Jaké to je být sama proti sobě, proti svému svědomí? Prodávat se...
11.05.2014 (14:00) • TheCyanWolf • Povídky » Jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 2057×
Třásla jsem se zimou, ale dovnitř jsem se vrátit nechtěla. Alespoň tuhle ubohou chvíli jsem chtěla strávit mimo klub, který se mi stal životním vězením, zastávkou bez možností.
U úst jsem držela cigaretu a přemýšlela, jak bych se odsud dostala. Dala bych všechno za to, abych se mohla vrátit zpět a žít spořádanej život jako předtím. Ale já netušila, že velkoměsto nebude k dívce, co odešla z domova, zrovna nejpřívětivější. Očekávala jsem široký bulváry a limuzíny, ve kterých si budu vozit svůj slavnej zadek.
Kam to ale paní slavná dopracovala? Pracuju v bordelu. Ne, neoslovilo mě žádný ukázkový nahrávací studio, nestala jsem se zpěvačkou. Já se prodala jednomu fotografovi a moje fotky se následně roznesly všude možně. Ani nechci přemýšlet, jestli je viděla moje rodina, můj otec. Vždy jsem chtěla, aby na mě byl pyšný, ale zklamala jsem.
Tak jsem skočila tady, ve spodním prádle, předurčená k tomu, abych se vlnila u tyče a ochotně se nabízela všem oplzlejm chlápkům, který omrzel život a večer si tak od svých rodin zaskočí do bordelu.
Původně jsem tady měla takový jedno vystoupení s kytarou, sice jsem byla nahá, ale zpívala jsem. Pak mi nedovolili ani zpěv, ani kytaru, a jelikož jsem nenašla žádnou jinou práci, která by mě dokázala uživit, musela jsem se poprvý postavit na pódium v jehlových podpatkách.
V tu chvíli teprve člověk pozná, kam sahají jeho hranice. Rozhlédne se kolem sebe a vidí všechnu chamtivost, lesk v očích všech těch lidí, co čekaj na moment, kdy zapřete veškerou svoji hrdost a necháte se ukamenovávat vlastním svědomím, tedy tím, co z něj zbylo. Pak seberete to, co jste si vydělali a odplížíte se se sklopenýma očima a hanbou za zády.
Ozvalo se zaskřípění dveří a já sebou trhla. Přikývla jsem na srozuměnou, típla cigaretu a odebrala se za dalším z mnoha klientů. Nepřemýšlela jsem nad tím, co dělám. Prostě jsem to udělala, to je vše, co se od vás očekává. Pak jsem shrábla prachy a šla konečně domů, bylo pozdě ráno.
„Hej, kotě!“ ozval se za mnou hrubý hlas a já spatřila vysokého, evidentně zámožného muže postávajícího vedle svého porsche. „Nechceš se projet?“
Všechno to kožené čalounění, doutníky, luxusní oblek... čím dál tím jsem byla přesvědčená, že svět je plnej lakomců, co neznaj hranice. Idiotů, co zastavujou prostitutky na ulici, aby si s nima užili jedinou noc a utišili tím skutečnost, že to jsou chudáci.
Vybral hotel, zaplatil pokoj.
Ale ve mně se najednou vzepřel odpor. Když člověk zapírá sám sebe každým dnem, jednou musí přijít okamžik, kdy už nemá sílu na to, aby ignoroval to, čím se stal. Najednou ze mě byla otrokyně chlápka, co si mě pronajmul jako nějakej zasranej karavan. Chvíli s ním jezdit na dovolenou, využít ho a dát zpátky do zavšivenýho bazaru.
Já nechtěla dál, nemohla jsem. Nepřijela jsem do New Yorku kvůli tomuhle.
„Co je? No co je, ty kurvo?!“
„Nejsem kurva,“ zašeptala jsem tvrdým hlasem.
„Tak mi řekni, co jsi. Zaplatil jsem si tě, to znamená, že jsi obyčejná šlapka a já si s tebou můžu dělat, co chci, moje malá kurvičko.“
Začala jsem se vzpírat, ale on mě držel čím dál tím pevněji. Škrábala jsem ho na obličeji a následně si vysloužila tvrdou ránu pěstí. Ale nepřinutil mě tím, abych se podvolila jemu, podvolila tomu, co ze mě dělá. Dopadla jsem na zem a už jsem se chystala postavit se na nohy, když zazněl výstřel.
Byl to první a zároveň poslední výstřel, který jsem v životě zaslechla. Byl namířen proti mně. Poslední myšlenka byla prosba k Bohu, ačkoliv jsem na něj nikdy nevěřila.
Odpusť mi to... všechno.
Autor: TheCyanWolf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Diskuse pro článek Proti sobě:
Naprosto dokonalé!!! Nepřekonatelné pocity. Děkuju. :) :* :3
MJ5: Někteří lidé jsou ubozí, taky bych si přála, aby byli jen dobří lidé, ale bohužel to tak není dáno. No a o tom to vše vlastně je... Pořád je to však smyšlená povídka, i když jsem si jistá, že mnoho lidí by toho bylo schopných.
Ver, izzie22: Děkuju!
Smutné. Zastřelit někoho, jenom proto, že s ním nechce spát je tak ubohý!!!
Ou... tomuhle se říká emotivní povídka. Opravdu "hezky" napsané (Psát, že je to "hezké" k takovému tématu je však trochu zvláštní). Každopádně .
Páni, veľmi slušne podané na to o akú prácu dotyčná zavadila.
Auroel: díky za všechno, především za kritiku, teď vím, co do příště zlepšit , Desire: moc ti děkuju! Nika: nejsem se jistá, přestala jsem, protože na nějakou dobu mě popadala taková menší tvůrčí krize, která mi s plány poněkud zamávala... přesto je možné, že se k povídce v dohledné době vrátím
Budeš ještě pokračovat v povídce Zloděj duší?
Dostala se do pekla ale sama se nemohla dostat ven. Kdo jí pomohl pryč od toho všeho? Jeden z těch hnusných slizkých blbců, který si chtěl ukrátit čas, jako každý jiný. Ironické, není-liž pravda? Skvělá atmosféra... Ten boj se svědomím, s vlastní vůlí.
Souhlasím s Auroel, ona už všechno důležité řekla.
Skvělé.
Wau. Nádhera, parádně se ti povedla atmosféra. :) A ten konec, no prostě se ti povedl. ;) Možná, že kdybys se trochu víc rozepsala u jejích pocitů, tak by jsi to dostala na vyšší úroveň, ale i tak to je dobré. ;D
Jen bych měla jednu výtku, trochu se tam ztrácí předěl času, ale když tam sem tam strčíš prázdný řádek (tady třeba před tím setkáním a tím "Vybral hotel, zaplatil pokoj.").
Všem vám moc děkuju! Hned je den lepší!
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!