Mladý Christian je tichý, pesimistický a poněkud životem otrávený... gay. Neměl to v životě jednoduché a to, že musí kvůli rodičům přestoupit na jinou školu, mu nijak neulehčuje život. Zvláště pak, když jde o školu chlapeckou, ve které může být samozřejmě spousta homofobů. Jak si s tím Chris poradí? A... co když se zamiluje?
07.12.2012 (14:00) • Jocelyn • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 770×
Ahoj děcka! Jedná se o prolog mé nové povídky. Vím, že to asi nebude podle gusta všech čtenářů a můžu se setkat i s negativními ohlasy, ale mě tohle prostě baví. Každopádně bych na úvod ráda řekla, že budu ráda za jakoukoliv kritiku i chválu. Pomůže mi to dál. Díky, vaše Joc. :)
(PS: Vím, že je to krátké, ale jedná se pouze o prolog.)
A bylo to tady. Zhluboka jsem se nadechl a stiskl jsem kliku od dveří auta. Opatrně jsem vylezl ven a rozhlédl se kolem sebe. Cítil jsem, jak mi po zádech přeběhla husí kůže. Nemůžu přesně říct, jestli to byl příjemný či nepříjemný pocit. Bylo to tu zkrátka… jiné.
Abyste byli v obraze, trochu vám to osvětlím. Jmenuji se Christian Jefferson. Je mi 17 let, přestupuji na tuhle soukromou chlapeckou školu a – no, jsem gay. Nebudu vám to přeci zatajovat. Stejně by to k ničemu nebylo, protože se za svou orientaci přeci nestydím. Není na tom nic divného. Není důvod se stydět.
„Připraven, brácho?“ slyšel jsem hlas Nicka, svého bratra. O tom jsem se vám samozřejmě nezmínil. Kdyby mě pořád neoslovoval tímhle přídomkem (a teď myslím právě ono „brácho“), tak by asi nikdo nevěděl, že jsme příbuzní. Byli jsme jako oheň a voda. Mně na minulé škole říkali holčičko, jeho se všichni báli. Já měřím sotva stosedmdesát centimetrů, kdežto on nemá daleko do dvou metrů.
„Já… jasně. Nemůžu se dočkat, až se dostanu na školu plnou kluků,“ zabručel jsem poněkud otráveně. Jeho reakce byla lehce předvídatelná – a také celkem urážející.
„Jako kdyby to zrovna tobě vadilo,“ uculil se provokativně a vyplázl jazyk. Povzdechl jsem si.
„Jasně. Bude totiž vážně úchvatné, jestli ta škola bude prorostlá homofoby. Což se klidně může stát, že jo. Fakt mi to vůbec nevadí,“ prohlásil jsem tichým hlasem. Doufal jsem, že z něj vyplyne, že nemám na tyhle jeho vtípky ani trochu náladu.
„Tak promiň. A vůbec, nemáš se čeho bát. Bude to bezva. A když tak tě ochráním, ne?“ drcl do mě Nick loktem a pak se vydal rychleji kupředu. Ani jsem se nesnažil ho dohánět. Nechtěl jsem. Proč bych se hnal za zkázou? Za trestem v podobě téhle zazobané školy? Někdy jsem vážně nechápal logiku rodičů. Jasně jim řeknete, že chcete zůstat na státní škole a že nemusí plýtvat své peníze na soukromou, na kterou stejně jít nechci. A co udělají oni? Poplácají vás po rameni, zavrtí hlavou a přihlásí vás na vaši noční můru. A vy už nemůžete nic udělat, než se s tím pokusit smířit.
„Hej, Jamesi, co to sakra děláš?“ ozval se pobavený křik kdesi za mnou. A hlasitý smích. Ze zvědavosti jsem se otočil a to, co jsem spatřil, mě naprosto vyvedlo z míry. Na parkovišti stálo červené auto, očividně ojeté. Kolem něj byla skupinka kluků, kteří se zjevně výtečně bavili s majiteli auta. Tedy, předpokládal jsem, že se jedná o majitele. Ten kluk, o kterém mluvil, byl blonďatý a vlasy měl poněkud delší než většina kluků, jaké jsem znal. Ne že by mu padaly na ramena. Spíš do očí. Tipoval jsem, že bude vysoký přibližně jako Nick. Celkově tak působil. Co mě ale zarazilo bylo to, že stál na přední kapotě od auta a tancoval na ní jakýsi tanec, nápadně podobný irskému tradičnímu, o kterém jsme se nedávno učili ve škole. V té, do které jsem chodil dřív. Ach jo. Tohle vážně nebude snadný rok. Otočil jsem se zpátky a vydal jsem se za Nickem. Doufám, že to tady přežiji alespoň v nějakém slušném stavu.
Autor: Jocelyn, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek Sklapneš už? - Prolog:
Zaujalo mě to, snad přibude nějaká další kapitola
Taky bych brala další kapitolu:)
Prosím, prosím, pekne prosím, napíš rýchlo ďalšiu! PROSÍMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMMM!!!!!
Paráááda! Krása! Teším sa na ďalšiu, pretože to vyzerá fantasticky! :)
Nezačíná to špatně. Budu se těšit na další kapitolu.
I já se těším na pokračování, bude fajn číst něco originálního
Tahle povídka to je konečně zase něco, co ocením já. Homosexuálové to je moje
Proti podobným námětům nic nemám, takže si ráda přečtu další kapitolu a budu se těšit, že si přečtu něco originálního. Jen redy oslovovat kompletní osazenstvo OS ´děcka´ bych možná na příště vypustila
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!