OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » My last breath

11.10.2012 (11:00) • Eliza • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 2× • zobrazeno 1509×

Poznámka autorky: Původně to měl být drabble, ale nějak jsem se do toho až moc ponořila a stvořila jsem tohle. Musím říct, že i mě to trochu zasáhlo, přemýšlet nad tím...

Odešla. Poslední člověk, který mě poutal s Panemem, který mě poutal i s Capitolem. Zmizel za železnými dveřmi. Stál jsem tam v bundě, kterou mi dali, a už jsem čekal na pokyn k nástupu do té prapodivné trubky. Stál jsem tam jen chvilku.

„Třicet sekund“, ozvalo se. Leknutím jsem skoro nadskočil. Pomalu jsem se rozešel kupředu. Útroby mi svíral strach, který jsem ještě nikdy nepocítil. Když mě honili po poli dva divocí psy, bál jsem se, že zemřu a když jsem přijel do Capitolu, myslel jsem, že strach je vždy stejný. Není. Když musíte bojovat s nevinnými lidmi, jako jste vy, nestojí vás to často jen život.

Stojí vás to všechno, co jste.

„Dvacet sekund.“

Z úvah mě vytrhlo další oznámení. Pomalu jsem se nadechl a vstoupil do trubky. Ta se za mnou zavřela a já se roztřásl. Věděl jsem ovšem, že ostatní nesmí vidět můj strách. Začal jsem stoupat.

Spatřil jsem Roh.

Nyní jsem stál na kulatém podstavci, ze kterého jsem měl za necelých šedesát vteřin sestoupit a vydat se do boje na život a na smrt. Příšerně jsem se bál, ale zároveň to bylo něco, co jsem neznal. Mé tělo se naplňovalo adrenalinem. Nechápal jsem to. Začal jsem pečlivě prohledávat okolí ústí Rohu hojnosti, jestli tam neuvidím něco, pro co bych mohl běžet. Co by mi pomohlo.

Zazněl gong. Nadopovaný adrenalinem jsem vystřelil rychlostí blesku ke zbrani, která mi padla do oka jako první. Pěkná, železná sekyra s tvarovanou rukojetí. Dost dobrá na zneškodnění i odstrčení nepřítele. Natáhl jsem se po ní a pevně ji sevřel v rukou. Rozhlédl jsem se znovu. Zbraň mi poskytovala jistotu, kterou jsem potřeboval. Nebral jsem na vědomí nebezpečí, které mi hrozilo, ani jakéhokoliv splátce, který by se kolem mě snad pohyboval. A v tom jsem spatřil batoh. Zářivě oranžový, pravda, nebyl zrovna nenápadný, ale mohlo v něm být cokoliv, co by mi pomohlo přežít následující týdny. Rozběhl jsem se k němu a nevnímal nic kolem sebe. Snad kromě Katniss Everdeenové, dívky, kterou se si pamatoval snad ze všech splátců nejlépe. Dívka v plamenech. Podle mého mentora byla nebezpečná. A vzala batoh. Batoh, který měl být můj. Náhle upadla. Uviděla mě, jak se k ní blížím a začala couvat. Nasál jsem ten odér strachu. Líbil se mi. A chtěl jsem přežít. Tak jsem musel o život připravit nejdříve ji.

Rozmáchl jsem se a chtěl tvrdě udeřit. Mířil jsem přímo na její lebku. Ale ucítil jsem něco znepokojivého. Od zad mi přes celé tělo vystřelila náhlá vlna bolesti. Jen tak tak jsem se ohlédl. A pak se se mnou zatočil svět. Spadl jsem na zem a začal ztěžka dýchat. Takže tohle je můj konec? Zemřu dřív, než jsem stihl začít. Než jsem stihl cokoliv udělat. Než jsem stihl žít. Nechci tu takhle zemřít. Chci domů k rodičům a sestrám. Chci zase cítit bezpečí svého rodného kraje. Chci zase pohladit psa, který mě každé ráno vítal a říct všem blízkým, že je miluju. Chci říct Cassie, že jí mám rád.

Po tváři mi začaly téct slzy. Nechtěl jsem to, ale přesto jsem cítil, jak se mi plíce plní krví. Začal jsem bublavě, až děsivě kašlat, ale nepomáhalo to. Topil jsem se ve vlastních plicích.

Začaly se mi klížit oči. Myslí mi probíhalo jen, že tohle se nemohlo stát. Nemohla to být pravda. Chtěl jsem promluvit. Chtěl jsem křičet. Ale místo toho jsem zavřel oči a dovolil temnotě, aby mě nadobro obklopila.

Poslední, co jsem slyšel, byla rána z děla.

Autor: Eliza (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek My last breath: