OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Archwood - 1.



Archwood - 1.Blake je mladý budižkničemu, který nevydržel v žádné práci, jenž doposud dělal, více než několik dní. Navíc vede dvojí život - jako člověk a jako vlk... V polorozpadlém sídle jménem Archwood, které je spíše připomínkou tehdejšího bohatství rodiny Malconových, hledá majitelka Eleanor někoho, kdo by dokázal opravit spáry, tekoucí kohoutky a zrezavělé trubky. A jelikož Blake není zrovna zahrnutý pracovními nabídkami, dorazí do Archwoodu. V tu chvíli se rozběhne řetěz podivných, krvavých a také zdánlivě nevysvětlitelných událostí, které zbývající členy rodiny Malconových, Blakea, ani obyvatele města Archwood nenechají v klidu.

Ante portam inferam – Před branou pekelnou


1.

Už od začátku mu bylo jasné, že to bude jen další místo, odkud za týden poletí s hořícím zadkem.  Momentálně mu na tom víc nezáleželo, musel z něčeho žít a ve fastfoodu dělat odmítal. Takhle bude alespoň někde u lesa, v prostředí, které vyhovuje jeho přirozenosti: žádný těžký vzduch přebývající mezi panelovými domy natěsnanými na sebe, jak to bývalo ve městech.

Dnešní den byl v mnoha ohledech podivuhodný. Sluneční paprsky dopadaly na zem v přímém úhlu a zároveň se snášely salvy deště… Zavolal s optáním po práci a rovnou ho neodmítli. Možná, že dnešek by mohl být nazýván dnem příležitostí.

Vystoupil z autobusu a pokračoval svižným krokem po okraji silnice, kochal se lesem a užíval příjemného bubnování deště. Ne, že by trpěl sentimentalitou, ale přišlo mu to jednoduše krásné, nic víc na tom nebylo – koneckonců jeho vzdálení předci pocházeli z Rumunska, takže věděl, jak si dostatečně užívat života, jakmile se naskytne příležitost. Nejlépe s trochou alkoholu, ale na tenhle kolotoč už nastoupit nechtěl, jen by to vyvolalo víc potíží.

Zatočil na zanedbanou cestu porostlou vysokou, seschlou trávou a s úšklebkem se zadíval na mosaznou bránu sahající do výšky tří a půl metru s obrovským nápisem „Archwood“. Tohle by nepřehlídnul ani slepej, pomyslel si a zapřel se do brány, až ztuhlé, skřípějící panty začaly pracovat.

Jestliže se mu brána zdála přehnaně velká a přezdobená, nebyla ničím proti obrovské, rozpadlé barabizně, která se ocitala na konci vydlážděné cesty lemované přerostlými duby. Možná, že i zahrady byly kdysi velkolepé, ale uschlá torza okrasných keřů to už měla dávno za sebou.

Zaklepal jednou, dvakrát, třikrát. Netrpělivě čekal přede dveřmi a pozoroval vypelichanou černou kočku, jak se líže na kamenném zábradlí. Jakmile ho zpozorovala, zaprskala a v jejím jednom oku se objevil čirý děs. To druhé bylo příliš zahnisané, ale tipoval, že by v něm uviděl to samé. Blbý kočky.

Zrovna se chystal zaklepat po čtvrté, když se dveře otevřely a objevila se v nich mladá služka, taková, kterou by za jiných okolností začal ihned zpracovávat, jak on sám s oblibou říkal. Jenže sem přišel pro práci a navíc se tvářila poněkud chladně. Fajn, tak asi nemáš ráda ničemy.

„Pojďte dál, paní Malconová vás čeká, nejdřív si ale odložte zavazadla, prosím,“ řekla stroze a on složil na zem všechny svoje špinavé bágly. Pak se odevzdaně nechal vést po mramorovém schodišti do prvního ze tří pater, kde následně stanul před pokojem, aby služka informovala tu snobskou dámu o jeho příchodu.

„Paní Malconová? Je tu nějaký… muž, který tvrdí, že byl pozván kvůli nabídce práce.“

To, že se jedná o špinavého, podivně vyhlížejícího vandráka, který nemůže sehnat jinou práci, a tak byl nucen jít sem, se nezmínila, ale v jejím hlase to bylo slyšet až příliš zřetelně.

„Ať vstoupí,“ ozval se hlubší sametový hlas oplývající zvláštním přízvukem, který nebyl schopen rozpoznat.

Před sebou spatřil ženu, nesmírně bledou v obličeji, v drahých šatech a s hustými vlasy spletenými do elegantního drdolu, které nabývaly křídově bílé barvy, ačkoliv byla poměrně mladá a její obličej zatím nepoznal tíhu vrásek. Navíc v potemnělé, zšeřelé místnosti na sobě měla černočerné sluneční brýle, které tak zakrývaly její pohled – z toho začínal být nervózní, protože lidské oči vypovídají mnoho. Je ovšem pravda, že stejně tak vypovídá i skutečnost, že se je ta bělovlasá dáma snaží zakrýt.

„Doufám, že si nepotrpíš na zdvořilostech,“ pronesla žena zpříma a obratnými prsty popadla krabičku cigaret.

„To opravdu ne. Budu rád, když přejdeme rovnou k věci,“ odpověděl a snažil se znít sebevědomě, jak jen to šlo pod přímým pohledem té podivné ženy, která si ho měřila jako kus masa ve výloze řeznictví. Když očekával, že mu bude tahle dáma vykat, zřejmě po ní chtěl příliš mnoho.

„Nuže dobrá…,“ popotáhla z právě zapálené cigarety, „řekni, jak dlouho jsi ve městě?“

Tou otázkou byl poněkud zaskočený.

„Vůbec jsem se tam nezdržoval, dnes jsem přijel a šel jsem rovnou sem.“

„V tom případě ti měšťané nestačili napovídat různé historky o naší rodině. Je vidět, že nejsi zdejší, jinak by sis vyslechnul dost hořká nařčení. Téměř hororová vyprávění za účelem pošpinit naši rodinu, náš domov,“ promluvila žena s hořkým nádechem a následně se začala hlasitě smát, až z toho dostal husí kůži.

„Věřte mi, že o mně se taky nepovídaj zrovna nejlepší věci,“ řekl přiškrceně, čímž si vysloužil další dávku ironického smíchu.

Následně se žena zvedla ze židle a postavila se mu tváří v tvář.

„Dobře mě poslouchej: snad stojíš za to, protože tenhle dům mi padá na hlavu. Máš tady potřebné nářadí a ubytování. Rozmyslím si, na jak dlouho tě tady nechám, záleží to na tvé práci. A připrav se na to, že o tomhle domě toho hodně uslyšíš.“

Přikývl, a když ho služka vyváděla z pokoje, ještě za sebou uslyšel poslední otázku.

„Řekni, jak že se to jmenuješ?“

„Blake Peterson.“

„Dobrá. Mně můžeš říkat paní Malconová. Eleanor jsem pouze pro rodinu.“ Tiše přikývl a už v tu chvíli si říkal, že ta žena postrádá to, čemu se mezi námi lidmi říká vřelost. Viděl v ní pouze prázdnou schránku z chladné oceli, která by vás byla schopná rozdrtit jako parní válec. Avšak je nutné podotknout, že na rozdíl od onoho parního válce by vás rozdrtila s neuvadající elegancí.

***

Pomalu se stmívalo.

Lesní cestou se prodrala oprýskaná, černá dodávka a zastavila nedaleko vybraného dolíku s balvanem uprostřed, vybroušeným do podoby obětního stolu.

Oba vylezli z auta a umístili tělo přesně tak, jak jim bylo nakázáno. Paní bude spokojená, blesklo tomu vyššímu a zarostlejšímu hlavou. Pak společně došli opět k dodávce a úlevně si oddychli.

Nedostali se však daleko, jen co zajeli za zatáčku, jejich těla se napnula v posledním záchvěvu, lapajíc po dechu, než dodávka sjela do příkopu a jejich hlavy mrtvolně klesly.

Následně jejich těla pohltila síla, která po sobě zanechala jen ostatky v podobě dvou vybílených koster a černou dodávku, ze které se stala rakev.

Dnešní noc si žádala víc než jen jednu oběť.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Archwood - 1.:

30.05.2014 [19:21]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. MJ5 přispěvatel
30.05.2014 [18:59]

MJ5Jo, rozhodně to zní zajímavě. Držím palce s pokráčkem. Emoticon

5. TheCyanWolf přispěvatel
30.05.2014 [17:45]

TheCyanWolfMoc vám všem děkuju, po takových komentářích se píše opravdu s chutí! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Ver přispěvatel
30.05.2014 [15:25]

VerAle, copak to tady máme? Další z textů které vyřknou nad svými čtenáři kletbu: "Neodtrhneš oči od textu, dokud ten definitivně neskončí"? Emoticon . Vypadá to tak... a mě to těší, protože má to správnou dávku "temna" i tajemství na to, aby mě to upoutalo a já se těšila na další díl... Emoticon

3. PrincessCaroline přispěvatel
30.05.2014 [14:28]

PrincessCarolineHmmmm, vyzerá to zaujímavo Emoticon
Som zvedaf, čo ďalej Emoticon

2. mima33 admin
30.05.2014 [11:56]

mima33Oh my god Emoticon ani neviem, prečo som poviedku otvorila a pustila sa do čítania, ale som rada, že som tak urobila, pretože už týmto úvodom si ma úplne navnadila Emoticon
Vyzerá to veľmi zaujímavo - mám takéto hororové príbehy rada, takže netrpezlivo budem očakávať ďalší diel Emoticon
Skvelé Emoticon Emoticon Emoticon

1. Fluffy admin
30.05.2014 [9:22]

FluffyPáni... prostě páni. Emoticon
Přemýšlela jsem celou dobu, co všechno ti sem napíšu, ale ten konec mě tak překvapil, že mi nezbývá nic jiného - jen zírat nevěřícně na monitor. Vypadá to totiž, že na těch povídačkách o Archwoodu bude přece jen něco pravda...

Píšeš poutavě, vtáhlo mě to do děje a já určitě budu vyhlížet další díl. Emoticon Velmi povedené!

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!