutím zajel zpět dovnitř, a to stále dokola. To mě vystřelilo do oblak. Hrubě jsem se kousla do spodního rtu, hlasitě zanaříkala, za přivřenými víčky jsem protočila panenky vzhůru, prudce zvrátila hlavu a prohnula se v páteři.

Milovník postelových hrátek mě však nenechal vydechnout, jak jsem si bláhově malovala, místo toho mě jednou rukou obemkl kolem trupu a přimáčkl na sebe, zatímco levačku mi podstrčil pod zadek, čímž si mě doslova přilepil k rozkroku.

„Absolutně neexistuje možnost, že bych ti dlužil jeden orgasmus,“ zapředl mi do ucha, načež nemilosrdně přidal na tempu.

Kroutila jsem se mu v náručí, jak jsem se instinktivně snažila vysmeknout, ale nepustil mě.

„Dýchej. Uvolni se, věř mi,“ domlouval mi rozkoší zabarveným hlasem. 

Nejdřív jsem si myslela, že vyletím z kůže, leč brzy ten zvláštní pocit pálení, jako bych tam dole byla v jednom ohni, odezněl a nahradil ho jiný, mnohem příjemnější, nanovo jsem se blížila k dalšímu vyvrcholení.

„Damo-ne,“ zavzdychala jsem trhaně. „Aaah, Bože… ještě.“

Nemusela jsem ho pobízet dvakrát. Táhle jsem zakňučela, já bych to tedy tak nazvala, ve skutečnosti ze mě kupodivu vyšel poměrně nemravný sten, na který upír v obdobné tónině odpověděl.

Autor: Alalka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Těžká zkouška 60: