Odstřelovač 2: Mudlovská mise - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Severus se s Hermionou vydávají na cestu za svěřeným úkolem.

12.01.2026 (10:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 14×

Severus se s rodiči od své švagrové znal. Nevídali se nijak závratně. Vždy jen na oslavách nebo rodinných setkáních, na které černovlasý kouzelník tuze rád chodil. Pokaždé se raději usadil někde v tichém koutku a jen tak pozoroval lidi kolem sebe. Nechával Miu se bavit a on zaujal pozici tajného kontrolora. Jak se s lidmi nerad stýkal, strašně rád je pozoroval. Za dávných dob si vždycky našel tiché místečko a s radostí používal nitrozpyt. To mu jeho manželka zatrhla a směl ho používat jen v případě nouze. Jeho choť byla ale nyní jinde a on mohl popustit trochu uzdu své fantazii. Hermiona to na něj určitě nepráskne. Stádo nic netušících mudlů v penzionu bylo velkým lákadlem, a když nebude moci používat hůlku, byl zvědavý, jestli se ochranné kouzlo bude vztahovat i na bezhůlkovou magii.

Hermiona se s rodiči vroucně rozloučila, bradavický ředitel jen lehce kývl pozdrav. Sedl si na sedadlo spolujezdce a připoutal si pás. Nějaké základy používání mudlovských nástrojů přece jenom měl a využití vozidel patřilo mezi ně. Za několik vteřin se k němu přidala i jeho mladá společnice a mohli vyrazit na cestu. Ta se na Severusův vkus poněkud vlekla. V autě vládlo ticho, jen z místního rádia zněla tichá hudba, do jejíž tónů si čarodějka pobrukovala. Snape se snažil číst v Denním věštci, ale notování jeho švagrové mu rušilo čtecí vlny a nemohl se pořádně soustředit. Pootočil k ní hlavu a významně se na ni zahleděl. Hermiona předstírala, že jeho vyčítající pohled koutkem oka neregistruje. Až když prudce složil noviny na klín, k němu otočila hlavu. Severus pozvedl obočí, naklonil hlavu na stranu a pevně stiskl rty.

„Co?“ zeptala se ho ledabyle.

„Tak za prvé, dávej pozor na cestu,“ a ukázal prstem k čelnímu sklu. Hermiona otočila hlavu zpátky. Cukla volantem, když si na poslední chvilku všimla, že je až příliš blízko krajnice. Auto se trošku zakymácelo, ale jinak zůstalo pevně na vozovce. Střelila po něm škaredým pohledem. „A za druhé, můžeš přestat s tím otravným broukáním? Nemůžu se vůbec soustředit na čtení.“

„Tak si nečti,“ odpověděla mu sladce a zakřenila se.

„A co tu mám asi tak dělat? Snad ne si s tebou povídat… Grangerová!“ zvedl naráz hlas a chytil se za opěradlo ve dveřích. Hermiona se přiblížila k vozidlu jedoucímu před nimi trochu rychleji. S úsměvem přibrzdila na poslední chvíli. Měla to moc dobře vypočítané.

„Když už, tak Snape Grangerová, profesore,“ odvětila mu důležitě.

„Ty ses rozhodla se mě prostě zbavit, přiznej se,“ a zamračil se na ni. Stále se ale křečovitě držel madla a zatínal nohy do podlahy.

„Ale no tak… uvolni se, relaxuj,“ zakroužila zápěstím pravé ruky, kterou měla opřenou o tapecírunk dveří. Volant držela jen levou rukou. „Jen trochu proháním auťák,“ pokývala hlavou do rytmu písně, „už jsem téměř zapomněla, jaký je to pocit. Měla bych si asi obnovit řidičák,“ a zasněně přivřela oči a opřela hlavu do opěrky. Severus vytřeštil oči a prudce k ní otočil hlavu. Hermiona se rozesmála. „Dělám si legraci, nestresuj. Papíry mám v pořádku.“

„I ty na hlavu?“ zeptal se netečně. Kdyby mohl, nejradši by ji uřknul nebo ji nechal zmizet, že by z ní zbyl jen dým. Brunetka si jeho dobírání užívala. Vídali se často. Ve škole spolu řešili spoustu věcí, a ještě k tomu byli příbuzní. Ale tak nějak s ním byla na stejné notě, co se týkalo neustálého soutěžení v rýpnutích a vzájemného urážení jejich ješitností. Každopádně to ale neměnilo nic na faktu, že se mu snažila co nejvíc pomoct a ve svém volném čase trávila spoustu času v laboratoři, aby mu aspoň trochu navrátila jeho dřívější podobu. Což se jí nedávno konečně povedlo. Moc dobře věděla, že je jí vděčný, jen to prostě nedává najevo. Ta drobná úklona v kuchyni ve snapeovském sídle bylo maximum, které mohla očekávat, a ona za něj byla samozřejmě ráda. Nyní už ale bylo vše zase ve starých kolejích. Vyplázla jazyk a zašklebila se na něj. „Ještě nedávno mě mohlo klepnout jenom ze dvou ženských, ale jak ses k nim do hloučku přidala ty, je to jenom utrpení,“ procedil skrz zuby a zabořil se ještě hlouběji do sedačky. Už se ale očividně uvolnil.

„Severusi, prosím tě, nemohl by ses aspoň pokusit předstírat, že to tak není?“ a mile se na něj usmála.

„Ne,“ odvětil striktně.

„No, aspoň jsem se pokusila,“ pokrčila rameny a dál se věnovala řízení. Severus si znovu roztáhl Denního věštce, ještě jednou se na ni po očku podíval a snažil se dál pokračovat ve čtení.

Cestu dokončili za téměř svorného mlčení. Hermiona už se mu nevnucovala a snažila se pobrukovat tišeji. Severus se snažil ji nevnímat. Až když dočetl poslední článek si opřel hlavu o opěradlo a zavřel oči. Sotva to udělal, auto začalo odbočovat na příjezdovou cestu.

„Myslím, že jsme tu,“ naklonila se blíž k čelnímu sklu a rozhlížela se kolem. Navigace ukazovala ‚jste v cíli‘, i když se nedalo moc kde zabloudit, raději si ji zapnula bez hlasového komentáře. Černovlasý kouzelník si hlasitě povzdechl a opět oči otevřel. Penzion Na vejminku, jak se ubytování nazývalo, byl typický kamenný domek, spíš malý statek. Příjezdová cesta byla vysypaná hrubějším štěrkem a kolem ní byly oplocené zelené pozemky. Za domem byl další prostor orámovaný tújemi, aby bylo zachováno soukromí. Parkoviště bylo přímo před budovou. Severus zvedl jedno obočí. Byl mile překvapen. Vše vypadalo velmi malebně a útulně. Prozatím neměl chuť se seznamovat s místem, na kterém se měli zdržovat. Věděl velice dobře, že to má už Hermiona dávno nastudované, a že mu o všem poreferuje. On se mohl věnovat pro něj důležitějším věcem. Trochu teď zalitoval, že se o tom v klidu v autě nepobavili, ale už bylo pozdě. Zaparkovali na volném místě a pomalu se začali sbírat. Severus nenápadně natáhl ruku k řidičce a pohnul prsty. Hermiona se na něj podívala a zhluboka se nadechla. Tady na to se psychicky připravovala dlouho a vůbec se jí do toho nechtělo, ale zbytí nebylo. Vytáhla svou hůlku, kterou měla zastrčenou za pasem, a podala ji svému společníkovi. Ten ji i se svou hůlkou uložil v tajné zásuvce přihrádky spolujezdce, kterou vytvořil před tím, než vyjeli. Oběma bylo jasné, že pokud se mají vydávat za mudly, musí to být se vším všudy. Každopádně se ale domluvili, že pro všechny případy hůlky budou mít nablízku v zaparkovaném vozidle. Navíc se obávali, že ochranné kouzlo penzionu bude mít s největší pravděpodobností i hlídáček na hůlky. Oba vystoupili z auta a z kufru vytáhl Severus postupně obě zavazadla. Každý měl svůj menší příruční kufr na kolečkách, kam si naskládali své oblečení, obuv, kosmetické přípravky a pár knih. Hermiona sjela Snapea od hlavy k patě a naklonila hlavu na stranu.

„V tom mudlovském oblečení nevypadáš tak strašně,“ a s potutelným úsměvem si skousla spodní ret. Severus jen protočil oči a zavrtěl hlavou.

„Za to ty jsi jak vrabčí hnízdo,“ poukázal na její rozcuchané neposedné vlasy, které se jí zelektrizovaly o potah v autě.

„Jak jsi galantní, drahý,“ přiložila si dlaň na hruď, „ale neboj se, žehličku jsem si přibalila, ostudu ti dělat nebudu.“ Rozešla se směrem k hlavnímu vchodu. Jak míjela Severuse, neostýchala se mu při dalším kroku dupnout na nohu. Ten jen otevřel ústa v němém výkřiku a lehce se předklonil.

„Ty jsi děsná bestie,“ řekl přiškrceným hlasem. S pevně stisknutými čelistmi a zamračeným výrazem uchopil madlo svého kufru a rozkulhal se za ní. Hermiona se jen pobaveně usmívala.

V atriu penzionu se nacházela recepce s krásným mahagonovým pultem, za kterým stála upravená mladá žena. Blondýnka zapisovala do knihy a nově příchozí dosud neregistrovala. Za jejími zády byla připevněna skříňka na klíče, rozdělena do polic dle pater a háčků a podle počtu pokojů. Byla z poloviny prázdná. Severus se rozhlížel kolem. Vedle vstupu do budovy stál ratanový stůl se dvěma židlemi, s největší pravděpodobností k čekání nebo odpočinku. Vedle recepce po pravé straně vedla jedna chodba a po levé straně chodba druhá. Ani do jedné z jeho místa nebylo dobře vidět. Mohl si jen domýšlet, kde jsou pokoje, a kde vstupy do relaxačního centra a občerstvovacích zařízení. Do těch se chystal co nejdřív. Jen ještě nevěděl, do kterého z nich. Recepční konečně vzhlédla od své práce a přívětivě se usmála.

„Vítejte Na vejminku, jak vám mohu pomoci?“ zašveholila naučenou frází a sepjala ruce pod pultem.

„Dobrý den,“ kývla na pozdrav Hermiona, „máme tu zabukované ubytování,“ a přistoupila k pultu, „na jméno Snape,“ pokračovala dál. Blondýnka se otočila k monitoru a klikla myškou. Během několika vteřin se opět střetla s Hermioniným pohledem a znovu se usmála.

„Ano, je to tady. Týdenní pobytový relax balíček pro dva. Poprosím vaše průkazy,“ a pohlédla na Severuse, který k ní stál zády a stále se rozhlížel kolem. Hermiona jí svůj řidičský průkaz již položila na pult.

„Zlato,“ oslovila Severuse netrpělivě. Ten se k ní pomalu otočil. „Tvůj řidičák by slečna potřebovala,“ a vystrčila lehce bradu. Severus nechápavě zvedl obočí. „Miláčku… tvůj průkaz, v tvojí peněžence v náprsní kapse,“ a ukázala na jeho hrudník prstem. Severus si netečně položil dlaň na levou stranu hrudníku a opravdu v ní nahmatal nějaký předmět. Nepamatoval si, že by si do náprsní kapsy své kožené bundy něco dával, byla ale pravda, že se do ní oblékal až jak vyšli z auta. Opravdu začal litovat, že si se svou falešnou ženou při té cestě nepromluvil. Vsunul ruku pod bundu a vytáhl krásnou černou koženou peněženku s ornamenty.

„Omlouvám se,“ zavrněl pomalu svým sametovým hlasem a přistoupil k pultu. „Ještě jsem se z toho všeho nevzpamatoval,“ a významně se zadíval na Hermionu. Otevřel peněženku a v průhledné kapsičce uviděl kartu se svou nehybnou fotkou. Překvapeně zamrkal a kartičku vytáhl. S upřeným pohledem do očí mladé recepční jí průkaz podal. Ta se začervenala a jen letmý okamžik setrvala očima na jeho obličeji, než je sklopila k návštěvní knize. Hermiona do něj šťouchla loktem s nasupeným výrazem ve tváři. Severus se napřímil a povzdechl si. Blondýnka opsala údaje z průkazů a vrátila je zpět svým majitelům. Otočila se ke skříňce s klíči a jeden malý svazek vytáhla. Položila ho před ně na pult.

„Máte apartmán číslo sedm. Je to poslední pokoj v přízemí v západním křídle,“ a ukázala směrem do chodby po její levé ruce. Poté ukázala napravo. „Ve východním křídle naleznete lázně a restauraci s vinotékou a za mnou je východ na zahradu, kde je i umístěn minipivovar s pivnicí. Váš balíček zahrnuje all inclusive stravování, vybrané masáže a neomezený vstup do wellness centra s jacuzzi vířivkou, plaveckým bazénem vnitřním i vnějším a saun. Pokud byste si přáli privátní wellness, ten je za příplatek a je třeba ho objednat předem, stejně jako masáže. V zahradě najdete nejen posezení pro restauraci a pivnici, ale i lehátka a křesla a spoustu příjemného stínu pod stromy. Můžete si i uspořádat piknik v zákoutí zahrady. Vše pro vás rádi připravíme. Snídaně jsou od sedmi do desíti, obědy od dvanácti do dvou a večeře od šesti do osmi. Nealkoholické nápoje máte volně přístupné v restauraci, alkoholické nápoje vám ráda nalije naše obsluha. Ve svém apartmá máte také minibar, který zdarma můžete v rámci balíčku využít. V případě potřeby jsme pro vás k dispozici dvacet čtyři hodin denně,“ odprezentovala naučenou řeč, kterou přednášela několikrát denně. Hermiona se natáhla po klíčích, ale Severus byl rychlejší.

„Děkujeme,“ usmála se na recepční Nebelvírka a uchopila madlo svého kufru.

„Přeji vám příjemný pobyt pane a paní Snapeovi,“ zavolala ještě za nimi, než se ztratili ve dveřích do západního křídla.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter