Ginny Weasleyová - Rusovlasá čarodějka 3 • OurStories.cz ~ naše povídky

Po euforii z obdržení svého prvního dopisu z Bradavic mě čekal další vytoužený zážitek - návštěva Příčné ulice a vybrání hůlky!

08.06.2026 (10:00) • Alalka • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 86×

Kapitola třetí – Poprask v Příčné
Děj odpovídá 2. knize – Harry Potter a Tajemná komnata

Příčná ulice – hlavní obchodní centrum pro čaroděje a čarodějky, kde se dá pořídit naprosto všechno, co vás napadne – byla před začátkem školního roku nejkouzelnější, a kromě předvánočního období také nejrušnější.

Byla jsem tak nadšená a natěšená, že konečně taky nastupuji do Bradavic, že jsem si tentokrát ani nestěžovala, že musíme nakupovat školní pomůcky z druhé ruky. Na nepříznivou finanční situaci naší rodiny jsem byla zvyklá a chápala jsem, že s takovým počtem dětí si rodiče nemohou moc vyskakovat, třebaže to byl někdy opruz.

Taťka pracoval na Ministerstvu kouzel na Odboru pro zneužívání mudlovských výtvorů, což nebylo nikterak valně placené zaměstnání, ale náš otec to miloval, a to pro mě znamenalo víc než kdejaké množství galeonů.

Vyrazit do Příčné ulice s celou rodinou, Hermionou Grangerovou a Harrym Potterem byl skvělý způsob, jak zahájit první ročník mé dobrodružné školní docházky.

Když jejich nejlepší kamarádce Ron napsal, jak dopadlo Harryho vyzvednutí a že je u nás, domluvili se, že se sejdou na společné nakupování.

Bohužel, celý naplánovaný výlet byl jedna velká katastrofa.

Začalo to tím, že se Harry, jenž cestoval letaxovou sítí prvně, zakoktal při vyslovování cílové zastávky a skončil kdo ví kde, takže jsme ho museli skoro hodinu hledat. To se nám nakonec podařilo, naštěstí se ho ujal Hagrid, ohromný zarostlý muž, pracující v Bradavicích jako šafář, a pomohl mu se dostat do správné ulice.

Před Gringottovými jsme se potkali s Hermionou a jejími rodiči, kteří byli mudlové, což taťku okamžitě neskutečně nadchlo, ihned je zasypal různými zapálenými otázkami týkajících se pro mě naprosto neznámých předmětů. Pro nastalý chaos jsem si starší dívku s hustými střapatými hnědými vlasy nestačila pořádně prohlédnout, stihla jsem akorát zaznamenat, že mluví s Harrym, pak už nás mamka vedla za skřetem k vozíku, jímž nás měl zavézt k podzemním trezorům.

Po vybrání peněž taťka doslova odvlekl manželé Grangerovy na sklenku k Děravému kotli a během pouhé chviličky se rozešli i všichni ostatní. Toužebně jsem hleděla za odcházejícím Ronem, Harrym a Hermionou, kteří dostali rozchod, zatímco já jsem musela absolvovat nudný nákup hábitů ze sekáče.

Velmi živě si pamatuji, že to léto byla mamka totálně unešená ze spisovatele jménem Zlatoslav Lockhart. Přečetla všechno, co napsal, nemluvě o tom, že ho pro dokonalý vzhled a vytříbený styl oblékání považovala za absolutně úchvatného. A rozhodně nebyla jediná. Když jsme se doslechli, že Lockhart bude podepisovat své knihy v obchodě s názvem Krucánky a kaňoury, nejznámějším knihkupectví s kouzelnickými potřebami, nesmlouvavě nás tam všechny táhla s sebou.

Zlatoslav Lockhart byl přesně tak okouzlující, jak jsem si ho z malých pohyblivých snímků v jeho dílech představovala – pohledná tvář s jasně modrýma očima a širokým, zářivým úsměvem, nápadně vlnité blond vlasy, které si dozajista musel před vystoupením pečlivě natáčet, uhlazený až narcistický zevnějšek. Byl sice pohledný, ale ta jeho přehnaná afektovanost byla příšerná, působilo to lacině a nevěrohodně. Bylo to směšné. Ale mamka ho žrala i tak, a musím připustit, že já docela taky.

Všechno začalo v okamžiku, kdy Lockhart v postávajícím davu zahlédl Harryho.

„Oh, to přece nemůže být Harry Potter?!“

Harry ihned ztuhnul a já jsem si byla jistá, že by se v tu chvíli nejradši vypařil tam, kam omylem docestoval Letaxem. Jenže Lockhart si ho nenechal proklouznout mezi prsty, skočil do publika, popadl Harryho a vytáhl ho k sobě na pódium. Harry se červenal, tak náhlá pozornost tolika lidí mu byla silně nepříjemná, ale přítomní návštěvníci byli u vytržení. Fotografové měli hotové žně.

„Dámy a pánové,“ spustil Lockhart dramaticky, „toto je naprosto mimořádná událost. Je to perfektní příležitost prozradit mým fanouškům, co mě v blízké době čeká. Je mi obrovským potěšením, že vám mohu s pýchou oznámit, že od září nastupuji na pozici učitele Obrany proti černé magii ve Škole čar a kouzel v Bradavicích!“

Dav propukl v hlasitý aplaus. To bylo celkem vzrušující; bude mě učit takový proslulý kouzelník, jehož příběhy a dobrodružství byly ve všech jeho knihách nesmírně fascinující.

Lockhart vrazil veškerá svá díla do Harryho náruče, nepochybně aby se veřejnosti ukázal v tom nejlepším světle, po čemž se Harry svižně zdekoval ze záře reflektorů.

„Můžeš si je vzít,“ řekl, když ke mně přikročil, poté vložil všechny získané výtisky do mého nového kotlíku. Celá jsem se rozzářila.

„Koupím si svoje-“

„Vsadím se, že sis to náramně užíval, co, Pottere?“ přerušil nás plavovlasý kluk se zlomyslným pohledem.

Podle toho, co nám o svém prvním roce ve škole vyprávěl Ron, jsem usoudila, že ten platinový blonďák nemůže být nikdo jiný než Draco Malfoy.

Malfoyova rodina byla odporná, nesčetněkrát se taťka vrátil večer z práce domů úplně vytočený ze setkání s Luciusem Malfoyem, Dracovým nadutým otcem, který rovněž pracoval na ministerstvu. Pocházel ze staré aristokratické rodiny, jejíž členové se pyšnili dalekosáhlým čistokrevným původem. Byli bohatí, mocní a prohnilí až do morku kostí. Draco nastoupil do Bradavic spolu s mým bratrem, Harrym a Hermionou a od samého začátku mezi nimi panovala silná rivalita. K tomu všemu byl Draco, stejně jako starší generace jeho zkažené rodiny, ve Zmijozelu.

„Slavný Harry Potter,“ pokračoval Malfoy jízlivě, „nemůže ani vejít do blbýho knihkupectví, aby se hned nedostal na hlavní stránku.“

Ten jeho pohrdavý úšklebek mě pěkně naštval.

„Nech ho na pokoji,“ napomenula jsem ho s podobně nevraživým výrazem, „o nic z toho se neprosil!“

Malfoye můj náhlý rozezlený vpád do potyčky zjevně pobavil.

„Pottere, tak ty už máš holku!“

To bylo mnohem horší než neúmyslné zaboření loktu do másla, tvář mi vmžiku zrudla natolik, že jsem se od toho žáru málem začala potit.

Nikdy v životě jsem tak ráda neviděla Rona, jako teď, když se s Hermionou neohroženě vmísil do konverzace.

„Oh, to seš ty,“ řekl.

Jakmile se Malfoy začal navážet do bídné finanční situace naší rodiny, strašně se mi ulevilo, když jsem si všimla, že se taťka chystá vstoupit na scénu a učinit tomu přítrž. Chviličku po tom, co Harry s Hermionou čapli Rona a odtáhli ho od Draca, kterému hodlal dát co proto, objevil se Lucius Malfoy.

„Ale, ale, podívejme. Arthur Weasley.“

„Luciusi,“ odpověděl taťka stroze.

„Slyšel jsem, že teď máte na odboru honičku, všechny ty nájezdy… Doufám, že vám aspoň platí přesčasy?“

Pan Malfoy drze sáhl do mého kotlíku a než jsem stihla ucuknout, vytáhl jednu z knih, aby si ji mohl blíže prohlédnout. Nepřátelsky se nade mnou tyčil ve své plné výšce, s těmi dlouhými stříbrnými vlasy působil chladně a nelítostně. Vyvolávalo to ve mně nepříjemný pocit, nebyl to vyloženě strach, spíš jsem si pod jeho nadřazeným pohledem připadala nicotná, a nebylo to jenom proto, že se nesouhlasně mračil na tu nejohmatanější učebnici z výprodeje.

„Očividně ne,“ utrousil nafoukaně. „Asi tomu nerozumím, ale co má za význam dělat ostudu kouzelníkům, když ti za to ani pořádně nezaplatí?“

I Weasleyovi pocházeli z velmi staré čistokrevné linie kouzelníků, rozhodně však ne tak snobské jako ta Malfoyova, oni, podobně jako spousta dalších tradičních kouzelnických rodin, věřili, že kouzelníci smíšeného původu či ti z mudlovských rodin jsou méněcenní a nepatří do kouzelnického společenství. Toto téma bylo věčným bojem mezi čaroději i politiky již po staletí. Vy-víte-kdo byl pro vyčištění kouzelnického světa; vyhlazení těch mudlovského původu, kouzelníků dvojí krve i… mudlů. Ale Vy-víte-kdo byl poražen a jeho následovníci se schovali do ústraní, a to vše díky Harry Potterovi.

Malfoyovo přesvědčení, že naše rodina svým přístupem zrazuje čistokrevné kouzelníky, bylo směšné a zpátečnické. Navíc naprosto nemorální. Právě to, že jsme všechny kouzelníky, čaroděje a mudly považovali za sobě rovné, nás dělalo slušnými lidskými bytostmi. Skutečnost, že taťka pracoval na ministerstvu na odboru zabývajícím se mudly, ho nedělala ostudou kouzelníků, naopak, dělala z něho skvělého člověka.

Taťkovy oči se zúžily na pouhé štěrbiny. „Na to, co kouzelnickému jménu dělá ostudu, máme velmi odlišné názory, Malfoyi.“

„Jistěže,“ odpověděl pan Malfoy, nato umístil ruku na Dracovo rameno a opovržlivě se zahleděl na Hermionu a její rodiče, o nichž všichni věděli, že jsou mudlové.

„Stýkej se dál s takovými lidmi, Weasley, a tvá rodina už nebude moct klesnout níž.“

Taťka ztratil nervy, což se mu vůbec nepodobalo, a vrhnul se na toho arogantního panáka před sebou. To, jak nečekaně rychle vylétl, mě vykolejilo natolik, že jsem svůj kotlík zapomněla pevně držet a byl mi vyražen z ruky. Všichni jsme zalapali po dechu, když pan Malfoy s taťkou doslova zmizeli v oblaku rozhozených knih. Ty zpropadené knížky se rozlétly všude. Jakmile jsem se vzpamatovala, klekla jsem si a spěšně je začala sbírat, zatímco Fred s Georgem taťkovi hlasitě fandili a zaměstnanci knihkupectví se snažili dostat situaci pod kontrolu.

Nikdy dřív jsem taťku neviděla se s někým hádat, natož aby se s někým takto na veřejnosti pustil do křížku. A že to bylo zatraceně boží! Mamka si to ale nemyslela.

Když od sebe ty dva rozzuřené kohouty odtrhli, pan Malfoy měl v ruce stále moji učebnici Přeměňování.

„Tady, holko,“ zavrčel, „vezmi si svou knížku, to je to nejlepší, co ti tvůj otec může dát.“

Hrubě strčil notně opotřebovaný svazek zpět do mého kotlíku, vytočeně Draca čapl za límec a táhl ho pryč z obchodu.

I my jsme hned odešli, nechtěli jsme vyvolávat žádné další problémy.

„Jsi v pořádku, Ginny? Pořídila sis posbírat všechny věci?“ ozval se vedle mě na ulici náhle Harryho plachý hlas. Poznala jsem na něm, že si myslí, že za celý ten výstup je zodpovědný on.

„Err, um… Ano,“ vykoktala jsem a povážlivě zčervenala. „Díky.“ Sotva jsem to dořekla, byl pryč, aby dohnal Rona s Hermionou.

Uvědomila jsem si, že až do tohohle incidentu mě Harry vlastně neslyšel promluvit. To nebyl úplně nejhorší způsob, jak začít.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Alalka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter