OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Vzpomínám, jak tehdy...



Vzpomínám, jak tehdy...Včera jsem se večer dívala na film The last song a díky němu jsem do noci psala tento příběh. Není to nic podobného tomuto filmu, ale jen reakce na něj.
Tento příběh pro mne moc znamená a dala jsem do něj celé své srdce, i když to tak nemusí vypadat...:)
Užijte si ho;).
Kristen Bee

Vzpomínám, jak tehdy…

Chodila po pokoji a balila všechny svoje věci a vzpomínky do papírových krabic. Zítra je bude odvážet do svého nového domova, bytu, který si nedávno koupila. Vedle DVD přehrávače našla starou video kazetu s natočenými okamžiky ze svého dětství. Vzala ji s tou největší opatrností do ruky a vložila do starého video přehrávače. S úsměvem na tváři si sedla před televizi a zmáčkla play na ovladači, který vylovila v jedné dalších krabic. Na obrazovce se objevili její rodiče, když ji chovali jako malé miminko… A různé další události. Najednou se tam objevil on a ji zabolelo u srdce. Hned se zvedla a běžela ke krabici, kde měla už skoro zabalená foto alba. Hned je všechny vyndala ven a začala hledat fotky s ním. Jejím dědečkem a jak si je tak prohlížela, začala vzpomínat…


Pamatuji si, jak, když jsem byla malá, opékali jsme brambory v garáži. Seděla jsem na kapotě vašeho tehdy ještě nového auta a dívala se na tebe, jak je pečeš. Byla to pro mě ohromná zábava. Milovala jsem je jen tak lehce posypané solí. Ještě teď se mi vybavuje ta jejich lahodná chuť, vůně spálené slupky, ale i samotných brambor… Vždy jsem se těšila na příště, na další opékání v garáži…

A co teprve, když jste měli malá housátka? Chodila jsem se na ně dívat. Byla tak roztomilá a ty jsi mi říkával: „Podívej se na ně, až příště přijedeš, budeš je tady venku před barákem pást.“ Byla jsem tak šťastná, že ti budu moci pomoct. Jak jen malé dítě může být.

Když si vzpomenu, jak jsem z králíkárny tahala ty chudáčky malé králíčky a při tom mi zářila očka, protože jsi mi je dovolil chovat a mohla jsem je ukazovat i ostatním. Mohlo se jim něco stát, ale ty jsi mi věřil.

Chodil jsi se mnou do města a staral ses o mě, když byla babička v práci. Vařil jsi nám oběd a byl jsi opravdu báječný kuchař, to uznávám i teď.

Věděl jsi, jak mě poškádlit a i když jsem na tebe byla ošklivá, jak děti občas bývají, a zlobila tě. Sice jsi mi vynadal, ale věděl jsi, že to nemyslím zle a mám tě ráda.

Zlobila jsem někoho jiného z rodiny nebo se mi něco nepovedlo? Nebo jsem naštvala tátu? Zastával ses mě, i když to tak na první pohled nevypadalo. Ale když se mi naopak něco povedlo, byl jsi se mnou a všemi ostatními šťastný a gratuloval jsi mi.

S láskou ses staral o vše kolem domu. Zahradu, garáž, dům, všechna zvířata…

Miloval jsi nás, svoje vnoučata, a z Německa nám vozil sladkosti, které jste s babičkou nebo našimi rodiči pak dali do spodního šuplíku stěny v obýváku a my si je tam vždy po obědě mohli vzít. Miloval jsi vaše děti, snachu, zetě, bratry, sestry… Prostě celou naší nemalou rodinku.

Často jsem u vás byla na prázdninách. Každý čtvrtek jsi chodil do hospody na partičku karet a před tím ještě do sauny. Vím, že jsem se po tobě stále ptala, i když jsem věděla, kam jdeš. Byla jsem ráda s vámi dvěma pohromadě.

Byl jsi i s babi s námi na dovolené u moře a ještě tam byla teta s její rodinou. O zábavu bylo vždy postaráno. Nikdy jsme se nenudili.

Nebo jak jsem se učila před vaším domem jezdit na kole a vy jste mi pomáhali. Strachovali jste se o mě a hlídali, když jsem chtěla jet někam jinam.

Pamatuji si, jak si sedával před garáží na bílém plastovém zahradním křesle a dával jsi pozor na naši malou, velkou želvičku a šel ji hledat, když se rozhodla někam utéci nebo se někde zahrabat pod stromem. Ale také, jak jsi tam seděl, když jsme odjížděli domů nebo jsi mával na mamku, když jela okolo vašeho domu z práce…

A pak jsem měla narozeniny a jako obvykle jsme je přijeli slavit k vám. Seděla jsem na gauči a vy jste mě s babi každý z jedné strany objímal a takto jsme se fotili každý rok. Dostala jsem od vás kupu dárku a to nemluvím o Vánocích. Připadal jsi mi skvělý a veselý jako obvykle.

Jako naschvál jsem těsně po narozeninách onemocněla. Z počátku to nebylo nic vážného, ale pak jsem dostala antibiotika a musela jsem být doma. To jsem se také dozvěděla, že jsi v nemocnici. Nevěděla jsem ze začátku proč, nikdo nic neříkal, tak jsem si s tím nelámala hlavu. Jednou jsem se na tebe byla podívat a ty jsi mě přivítal s úsměvem na tváři. Pak už jsem tam za tebou nemohla chodit, zase mi bylo hůř, ale rodiče mi pokaždé řekli, co jsi jim vyprávěl a jak ses zrovna měl…

A najednou jsi zmizel. Bez rozloučení. Nikde jsem tě nemohla najít a to jsem hledala opravdu pečlivě. Zbyla mi jen kupa krásných vzpomínek, úsměv na tváři, kdykoli se o tobě mluvilo a tak díra v mé duši, jež se objeví vždy při nějaké smutné události a která se nikdy nezacelí, protože ty už tady nejsi, abys to udělal. Nikdy si nepřestanu zazlívat, že jsem se na tebe přišla podívat jen jednou a nemohla se s tebou rozloučit… Chybíš mi…


„Mám tě ráda a nikdy nepřestanu. Budeš mít navždy své místo v mém srdci, na to nezapomeň, dědo! Kdybys tak viděl, co se všechno stalo a co jsme dokázali… Ale ty to určitě vidíš…“ zašeptala k fotkám i videu a poslala jim vzdušný polibek. A dala se znovu do balení svého dosavadního života.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínám, jak tehdy...:

4. LostAngel přispěvatel
10.10.2011 [14:39]

LostAngelÚžasné... prohledávala jsem staré povídky a najednou mě tahle zaujala. Řekla jsem si proč ne. Musím říct, že i když mi bylo jasné, že zemře, tak jsem stejně slzičku uronila. Možná smutkem, možná žárlivostí. Ona ho aspoň poznala, já ani jednoho. Byla jsem ochuzena o tyhle všechny nádherné okamžiky. Nebudu na to myslet, jinak bude další záplava slz.
Příběh dokonalý, byl takový jednoduchý ale v jednoduchosti je síla, ne? Takže krásné, krásné, krásné. V poslední době se mi nestalo, že bych brečela u povídky, takže úspěch. Bravo! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. XIXI
04.05.2011 [16:50]

VAU NO SUPER Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. KristenBee přispěvatel
01.05.2011 [19:48]

KristenBeeAndieNaill: Andíííííí, ani nevíš, jak mě tanhle komentář dostal!! Emoticon Emoticon Ani mi to psaní nepřipomínej Emoticon ... Ale což, jsem vděčná, že se ti to líbilo a hlavně za tenhle komentář! Emoticon Emoticon Emoticon Další inspira psaní! Emoticon Emoticon Emoticon

1. AndieNaill přispěvatel
01.05.2011 [19:34]

AndieNaillPáni, to bylo naprosto úžasný... Vážně... Sice mě to nerozbrečelo, jelikož jsem se už dneska vybrečela dost, ale vážně to bylo krááásně sepsané. Chápu tě, že když jsi to psala celou noc a ještě se slzami v očích, že ti to dalo spoustu práce, ale je to úžasné... Vážně... Už mi takhle nikdy nelži... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Je to krásné a je a je a je... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!