OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » V uličce

V životě potkáváme dost cvoků a dost si nabijeme čumák. Jenže co s tím?

02.10.2013 (17:00) • Mea • Básničky • komentováno 6× • zobrazeno 1148×

Vratkými kroky počítám cvoky,

s kterými jsem měla co dočinění.

 

Pokaždé vrazím do slepé uličky,

všichni jsou jenom panáčci na klíčky.

 

Jak tak se dívám zpět, je to fakt bída,

jak minulost budoucnost hlídá.

 

Vratkými kroky balancuji s pocitem,

nedokážu ho popsat slovy a tak se ptám: „Kdy konečně procitnem?"

 

Život už je nalinkovaný, tak se s tím smiř,

nebo si pistolí ke spánku miř.

 

Ale uznej...

Život je jen jeden, kraviny ti mají být fuk,

rána z pistole stejně dělá jenom smutek a hluk.

 

Snad se líbí a doufám, že bude nějaký ten komentík.

Autor: Mea (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek V uličce:

Hezký, mně se to líbilo.

Pocity rozpoluplné, ale ve výsledku je mé hodnocení rozhodně kladné. Jak bylo zmíněno, kousky jsou rytmické jako říkanka, jde vidět snaha o rýmy, ale melodii to nemá...
Dokonce jako by se ta básnička sama vyvíjela a dospívala - začátek s dětskou hravostí a postupně se přelévá do puberťácké deprese až k závěrečnému moudru.

Jo, tak nějak souhlasím s Ptakopyskem... Rozhodně je to děcká říkanka, která by si snad zasloužila lepší zpracování... Jenomže, jak taky ráda říkám: Ty, kdo nejsi ovce, vystup ze stáda a řekni bééé...

S dovolením, ale mě se to nelíbilo. Téma je to dobré, ač ohrané, ale úroveň poezie? Na bodu mrazu. Dětské rýmky na úrovni čítanky mé dcerky. Zapracuj na tom, protože potenciál zdá se máš.

Když jsem si četla perex, přestala jsem doufat v pozitivní báseň, ale nakonec jsem byla mile překvapená. Nelíbí se mi, když lidi sebemenší prkotinu 'řeší' sebevraždou.

Na poezii opravdu nejsem odborník, ale tohle bylo úžasné. Moc se mi líbí ten verš se smířením, je to až neskutečně pravdivé.

Přidat komentář:

Nick:

Text: