OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Když ne já, ty také ne

Tohle je básnička o úplně cizím chlapci. Nějaké detaily možná nesedí, ale to není podstatné. Podstatné je, že teď asi rok bydlím s rodiči v rodinném domě a předtím jsme bydleli na sídlišti, kde nějakou dobu bydlel i ten nešťastný chlapec. Matku jsem tam ukázala asi v moc dobrém světle, ale asi taky musela trpět, ale teď je to jen pár let od chlapcovi smrti a ona už má tři další děti se dvěma různými muži, tak nevím. Ale vy byste jako otec dokázali zabít své vlastní dítě? Nechápu, co chudáček chlapec musel prožívat. Bylo mu tak pět. Brečela jsem, dokud jsem měla slzy, vlastně i potom, moc jsem ho neznala, ale byl to malý kluk a vždycky mi řekl "Ahoj".

11.02.2010 (18:00) • angbee • Básničky • komentováno 8× • zobrazeno 2082×

Když ne já, ty také ne

Byl jeden chlapec, venku si hrál.
Na barevném kole jezdíval.

Rodiče se hádali, ke kterému půjde.
S otcem tedy zůstane, nebo s matkou bude?

Soud také nevěděl, tak určil střídavou péči.
Když chlapec u otce byl, matka čekala v křeči.

Až do jiného státu, měl chlapec odjet k otci, zas.
Vrátí se za měsíc?
Pro matku dlouhý čas…

A jednou, skutečně, když loučila se s ním, obdařila jej polibkem posledním.

U otce chlapec byl taky celkem rád.
Doma byl, do školky nechodil, pořád si mohl hrát.

Ale otec chtěl, aby syna jen pro sebe měl.

A přišel den, kdy řekl to.
„Chlapci život nebude povolen.“

Když nemůžu ho mít jen pro sebe, raději ho pošlu do nebe.

Chlapce oběsil, sebe pak zastřelil.
Tak krátký život Maty žil.

Autor: angbee, v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Když ne já, ty také ne:

Husí kůže na zádech... Dneska se mi nebude zdát nic pěkného. Smekám před tebou, že si to dokázala napsat...

Vážně, taky jsem měla husí kůži!

bože...
Slzy v očích jsem měla
a husí kůže mě provázela,
tohle byla krása smutná a pradivá,
která mě až viděsila.

Jak lidé dokáží být krutí
a druhým ubližovat,
to skutečnost snad není,
ale může se to stát.

Ty jsi nám oči otevřela
a kousek světa krutého ukázala,
jen doufáme, že více se to opakovat nebude
a svět tak hezčím zůstane...

Teď už vím,
že lidé krutí jsou
teď vím to vím,
ale snad se i lepší na světě naleznou...

tohle byla vážně krátká a výstižná nádhera plná citu k člověku kterého jsi sice neznala ale souucítila jsi s ním jako každý normální člověk...

Sama jsem snědla skoro celou čokoládu, když jsem to napsala, ale vzpomínka na Něho na mě křičela a já jsem prostě musela.
Nechtěla jsem nalovit komentáře, ani ohromit. Asi jsem to sem vůbec neměla dávat, ale aby všichni viděli, že nezmizel.A nezmizí.

To je tak smutny:( ale zaroven nadhreny

Já jsem se z toho málem rozbrečela...

To zanechá stopy..Moc pěkný.

No... Tak to je... Nádhera... Je strašný, že se něco takovýho děje.

Přidat komentář:

Nick:

Text: