Death potion 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Náhodné setkání v Příčné ulici. První polibek?

24.01.2015 (09:00) • Inugirl • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 1× • zobrazeno 936×

Kapitola 8

Příčná ulice

Konečně, vánoční prázdniny jsou tu!

Tak by se jistě radoval kdejaký student, jenže volno měli i učitelé, kteří si mohli prázdniny užít podle svého.

Slečna Evansová se rozhodla odjet Bradavickým expresem, podívat se na své staré rodiče.

O Jamesovi ani Remusovi nevěděla nic. Snad to byly zbytečné starosti.

Doufala. Nesměla se tím trápit.

Dost už o tom přemýšlela těch pár hodin, kdy vlak dorazil na londýnské nádraží, nástupiště 9 ¾ .

Dnes se zdála obzvlášť zima, raději si na sebe oblékla vlněné šaty s teplou bundou a pořádnou čepicí. S sebou si vezla jen kabelku, co jiného mohla potřebovat?

Ještě do Příčné ulice pro nějaké bonbóny.

Ty milovala Lilyina matka. Rodiče jsou sice mudlové, stejně jako její starší sestra, ale maminka si na svět čarodějů rychle zvykla a oblíbila si Bertíkovy lentilky tisíckrát jinak.

Maminka je milovala, při každé návštěvě své dcery se po nich ptala, a Lily neměla to srdce je nekoupit.

Při výběru jednotlivých barev lentilek jste si však museli dávat velký pozor. Výrobci měli vskutku smysl pro humor, jednou si vzala do pusy červenou a celou hodinu pak prskala oheň.

Jakmile vyšla z vlaku, okamžitě se přemístila k čarodějné zdi, tajemné zdivo otevíralo pohádkový svět čar a kouzel.

Pár vteřin a dívka stála na začátku Příčné ulice.

Také se říkalo: nejrušnější čtvrť v Londýně. Tady byla doma, usmála se.

Již dávno nepatřila do světa mudlů, kouzla milovala nadevše a rozhodla se jim zasvětit celý život, pokud se neukáže pádnější důvod, o čemž pochybovala.

Čarodějové a čarodějky se trousili oběma směry a zastavovali se u výloh, aby si prohlédli obsah.

Bohužel, i sem padla ruka osudu a zasela v srdcích zdejších obyvatel strach.

Smrtijedi.

Stoupenci zla vypálili několik obchodů, které se po jejich zásahu staly neobyvatelnými.

Pocítila lítost, když procházela okolo malého krámečku s rozbitými skly.

Dívka prošla kolem Olivandera a jeho hůlek a stavila se hned vedle pro nový plášť, jenž se čarodějce zalíbil.

Tu trochu peněz si mohla dovolit utratit.

Nový oděv nacpala do poměrně malé tašky, na kterou chytře použila zvětšovací kouzlo.

Lily míjela obchod s domácími mazlíčky i Oko jasnovidectví pana Poppra.

Naproti visel nápis U Děravého kotle, tam se scházeli všichni. Hospůdka sloužící i jako hotel nabízela veškeré pohodlí pro cestovatele.

Tam, nad hlavami zahlédla vysokou budovu a v podloubí krámek s cukrovinkami.

Baculatá žena v červené zástěrce dívce prodala dvě bonboniéry, jednu s kávovou příchutí a druhou s vaječným koňakem a lékořicí, pro maminku Bertíkovy lentilky a pro sestru kyselé bonbóny, ušklíbla se.

S dobrým pocitem vyšla před malý obchůdek, když tu někoho zpozorovala mezi lidmy.

Toho muže už neviděla dlouho, tedy osobně, v novinách se často zjevoval. Bylo to proto, že kvůli svému vysokému postavení měl skoro vždy poslední slovo na ministerstvu kouzel.

Lucius Malfoy. Lilyin o několik let starší spolužák býval kdysi jedním z těch hezkých uhlazených chlapců, po kterých se dívky rozplývaly díky jeho dlouhým, rovným, světle žlutým vlasům barvy slunce.

I jí se líbil, to nepopírala, jenže, Lily odrazovala jeho přílišná arogance a v neposlední řadě povrchnost, se kterou se dal ke Smrtijedem. Nebo se to o něm alespoň říkalo.

Nyní šel po ulici zcela sám a ostatní se mu raději vyhýbali.

Lucius se ostražitě rozhlížel.

Sledoval jej snad někdo? Možná za to mohlo špatné svědomí.

Co chvíli udeřil svou vycházkovou holí o kočičí hlavy.

Slečnu Evansovou popadla zvědavost.

Pomalu se kradla za ním.

Schovávala se v podloubí, za rohy obchodů i v davu.

Lucius pevným krokem zabočil do Obrtlé.

Jak příznačné.

Obrtlá ulice je malá, zlověstně tmavá a úzká ulička, která ústí do Příčné ulice. Pohybuje se tu spoustu podivných lidí a je lepší sem vůbec nechodit. Jsou tu také podivné obchody plné těch nejděsivějších věcí a předmětů. Prodávají se zde předměty plné černé magie.

Uff, teď ji málem zahlédl!

Ještě že tu bylo hodně ještě užších uliček, které vyrůstaly z Obrtlé.

Zde míjela jen malý počet lidí, zato nepříjemných, se zkoumavými zlými pohledy, jako by jí říkaly: tady nemáš co dělat.

Ruku měla stále připravenou na hůlce.

Dívka byla nervózní, sem by šel jedině blázen.

U Merlina, kam to jde?

Mířil k nějakému svému kumpánovi? Co kdyby zjistila něco víc?

Lucius Malfoy několik metrů před ní zabočil k Borginu a Burkesovi. Ohavný krám plný černé magie a zlověstných předmětů.

Mohla by tam jít také a předstírat o něco zájem a přitom špehovat svého spolužáka.

Vykoukla ze zašedlé vlhké uličky, kam se ani sníh neodvážil vniknout, a chtěla vykročit. Vtom ji kdosi chytil za ruku a stáhnul zpátky.

Bohužel, ten pohyb se neobešel nezpozorován.

Malfoy se po zvuku otočil a viděl jen druhou dívčinu ruku, jak zaplula za roh šedivé uličky.

Čarodějnický aristokrat se otočil na podpatku a vykročil zpátky, připraven se špeha zbavit.

Útočník vyděšenou Lily přitiskl ke zdi.

Jakmile se čarodějka na muže podívala, překvapeně zamrkala.

„Co tu děláš?“

„A co tu děláte vy, slečno Evansová? Nemyslím, že Obrtlá ulice je to pravé pro dívku vašich schopností,“ věnoval jí Snape vyčítavý pohled.

Kde se tu vzal? Musel taky nastoupit do vlaku, jenže ho nikde neviděla.

„Do toho ti nic není!“ odsekla a chtěla se mu vytrhnout.

Nedal se, i tak to byl chlap s daleko větší silou.

Pak to oba zaslechli.

Kroky.

„Zadělala jste si na dost velký problém, než dokážete sama vyřešit,“ probodl Lily pohledem člověka, který se rozmýšlí, jak z toho ven.

Nemohli utéct, to by nestihli, ani se přemístit, Příčná byla proti přemisťování jaksi nedostupná, jedině letaxová síť nebo….

Zbývalo posledních pár kroků od střetu s útočníkem.

„Teď se neopovažujte ani pípnout, nebo je po vás i po mně,“ naléhal s chladnou hlavou Severus a bez jediného varování se k čarodějce přitisknul svým vlastním tělem a políbil ji.

Lily zalapala po dechu.

První myšlenka přišla okamžitě, a to odstrčit ho, jenže pod doteky těch smyslných rtů přestávala myslet a i rozčílení se kamsi vytratilo.

Místo pocitu viny se dostavila horkost rozlévající se po celém těle, až myslela, jak na ní bunda doslova shoří.

Zavřela oči.

Nechtěla se dívat, jak je Lucius zabije naráz, dost možná je to poslední polibek.

Severus dívku přitlačil co nejvíce a zakryl tak svým pláštěm, nechtěl Lily zahřát, nýbrž chtěl dosáhnout obrazu intimní chvíle.

I tak to učiteli lektvarů přinášelo nebetyčnou slast, lnout se k tomu pružnému ženskému tělu, ač ukrytému pod látkou.

Uchvátil ty rudé rty a počal ochutnávat spalující horkost uvnitř.

Nemohl se odtrhnout.

Takovou přitažlivost by nedokázal ani silný nápoj lásky.

Severusova mysl se začala nestydatě zaobírat myšlenkou rozepnout jí ten chabý kabátek a vniknout rukama pod něho, když vtom uslyšel: „Promiňte, netušil jsem…“

Snape se pomalu odtáhl a snažil se vypadat provinile a překvapeně.

„Luciusi, to je ale překvapení.“

Až teď si Malfoy uvědomil, koho to nachytal při žhavém dostaveníčku, a úlisně se ušklíbl.

„Nevěděl jsem, že holduješ pouličním děvkám,“ popíchl svého druha a přitom se snažil zahlédnout ženinu tvář.

Však díky Snapově prozíravosti zahlédl jen sklopené oči a zarudlé tváře s naběhlými rty od žhavého polibku, pak se Severus postavil před ni, kdyby ji náhodou Lucius poznal.

„Snad víš, kde teď pracuju, a tam je těžké najít někoho svolného,“ pokrčil rameny, „nezbývá mi nic jiného, než si od Finna Kocourka zaplatit jednu z těch jeho holek.“

Malfoy se opíral o svou vycházkovou hůl ve tvaru hada.

„Být tebou, zkusím to o dvě uličky dál, starý Scoty má lepší děvky, věř mi, i když tahle nevypadá špatně,“ kývl pochvalně aristokrat.

Severus si v duchu oddychl, nepoznal ji, díky bohu té čepici, ze které nekoukal ani jediný rudý vlas.

„Vezmu si tvou radu k srdci,“ pokývl Snape.

„Nebudu tě víc rušit, příjemnou zábavu,“ naposledy zalétl pohledem k dívce stále přitisknuté ke zdi a pak odešel.

Oba dva čekali pro jistotu ty nejdelší dvě minuty ve svém životě, dokud se jim kroky neztratily z doslechu.

„Co to mělo znamenat?“ vyjela celá červená Lily, ale stále se bála od té špinavé zdi poodstoupit, aby se jí nepodlomila kolena.

„Ty jsi řekl, že jsem….“ Nemohla to vyslovit, ta představa se zdála tak odporná.

„Děvka? Ano, musel jsem,“ obrátil se k ní, „jak jinak myslíš, že bych nás z toho dostal? Věřil by snad, že jsme se tu náhodně setkali?“

Neměla slov.

„To je nechutné, opovaž se o tom někomu říct,“ varovala čaroděje.

Tak on té hlupačce zachrání život, a ona na jediné, co myslí, je, aby z toho nebyly klepy?

Hrozivě se nad ní napřímil, po vřelosti ani stopy.

„Poděkujte mi, už dvakrát jsem vám zachránil život, slečno Evansová, a to bez špetky vděku z vaší strany,“ přitiskl jednu svou dlaň ke zdi vedle dívčiny tváře.

Překvapeně pootevřela ty lehce napuchlé rty, rudé jako šťavnaté jahody.

„Poděkovat?“ vyprostila ze sebe s námahou, těkajíc po svém trapiteli očima.

Změřil si jí od hlavy k patě. „Poděkujte mi, nebo budu ve své započaté práci pokračovat,“ dobíral si ji s výmluvným pohledem upřeným na ty lákavé rtíky.

„Severusi… to nemyslíš… vážně…“ vykoktala čarodějka a snažila se pravidelně dýchat, jenže se plíce zbláznily a jedna se snažila předhonit druhou.

„Myslíte?“ zašeptal Snape a sklonil se velmi blízko.

Zadržela dech.

Nepolíbil ji, jen se přiblížil kousek od Lilyiny tváře, aby cítila ten chladný dech na své kůži.

„Chci slyšet jen jedno slovo, je to tak těžké?“ šeptal tak těsně u ní, že se ústy zlehka dotýkal Lilyna žhavého líčka.

„P… prosím, přestaň, Severusi…“ naléhala a sklopila řasy.

V Lily se míchaly rozporuplné pocity, jaké ještě necítila, a to bylo to podivné. To, co se teď odehrávalo, nemělo nic společného s láskou, náklonností ani něhou, a přesto se ocitla v pasti.

Každý doušek chladného vzduchu vdechovala, jako by to měl být poslední.

Ve všem tom zmatku a vší nechuti, kterou dokázala k danému člověku vyvinout, myslela na to jediné, aby se znovu dotkl jejích žádostivých rtů a uchvátil je se stejnou silou jako předtím.

Musela se zbláznit, zešílet, jak jinak pojmenovat stav, jež ji obklopoval, podobný nepropustné bublině.

„Čekám,“ pevný hluboký hlas dívku polechtal na uchu.

Čarodějku zachvátila nová vlna horka směřující od tepajících spánků až do třepotajícího žaludku.

Každou vteřinou se odhodlávala poděkovat, ale to slovo ne a ne vypustit z hrdla.

Uvízlo kdesi hluboko dole a jen těžko se dostávalo ven.

Nenáviděla Severuse Snapa a přitom po něm zatoužila.

To ostudné zjištění Lily rozechvělo.

Proč to nedokáže říci? Proč ji neušetří?

Zavřela oči.

Vnímala přemisťující se dech na tváři, blízkost, jeho vůni všude okolo.

Nebylo úniku.

Otázkou je, chce vůbec utéct?

Dívce se točila hlava jako na kolotoči a nemohla s tím nic dělat.

„Nuže? Slečno Evansová, chcete raději políbit?“ trýznil ji.

Severusovy rty přibližovaly se k těm jejím.

Cítila to.

Náhle to prosté tiché slovíčko téměř neslyšně vydechla: „Děkuji.“

Nic.

Lily otevřela oči.

Čekala vyčítavý pohled, nějakou výtku, ten známý zlý úšklebek, ale on už tam nebyl.

Snape zmizel.

Slečně Evansové se podlomila kolena, naštěstí se přidržela zdi a snažila se vzpamatovat.

O chvíli se již končetiny zdály natolik silné, aby jimi mohla pohybovat, a vydala se pryč z té prokleté špinavé uličky, kde jí ukradl ten osudový polibek, na který nemohla přestat myslet.

Pozoroval čarodějčin odchod.

Štěstí toho jednoho slova a jeho létům trénování, jinak by to dopadlo mnohem hůře. Zatnul ruce v pěsti a přehodil si kápi přes hlavu.

Ušetřil je oba potupné smrti za cenu svého sebeovládání.

Netušil, jak moc na něho bude ta zpropadená blízkost účinkovat, a nyní zjistil, že katastrofálně.

Všechno Severusovo úsilí zůstat klidný ve vteřině odlétlo do teplých krajin s tažnými ptáky.

Rozhlédl se okolo.

Obrtlá ulice, špína, smrad a smrt, to všechno se tu dalo najít v hojné míře, či to byly ty nejlepší vlastnosti?

Kousek odtud často navštěvoval zastrčený krámeček s nejprudšími jedy, velice šikovný obchod.

Rozešel se tím směrem.

Těch několik málo lidí Snapovi ustoupilo z cesty.

Utržený vývěsní štít hlásil Cizokrajné jedy z celého světa.

Severus vzal za kliku a vstoupil dovnitř.