OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Odstřelovač - 35. kapitola



Odstřelovač - 35. kapitolaHodina usmíření nastává, pro všechny odpuštění nastává, čas velkých srdcí nastává, vláda tvých věcí nastává, podání rukou nastává a cesta stokou nastává. (Žalman a spol.)

Scarlett nemohla popadnout dech. Srdce se jí snažilo vyskočit z hrudi, v krku měla knedlík. Konečně mohla spatřit svého otce. Měl stejný hlas jako strýček Silvius, stejnou postavu, podobné oblečení, ale co ta maska? Tázavě se ohlédla po Mie. Ta ji s mírným úsměvem hlavou pokynula, aby se nebála, i když věděla, co pán domu dokáže, a nebyla si jista, jak bude reagovat. Sama byla nervózní. Na chvíli se věnovala myšlence, jak takový muž mohl zbožňovat Jih proti Severu. Tajemství byl plný, a bůh ví čeho všeho byl ještě plný, ale že zrovna takové v něm bude dřímat… nikdy by to do něj neřekla. Vrah a červená knihovna. Ale ona už se přestávala divit všemu. Po tom, co se mudla dozví, že existuje nějaký kouzelnický svět, už ji nemůže překvapit prakticky nic.

„Takže ty jsi ji pojmenoval?“ protrhla žena tíživé ticho, rušené pouze oddechováním osob v místnosti a tikáním pendlovek.

„Očividné to sice není a věřit mi to nemusíte, ale je to tak,“ a stočil pohled zpět na svou dceru. Ta se rozzářila a přiskočila k němu.

„Já věděla, že to není pravda!“ objala ho, až Severus zavrávoral. Položil jí ruce na paže a odstrčil ji.

„Pomalu… pomalu, vše je skutečnost a nic se nezměnilo.“ Scarlett se na něj dívala. Přes masku nepoznala žádný výraz, bylo těžké odhadnout jeho rozpoložení. Mia ale poznala, že není kamenný, jako vždy. Pohled mu změknul, poznala to. Tajil více věcí, než si představovala a byla si jista, že jednou z nich je i důležitost jeho dcery. Nic není takové, jaké se zdá. Proč jenom je takový? Proč nemůže být jako spousta jiných mužů? Možná to je to, co ji na něm přitahuje. Je odlišný. A neuměla si představit, že by mohl být někdy milý nebo vstřícný. Pomalu si uvědomovala, že to možná uměl, jenom to ale nedělal. Držel si svou tvrdou slupku, aby ho nikdo nezranil, a aby on se distancoval od ostatních. Jestli byl špeh a vrah, začala chápat, proč to dělal. Proč to musel dělat. Rozšířila oči a přeměřovala si ho pohledem. On Scarlett měl rád, jenom ji potřeboval chránit. Před jím samotným. Mohl by tedy mít rád i ji? „Nemůžeš tu zůstat,“ vytrhl ji z myšlenek jeho ledový hlas. Scarlett zalapala po dechu.

„Tati, prosím… nemůžeš mě vyhodit. Nemám kam jít. Nikdo mi nezbyl. Jenom ty a strýček Silvius,“ sklonila hlavu a oči se jí znovu začaly zalévat slzami.

„Ty si to představuješ jak Hurvínek válku. Utekla jsi z ústavu. Nemůžeš se jenom tak objevit z Itálie v Anglii a ještě u mě. Jak bychom to vysvětlili? Nikdo neví, že jsi moje a nikdo to vědět nemá. Docela mne udivuje, že ti matka sdělila tolik podrobností o mé kariéře. Co kdyby se něco stalo a zjistili by, ke komu patříš?“

„Jak to všechno víš?“ skočila mu překvapeně do řeči.

„Jsi v mém domě, vím všechno,“ odvětil jí bez zájmu. Mia se jenom usmála. Jí už nepřišlo neobvyklé, že věděl prakticky všechno, co se tu šustlo. A teď, když věděla, kam se schovává, jí to bylo i jasné.

„Nemám tě ani v rodném listě,“ pokračovala, „nikdo neví, že jsi můj táta a nikomu to neřeknu. V nitrobraně jsem perfektní, ani profesor na škole se mi do hlavy nedostal, nikdo mne nepřelstí.“ Severus se načepýřil jako kohout. Mie to přišlo zábavné. Všimla si jeho zvláštního úsměvu, který na něm ještě nespatřila.

„To na věci nic nemění. Nemůžeš se tu jenom poflakovat. Jsi studentka, musíš se dál vzdělávat. Přihlásíš se do školy a úřady tě okamžitě vysondují…“

„Tak mne uč ty,“ skočila mu Scarlett do řeči. Severus zachroptěl.

„Ty ses snad zbláznila! Mám spoustu jiných věcí na práci.“ Přerušilo ho pobavené uchechtnutí Mii, které se snažila zamaskovat za nápor kašle. Dosud jí nevěnoval pozornost, teď by ji nejradši probodl pohledem. „Tu záplavu učení nejsem schopný sám obsáhnout a nehodlám tě tu snášet. Měla by ses vrátit zpátky.“ Gestem ruky ukončil její nádech, kterým chtěla opět něco namítnout a otočil se k ní zády, připraven k odchodu. Mia se rychle vyškrábala z pohovky. Proběhla kolem dívky, přitom jí položila ruku na rameno.

„Počkej,“ zašeptala téměř neslyšně. Rychle seběhla schody, aby pána domu ještě zastihla, který již stačil dojít až do vstupní haly. Chňapla po límci jeho kabátce a zatáhla. Donutila ho tak zastavit se.

„Co děláš?!“ vyprskl rozezleně.

„Proč nejdeš krbem?“ zeptala se ho sladce a přejela mu prstem od límce na jedno rameno a z něj i na druhé.

„Mám k tomu spoustu důvodů. A kdo říkal, že jdu do své skrýše?“ odvětil jí odměřeně.

„Ach… já zapomněla, že rád čmucháš po pozemcích,“ rýpla si do něj. Krev se v něm začala vařit. Co si o sobě ta důra myslí? Jak se vůbec opovažuje být na něj drzá, pokládat mu zbytečné otázky a osahávat… přejel mu mráz po zádech, jak mu špičkou ukazováčku pomalu přejížděla po zádech, až zamířila moc nízko. Položila mu na dlaň na zadek a obešla ho. Nenápadně zamířila pohledem na schodiště, jestli nemají nechtěného diváka. Když se ubezpečila, že ne, stočila zrak k jeho obličeji. Musela pozvednout obočí, aby se střetla s jeho pohledem, aniž by musela zvednout hlavu. Přece jenom byl téměř o hlavu vyšší. Díval se na ni z patra s nečitelným výrazem. Zabodla mu prst do hrudi a kroužila s ním po ní. Schválně ho pozorovala a mlčela. Až když si byla jistá, že ticho trvá moc dlouho, zvedla k Severusovi hlavu, pomalu mrkla a slastně vydechla. Zamířila ukazováčkem přes hrudník a krk k jeho uchu a dolů po čelisti, přes bradu, k jeho rtům. Stoupla si na špičky a otřela se svou tváří o jeho čelist. Lhal by, kdyby řekl, že není zaskočen. Rty sjela přes bradu k jeho, ale nespojila je. „Nechej ji tady,“ zašeptala.

„Ne,“ zněla stejně tichá vzrušená odpověď.

„Přece bys ji nevyhodil ven,“ zkusila to znovu. Odpovědí jí bylo mlčení. Usmála se jedním koutkem a téměř necitelně přiložila své rty na jeho. „Věděla jsem to.“

„Co?“

„Že ji máš rád.“

„Ale prosím tě,“ ušklíbl se, „jak ty můžeš něco vědět?“ Odtáhla se od něj a zadívala se mu do očí.

„Myslíš, že to nepoznám? Že mi nedojde, že máš masku nejenom fyzickou? Že se bráníš všemu, co by ti mohlo nějak ublížit? Nebo co by mohlo ublížit lidem kolem tebe? Že nepoznám, jak ji odstrkuješ jenom kvůli tomu, že o ni máš strach? Že proto tě nikdy nepoznala? Nejsem včerejší, Severusi Snape. Můžeš se schovávat v podzemí, můžeš nosit kostěné rekvizity, ale svoje city za ně neschováš, i když se o to snažíš velice úspěšně. Nemusíš mít rád mě, což ani nepředpokládám, když jsem pouze tvým zajatcem, dokonce nemusíš mít rád ani svého bratra, i když nechápu, proč se nenávidíte, ale jí bys měl dát, co potřebuje. A zvlášť teď. Ona doufá, že ji přijmeš. Upínala se na matku, kterou ztratila v tom nejhorším věku, co může být, a tak zkusila oslovit svého otce. Tím, že ji vyhodíš, ničemu nepomůžeš. Jednou bys toho mohl litovat.“ Položila mu ruce kolem krku a přitáhla si ho blíž k sobě.

„Mám dost problémů s tebou, natož když na mě budete dvě,“ vydechl se zavřenýma očima.

„Tak z problému udělej přednost,“ zašeptala těsně před tím, než ho políbila.

„Hraješ si se mnou,“ odvětil suše, když se od ní odtáhl. Usmála se.

„Jako kočka s myší.“

„Bestie,“ procedil skrz zuby. Obešel ji a otevřel dveře.

„Fantome,“ zavolala za ním. Zastavil se, ale neotočil se. „Neudělej chybu.“ Ve škvíře zavíraných dveří uviděla už jenom mihnutí vlčího ocasu. Povzdechla si a vydala se zpět do obývacího pokoje. Scarlett seděla na pohovce a se zájmem si prohlížela svoje ruce. Mia si k ní sedla.

„Neboj, ono to nějak půjde,“ řekla jí povzbudivě a usmála se na ni. Dívka jí oplatila nesmělý úsměv. „Tak pojď, mrkneme se po nějakém pokoji.“ Scarlett se rozzářil obličej. „Fiškusi!“ zvolala Mia do éteru. Skřítek se ihned objevil před nimi. „Kdepak bude nejpříhodnější pokoj pro tuhle mladou dámu?“ mrkla spiklenecky na skřítka. Fiškus se usmál od ucha k uchu a pokynul jim, aby ho následovaly.

 

Vystihla to přesně. Velice rád čmuchal po pozemcích. Je možné, aby ho už měla tak přečteného? Proč ho teď v poslední době stále iritovala? Dělalo mu čím dál větší problém se držet zpátky. Jak to říkala? Udělej z problému přednost? Chápal to správně? On ale nechtěl mít problémy, natož přednosti. Všechno se komplikovalo. Proč jenom tenkrát nezdechl. Měl nechat Narcissu dokončit, co začala. Už by mu bylo všechno jedno. Ne… on chtěl žít. Nikdy nedal svou kůži lacino. A co když by mohl mít pro co žít. Kromě tedy zachraňování světa, což mu už tak úžasné nepřišlo. Ne po té osudné události v zimě. Jenže se k tomu zavázal a on z boje neutíká. On ne. Jenom teď musí jednat v zastoupení. Jenže, co když je vše špatně? Nastávají zlé časy. Moc zlé. Nemůže si dovolit riskovat vůbec nic, natož životy lidí, na kterých mu záleží. Na metru se zastavil. Co že se mu to teď mihlo hlavou? Už blázní. Ta ženská ho naprosto rozhodila. Zoufale zavyl. Netušil, že Mia stojí ve francouzském okně a slyší jeho nářek v dálce. Semkla rty a okno zavřela. Vešla do koupelny a pustila horkou sprchu.

Musí jí ukázat, kdo je tady stále pánem. Ona nebude rozhodovat o jeho životě. O žádném životě, ani o tom svém. Stále je hlínou pod jeho nohama, kterou může zadupat do země. Na žalář už asi hodně rychle zapomněla. Pořád si myslí, že se něco změnilo, ale vše zůstalo stejné. Nesmí dopustit, aby nad ním převzala moc. Nesmí dovolit, aby mu na ní záleželo. Proklatě! Nikdy se necítil tak bezradný, tak nicotný, tak… rozpolcený. Nikdy nepodlehl žádným citům. Tak proč teď se cítí tak zvláštně. Musí jí dát najevo, že bude dělat, co on řekne. Okamžitě ji musí usměrnit. Během pár vteřin se ocitl před hlavním vchodem. Dům byl ztichlý a prázdný. Pes ležel před krbem, ani se neobtěžoval za pánem přiběhnout. Otevřel jedno oko a pouze překontroloval původce vyrušení. Viditelně byl spokojen a pokračoval dál v odpočívání. Světlo bylo pouze od ohně v krbu a jedné louče ve zdi. Usoudil, že bude ve svém pokoji, alespoň je nikdo nebude rušit. Nezaklepal. Drze vešel dovnitř. Nikde ji neuviděl. Slyšel ale tichý šum sprchy. Zavřel za sebou dveře. Kouzlem je zamkl a zabezpečil proti úniku zvuku. Pro všechny případy. Přešel k oknu a zadíval se na pozemky. Byly krásně vidět, měsíc svítil ten večer opravdu jak splašený. Sníh už pomalu odtával, blížilo se jaro. Čekal pár minut, ale zvuk tekoucí vody neustával. Přestalo ho to bavit. Rázně vešel do koupelny a zrakem vyhledal sprchový kout. Přes mléčné sklo viděl její postavu a černé vlasy, ze kterých si smývala šampon. Nasucho polkl. To neměl dělat. Hořce zalitoval. Nejradši by se otočil a odešel pryč, ale nemohl. Neviditelná síla uvnitř mu to nedovolila. Byl v pasti. Díval se na ni, jak si přejíždí po pažích, bocích a břichu. Sjíždí na krk a obličej a přes trup na stehna. Už pro něj bylo pozdě, byl ztracen. Nastala poslední kapka jeho sebeovládání. Cestou přes rozlehlou koupelnu si sundal boty a ponožky, současně si rozepnul kabátec s košilí a pohodil je na zem. Kalhoty s trenkami sundal naráz jako poslední. Těsně před sprchovým koutem se ještě zastavil. Ne, už necouvne. Rozhodl se. Otevřel dveře sprchy. Mia tlumeně vyjekla, jak se vyděsila. Když před sebou viděla nahého muže s bílou maskou, potutelně se usmála. Vlezl si k ní a nechal se zkrápět tekoucí vodou. Přistoupila k němu a položila mu ruce na prsa.

Jestli mě zradíš, bez mrknutí oka tě zabiju, to ti přísahám,“ sdělil jí nevybíravě.

Máš opravdu nadání sdělovat věci těžkého kalibru v nejnevhodnější dobu,“ odvětila mu, „zkus mi aspoň trochu věřit.“ Vyjela rukama po jeho hrudi na obličej. Stáhla mu masku a hodila ji do místnosti na jeho věci. „Tohle nebudeš potřebovat.“ Zajela mu rukama do vlasů a přitáhla si jeho obličej k svému dřív, než mohl začít protestovat. Ve změti vášnivých polibků už jen nahmatal dveře sprchového koutu a zavřel je za nimi. Nechali na sebe dopadat horkou vodu, ze které odcházela pára. Jejich mokrá těla se o sebe otírala. Hladil ji po zádech a zadku a věnoval se jejím ústům. Jeho erekce ji už téměř bolestivě tlačila do boku. Odtáhla se od něj na pár centimetrů a sjela prstem po jeho nejhlubší jizvě. Nezastavila se ale na břiše, nýbrž pokračovala do jeho slabin. Tiše vzdychl a užíval si její pozornosti v nejcitlivějším místě. Během vteřiny si klekla a než se stačil vzpamatovat, ucítil kolem svého penisu její horká ústa. Podlomila se mu kolena, ale okamžitě se zapřel a zády se opřel o dlaždičky, aby měl dostatečnou oporu. Překvapilo ho, jak dravá byla. Žádné něžnosti nebo protahované hraní. Tvrdě si ho vložila mezi rty a nevybíravě mu ho začala kouřit. Měl spoustu práce se svým sebeovládáním, ale nehodlal jí dát nic lacino. Nebyl žádný mladý zajíček, aby se udělal za pár vteřin. Musel ale uznat, že přesně věděla, kde sáhnout, jak zatlačit, kdy se správně přisát. Dělaly se mu mžitky před očima. Prsty se jí propletl ve vlasech a stiskl je. Tlakem jí naznačil rychlost, která se mu líbila. Usmála se. Věděla, že tohle se mu bude zamlouvat. Pokračování jí už ale nedopřál. Chytil ji za předloktí a vytáhl ji na nohy. Nešetrně ji otočil k sobě zády a donutil ji se předklonit. Opřela si ruce o dlaždičky a vyšpulila zadek. Hlasitě vyjekla, když do ní tvrdě pronikl.

Ano, jenom křič,“ řekl vzrušeně. Škodolibě se usmála, to ale vidět nemohl. Tak pán má rád hlasové projevy. Přirážela proti němu a hlasitě sténala. Ani to nemusela hrát, samotné se jí chtělo ječet. Nesmírně se jí všechno líbilo a užívala si každý pohyb.

Ano… ano… dělej… ještě, ach… ach můj...“ vypouštěla heslovitě mezi rychlými nádechy. Všechno v ní jenom hořelo. Netušila, že by se dneska mohlo něco takového stát. Ale stalo se a ona byla nesmírně šťastná. Alespoň na chvilku, ať se stane cokoliv. „Ach můj bože! Udělej mě! Už...“ Věděl, co stačilo provést. Přitiskl se na její záda, přitom nepřestával polevovat ve svém rytmu. Sjel rukou do jejího klína a zatlačil na jedno malinké místečko a párkrát ho obkroužil. Vykřikla a tělo se jí začalo zmítat ve slastné křeči. Ještě několikrát vypadl pánví, než i jemu se sevřely útroby v příchozím vyvrcholení. Rychle z ní vyklouzl a rukou si dopomohl. Rychle oddechující pozoroval bílou tekutinu mizející v odtoku sprchy, smývanou tekoucí vodou. Opřel se zády o stěnu, zavřel oči a snažil se popadnout dech. Hekl, když se na něj přitiskla svými zády. Objal ji a rty jí polaskal šíji. Naklonila hlavu na stranu a šťastně zavrněla. Chvíli ještě tak stáli pod proudící vodou, aby ze sebe smyli veškeré nečistoty. Nakonec se Severus natáhl po kohoutku a vodu zastavil. Otevřel dveře koutu, natáhl ruku a pohnul prsty. Přiletěly dvě osušky. Mia svraštila čelo. „Ty umíš kouzlit bez hůlky?“ Severus se na ni se zájmem zadíval.

Jak ty můžeš vědět, jak lze kouzlit?“ Mia se zadívala na své prsty u nohou.

Něco málo jsem o tom četla,“ a nevinně se mu zahleděla do očí. Kouzelník zavrtěl hlavou. Asi ho nepřestane udivovat.

Bezhůlková magie je celkem náročná, ale jsou vyvolení, kteří to dokážou,“ odvětil jí.

Ach, nevycházím z údivu, ty můj vyvolený,“ rozchichotala se školácky a strčila do něj, až vypadl ze sprchy. Oba se osušili. Mia si navlekla rudou saténovou košilku, olemovanou krajkou, Severus si oblékl svoje trenky a začal se natahovat pro ostatní oblečení. Mia ho chytila za ruku a znemožnila mu tak posbírat jakýkoliv kousek oděvu. Stačil jenom chňapnout po své hůlce a masce a nechal se odvléct do postele.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odstřelovač - 35. kapitola:

2. AndysekAndysek přispěvatel
12.03.2017 [10:45]

AndysekAndysek Emoticon nech se překvapit, snad nezklamu. Děkuji

1. Agness
12.03.2017 [0:00]

No páni Emoticon Emoticon opět musím chválit a snad nám tahle idylka aspoň chvíli vydrží a nebudeš je moc trápit Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!