OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 42

29.11.2011 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 15× • zobrazeno 4786×

42. kapitola

Wrath, Phury, Rhage a Zsadist se přemístili pod obrovské kamenné schodiště. Na všem okolo byla znát majestátnost, staletí udržování a hlavně stopy po výbuchu. V krku ucítili prach, který stále poletoval vzduchem a pod nohama jim zaskřípala suť ze zdí.

Zsadist se nezdržoval rozhlížením a okamžitě se dal do pohybu. Ostatním bylo záhadou, jak věděl, kam jít. Jak mohl zjistit, kde se schází rada, ale tohle nebyla právě ta nejlepší chvíle na otázky.

Zsadist se pohyboval, jako by přesně věděl po čem jde, jako by byl ohař, kterého táhne stopa a nemůže ho nic zastavit. Ani dveře.

„Do prdele!“

Wrath zavrčel. Neviděl Zsadistovi do toho jeho rozsekanýho ksichtu, ale bylo mu jasný, že zase ztrácí nad sebou kontrolu. Nezdržoval se ani šaháním po klice, prostě vyrážel dveře. Tohle bude zlý, hodně zlý.

* * *

Při pohledu na Bellu ostatní začali pochybovat o jejím zdravém rozumu. I bezduché její podivné chování mátlo. Zvedla posměšně hlavu a přelétla zelenkavýma očima po bezduchých. Chladný a škodolibý úsměv z jejích rtů stále nemizel. Jako by poslouchala něco, co oni neslyší. Jako by se jim díky tomu mohla jim všem vysmívat.

Obrátila pohled ke svému bratrovi. Drželi ho dva bezduší a po čele mu stékal pramínek krve. Nechápavě jí oplácel pohled. Dívali se na sebe a Bella doufala, že mu to dojde.

Pak se ozvala rána. Byla poměrně tichá, ale ta další už byla o poznání blíže. Něco se k nim blížilo. Bella se usmála ještě více. Rehve se ohlédl po směru toho hluku a pak mu to konečně došlo. Byl jen jediný důvod, proč by jeho sestřička byla tak klidná, proč by si byla tak jistá, že se jí nemůže nic stát.

„Díky Stvořitelko,“ hlesl a vysíleně se opřel dlaní o podlahu.

V řadách bezduchých to zašumělo stejně jako v hloučku upírů, kteří postávali u zdi. Pohledy jim těkaly mezi oběma sourozenci a směrem, odkud se na ně něco valilo.

Pak se rozhostilo ticho. Nikdo netušil co čekat a odkud... Bezduší se otočili k díře ve zdi po výbuchu. Mířilo do těch míst několik zbraní.

Přišlo to odjinud.

Těžké dřevěné dveře se rozlétly v záplavě třísek a úlomků do všech stran. Zasypaly bezduché ze strany a než měli šanci zareagovat, něco se na ně vrhlo. Se vzteklým zařváním se přímo v jejich hloučku objevilo obrovské monstrum, které se krvelačně vrhalo po všem, co bylo po ruce.

Hned za ním se objevili tři jemu podobní.

Zsadist měl zbraň stále v pouzdře. Vystačil si s dýkou a vlastníma rukama. Cítil tu Bellu a bezduché. Tahle kombinace ho doháněla za okraj příčetnosti. Likvidoval je jednoho po druhém a pokračoval dále. Byl nezastavitelný jako tank.

Dokud ji nespatřil.

Stála tam a dívala se přímo na něho. Jako by tam ani nikdo a nic jiného nebylo. Zsadist ty bezduché v její blízkosti však vnímal až příliš ostře. Dal se do pohybu. Vrhl se k nim a jeho ruka přitom zajela pod jeho kabát. Bella sotva stačila zaznamenat zalesknutí jeho zbraně, když se ozvala rána hned vedle ní.

Otočila se a druhá kulka jí pročísla vlasy a zasáhla druhého bezduchého. Pak už jen ucítila pevný stisk.

Silná paže se jí ovinula okolo pasu a strhla stranou. Ocitla se tak za nedobytnou stěnou Zsadistových zad. Chránil ji vlastním tělem před vším, co by jí mohlo ublížit. Toho se pokusil využít další z bezduchých. Vyrazil proti němu s nožem. Viděl, jak drží Bellu jednou rukou v zákrytu za sebou a může se bránit jen tou druhou.

Stihl jen pozvednout ruku s nožem, než mu Zsadistova dýka protnula hrdlo. Vrhl jí po něm tak prudce, že mu hlavu téměř celou odsekl.

Bella otočila hlavu a rozhlédla se. Všude se rozhostilo ticho. Jen prudké oddechování ho protínalo. Phury se právě zvedal od posledního bezduchého a čistil si dýku o kalhoty. Stejně jako ostatní upřel pohled na Zsadista.

Bella netušila jak se tváří, vnímala jen jeho prudký dech, podle pohledů ostatních z bratrstva to ale nebyl právě klidný výraz.

Wrath rychlým pohledem zkontroloval radu, která byla sice drobátko pošramocená, ale jinak byli v pořádku. Větší starosti mu ale dělal Zsadist. Oči mu těkaly, jako by stále čekal další boj. Byl naprosto mimo, stále nepříčetný a schopný momentálně všeho. Co ale bylo horší, držel Bellu. Netušil proč, ale pokud by jí něco udělal, byl by z toho průser a to pořádný.

Totéž si uvědomovali i ostatní.

Rhage vykročil opatrně k němu.

„Hele, Zet,“ oslovil ho potichu, aby ho ti z rady neslyšeli, „co kdybys ji pustil a vydáme se ještě po těch dalších šmejdech?“ snažil se ho odlákat. Věděl, jak Zsadist boj rád. Nebylo nic co by měl raději.

Skoro.

Rhage natáhl ruku po Belle.

To, jaká to byla kravina, mu došlo až v okamžiku kdy ho Zsadist jediným kopnutím poslal na zeď.

„Do háje,“ zavrčel Phury a vykročil. Před nám se ale objevila natažená paže. Rehva sice stále třeštila hlava, ale moc dobře vnímal, o jakou kravinu se tu poušejí.

„To bych raději nedělal,“ hekl k němu.

„Jestli jí něco provede...“

Rehve si pobaveně odfrkl.

„Jí nic nic neudělá. Což ale neplatí pro ty okolo ní.“

Phury se na něj nechápavě podíval a pak i na ty dva před sebou.

Bella se vymanila ze Zsadistova sevření za jeho zády a prosmýkla se mu pod paží. Ten jen nerad odtrhl pohled od ostatních a sklonil ho k ní. Byla jako slunce v tomhle pekle okolo. Páchlo to tu po střelném prachu a krvi bezduchých, stáli na suti a zem pokrývala vrstva jemného prášku z těl bezduchých. A ona měla na rtech úsměv. Byl to jeden z těch úsměvů, z kterých se mu téměř zastavovalo srdce.

„Věděla jsem, že přijdeš,“ zamumlala.

Netušil co na to říct. Dokázal ji jen sevřít a přivinout ji k sobě, aby se ubezpečil, že je opravdu v pořádku. To jí bylo ale málo natáhla se k němu a políbila ho. Měla v úmyslu jen letmý polibek, ale on ji políbil se vší tou živočišností, kterou v něm strach o ni rozpoutal.

Sklonil se, k ní, aby polibek ještě více prohloubil. Objala ho okolo krku a položila lokty na jeho ramena. Objímala ho a přejížděla konejšivě prsty po jeho zátylku i temeni. Ani si neuvědomila, že se ocitla špičkami nohou nad zemí.

Když se od ní konečně odtrhl, nebylo po vzteku ani stopy a Bella se na něj spokojeně usmívala. Nechtělo se mu ji pustit, ale neměl na výběr. Položil ji na zem a naposledy políbil než ji pustil.

Dalo mu to dost práce ignorovat pohledy ostatních. Ty strnulé výrazy, které se na ně upíraly. Nejraději by jim ty jejich vypoulené výrazy vytřískal z tváře.

Podíval se po Wrathovi, který se taky ještě vzpamatovával z toho pohledu.

„Jdeme.“ Wrathův hlas nepřirozeně zaskřípal a zbytek bratrstva ho poslechl. Museli vyřídit ještě ten zbytek bezduchých, co byli venku

Rhage se ještě jednou podíval po Belle a pak se otočil k Wrathovi.

„Hele, řekni mi, že se mi to jen zdálo.“

„Jestli jo, tak pak máme stejnou noční můru,“ zavrčel.

Zsadist už taky vykročil, když ho Bella zadržela. Překvapeně se k ní otočil.

„Nech je trpět,“ požádala ho.

Stačil mu pohled do jejích očí a přikývl. Pro ni by udělal všechno a tohle doslova s radostí. Bella sledovala jak vyrazil za ostatními z bratrstva a cestou sebral jednu ze svých dýk a s protočením si ji zasunul do pouzdra na opasku.

Phury, který Bellina slova slyšel, se na ni nevěřícně podíval.

„A do háje!“

Bylo mu jasný, že tohle bude hodně dlouhá a hlučná noc.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek V objetí zrůdy 42: