OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Right place to be - 2. kapitola

19.10.2013 (10:00) • Nadia • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1387×

2. kapitola - Nejlepší kámoš 

„Kdo to byl?“ zajímala jsem se, ale Rick mi nejspíš odpovědět nehodlal. Poznala jsem to, už když jsem se ptala poprvé… A můj devětasedmdesátý pokus byl stejně úspěšný, jako ty předchozí. „Kdo to byl?“ papouškovala jsem, zatímco mě vystrčil ze dveří a zamykal byt.

„Kamarád, jasný?“ A pak následovala velmi tichá cesta do školy. Tedy, z jeho strany tichá, abych byla přesná. Mě ten fešák docela zajímal, jenže moje snahy vytáhnout z bratříčka informace byly naprosto marné. Stejně jsem to nevzdávala.

„Kolik mu je?“ položila jsem další otázku, když jsme vystupovali z auta.

„Hodně…“ Konečně nějaká odpověď, i když to uchechtnutí moc nechápu.

„Hm… A to budeš říkat o každém klukovi, co se mi bude líbit?“ šťouchla jsem ho pod žebra loktem.

„Ne, proč bych měl?“

„Já jenom, ať vím… Jestli to není jeden z těch bratrských manýrů – ten je moc starej, ten je moc vysokej, ten má moc blond vlasy…“ smála jsem se.

„Ne, to nejsou manýry. Damon je…“ nedokončil větu a hleděl do davu na lavičkách. „Eleno!“ zavolal najednou, až jsem skoro nadskočila.

Zamířili jsme k drobné dlouhovlasé brunetce s kukadly jako hořká čokoláda a úsměvem jako z reklamy na zubní pastu.

„Páni…“ ujelo mi, ale nebylo to dost nahlas, aby to slyšel někdo jiný kromě Ricka, který mě rychle – a nejspíš i docela nenápadně – plesknul dlaní do zátylku.

„Ten tón si nech…“ sykl.

„Ehm, ahoj,“ usmála se Elena překvapeně a zároveň trochu nechápavě.

„Ahoj, Eleno, tohle je Katty,“ ukázal na mě. Bylo vidět, jak z něj ta slova stěží lezou… „Katty, tohle je Elena.“

„Nazdar,“ řekla jsem suše a šoupala teniskami o chodník, než se bráška vymáčkne.

„Mohla by sis ji, prosím, vzít dneska na starost? Musím do sborovny…“ vykoktal a mířil si to přes trávník rovnou do školy. „Katty ti všechno vysvětlí!“ zavolal ještě a pak se vypařil.

„No, nevim, jestli všechno, ale zkusit to můžu,“ pokrčila jsem rameny a vlastně jsem ani nemluvila na Elenu, ta si toho ale nevšimla.

„Fajn, to bylo trochu divný,“ vysypala ze sebe se zamračeným výrazem, který ale okamžitě vystřídal jiskřivý úsměv. „Na to si ale zvykneš…“

„Já jsem zvyklá,“ mávla jsem rukou. „Jak dobře znáš svého učitele dějepisu?“

„Proč se ptáš?“ zarazila se.

„Řekla bych, že se znáte i mimo školu, podle toho, jak s tebou mluví,“ pokrčila jsem rameny a pokračovala, „ale jistá si nejsem, proto se ptám. Jestli ti mám něco vysvětlovat, potřebuju znát okolnosti, abych tě nevyděsila.“

„Aha… No, je to trochu komplikované, ale jo, známe se i mimo školu, nebo jak jsi to nazvala…“

„V tom případě budeš asi taky na ledacos zvyklá… Nebudu to protahovat, vypadáš, že to ustojíš,“ prohlásila jsem, když ji můj kritický pohled sjel od hlavy až k patě. „Jsem Rickova sestra,“ vyklopila jsem jednoduše a snažila se o normální výraz.

„Děláš si srandu?“ ozvalo se za mými zády. Překvapeně jsem se otočila a musela jsem vzhlédnout, abych nečuměla jen do nápisu na mikině toho cizího kluka.

„Ehm, Jeremy, tohle je Katty…“ pokusila se Elena o představování, ale nejspíš byla ještě sama v šoku.

„Rickova ségra, slyšel jsem,“ odseknul a nehezky se na mě mračil. „Když jsme u těch sester, tahle je zase moje,“ ukázal na Elenu, a tím jsme byli asi představeni, protože mě pak beze slova obešel. Vlastně ne tak docela – vrazil mi do ramene a odkráčel pryč.

„Sympaťák,“ zašklebila jsem se.

„On je…“

„To máš fuk,“ mávla jsem rukou. Popravdě mi to bylo jedno. Elena jen zakývala hlavou a dala si pramen vlasů za ucho.

„Do kanceláře, co?“ ukázala na papíry v mé ruce. Tak jsme šly.

V kanclu jsem dostala rozvrh, papír se školním řádem a nějaké nepodstatné instrukce, které jsem zapomněla hned, jakmile jsem vyšla ze dveří. Elena mi ukázala nejpodstatnější části školy a pak jsme šly na hodinu – shodou okolností na tu samou. Mohla jsem vsadit boty na to, že ona shoda okolností měla jméno Alarick Saltzman.

„Dostala jsem chůvu?“ Ani jsem se neobtěžovala klepat. Prostě jsem jen rozrazila dveře a opřela se o futra.

„Mohla bys, prosím, zavřít ty dveře?“

„Ne, protože pak bych si s tebou moc nepopovídala…“

„Tak pojď dovnitř,“ zakoulel očima. To asi nebyl úplně špatnej nápad. Vešla jsem do učebny hrůzy a nechala průvan, aby těma dveřma prásknul za mě.

„Zvládnu to tady sama, jasný?“

„O tom nepochybuju…“

„Tak proč jsi mě musel hodit na krk Eleně?“ založila jsem si ruce na hrudi a čekala, co si vymyslí.

„Hodit na krk? O čem to mluvíš? Jenom jsem nechtěl, abys tu byla od prvního dne úplně sama…“ Pod tíhou mého pohledu bylo každé jeho další slovo pomalejší a pomalejší, až nakonec rezignoval.

„A ten identický rozvrh je taky úplná náhoda, o které ty, samozřejmě, nic nevíš…“

„Můžeme tohle řešit až doma?“ řekl nakonec unaveně. Že bych mu tak brzo dávala zabrat?

„Asi budeme muset, za chvíli mám angličtinu…“ Otočila jsem se na podpatku a zamířila na již zmíněnou hodinu angličtiny. Ve dveřích jsem se samozřejmě musela s někým srazit…

„A ty si dej pohov!“ okřikla jsem dotyčného, když jsem si uvědomila, kdo to je. Jeremy na mě zprvu koukal naštvaně, ale když jsem mu vší silou zabodla ukazováček do břicha, tvářil se spíš překvapeně, možná i trochu pobaveně.

„Já nevím, Stefane, budu se na to muset Ricka zeptat. Moc času na vysvětlování zatím nebylo.“

„Já vás slyším, ale to vás asi nenapadlo, že?“ sykla jsem za sebe a pak jsem se i otočila. „A vysvětlovat můžu o sto šest, stačí jen říct…“

„Slečno Devlinová!“ okřikl mě profesor.

„Co?“ prskla jsem naštvaně. „Vnímám každý vaše slovo,“ ujistila jsem ho. Ten jen zakroutil hlavou a pokračoval v blábolení o knize, kterou už jsem četla nejmíň osmkrát.

„Promiň,“ omluvil se pak Stefan. Abych řekla pravdu, nechápu, co na něm Elena vidí. Vypadal jako suchar…

Zbytek hodiny jsem strávila dloubáním kružítkem do lavice a přemýšlením o tom, co tady vlastně budu dělat. V každém případě jsem měla v plánu si jít po téhle hodině zapálit, ale to jsem zrovna na mysli neměla… Vypadá to, že Rick tu má pěknou bandu kamarádů a známých. Jak do toho mám zapadnout, pokud vůbec? Nebyla jsem si jistá, jestli pro mě náhodou nebude Mystic Falls moc malý. Pak mě ale z uvažování zase vytrhnul Stefanův hlas, tentokrát o dost tišší, no, i tak jsem ho slyšela víc než jasně.

„Myslíš, že to ví? Přece jenom, je to jeho sestra…“

„Mě spíš zajímá, proč je najednou tady… Rick je dospělý, má vlastní život, tak proč má najednou v bytě mladší sestru? A nejspíš to ví, jinak by ji u sebe nenechal…“ Chtěla jsem se znovu otočit a zeptat se, o čem mluví, ale na takové otázky mi nikdy nikdo neodpověděl. Dneska by to určitě nebylo jiné… Místo toho jsem plánovala frontální útok na bratra a jeho tajemství.

„Máš jednu navíc?“ ozvalo se vedle mě. Kapuci jsem si trochu povytáhla, abych viděla něco víc než svoje boty a byla docela mile překvapena. Podala jsem dotyčnému cigaretu.

„Proč mám dojem, že tady nemáš co dělat?“

„Ty asi taky, ne, sedmnáctiletá mladší sestro mého nejlepšího kámoše…“

„Brácha to ví,“ ujistila jsem ho, „ a i kdyby ne, je mi to fuk. Proč jsi tady?“

„Jsem na tebe zvědavý,“ pokrčil rameny, ale já si byla docela jistá, že je to pravda jen z části.

„Na mě, nebo na Ricka, nejlepší kamaráde?“ Trefila jsem do černého. „Co chceš vědět?“

„Úplně všechno…“ Na jeho úsměvu bylo něco ďábelského a já, jako rebelka, něčemu takovému opravdu neodolala…

„Teď hned?“

„Proč ne?“

„Slíbila jsem Rickovi, že nebudu chodit za školu… Takže asi žádný důvod nevidím.“

Autor: Nadia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Right place to be - 2. kapitola: