OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Death potion 29. kapitola

31.08.2015 (16:00) • Inugirl • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 901×

Kapitola 29

Pomoc!

Od oné děsivé události smrtijedského večírku vrahů uplynuly zhruba tři týdny a vše se vrátilo do starých kolejí. Pomineme-li nebezpečí na každém rohu, válku vyvolanou Voldemortovými představami o lepším světě a jeho stoupence plížící se ve tmě ulicemi města.

Slečna Evansová byla ráda, že může svou pozornost přesunout na žáky, přesto každý den zjišťovala, jak nenápadně pozoruje Severuse při jídle, ale netroufala si něco, byť jen šeptem, naznačit o tom, co se mezi nimi stalo.

Dokonce i zarputilý profesor dodržoval svou každodenní přitažlivost nedostupného ledovce a choval se k ženě tak jako vždy, se sarkasmem na stříbrném tácu, když byl někdo poblíž.

Bohužel se tak stávalo i v soukromí, i když učitele potkala na chodbě, a že se to nestávalo moc často, protože se většinou zdržoval ve sklepení jako pavouk, kam ona nechodila, jelikož jí ponurost toho místa naháněla husí kůži.

Nebo tam nechtěla chodit záměrně?

Pokud měla ten bláhový mladičký zamilovaný sen, jak za ní přijde, něco jí pošeptá a ona se mu vrhne kolem krku, tak to tento případ nebyl.

Byl to přeci Zmijozel! Ti se nedrželi za ruce, nepropadali záchvatům radosti a rozhodně na sobě nedávali znát city, pokud nějaké vůbec měli.

Zatracený chlap!

Po všech těch dnech si začala zoufat. Severus neopětoval Lily toužebný pohled ani milé slovíčko! Nic, co by naznačilo nějaký, byť nepatrný úmysl sblížení.

Dalo by se říci, že čarodějce uštědřil lekci.

Neustále si opakovala, že do jeho kabinetu nepůjde! Už jen pomyšlení na to, jak měla projít těmi okovanými těžkými dveřmi, se čarodějce klepaly nohy hrůzou.

Pak jak klesala dívčina naděje a pomalu opouštěla ty vzletné vyhlídky na povýšeného jízlivého muže, jež ji tolik přitahoval, který se k ní choval jako ke kolemjdoucímu, se náhle vrátil James s Remusem.

Samozřejmě neřekla ani slovo, jinak by James ztropil neskutečně bouřlivou hádku a šel by Snapa vyzvat na souboj, a to nemohla připustit. Dozajisté by nevyhrál. Tím si byla více než jista, jakou šanci měl proti zkušenému lstivému smrtijedovi?

V druhém případě, kdyby Potter vyhrál, jistě by se postaral, aby Snape litoval svých posledních výdechů na tomto světě. Ani jedna vyhlídka nebyla ta správná.

Zlobila se sice na toho netopýra ze sklepení, ale ne až tak, aby si přála jeho smrt.

Lily se domnívala, jakou bude mít radost, že svého snoubence uvidí, jenže nebylo tomu tak, snažila se to tedy alespoň předstírat s nasazením vlastního života.

Alespoň ji rozptýlí od těch vtíravých myšlenek, co se jí honily hlavou.

Pár dní od příjezdu přátel se atmosféra trochu ztížila. Vše šlo jako předtím, jenže oni své kamarádce nechtěli nic říci, ani pokud naléhala, jediné, co věděla, bylo: proč, nebo spíše co hledali. Medailonek.

James své milované odmítl vysvětlit cokoliv na toto téma, byl neoblomný, a ona ho za to častokrát proklela, a aby toho nebylo málo, stále své snoubence neodpustil tu kapitolu, kdy se nalézala v posteli Severuse Snapa, ač nevinně. Nemusel se o tom ani slovíčkem zmínit, viděla to v jeho očích za průhlednými skly brýlí, v jeho napjatých rysech. Způsob, jakým lektvaristu při jídle probodával pohledem ze svého místa, se jí nijak nelíbil.

Snídaně, obědy i večeře se stávaly stále zhoršující katastrofou, nakonec měla chuť po obou hodit dýňový koláč.

Měla dojem, že Potter stále z něčeho smrtijeda podezřívá, a do toho patřila dozajisté i ona, takže učitelku sledoval na každém kroku jako žárlivý milenec, kterým vlastně byl.

Pár dní to Lily lichotilo, jak velký o ni má zájem, navíc byla ráda, že spolu s ním a Remusem tráví večery povídáním jako za starých časů, ač to bylo sebevíce příjemné, ty časy jsou pryč, pak už ji ty tajnosti přestaly bavit.

Pokaždé, jakmile nenápadně odbočili na ožehavé téma, začali se vymlouvat a navodili jiné bezpečnější téma. Nakonec to vzdala. To jediné, co dokázala náhodou vyzvědět, byla spojitost mezi medailonem a jménem Regulus Black, což bylo jméno Siriusova mladšího bratra.

James se většinu svého osobního času zdržoval jako stín vzadu a následoval čarodějku, kamkoliv se hnula, myslel si, jak ho nevidí, ale ona vnímala jeho napjatou energii i z druhého konce chodby, kde zůstával nenápadně v pozadí jako přízrak.

Snad mu dala dost možností vidět, že se ke sklepením nepřiblížila ani na krok, a jiné nebezpečí jí také nehrozí, tak proč s tím nepřestane!?

Co se to s ním, proboha, děje? stěžovala si sama sobě.

Ve dne se nemohla pořádně nadechnout a v noci rudovlásku trápily sny o tom zatraceném Zmijozelovi, jen ve třídě měla klid, věnovala se učení a přípravě, dokud se v ní něco nezlomilo.

Nenáviděla ten pocit rozpolcenosti a nevědomosti, zmítající se někde uprostřed. Mezi slečnou Evansovou a bývalým smrtijedem existovala již od začátku jakási temná přitažlivost, nastal čas tento konflikt dořešit.

Za dva měsíce bude konec školního roku a pak už ho zase nejméně na šedesát dní neuvidí, to by nepřežila, pokud nebude vědět, na čem stojí.

Nastal čas se mu postavit.

Lily šla na popravu. Tak se alespoň cítila.

Domnívala se, že k tomu bude jedna přestávka stačit, to zaručí, že bude Snape stručný, jistě měl i on hodinu, ostatně jako vždy. Bez lektvarů se Bradavice neobešly, takže pouhých patnáct minut na rozmluvu, víc ani nechtěla. Severus totiž oplýval velmi dobrou taktikou, kdy v několika málo stručných větách dokázal zformovat přesně jakýkoliv problém a vše, co chtěl, bez zbytečných vytáček. To obdivovala, ale většinou tím lidi přiváděl do trapných situací, kdy tázaný jen tupě hleděl před sebe a mlčel.

Učitelka ve svém rudém hábitu a hřívou purpurových vlasů, které nešly zkrotit, ani když použila hřeben, kladla jednu nohu před druhou, jak sestupovala s ostatními dětmi do sklepení, jaké pro ni představovalo temné nehostinného žaláře Azkabanského vězení, chyběli tu jen mozkomorové.

A to sem za profesorem Křiklanem chodívala dokonce i ráda. Vše se náhle tak velmi odcizilo, že ji to vyděsilo.

Jamese Pottera se naštěstí zbavila tak, že ho poprosila, aby zanesl vypůjčenou knihu Minervě zpátky do kabinetu, usmála se nad svou prozíravostí.

Pozorovala žáky Havraspáru a Zmijozelu, zapluli do obávané učebny s ještě obávanějším profesorem. Každý se bál přijít pozdě, rozhodně se to nevyplácelo, Snape hazardoval s body pro koleje jako v loterii a trest s Filchem by chtěl strávit jen idiot.

Nikdo jediné ženě na chodbě nevěnoval pozornost.

Lily sestoupila dolů a hluboce se nadechla, aby tak uklidnila nepříjemné chvění v žaludku. Pohlédla na dveře kabinetu a vydala se k nim.

Chodba byla najednou liduprázdná a děsivá s vrhajícími stíny na stěny po obou stranách koridoru.

Teď ještě stačilo, aby se tu objevil Krvavý Baron a vyděsil ji k smrti.

Zachvěla se beznadějí nad sebou samou, dodala si však odvahy a zatnula pěsti pro to, co musela udělat.

Patnáct minut a pak vypadneš, budeš vědět, na čem jsi, a už se tím nebudeš zabývat, ubezpečovala se.

Vtom se odkudsi nečekaně objevila ruka a vtáhla celou její ženskou postavu za těžký závěs do výklenku, o kterém ani nevěděla, že tu je.

Lily obklopila černočerná tma, ve které slyšela jen své vyděšené srdce tlouci proti své hrudi.

Bála se tomu uvěřit, jakmile si spojila nezaměnitelnou mužně divokou vůni s dobře známým psancem kouzelnického světa.

„Schováváte se tu snad před někým, profesore Snape?“ hlesla posměšně a děkovala bohu, že dlouhý závěs tlumil její rozechvělý hlas.

„Pár možností by tu bylo, například před vaším snoubencem, který, podle jeho vznětlivé povahy, by mě neváhal rozpárat zaživa, slečno Evansová, tomu bych se rád, s vaším dovolením, vyhnul,“ zasyčel, což však nevysvětlovalo, proč se skutečně schovává na takovém místě. A proč je tu ona s ním!

Lily nikdy nepřišlo, že by měl zrovna tento silný muž potřebu před někým utíkat.

Dokonce pochybovala, že by nepoklekl na kolena ani před samotným Voldemortem i kdyby to po něm chtěl.

„Možná byste si to zasloužil,“ odsekla trochu prudčeji a natáhla ruku, aby odhrnula látku a vystoupila z jejich hloupé schovávačky v přítmí.

„Pohled na mé krvácející tělo by vám zřejmě vyhovoval, že?“ podotkl klidně svým typicky pohrdavým barytonem a zabránil čarodějčině pokusu uprchnout tak, že ji bez vybraných způsobů přitiskl zpátky ke zdi a nechal tak nadále prosakovat intimitu dané chvíle.

Slečně Evansové se to pranic nelíbilo, držel ji tam, dokonce se i přiblížil, a nebýt toho bláznivého orgánu ve své hrudi, začala by křičet z plných plic.

„Nějak mi nepřišlo vhodné to říci první,“ zavrčela a raději se ani nepohnula.

Za sebou cítila studené kameny, jejichž chlad ženě pronikal i přes látku šatů do celého těla, zatímco dívku rozpalovala mužova přítomnost, a to na něho ani neviděla, stačil jen ten dráždivý hluboký hlas. Začala se chvět.

„Řeknete mi tedy už, co tu pohledáváte?“ Snape bezostyšně ignoroval poslední větu.

Co teď? Nebožačce nepřišlo zrovna bezpečné ptát se v tomhle temném úkrytu na to, co se předtím odehrálo a jak se na to tváří. Začala urychleně přemýšlet. Ano!

„Přišla jsem se zeptat, kde je má hůlka, určitě vás nenapadlo ji při útěku z Malfoy Manor získat, že?“

Oddechla si za své rychlé myšlení, plány se trochu změnily, jejich takzvaný krátkodobý vztah může vyřešit později, hlavně ne tady a teď.

„Měl jsem na starosti důležitější věci, než hledat vaši hůlku, madam, například zachraňovat vaši kůži, tudíž mi byl kousek dřeva vskutku ukradený,“ zavrčel tentokrát Severus a ona měla dojem, jako by protočil oči v sloup, ač to u něho nikdy neviděla.

„Co teď podle vás mám asi dělat? Nemohu kouzlit a v hodinách při příkladu si musím půjčovat hůlku od studentů,“ oponovala dotčeně a dávala mu to celé za vinu.

Při tom měla maličký pocit uspokojení, že ho může alespoň z něčeho obvinit.

„A hůlka je jediné, co vás trápí, slečno Evansová?“ zamrazilo čarodějce v zádech, když se lehce přiblížil, lemem svého hábitu se otřel o její, stále to však bylo v bezpečné vzdálenosti.

On mě chce vyděsit? Tak to se ti nepovede, ty hade!

„Co jiného by mě mělo podle vás zajímat? Snad vy?“ Gratulovala si, jaký posměšný tón se jí dokázal ze staženého hrdla vydrat.

Ticho.

Proč nic neříká, zatraceně?

Je naštvaný? Urazila ho? Pche, on s žádným srdcem přeci nedokáže nic cítit, jako by místo něho měl bramboru, mávla nad tím pomyslně rukou a více se přitiskla ke zdi za sebou v marné snaze uniknout. Dál už to bohužel nešlo.

„V to bych ani nedoufal, ale podle barvy vaší tváře věřím, že ano,“ tentokrát se trefil přímo do černého. Sakra!

Lily se vyděsila. On snad vidí i v té tmě! Málem si přitiskla dlaně na rozpálená líčka.

„Domýšlivost je nejspíše vaše silná stránka, oplývají jí všichni smrtijedi nebo jen ti, kteří se nejvíce plazí před Lordem Voldemortem po zemi?“ vpálila mu do tváře a vůbec netušila, jak blízko se ta jeho nachází.

Proto sebou polekaně cukla, jakmile se Severus ozval přímo u jejího ucha: „Pokud chcete znát odpověď, nejspíše byste to mohla vyzkoušet a padnout přede mnou na kolena, abyste poznala, jaký je to pocit,“ zašeptal děsivě potichu s náznakem zadostiučinění a Lily myslela, jak jí teď tvrdě položí ruce na ramena a srazí k zemi.

„Ne…“ vydechla okamžitě a zahanbeně si představovala, jak se asi pobaveně ušklíbá nad tím malým projevem slabosti.

Proč ji musel pořád tak ponižovat! Copak toho nebylo dost? Měla chuť křičet.

„Pokud máte opravdu obavu o svou hůlku,“ změnil náhle téma, „pak bych vám mohl půjčit svoji v mém kabinetu, slečno Evansová, pokud tedy máte dost nebelvírské odvahy,“ vyzíval dospělou ženu k odvážnému činu a ona přesně věděla, na co myslí.

Ten nechutný netopýr jí dělal tak oplzlé návrhy, až zrudla ještě více.

Jak se opovažuje!

V Lily se míchaly všemožné ingredience, jako byl vztek, strach, náklonnost přetavená v opovržení, a nezapomeňme na střelný prach v podobě pošlapané hrdosti.

„Vy jeden, sobecký, hnusný, bezcharakterní plaze…“ začala a další sprška ženina výbuchu Snapových vlastností vzápětí následovala.

Vše přecházel v klidu, nechával ji všechno doříct, protože věděl, že to stejně nemyslí vážně, jen ji toužil vidět rozzuřenou, vášnivou, ten blahodárný živý oheň.

Poté zaslechl kroky na schodech, tvrdé, spěchající dopady podrážek bot, a škodolibě se usmál, nemohla to vidět.

Hbitě se k ní přitiskl tělo na tělo, slova se učitelce okamžitě vytratila ze rtů a Severus dívce sotva slyšitelným hlasem pošeptal do ucha: „Pokud nechcete, abychom teď oba nezemřeli na místě nějakou opravdu strašlivou smrtí, mlčte,“ hlas byl skutečně zarážející pln obezřetného varování a ona ihned poznala, co tím myslel.

Se zatajeným dechem cítila, jak se závěs nepatrně zavlnil s vetřelcovým příchodem. Kolem skrývající se dvojice proběhla postava.

Lily zavřela oči, modlila se k Morganě, ať je James nenajde, tohle by zřejmě asi vážně nepřežili.

James měl vždy hůlku připravenou, jelikož se až moc často nacházel v nebezpečí života a věděl, jak ji má použít, a o Snapovi taktéž nepochybovala, jenže vidět jednoho z nich umírat opravdu nechtěla.

Muž vyrazil po chodbě a rozrazil dveře Snapova kabinetu, nejspíše si myslel, jak je tam spolu načapá, ale bylo tam prázdno a Potter hlasitě zaklel. Poté zabouchl dveře, až se uvnitř na polici zachvěly prázdné lahvičky, když se o sebe tím prudkým nárazem zlověstně otřely.

Severus rudovlásce situaci také zrovna neulehčoval, tiskl se k ní a mezi nohy profesorce vklínil své koleno, aby nemohla utéct, jako by to očekával.

I on měl v ruce svou hůlku, kdyby se něco ošklivě pokazilo. Člověk nikdy nevěděl, co se stane, a Severus byl v mnoha případech, kdy bylo moudré předvídat.

„Bojíte se?“ pošeptal jí a slečně Evansové naskočila husí kůže.

On se mi vysmívá! Zuřila.

Dech se bezmocné čarodějce zrychloval s každým Jamesovým krokem a dosáhl vrcholu, když se při cestě zpět mihl těsně kolem nich.

Při doznívajících šlápotách svého snoubence na úpatí schodiště si dovolila jeden hluboký nádech plný úlevy a téměř se sesunula na Snapovo koleno pod sebou, naštěstí se včas zarazila.

Tohle mu nedopřeje!

Severus využil toho toužebného nádechu plného nervozity a přitiskl se k jejím rtům s vervou dravce.

Tvrdě, nesmlouvavě si razil cestu do jejích něžných úst, chtěl prozkoumat kýžený obsah uvnitř a nedal si pokoj, dokud se mu to nepodařilo a nedotkl se jejího horkého jazyku.

Slečna Evansova byla ohromena, zprvu jen stála a snažila se vzpamatovat s nenadálé vyhlídky smrti, když toho ten netvor ze sklepení využil! Parchant!

Vzepřela se.

Zatlačila do jeho hrudi rukama, ani se nepohnul. Ignoroval jakýkoliv pokus o odstrčení a dával Lily najevo, že nemá v žádném případě v úmyslu se vzdálit ani o krok.

Nepomohla fyzická síla ani prosby.

Profesor lektvarů byl přitahován ke své kořisti, jako by vypil silný nápoj lásky. Kdo by nevyužil soukromí tohoto výklenku k tajné schůzce ve dvou? Snape nebyl typ muže, jež by prohrával a nechal si takovou šanci proklouznout skrze prsty.

Zručně svého vězně přišpendlil znovu ke zdi a oběma rukama mu začal vyhrnovat šaty nahoru.

Konečky prstů při tom klouzal po té žensky jemné kůži jejích stehen, dokud jednou rukou nevklouzl za lem spodního prádla.

„Prosím, přestaň,“ zděsila se Lily, jakmile poslepu pošimral malý korálek ukrytý v tom znovu objeveném krajkovém prádélku.

Tohle přeci nemohla být pravda! Ona sem přijde, aby jí ten omyl v Malfoy Manor vysvětlil, a on ji tu začne znovu svlékat? Dívka měla skutečně strach, ne o svůj život, ale o svou vůli vzdorovat, ta se nebezpečně vytrácela s každým nadechnutím.

„Dej mi jediný smysluplný důvod,“ zašeptal vzrušeně a napínal tak každou vteřinku té provokace dál a dál za hranici příčetnosti. Proč jen ji vzrušoval ten silný temný hlas?

„Třeba proto, že jsi mizera, Severusi Snape,“ zavrčela oběť, ale ten odrazující zvuk se rychle přeměnil v jakýsi neidentifikovaný výdech, když ji svou velkou rukou začal dráždivě hladit na tom samém místečku zas a znovu.

„Nic jiného netvrdím,“ pohladil špičkou svého nosu její tvář a na krku Lily polechtaly učitelovy jemné havraní vlasy, přimíchávající ještě více olej do ohně.

Proti všem pravidlům to ženu vzrušovalo.

Ani nevěděla, kde se v ní vzala taková odvaha, a ona zvedla ruku.

Namířila do tmy a ozvalo se hlasité „PLESK“.

S bušícím srdcem ho od sebe odstrčila a utekla pryč, jak nejrychleji mohla.

Bylo to sice zbabělé, ale jinou možnost tu prostě neviděla.

Před chvílí unikla jednomu skandálu, ale kdyby znovu podlehla, přestala by si vážit sama sebe. To nemohla připustit. Jak pospíchala zpátky nahoru, uvědomila si jedno. Smysluplně strávených PATNÁCT MINUT!

Muže ukrytého ve výklenku by dozajista nenapadlo, že mu ta mrštná laň uteče, jistě, mohl ženu chytit a dát jí za tu opovážlivost facku, ale neudělal to. Možná se trochu unáhlil, pokud si myslel, že tak snadno přijme svou kapitulaci.

Neslyšně se protáhl odkrytým otvorem, odhrnul závěs a vstoupil do známé chodby z chladného kamene, která byla cítit vlhkostí a hnilobou.

Možná na chvíli ztratil hlavu, což se mu v její společnosti stávalo až podezřele často, a absence té lákavé blízkosti pak vykonala svoje, stiskl pěsti a potlačil v sobě všechnu hořkost, s jakou se potýkal ode dne, co se vrátili z toho Luciusova pekla.

Pevným krokem zamířil ke své třídě.

Hodina už dávno začala a nebyl důvod ztrácet čas. Dnes, jak věřil, odejde několik studentů s velmi ošklivými tresty, aby tak alespoň trochu kompenzoval své rozpoložení.

Dnes neměl dobrou náladu, a teď obzvlášť ne.

Proletěl dovnitř s vlajícím hábitem a třísknul dveřmi učebny lektvarů, až zařinčely sklenice na policích s ingrediencemi.

Nastalo hrobové ticho doprovázené pohledy těch skrčků seřazených v lavicích s dutými hlavami. Připomínali mu makovice, co se do nich snažil nasypat, to po hodině zase vysypali ven.

Na přivítanou obdařil Havraspár se Zmijozelem tvrdým zamračením, aby nikdo nepochyboval, že dnes nemá náladu na nějaké šustění, šeptání nebo dokonce pošťuchování.

„Otevřete si knížku na stránce číslo 125 a dejte se do práce, máte na Uspávací lektvar jen hodinu, poté mi odevzdejte dva vzorky,“ vyštěkl ke třídě.

Nastalo ticho narušené jen otáčením stránek.

Nikdo si nedovolil pozastavit, natož zeptat na Snapovu červenající se tvář, kde spočíval zdařilý otisk ženských prstů.

Ten, kdo by se odvážil byť jen nepatrně pousmát, se mohl vsadit, že noc stráví uvázán v zapovězeném lese, o to by se osobně postaral.

Ano, dnes někdo odejde s trestem, ale tím největším se zatím pro Severuse zdálo dělit se o jednu střechu se slečnou Evansovou. 

Tak, už je to nějaký pátek, další pokračování naše milé dvojice. Co myslíte, je vážně Severus takový parchant, jakého ho Lily vidí? Dámy, přiznejme si, že kdybychom byly v její situaci, asi bychom také chtěly vědět, na čem si stojíme:-) Vše bude mít ještě dohru, tak nezoufejte, tento příběh dokončím, dávám si to za úkol:-) 

Autor: Inugirl (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Death potion 29. kapitola: