Ačkoliv si tak připadáme, nikdy nejsme sami. Nebo vám pouhá vzdálenost připadá tak důležitá?
22.01.2014 (09:00) • TheCyanWolf • Povídky » Drabble • komentováno 2× • zobrazeno 650×
Někdy dýchám přerývavě a země se pode mnou třese, jako by se celý svět rozpadal na malé kousíčky nicoty.
Snažím se dech zpomalit, mé oči se obrátí k noční obloze. Měsíční svit se mi zrcadlí v uslzených očích a jeho poklidná záře proniká do každičkého koutu mé prosté a utrápené duše.
Vím, že někdo, někde, ke hvězdám a měsíci na obloze také obrací oči s marnou prosbou. Vím, že něčí pocity jsou totožné s mými. Ačkoliv se nikdy nepotkáme, ten někdo stále čeká, až se jeho prosba vrátí zpět a zamíří k zemi - stejně jako já.
Zbývá doufat, drahý příteli.
Autor: TheCyanWolf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Someone, Somewhere...:
Moc ti děkuju, Desire! 
Dokonalé. A to jedním slovem. Představuji si sebe, stejně jako ji jak se dívá na měsíc a ten svou jistotou dodá klid. Všechno ostatní se odplaví pryč a zůstanu jen já. A někdo někde úplně jinde. Hodně, hodně daleko. S podobnýma myšlenkami jako já a pohledem upřeným na měsíc.
Díky
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!