OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Amiserat proelio - 5. kapitola (Dramione)



Amiserat proelio - 5. kapitola (Dramione)Nejsem Black.
Co se stane, když se Sirius zaručí za mladou černovlasou bojovnici? A chudák Hermiona zůstala s Dracem úplně sama. Uvidíme, jak to vyřeší. :) Od této kapitoly se ve vyprávění budou střídat Hermiona se Siriem, vždy je to označené jménem vypravěče v pravém rohu.

Hermiona

Musím vzít všechny potřebné léky. Potřebuji se soustředit, tak proč mám v hlavě úplně vymeteno? Mám jen pár minut a pak je nutné se i s Malfoyem, který je úplně mimo sebe, přemístit pryč, běželo Hermioně hlavou v rychlém sledu myšlenek.

Zběsile balila celou zásobu lektvarů, obvazů a dalšího lékařského materiálu, který měla k dispozici. Pak vyběhla do třetího patra, ve kterém měla pokoj, takovou rychlostí, že ji začalo píchat v boku. Rychle popadla malý černý batůžek, který očarovala tak, aby se do něj vešlo vše potřebné pro takovéto situace. Vhodila do něj všechny potřeby z lékárničky a přidala několik knih, včetně tlusté bichle o vílách. Netušila proč ji táhne, ani kde se v Siriově knihovně vzala. Pak tam vysypala obsah zásuvky svého nočního stolku a byla s balením prakticky spokojená.

„Hermiono?“ Klidný hlas se ozval zpoza dveří.

Jak sakra může být tak klidná, když po nich jdou smrtijedi? No jasně, je přece naprosto nezničitelný elf a dobrý bojovník. Protočila Hermiona oči. To už zapomněla na veritasérum? Vztekala se na Drusil z úplně jiného důvodu, než byl její klid. Měla pocit, že ji opustila a nechává ji na pospas Malfoyovi, ale to by v životě nepřiznala ani sama sobě, natož cizím uším.

„Co potřebuješ?“ ozvala se Hermiona při otevíraní dveří a její hlas byl na rozdíl od Drusilina značně roztřesený a napjatý.

„To jsou Dracovy věci, nejspíš je budeš potřebovat. Teda ty, nebo on.“ Dívka jí podávala malinkou koženou taštičku, na kterou nejspíše použila stejné kouzlo, jako Hermiona na své zavazadlo. Ta jen přikývla a tašku hodila do svého batůžku.

„Moc ti děkuji, že se o Draca postaráš, slibuji, že udělám vše, co bude v mých silách pro ochranu tvých přátel.“ Drusil se dívala Hermioně přímo do očí a její obličej vyzařoval upřímný zájem.

„Začínám tě mít ráda a myslím, že nejsem sama, tak to nepokaz.“ Hermiona netušila, proč to řekla, ale měla pocit, že zoufalé situace si žádají zoufalé činy.

Dřív než se kudrnatá dívka stačila nadít, zelenoočko jí drželo v pevném objetí a do ucha jí zašeptala: „Není tak špatný, jak si myslíš, a my budeme kamarádky, uvidíš.“ Pak už Hermiona slyšela jen zvonivý smích a dlouhé černé vlasy mizely za rohem chodby.

Přesto, že Drusilino prohlášení u ní vyvolalo zmatek, jako tisíckrát předtím, teď neměla Hermiona čas přemýšlet o tom, co se stalo. Rychle se sebrala a seběhla o patro níž, do pokoje, kde byl uložen její pacient, a v okamžiku, kdy jej kouzlem zafixovala a pevně sevřela jeho paži, uslyšela z prvního patra první známky souboje. Úzkostně zavřela oči a přemístila se. Neměla na výběr.

+++

Sirius

Domem se rozléhal ohlušující výbuch a on věděl, že jsou tady. Zase cítil, jak se mu žílami rychlostí světla rozlévá adrenalin. Teď už nebyl čas utíkat, byl čas bojovat!

Sirius rychle seběhl do přízemí a tam uviděl přesně ty, které čekal. Harry bojoval s Dolohovem a Macnairem, zatímco Ron s Monou měli proti sobě sourozence Carrowovi. Jediným dalším členem jejich první linie byl Lavel, který se právě potýkal s Yaxleym. Jemu zbýval jeho miláček, Bea.

Proč jen si vždycky zbudeme, proběhlo Siriovi hlavou, když odrážel první kletbu, kterou jeho směrem vyslal jeho drahá sestřenice.

Od té chvíle se soustředil už jen na souboj. Ostatní sledoval jen periferně, vlivem svého vlastního souboje se na ně dokázal soustředit jen velmi málo. Najednou uslyšel za svými zády hlasitý ryk. Když se mu podařilo odrazit Bellatrix a na chvíli ji vyvést z míry, otočil se a uviděl, na zemi tělo Fenrira, které bylo zborcené krví a stažené v podivné křeči. Pár metrů od něj, na něj zablýskly zelené oči. Zabolelo ho u srdce, když spatřil, jak to křehké stvoření bojuje s několikrát větším Traversem.

Pár sekund nesoustředění a už získala Bea navrch. Srazila ho k zemi.

„Avada…“ slyšel začátek temné kletby a pak se vše ztratilo. Nejspíš jsem již mrtvý, proběhlo mu hlavou.

„Jsi v pořádku, Siriusi Blacku?“ Ten zvonivý hlas. Je v nebi?

Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že není mrtvý, ale jak se dostal sem? A proč na něj tak upřeně zírá ta malá elfka. Ta malá nádherná elfka s těma nejkrásnějšíma očima, jaké kdy viděl.

„Tak jsi v pořádku? Nevypadá to, že by se tě její kletba nějak dotkla.“ Výraz v jemné tváři se mírně zachmuřil.

Ach ano, čeká odpověď, docvaklo mu. „Jsem v pořádku. Co se stalo?“ Jeho vlastní hlas mu zněl nějak cize. Jako by jeho hlasivky nechtěly poslouchat jeho mozek. Když na ni promluvil, jeho hlas byl samovolně hlubší a sametovější. Co se to s ním děje. Vždyť ta dívka je vedle něj prakticky dítě.

„Bellatrix Blacková-Lestrangeová a ty jste bojovali jako poslední. Ostatním se již podařilo uprchnout, myslím, že raněn byl jen ten bystrozor, který mě vyslýchal, a smrtijedi,“ doplnila, když viděla tázavý výraz v jeho očích, jen netušila, že jeho spíš zajímá, proč tam ještě byla ona a jak je možné, že on žije, „a pak jsi zaváhal a vypadalo to, že tě zabije, tak jsem přivolala tvé tělo k sobě a přenesla nás sem. Obavám se, že jsem tě ale udeřila do hlavy. Omlouvám se.“

„Cože? Ne, nic mi není. Tedy díky. Ty jsi v pořádku?“ Sirius byl zmatený, vážně mu to křehké nic právě zachránilo život?

„Proč bych neměla být?“ zeptala se udiveně Drusil a dívala se Siriovi zpříma do očí.

Bože, holka, pokud chceš jakoukoliv rozumnou odpověď, takhle se na mě nedívej, proběhlo mu hlavou.

„Bojovala jsi se dvěma smrtijedy a zachraňovala mě před třetím, je zde možnost, že se ti mohlo něco stát,“ odpověděl Sirius a opatrně si ji prohlížel, zda někde nekrvácí.

„To bylo snadné, silné jste si rozebrali.“ Zvonivě se zasmála a Siriovi se zatočila hlava.

No, možná mě vážně praštila a mám otřes mozku, jiné vysvětlení všech mých současných příznaků není. Ale teď se zatraceně opravdu potřebuji soustředit.

Sirius se zhluboka nedechl a začal řešit nastalou situaci. „Kde to jsme?“

„Nevím, jistě. Neznám jména většiny míst v Anglii. Tady jsme se s Malfoyem skrývali někdy krátce po našem útěku z Manoru, neměli by nás tu brzy hledat, ale smrtijedi o tomto místě vědí, takže bychom se měli přemístit. Předpokládám, že je určeno kam.“ Klidně a vyčkávavě na něj hleděla.

„Jistě,“ jak mohl zapomenout, že jí nikdo nesdělil, jaké je bezpečné místo k přemístění a hlavně, jak by se tam mohla přemístit, když tam nikdy nebyla, ani netuší, jak to tam vypadá, vážně se musí více soustředit, „přemístím nás.“

Sirius natáhl ruku k drobnému černovlasému stvořeníčku, o kterém již věděl, že není jen křehké a nádherné, ale i smrtelně nebezpečné. Možná nejen pro smrtijedy, proběhlo mu hlavou.

Drusil pokývla a pevně se chytila nabídnuté paže. Sirius syknul, protože při dotyku její dlaně s jeho pokožkou proběhl jeho páteří elektrický výboj, i Drusil vypadala, jako by ji dotek rozrušil. Než, aby se tím dále zabýval, radši je oba přemístil do bezpečí.

+++

Hermiona

Hvězdná chýše. Když tu byla poprvé, zamilovala si to tady. Teď se tu cítí poněkud stísněně. Jediná okrouhlá místnost a koupelna, prostor jí teď spíš než okouzlující místo k dovolené připomíná Hagridův srub, bez milé přítomnosti bradavického šafáře. Uložila Malfoye do velké manželské postele a jí zbyl paraván, skvělé místo ke spaní, no ne?

Hermiona přemýšlela, jak dlouho může trvat, než se jí někdo ozve. Věděla, že minimálně tři dny nemůže očekávat žádné zprávy, možná i o pár dní déle, ale na klidu jí to nepřidalo. Celé to znamenalo, že teď stráví několik týdnů s Malfoyem uprostřed lesů v nezakreslitelné chatičce a nebude vědět, zda jsou její blízcí v pořádku. Sen každé dívky. Hermiona hlasitě vzdychla. Najednou ji však z úvah vytrhl zvuk, který nečekala.

„Vo… vodu.“ Ochraptělý dlouhým mlčením a velice slabý vyčerpáním protnul ticho hlas Draca Malfoye.

Hermiona vystřelila jako šíp. Natočila skleničku vody a podala ji pacientovi k ústům a ten se zlehýnka napil. Než však začal pít, zvedl jednu svou ruku k těm Hermíniným, ve kterých svírala sklenici, a změnil sklon, aby se mu pilo pohodlněji. Tento jediný letmý dotyk dokázal statečné dívce zastavit srdce.

„Díky, Drusilo.“ Slova prakticky jen zašeptal a znovu klesl na polštář.

Co je to zase za svíravý tlak? To jsem vážně tak ješitná, že mi vadí, že mou péči přiřkl někomu jinému? Vždyť vůbec netuší, co se poslední dny dělo. A co mi navíc záleží na vděku pitomce Malfoye? Měla bych se uklidnit.

Uklidnit bych se měla rychle, čekají mě úžasné věci, uvědomila si Hermiona. Malfoy se probral z kómatu, teď už pravděpodobně prospí jen několik, v nejlepším případě desítku, hodin a bude vzhůru a plně při vědomí. ÚŽASNÉ! Prostě úžasné. Hermiona si složila hlavu na založené ruce, které měla poležené na kolenou, a přemýšlela, co se asi stane, až Malfoy zjistí kde a s kým je.

+++

Sirius

Byl rozhozený. Hned, jak se mu podařilo je přemístit do útočiště. Jak říkali jednotlivým úkrytům při odhalení, a zkontroloval, že zde není přítomen žádný nevítaný host, pokusil se si Drusil vůbec nevšímat. I jemu však bylo jasné, že na místě, jako je toto, které čítá pouze dvě místnosti a koupelnu, to nebude snadné.

Posadila se ke stolu a začala instalovat složité přístroje k jejich ochraně, na nic se neptala, ani nemluvila, jako by se snad snažila mu jeho cíl ulehčit, napadlo ho. Pak to ale nevydržel on sám.

„Dáš si něco k pití?“ zeptal se a snažil se o vyrovnaný netečný tón a musel si pogratulovat, že mu to docela šlo.

„Hm, proč ne.“ Pokývla hlavou a dál se věnovala své práci, oči k němu zvedla, až byla hotová.

„A co by to mělo být?“ zeptal se a otočil se k improvizované kuchyni, aby zkontroloval zásoby.

„A co budeš pít ty, Siriusi Blacku?“ zeptala se s klidným úsměvem.

„Whisky,“ vypadlo ze Siria naprosto bezbarvě, než se nad tím stačil více zamyslet.

„No, proč ne. Taky si dám.“ Drobné pokrčení ramen a upřený pohled ho znervózněly natolik, že radši nediskutoval a mávl hůlkou ke skříním, aby k nim v okamžiku doputovaly dvě nalité sklenky.

Drusil tu svou uchopila s grácií a pomalu se napila. Ani se nezašklebila, proběhlo mu hlavou, asi nebude žádné ořezávátko. Musel se pousmát nad svými úvahami.

„Je tady něco k smíchu? A mimoto, co vlastně bude dál?“ Bylo na ní vidět, že zejména odpověď na druhou otázku ji velice zajímá, přesto se jí dařilo udržet věcný tón společenské konverzace.

„Několik dní, tady budeme muset přečkat bez kontaktu s ostatními, kdyby byl někdo odhalen. Díky tomu není možnost, aby byli prozrazeni i ostatní. Poté se vybraní zástupci sejdou na určeném místě a obejdou všechny útočiště se základními informacemi. No a nakonec bude potřeba vybudovat nový hlavní štáb,“ přešel Sirius k druhé ze dvou položených otázek, protože netušil, jak by měl Drusil vysvětlit, že se mu líbí, když si křehké děvče zavdá whisky jako správný námořník.   

„Rozumím,“ kývla Drusil na Siria, „a teď bych ti chtěla poděkovat za důvěru, kterou jsi ve mě vložil, když jsi byl ochoten vzít mě sebou do boje.“

Sirius překvapeně zamrkal a rychle si odkašlal. „Myslím, že už se mi důvěra vyplatila. Zachránila jsi mi život. Takže já děkuji tobě.“

S těmito slovy pokynul dívce skleničkou, ta se na něj zářivě usmála a svou sklenkou lehce ťukla do té jeho.

„Takže, jak se stane, že poslední potomek starobylého ČISTOKREVNÉHO rodu Blacků zradí svou krev?“

Klidný konverzační tón s trochou zájmu a nejspíš i whisky a její přítomnost donutily Siria neodseknout něco ve smyslu, ať se stará sama o sebe, ale v klidu odpovědět.

„Jsem Black, ale věř mi, že na to vůbec nejsem hrdý. O všechny ty nesmyly, kterými moje rodina živila svoji pošetilost, jsem se nikdy nestaral. Naopak jsem je vždy soudil za jejich krátkozrakost. Takže tahle cesta pro mě byla jasnou volbou.“

„Zajímavé,“ zatrylkovala Drusil a Siria to mírně podráždilo.

„A jak se stane, že velevážená slečna De´dolor utíká smrtijedům s nejbohatším čistokrevným spratkem z celé Anglie v patách?“

„Poměrně snadno. Má rodina má jisté ideály,“ počkala na jeho pokývnutí, kterým naznačil, že rozumí tomu, o čem mluví, „ale já jsme se poněkud vymykala představě mého otce o naplnění těchto idejí. Jsem parchant a ještě nečistokrevný, jak už víš,“ zasmála se nad vztekem, který se Siriovi zračil ve tváři, „takže jsem vždycky měla trochu problém slepě následovat lidi, kteří mě prakticky odstrkovali a nesnášeli od narození, a když jsme se sama začala zajímat o celou situaci a utvořila si vlastní názor na celou tuto frašku, bylo už pozdě. Seděla jsem v Manoru a Pán zla mě dával Malfoyovým jako plemennou klisnu. Naštěstí Draco Malfoy byl v té době na podobné cestě k prozření jako já o pár let dříve. Stačilo ho ve všem jen podpořit a urychlit postup. No a pak zmizet.“

Sirius před sebe položil prázdnou skleničku a hleděl do stolu. Byl tak neuvěřitelně vzteklý, ani sám nevěděl proč. Vždyť většinu si už domyslel, ale slyšet to z jejich úst, tím klidným hlasem. Bylo to tak odporné. Z temných úvah o vraždě jejich rodičů ho vyrušilo drobné cinknutí. Zvedl oči a všiml si, že vedle jeho skleničky čeká na naplnění druhý pohár.

Lehce mávnul hůlkou a obě sklenky byly plné. Pak jednu podal Drusile a podíval se jí zpříma do očí. Bylo v nich tolik skrývané bolesti a smutku, on ji mohl vidět. Roky ji vídal i ve svých očích. Dobře ji znal.

Vyprázdnil svou sklenku, vstal a začal vztekle přecházet po místnosti. Došel ke zdi a prudce se otočil, aby se mohl zarazit dva centimetry od pružného těla a pohledu hlubokých zelených očí, ve kterých teď už zase hrály plamínky pobavení.

„Jestli se tolik vztekáš kvůli mně, Siriusi Blacku, tak nemusíš, já už se navztekala dost až do skonání věků, je čas jít dál,“ protáhla pobaveně.

„Říkej mi jen Siriusi. Neslyšelas, že se svou rodinou nechci mít nic společného?!“ procedil vztekle mezi zaťatými zuby Sirius.

„Promiň, Siriusi,“ protáhla tiše dívka a zvedla štíhlou křehkou dlaň, aby ji mohla položit na tvář muže stojícího před ní a ten se v ten krátký moment neovládl, zavřel oči a svou tvář opřel do její dlaně.

Drusil mírně zaváhala, než se rychle vytáhla na špičky a přitiskla svoje rty k těm jeho. Sirius prudce otevřel oči a chtěl ji odstrčit, když ucítil, jak mu druhou rukou pevně svírá tu jeho. V tu chvíli ztratil veškerou vůli k obraně. Volnou ruku si omotal kolem dívčina pasu a přivinul ji k sobě. V tu chvíli se její rty na těch jeho pohnuly a jím projel další mocný elektrizující výboj.

Její rty byly měkké, sladké a tak poddajné. Když svými lehce potlačil proti jejím, vydechla a pootevřela ústa. Uvolnila tak cestu jeho jazyku ke svému a ve chvíli, kdy se špičky jejich jazyků navzájem dotkly, měl Sirius co dělat, aby nahlas nezasténal.

Líbali se a ona nevypadala, že má chuť se od něj odtáhnout. Polibek získával na intenzitě a on začal pociťovat, jak jím prostupuje vzrušení. Musí to zastavit, dřív než bude pozdě. Sebral poslední zbytky sebeovládání, oddělil jejich rty, pustil její ruku a o krok od ní ustoupil. Čímž jeho tělo prudce narazilo do zdi. Co se stane potom, však neodhadl.

Drusil nepůsobila dojmem, že by chtěla přestat. Opřela se o něj celou váhou a ruce mu zapletla do vlasů, když se natahovala na špičkách k dalšímu polibku. Poprvé se jí podíval do tváře. Oči jí žhnuly vzrušením, tváře měla lehce zrůžovělé a rty mírně nateklé námahou, byla nádherná. V tom okamžiku věděl, že je ztracený.

Sirius se posunul kousek dál ode zdi a omotal ruce Drusil kolem pasu, aby ji vzápětí vyzdvihl do své náruče a ona mu mohla omotat nohy okolo pasu. V této poloze pokračovali v dech beroucím líbáni, až do chvíle, kdy už měl dojem, že mu nezbývá jediná molekula kyslíku. Přesně v ten okamžik přesunula dívka své rty na jeho krk a Sirius už nebyl schopen se slastnému zavrčení ubránit. Když si slasti, kterou mu působí Drusil, všimla, vyhledala citlivé místo na jeho krku a lehce ho do něj kousla. Dostalo se jí stejné reakce jako prve a jeho ruce prudce stiskly její stehna. Tím jí bylo prozrazeno, že Sirius opravdu bojuje se svým sebeovládáním. Hravě se mu podívala do očí a pokračovala.

Netušil, jak to udělala, ale bez toho, aby mu přestala líbat a oždibovat krk, najednou stála před ním a hbitě z něj stahovala kabát a kasala mu košili z kalhot. S knoflíky si nedělala příliš starostí, jedním škubnutím se rozletěly po podlaze a on před ní stál s odhalenou hrudí a nejen očima naplněnýma vzrušením.

Když se její teplá měkká dlaň dotkla kůže jeho zad, ucítil zaškubání ve slabinách, které jasně značilo, že tohle dlouho nevydrží. Přejížděla mu nehty od ramen po pás, aby citlivá místa poté laskala otevřenou dlaní. Ve chvíli, kdy rty lehce otřela o ty jeho, to už bylo nad jeho síly. Prudce své rty přitiskl k těm jejím, zvedl ji do náruče a pár kroky je přesunul k dubovému stolu, na který ji zprudka posadil.

Její ruce nepřestaly putovat po jeho těle, ze zad se přesunuly na hrudník, a když se jeden z jejích ukazováčků dotkl jeho vzpřímené bradavky, zakousl se jí do ramene, aby potlačil sten. Když to udělal, přitáhla si ho do svého klína, takže se teď jeho slabiny tiskly do těch jejích a ona pohnula pánví!

Merline! Siriovi se v ten moment zatmělo před očima. Sex neměl dlouhé roky, a pokud to bude takhle pokračovat, bude pro ni stařec, který se před ní udělá do kalhot.

Sebral zbytky své mužnosti, oběma rukama chytil dívku za pas a posunul ji dále po desce stolu. Rychlým pohybem vytáhl hůlku ze zadní kapsy kalhot a použil zaklínadlo, které se naučil ještě jako student. Drusil zalapala po dechu, když si všimla, že před ním sedí jen v prádle a Sirius se vesele a škodolibě zasmál. V momentě klečel vedle křehké elfky a líbal ji.

Rukama laskal její hladkou poddajnou kůži ramen, zad a břicha a ona dýchala čím dál tím víc přerývaně a nepravidelně. Oči se jí potáhly mlhou vzrušení a on se jí nemohl podívat do tváře, byl si jist, že by ztratil rozum. 

Už teď cítil nepříjemný tlak v kalhotách a každý její prudší nádech či sten ho přiváděly k šílenství. Lehce přitlačil své stehno mezi její nohy a odpovědí mu bylo zakňučení a na stehně ucítil tření, jak se její klín otíral o jeho tělo.

Ještě jednou se o něj otře a on se vážně udělá, proběhlo mu hlavou. Nechtěl to tak rychle, ale musí to být, než se úplně znemožní.

Odtáhl svoji nohu a ona natáhla ruce k zapínání jeho kalhot, nechal ji rychle mu odepnout opasek i kalhoty a mezitím jí rukou laskal podbřišek. Když už svou drobnou ručku chtěla přesunout za okraj jeho spodního prádla, musel se od ní oddálit, jediný její dotyk a bylo by po všem.

Rychle jediným pohybem stáhl její vlhké kalhotky a dovolil ji udělat totéž se zbytkem jeho oblečení.

Upírala na něj hladový pohled a on se překvapivě necítil nesvůj, jen ho to více vzrušovalo, což v současné chvíli nebylo zrovna užitečné. Sklonil se k ní a začal ji znovu líbat. Polibky, které mu oplácela, byly stejně jako ty jeho dravé a divoké, když se mu zakousla do spodního rtu, už to nevydržel a bez okolků do ní přirazil.

Drusil vykřikla a Sirius byl téměř přesvědčen, že je po všem. Jeho tělo bylo napjaté jako struna a jemu se jen tak tak podařilo se trochu uklidnit. Prudce vydechl a semkl čelisti.

Ten pocit být v ní byl tak omamný, každý drobný pohyb mu tělem rozesílal tisíce vzkazů o tom, jak nádherné to je, a ona vzdychala tak, že to jeho uším znělo jako rajská hudba.  

„Rychleji.“ Když ten kouzelný hlas uslyšel, vyvedlo ho to z míry, ale hned pochopil, oč žádá. Sám už nutně potřeboval uvolnění, jen doufal, že se mu podaří ji uspokojit dříve, než se udělá.

Přírazy získaly na intenzitě. Drusila mu zaryla nehty do ramen a z jejích vzdechů se staly prakticky výkřiky ve chvíli, kdy ztratila své sebeovládání.  V okamžiku, kdy se okolo něj stáhly její svaly v přívalu orgasmu, už prostě nevydržel. Přirazil hluboko do jejího těla a s táhlým zasténáním následoval svou partnerku.

Když se trochu sebral z omámení, bylo Siriovi neuvěřitelně zle. Rychle se odtáhl a postavil na nohy. Co to proboha právě udělal. Nechal se svést, nebo o to snad vážně stál? Obrátil se na něj zelený pohled a on udělat to nejpitomější, co ho napadlo.

„Tak to vám ty roky na útěku s Malfoyem musely hezky ubíhat,“ prohlásil cynicky, a než se stačil vzpamatovat, už slyšel jen přibouchnutí dveří a v místnosti po Drusile nezůstalo ani památky. Podařilo se jí nějak posbírat i všechno oblečení.


Vím, že poprvé by mělo patřit hlavnímu parringu, ale myslím, že Draco byl moc dlouho v bezvědomí na nějakou velkou akci a povídka už potřebovala trochu přikořenit, když jsem slibovala to 15+, tak doufám, že se moc nezlobíte.

Děkuji za každý komentář, nápad i konstruktivní kritiku. :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Amiserat proelio - 5. kapitola (Dramione):

8. Rachel přispěvatel
27.08.2017 [21:49]

Rachel@Angela Teď napíšu něco šokujícího, ale nemám nic proti ani u těch pohádkových. :D Zbožňuju seriál Bylo nebylo, teda zbožńovala bych víc, kdyby mi dovolili být scénaristou a mohla jsem tam toho dost upravit. :D Ale rozhodně mě nijak neláká žádná perverzní verze pohádek. :D :D

Že na to někdo není úplně akceptuji, třeba tě potěší, že zase chvíli utíkáme od erotiky k ději. :) Jinak nevím, nevím, jestli se to mezi nimi úplně dobře vyvinulo. :/ A pokud se těšíš na Draca s Hermi, tak to jsme na tom stejně, takže se k nim vracíme. :)
Děkuji za komentář. :)

7. Angela přispěvatel
27.08.2017 [21:14]

AngelaLíbí se mi tvoje vysvětlení, že díky erotice tvé oblíbené postavy rostou s tebou. Emoticon Jen doufám, že to neuplatníš na postavy z pohádek. Emoticon
Každopádně hezké! Nejsem úplně zastánce sexuálních scén, asi jsem trochu prudérní stařešina, ale hlavně jsem nečekala, že se to mezi Siriusem a Drusil tak rychle vyvine. Emoticon
Už se těším na Hermionu a Draca. Emoticon

6. Rachel přispěvatel
27.08.2017 [15:10]

Rachel@Inugirl Díky moc. Emoticon Doufám, že pokračování tě také zaujme. Emoticon

5. Rachel přispěvatel
27.08.2017 [15:07]

Rachel@Eilan Tomu rozumím, ja když jsem na povídky tohohle ražení narazila poprvé u jedné zahraniční autorky, tak jsem z toho byla pevně úplně zděšená, ale znáš to zvědavost nedá a ve čtení jsem pokračovala a nakonec jsem jejímu psaní úplně propadla. Emoticon Líbí se mi, že díky té erotice v povídkách ti mojí milování dětští hrdinové opravdu vyrostli se mnou. Emoticon

4. Inugirl přispěvatel
27.08.2017 [14:29]

InugirlVážně super povídka, začetla jsem se až teď a moc se mi líbí tvé rozhovory i popis sexuální tématiky, držím palce a těším se na další díl !!!

3. Eilan přispěvatel
27.08.2017 [13:23]

EilanAle ano Emoticon. Jen nejsem zvyklá číst takovéto...ehm...detaily v HP. To je ovšem jen moje chyba Emoticon.

2. Rachel přispěvatel
27.08.2017 [11:39]

RachelDoufám, že zajímavé v dobrém. Emoticon Dál se mi doufám podaří vrátit k Hermioně a Dracovi. Emoticon

1. Eilan přispěvatel
26.08.2017 [22:47]

EilanTak to bylo... zajímavé. Jsem zvědavá, jak to půjde dál Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!