OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Odstřelovač - 51. kapitola

13.04.2017 (10:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 698×

„Tati?“ oslovila Scarlett muže, stojícího vedle ní, když odložila zbraň na lavici. „Co kdybys ty nám ukázal, jak jsi úspěšný?“ zeptala se ho kousavě. Reagovala tak na jeho připomínky ve stylu obou z dívek. Snažil se jim radit a pomoci. Neměly terče ani nijak daleko, ale do desítky se netrefila ani jedna. Přece jenom, zpětný ráz zbraní byl citelný a ani jedna z nich na to nebyla zvyklá. Mia byla o kousek šikovnější, je ale pravda, že ani jedné se nestalo, že by minula papír. Severus si olízl rty a škodolibě se usmál.

„No, nevím, abyste si pak nepřipadaly hloupě,“ a pozvedl jedno obočí.

„Není to spíš tím, že se bojíš, že by ses taky netrefil?“ rýpla si do něj jeho dcera. Mia se uchechtla. Věděla, že zpochybňovat jeho umění si nenechá líbit. Kouzelník se zachmuřil a vymrštil hůlku. S pohledem na dceru jí mávl směrem do dostřeliště, vykouzlil si nový terč v podobě osoby a nechal ho odvlát na více než pětadvacet metrů. Hůlku si schoval do rukávu, chňapl po jedné ze zbraní, bleskově si vyměnil zásobník a bez ucpávky uší i ochranných brýlí zamířil na terč. Scarlett mhouřila oči, aby podrobně terč viděla, ale sama měla problém. Ani se nenadála a její otec začal střílet. Během několika vteřin vypálil celý zásobník. Znovu stočil ledový pohled na dceru a máchl hůlkou, aby arch přivolal. Když dovlál až k nim, se zadostiučiněním se díval na Scarlettin vytřeštěný pohled. Ani se nepotřeboval na svůj výsledek podívat. Mia se začala smát na celé kolo.

„Scary, myslím, že ti táta nakopal zadek,“ a poukázala na díry po střelách v hlavě papírové osoby, které znázorňovaly mračící se obličej. Severus zvedl jedno obočí a zavlnil se.

„No tak dobře,“ rozhodila Scarlett rukama, „byly to nemístné poznámky,“ a vyplázla na něj jazyk.

„No, to bych řekl,“ kývl na souhlas. „Pro dnešek to stačilo. Rozborku a sborku vás učit nebudu. Nepředpokládám, že byste někdy palné nástroje čistily. Pro tebe, Damiano, je hlavní, abys věděla, jak s ní zacházet a trefit se. Na poprvé to nebylo špatné,“ pochválil ji. Mia svraštila obočí. Nečekala by, že by ji pochválil. Že by vůbec někdy někoho pochválil. Zvedla hlavu a usmála se od ucha k uchu. Severus mávl hůlkou a zbraně se během chvíle rozložily, vyčistily a zase složily. Uložil je zpět do kufříku. Jeden podal Mie a druhý si vzal sám. Došli opět před hlavní vchod.

„Zůstaneš tady přes noc, Mio?“ otočila se Scarlett k ženě. Ta se tázavě zadívala na jejího otce.

„To nevím, zlato, musíš se zeptat jiných,“ a mile se usmála.

„Tak se ptát nebudu a budeš tu muset zůstat,“ šibalsky na ni mrkla. Severus protočil oči. Ne že by ji tu nechtěl, ale přece jenom, ona teď patřila trochu někam jinam. Museli si uspořádat poměry mezi sebou a zjistit, co vlastně bude dál. On měl svých problémů spoustu, i když jeho bratr za něj dělal mnoho, ona začala kariéru a je jenom na ní, jestli bude úspěšná, nebo ne. Nechtěl být taky nápadný a ona se též musela smířit s tím, že je možné, že se neuvidí delší dobu. Beze slova jim pokynul, aby zašly dovnitř. Obě se usmály, Scarlett navíc výskla radostí. „Taťkooo?“ protáhla se zrakem sklopeným k zemi a se špičkou nohy kroužící po podlaze. „A naliješ mi dneska víno, když je taková zvláštní příležitost, protože vy dva si určitě dáte…“ zažadonila.

„Na to zapomeň, holčičko,“ utnul ji rázně.

„Ale no táááák. Za chvíli už budu plnoletá,“ zkusila to znovu.

„Za chvíli, ale teď nejsi. Máslový ležák… jeden. Tím moje velkorysost končí,“ znovu jí ukázal prstem, kam má jít.

„Tatííííí,“ protočila oči, protáhla obličej, zatvářila se jak pravý puberťák a šouravým krokem, s rozevlátýma rukama, zašla dovnitř. Mia vyprskla smíchy.

„Ty se moc nesměj, zapluj taky.“

„Ano, pane,“ a nemotorně zasalutovala s potlačovaným smíchem. Severus si povzdechl. Dvě ženské a jeden skřítek na krku, to mu byl čert dlužen. Když se nad tím ale zamyslel, bylo mu tak nějak jinak… divně… lépe. Necítil se až tak zapškle. Možná to bylo způsobeno tím, že „byl na odpočinku“, jak to sám nazýval, možná tím, že si pustil, proti své vůli, někoho do života. Věděl, že se nikdy nezmění, vždy bude takový, jakým byl, jenom možná už nebude až tak netýkavý. Cítil se povzneseně, když si uvědomil, že ho má někdo rád a nebojí se mu to dávat najevo. I přes to, že jeho duše měla problém a bylo mu za těžko doopravdy věřit, snažil se o to. A světě, div se, on se chtěl snažit. Jen nesměl usnout na vavřínech, mohlo by ho to stát hodně a mohlo by to moc bolet. Jak duševně, tak fyzicky. Ale už se rozhodl. Riskne to. Možná je vrah, ale není nečestný a neustupuje. Pro sebe si kývl a následoval své holky do domu. Při té myšlence se potměšile usmál jedním koutkem. Jeho holky. Nikdy by si nemyslel, že by na něco podobného přistoupil. Dcery se zřekl, aby se jí někdy něco nestalo, a ženu nechtěl. Nikdy se nezamiloval, jenom měl, v určitých dobách, pro určité osoby opačného pohlaví slabost. Nikdy ale nepřipustil, aby v tom bylo něco víc. Až do teď. Mohla pro něj Mia opravdu znamenat víc? Mohl ji mít doopravdy rád? Bezelstně, s čistým svědomím? Mohl k ní cítit opravdu něco víc, než jenom chvilkovou slabost? Nikdy nic podobného necítil a neznal odpověď na vlastní otázku. Časem třeba bude schopný na ni odpovědět. Zatřásl hlavou, převzal si od Mii kufřík a uložil ho, společně se svým, do zbraňového kamrlíku. Teď nad tím nebude přemítat.

Všichni společně poobědvali. Severus navrhl Mie, že by se mohli projet po pozemcích. Ta s radostí přijala. Scarlett vzala psa a šla se projít, také chtěla být v tak krásném čase na čerstvém vzduchu, křena ale dělat nechtěla, a pro tři lidi byli dva koně málo. Navíc si ti dva určitě měli co říct, nebo si to alespoň myslela. Nasedlali si každý svého koně a vydali se krokem po přilehlé louce. Nepromluvili ani slovo. Mia zavřela oči a chvíli jela poslepu. Vnímala jenom pohyb zvířete pod sebou, poslouchala zvuky kolem sebe. Když se kobylka rozklusala, otevřela oči a podívala se, co se děje. Přidala se jenom k černému hřebci, kterého jeho pán pobídl. Směřovali k lesu. Jakmile k němu dorazili, sesedl Severus z koně a ukázal Mie, ať provede to samé.

„Pojď,“ pobídl ji, „něco ti ukážu,“ a natáhl k ní ruku. Váhavě ji přijala.

„Nechceš se mě zbavit, že ne?“ zeptala se podezíravě. Kouzelník se ušklíbl.

„Kdybych chtěl, už tu dávno nejsi. To opravdu nemám v plánu, věř mi. Teď ani jindy,“ a vedl ji mezi stromy. Usmála se a následovala ho. Hřálo ji u srdce, že si ho konečně nejspíš získala. Vstupovali stále hlouběji do lesa. Zem byla pokrytá měkkým mechem, skrz stromy prosvítalo slunce. Slyšela zpívat ptáky a v dálce zaslechla lehké šumění. Jak ale postupovali dál, šumění nabíralo na intenzitě. Prosmýkli se kolem několika stromů a před nimi se objevila křišťálově čistá říčka. Pokračovali dál proti proudu, až po chvilce Mia zahlédla malý vodopád. Rozšířila oči. Slunko se do něj opíralo a vytvářelo nádherné vykreslení. Voda se odleskovala jako diamanty, pod vodopádem se pěnila. Všude kolem byla svěží zeleň, létali ptáci a motýli. Připadala si jako v pohádce. Nevěřila vlastním očím. Netušila, že by tu mohlo být něco tak nádherného. Severus začal stoupat po stráňce, která lemovala vodopád. Sklonil se a podal Mie ruku, aby se o něj mohla zapřít a vylézt za ním. Ocitli se na břehu vedle vodopádu. Maskovaný muž se zul a vyhrnul si kalhoty do poloviny lýtek. Vstoupil do vody, na hranu vodopádu, a popošel doprostřed říčky. Mávl na Miu, aby šla za ním.

„Seš si jistý, že je to bezpečné?“ zeptala se ho nedůvěřivě.

„Samozřejmě,“ odvětil jí, „chodil jsem tu často. Tak pojď,“ pobídl ji. Ostýchavě si také zula boty a vyhrnula si kalhoty. Udělala pár kroků, ale nakonec se zastavila a pohlédla na svého společníka. Vstoupila jednou nohou do vody. Byla příjemně studená. Počasí bylo přece jenom teplé, jak bylo na prostředek léta obvyklé, a tohle bylo vítané osvěžení. Svižně doběhla k Severusovi a s výskotem mu padla do náruče. Položila si hlavu na jeho hrudník a objala ho kolem zad. Zavřela oči a poslouchala tlukot jeho srdce. Chvilku tam nehnutě stáli, než ji vytrhl z rozjímání. „Podívej se,“ a lehce ji od sebe odtáhl. Ukázal jí na plynoucí vodu pod nimi. Úžasem zůstala strnule stát s pootevřenými ústy. Byla to nádhera. Ještě s pocitem, že jí ta samá voda obtéká kolem nohou. Připadala si jako lesní víla. Otočila se a nadechla se, aby sdělila Severusovi své pocity, ale noha jí sklouzla. Muž už ji nestačil zachytit a ona se naznak poroučela s výkřikem do říčky. Ponořila se do vody, okamžitě se ale vynořila a stoupla si na nohy. Voda jí sahala do pasu. Severus se nemohl udržet a začal se potutelně usmívat.

„Jsem ráda, že se dobře bavíš,“ šlehla po něm nakvašeným pohledem a plácla dlaněmi do vody.

„Nesmírně,“ odvětil jí pobaveně.

„Kdybys mi raději pomohl,“ a natáhla k němu dlaň. Beze slova se k ní sehnul a chtěl ji vytáhnout zpět, ona ale zatáhla za jeho ruku a s poťouchlým smíchem ho stáhla k sobě.

„Damiano!“ okřikl ji, když se vynořil a stoupal si na nohy.

„Kdo jinému jámu...“ oznámila mu s úsměvem.

„Já ti ji ale nevykopal, spadla jsi do ní sama, jelikož neumíš chodit,“ vyprskl zbytek vody, kterou vdechl.

„Ale no tak, mužíčku… přece by ses na mě nezlobil.“ Přistoupila k němu a zajela mu rukama do vlhkých vlasů. „V tom mokrém oblečení jsi tak sexy. Klidně bys mohl soutěžit v Muži mokrá košile. Měl bys ode mě plný počet bodů,“ zašeptala jenom několik milimetrů od jeho rtů. Zavřel oči, jednu ruku jí položil na záda a druhou zezadu do vlasů. Přitáhl si ji k sobě a spojil jejich rty v něžném polibku, pro něj tak netypickém. Změkla mu v rukách a poddala se novému poznatku. Bleskově mu rozepla knoflíky na košili a stáhla mu ji z ramen. Odhodila ji na břeh. Začala mu klouzat rukama po hrudi a prsty kopírovat jeho jizvy. Bylo mu to tak příjemné, až tlumeně vzdychl. Přitiskla se k němu a objala ho kolem krku. Polibky se stávaly čím dál tím víc intenzivnější a vášnivější. Zvedl ji do náruče, a aniž by se přestali oždibovat, vyšel s ní na břeh, kde ji položil do měkkého mechu. „Nemůže nás někdo vidět?“ zeptala se ho mezi polibky.

„Ne,“ odvětil jí a nadzvedl se na lokti. „Na moje pozemky nemá nikdo přístup. Mám přísná bezpečnostní opatření. Ledaže by ti vadilo, že nás budou pozorovat zvířátka,“ a uchechtl se.

„Sám jsi zvířátko,“ a pleskla ho po zádech. „A co Scarlett?“

„Ta to tady nezná a nesmí dál, než na dohled domu,“ ujistil ji. „Nevěděl jsem, že jsi až tak cimprlich.“

„To ne, ale voyera za zadkem mít nemusím a kazit výchovu mládeže taky nechci.“

„Myslím, že mojí dceru už bys neměla čím zkazit.“

„Proč si to myslíš?“

„Mám šestý smysl… mimo jiné,“ a mrkl na ni.

„Ach, ty můj hrdino!“ zvolala hraně. „Co kdybys mi ukázal, jak se správně vydobývá srdce urozené paní,“ zašeptala mu vzrušeně do ucha.

„Vydobudu tě, až z toho nebudeš moct popadnout dech.“

„Vejtaho!“ stačila ještě vykřiknout, než z ní strhal oblečení.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Odstřelovač - 51. kapitola: