OurStories.cz ~ naše povídky » Jiný život - 9. kapitola



Jiný život - 9. kapitolaRoman, Julie a jejich rozmluva o budoucnosti jejich dcery a jich samých.

Rozhovor

Z pohledu Julie:

Musela jsem se zavřít ve svém pokoji. Mé srdce to neslo velmi těžce. Divíte se mi? Já sobě vůbec ne. Nejvíc jsem  byla naštvaná na Romana. Jak se vůbec opovážil udělat něco takového bez mého svolení. Ano, před svou dcerou už jsem to dlouho tajit nechtěla, ani jsem nemohla. Za nějaký čas by na to stejně přišla. Lišila se od ostatních čím dál tím víc. Určitě tušila, že je něco v nepořádku, ale chtěla jsem jí to říci až po maturitě. Nebude se soustředit na učení a ani neodmaturuje. To jsem přece jako její matka nemohla dopustit, ale bohužel její otec měl na tuto věc jiný názor. Na všechno se díval s nadhledem. Nikdy v žádné situaci neviděl problém. Podle Romana se totiž dá vyřešit úplně všechno stručně a jasně. Neuvažuje nad tím, že člověku ublíží, neuvažuje nad následky. To se mi nikdy na něm nelíbilo a zdálo se mi, že to má v sobě i Emily. Podobala se mu víc a více. Byla tajemná, samotářská, líbily se jí věci, které mně přišly morbidní. Byla více upírem, než člověkem. Proto se jí taky každý člověk bál. I mně z ní šel občas mráz po zádech, ale nechtěla jsem si to přiznávat. Pořád jsem ji milovala. Své dítě můžeš vychovat, milovat, ale geny nastavit nemůžeš. Podobala se svému otci a s tím jsem já nemohla nic udělat, ale vím, s čím jsem mohla. Rozhodla jsem se, že svou dceru ochráním a jestli jí někdo ublíží, tak si to se mnou bude muset vyříkat! Vzteky jsem dýchala nahlas. Nemohla jsem se pořád vzpamatovat, ani uklidnit. Zavolám Romanovi a vše si vyříkáme. Takhle to dál nejde!

Okamžitě jsem vylítla z postele pro mobilní telefon. Našla jsem v seznamu Romanovo číslo a asi deset minut přemýšlela, jestli je to dobrý nápad. Neviděla jsem ho už tak dlouho. Chyběl mi. Pořád jsem mu nemohla odpustit, že mě opustil, ale v hloubi duše jsem ho stále naivně milovala. Za tento cit jsem nenáviděla sama sebe. Nechápala jsem se a v duchu se za to pořád kárala. Marná snaha srdci prostě nelze poručit! V duchu jsem si dodávala odvahu a nesměla jsem na sobě nechat znát nervozitu. Všechno jsem si promyslela v hlavě. Každé písmenko, slovo, větu, nic jsem nesměla udělat jinak. Hlavně jsem nemohla odolat jemu! Už nikdy! Nikdy!!! Telefon jsem si přiložila k uchu a poslouchala, jak telefon pomalu vyzvání monotónním zvukem.

„Haló,“ ozval se ve sluchátku jeho libý hlas, který jsem tak ráda po nocích poslouchala.

„Ahoj, tady Julie,“ řekla jsem svou nachystanou frázi jako básničku.

„Chci si s tebou promluvit o Emily a chci si promluvit ihned mezi čtyřma očima. Žádný svědci, žádný doprovod, jen ty sám rozumíš a hned, za patnáct minut čekej na mě v italské restauraci, po těch letech tam pořád stojí. Rozumíš mi,“ mluvila jsem na něj přísným tónem. Chtěla jsem, aby slyšel, jak moc jsem na něj rozzlobená, a že si už  nenechám nic líbit.

„Dobře, budu tam, zatím čau,“ odvětil a zavěsil. Vyletěla jsem s postele jako blesk. Hodila jsem na sebe to nejlepší, co jsem v šatníku měla, namalovala jsem se, rozčesala vlasy a rychle utíkala na roh do restaurace.

Už tam seděl. Pohled upřený na mou osobu. Pořád měl ten světle zelený uhrančivý výraz. Jak mne spatřil, usmál se na mě a libým hlasem pozdravil: „Ahoj.“

Za ty léta se vůbec nezměnil. Nezestárl ani o rok. Nepřibyla mu ani jedna vráska, nezešedivěl mu ani jeden vlas. Pořád to byl ten mladý muž, co mě svedl před lety. Pořád měl svalnaté tělo a úsměv, pro který bych byla schopná všeho. Nesměla jsem se jeho krásou nechat unést. V duchu jsem se kárala a vzala jsem si slovo.

„Ahoj, můžeš mi laskavě vysvětlit, proč si mé dceři řekl pravdu? Moc dobře víš, že jsem měla v úmyslu jí to oznámit až po maturitě. Možná, že pro tebe vzdělání tvé dcery není důležité, ale pro mě ano!“

Vzteky jsem byla bez sebe. Roman klidně seděl na židli, v obličeji měl pořád stejně „přiblblý“ výraz a klidně promluvil.

„Uklidni se, Julinko, prosím. Já jsem si moc dobře vědom, jak ti záleží na vzdělání. Dodržím slib, který jsem ti dal. Emily školu dochodí, to ti přísahám.“ Julinko, to si nemohl odpustit, jak milé oslovení. Milovat někoho a přitom ho nenávidět mi přijde zvrácené.

„Ano, ale tvá dceruška si usmyslela, že se k tobě přestěhuje a to ihned. Můžu se teda spolehnout na to, že když bude bydlet u tebe, že bude chodit do školy, protože jestli ne, tak si mě nepřej,“ ječela jsem na něj a bylo mi jedno, že ostatní lidi v restauraci poslouchají. Chtěla jsem mu dát najevo, že si nebude se mnou zahrávat.

„Ona se ke mně chce přestěhovat tak brzy? No, tak to jsem svou dceru trochu podcenil.“ Opět ten „jeho tón“.  Jako, kdyby sežral šalamounovo hovno. Občas si byl jistý vším, co se stane a neskutečně mě s tím vytáčel a ještě si mě nechutně dobíral.

„A ještě něco můžeš mi říct, proč se má dcera tahá s nějakým upírem po ulicích, mám o ni strach.“

„Čeho se bojíš, Guye, ale prosím tě, je jako můj syn.“

„No právě,“ rejpla jsem si. Začal se smát. Opět mě vytáčel. Kdyby to byl člověk, už by měl jednu mezi očima.

„Julinko, pořádně ses na mě přichystala,“ pozoroval mě tím svým pohledem dravce. Romanovo pohledu se nedalo odolat. Byla jsem jím posedlá. Nechtěla jsem ukázat svou slabost.

„Ale pořád to nestačí. Musela bys totiž přemluvit i své tělo, ale to tě bohužel neposlouchá. Srdce ti bije stejně rychle jako před lety. Když jsme byli spolu. Pořád ke mně cítíš tu lásku jako já k tobě.“ Kroutila jsem hlavou a snažila jsem se mu odporovat. Bohužel měl pravdu a to mě užíralo. Sebejistota jím prostupovala a já si připadala, tak bezmocná. Milovala jsem ho a přitom bych mu nejraději jednu lískla za všechny ty roky utrpení a žalu. Nechal mě tu samotnou a vše mu bylo jedno.

„Nezapírej své city, nezapírej lásku ke mně. Já jsem upír, mě ničím neošálíš. Pořád jsem s tebou, i když mě nevidíš.“ Nechápala jsem, jak to myslí, ale Roman mi to hned vysvětlil. „Když se upír opravdu zamiluje, ať do obyčejného člověka či do upíra, váže ho ke své lásce pouto, které se již nikdy nezpřetrhá. Kdykoliv si na tebe vzpomenu, vidím tě, co děláš, cítím, co cítíš, slyším, co si myslíš, slyším, co mluvíš, vidím tě na každém kroku, když chci. Takže se mi nesnaž lhát. Vím, že mě nenávidíš za to, že jsem tě opustil, ale v hloubi duše jsi do mě blázen, jako já do tebe. Budu tě milovat, ať se ti to líbí nebo ne a ty zase budeš vždycky milovat mě."

To co mi Roman oznámil, byl pro mě šok. Celou dobu věděl, co cítím, co dělám a přitom mě ani nemusel sledovat. Zdálo se mi to zvrácené. Pro člověka je toto velice nepochopitelné. Pořád mě miloval. I když po těch letech jsem vypadala o mnohem hůř, než za mlada. Rozhodně už jsem nebyla nejmladší. Nechápala jsem, co na mě ještě může milovat.

„Nezapomeň, že slyším, co si myslíš,“ řekl Roman a usmál se na mě.

„Neznamená to, že když si o pár let starší, že nejsi krásná. Miloval bych tě, i kdybys byla stará scvrklá stařena bez zubů. Jsi má láska, a když se upír zamiluje, je to do konce života. Měl bych pro tebe menší nabídku.“  Nabídku, to jsem zvědavá, co z něj vyleze. „Chci, aby ses stala upírkou. Stvořím tě, budeš jako já a tvá dcera. Budeš moc být se mnou i mou dcerou, konečně budeme rodina. Rodina, po které tak toužíš. A budeš mít manžela, na kterého myslíš ve snách. Pro kterého pláčeš každé ráno, když Emily odejde ze školy. Mě ničí tvé utrpení. Celých osmnáct let jsem cítil jen bolest. Už nechci, abys byla nešťastná. Chci být s tebou a ty se mnou. Už nám nic nebrání. Emily už o upírech ví a nebude se na tebe zlobit.“

Nevěřila jsem vlastním uším. Nevěděla jsem, co na to mám říct. Když si vezmu pro a proti, tak je více pro. Sice už nikdy nebudu člověkem, ale budu mít Emily pod kontrolou a konečně budu moci být se svou láskou. Asi patnáct minut jsem seděla bez hnutí a pořád dokola přemýšlela nad nabídkou, kterou jsem dostala. Roman mě jen potichu sledoval, určitě celou dobu věděl, co si myslím. Rozčilovalo mě, že ví, co si myslím. Je to neskutečně frustrující, když vám někdo vidí do hlavy. Už před Romanem nemám tajemství osmnáct let a to jsem si připadala strašně nedobytná a tajná. Jak se člověk dokáže mýlit. Během chvíle se ti dokáže změnit celý život. Musela jsem si vybrat cestu, kterou chci jít a teď záleželo jen na mně, jak se rozhodnu a jakým způsobem naložím se svým životem, který mě těšil jen ve chvíli, kdy jsem byla s ním. Rozhodla jsem se. Udělám za životem  tlustou čáru a chci žít jiný život! Vše pro mne teď bude jiné. Doufám, že lepší.

„Ano,“ odpověděla jsem mu s nadějí v hlase. Roman se jen usmál a vzal mě za ruku.

„Tak jdi domů, sbal věci. Na Emily nemysli, o tu se postará Guy.  Rychle si je sbal, dceři nic neříkej. Zbytečně by ji to vylekalo. V noci přesně ve dvanáct čekej u vchodu. Začneme nový život. Ten, na který jsme čekali pro nás dlouhých osmnáct let. Neříkej nic, jen utíkej,“ řekl a já utíkala s nadějí v srdci. Do domu jsem vnikla potichu, aby dceru nevyrušila a pomalu začala balit kufry. Celou tu dobu jsem myslela na to, jaké to bude. Přemýšlela jsem o životě a přitom jsem se těšila na nový život s ním a naší Emily.


Jsem ráda, že aspoň někdo má zájem o tuto povídku. Za vaše komentáře moc děkuji. Beru na vědomí Vaši kritiku a připomínky a budu se snažit svůj styl zlepšit. Je to jako sám život. Člověk se pořád učí nové věci.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 9. kapitola:

6. martinexa přispěvatel
22.07.2012 [20:04]

martinexaMůžu ti říct, že se to zvrtne úplně moc:D Jinak díky za tak dlouhý koment to jsme ani nečekala jsem ráda, že se ti povídka líbí. Jiný život hodlám dokončit, bohužel není tolik času a proto už jí píšu necelý rok. Čeká mě ještě nejméně deset kapitol, než se dostanu ke konci nebo možná ještě víc:)

5. ElisR1
19.07.2012 [11:51]

Dobře, tak teď si to neodpustím. Původně jsem plánovala, že ti napíšu koment až u 10. kapitoly, ale už to prostě nevydržím, takže:
JÁ TO VĚDĚLA! VĚDĚLA JSEM, ŽE JI BUDE CHTÍT PROMĚNIT!
fajn, už jsem v klidu =D. Budu v tomhle komentu trochu přeskakovat, tak doufám, že se zorientuješ.
1. u konce téhle kapitoly, proč mám pocit, že se to neskutečně zvrtne a Julii zabijou? Hm, dozvím se, co se stane, ale stejně, mám špatný pocit.
2. Musím pochválit, že jsi vybrala strašně pěknýho Romana =D, ale nečekala jsem, že bude takovýhle. Myslím tím jeho chování. Čekala jsem něco úplně jinýho. Takže jsi mě překvapila, palec nahoru =D.
3. Starej dobrej podivín Guy. Líbí se mi, většinou nemám ráda takový ty romantický... ehm, nebudu se vyjadřovat =D... ale tady v téhle povídce se mi to líbí. Což mě překvapilo víc než Roman =D. Ne, ale vážně, povedlo se ti to, musím ti pochválit, jak umíš popsat pocity =D.
4. Sice nerada, ale musím uznat jednu věc, která se mi ze začátku líbila, ale pak mě to začalo trochu otravovat, a to bylo to střídání pohledů v jedné kapitole, ale s tím si už asi přestala, takže mě už nic nebude rušit.
5. Tahle povídka se mi opravdu líbí, takže doufám, že se dočkám jejího dokončení a nenecháš ji nedopsanou =D. Tenhle nápad se mi líbí a jelikož mám ráda upíry (a jak jsi už asi zjistila, tak mi nevadí ani morbidní věci =D), tak se začínám těšit na Emilin život u Romana, asi to bude ještě hodně zajímavý viď?
No nic, nebudu tě zbytečně nudit svýma žvástama a názorama =D. Jen bych ti ještě chtěla poděkovat za komenty u mých jednorázovek =D.
PS: Já a talent pro temno? No, když myslíš =D děkuji =D.
A ještě se chci omluvit, že nekomentuju každou kapitolu, ale to mi určitě promineš, co? =D
Tak ale už vážně přestávám zdržovat a jdu číst dál =D.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.10.2011 [18:12]

Faire Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 20.09.2011 [23:27]

*Pozor na skloňování ji/jí;ni/ní. (TÉ - jí;ní, TU - ji;ni.)
*Skloňování mě/mně. (Radek - mě, Radkovi - mně.)
*Číslovky vypisuj slovy, kromě letopočtů. (např. 2011, 1895)
Emoticon

18.09.2011 [12:54]

Daynera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Petronka91 přispěvatel
18.09.2011 [12:04]

Petronka91juuuuu tak to jsem zvědavá jak to bude dál... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!