Jsou to vlastně moje pocity, když jsem musela opustit jednoho milovaného obyvatele této planety. Teď je 250 km daleko a já ho nejspíš už nikdy neuvidím...
25.07.2013 (16:00) • Destiney • Povídky » Drabble • komentováno 2× • zobrazeno 973×
Já, já brečela. Proč musím odjet? Zrovna teď? Našla jsem si k tobě cestu, přes tvou tvrdohlavost jsme si skvěle sedli. Našla jsem tě, svoji spřízněnou duši! Ale teď, teď je ze mě jenom troska... Musela jsem tě tam nechat. Jen s tebou jsem cítila silné pouto. Tak silné, jako jsem nikdy nepociťovala k někomu jinému. A já se znovu ptám, proč? Proč ta chvíle byla tak krátká? Proč jsem musela znovu odejít? A možná už tě nikdy nevidět? Ty si určitě najdeš cestu k někomu jinému, ale já, já zůstanu se srdcem navždy zlomeným... Na dvě úplně stejné půlky.
Autor: Destiney (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Proč jsem tě tam musela nechat?:
Velmi smutné
Smutné, i když já mám ke koním respekt. Radši je pozoruji z určité vzdálenosti. :)
Přidat komentář:
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
- Vždy o jeden krok pozadu I.: Osudové setkání - 1. část
- Tichá bolest
- Les svetlušiek
- Krok od temnoty - Prolog
- Error code 417
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!