Co s sebou přinese Siriusovo proniknutí do Hradu?
26.05.2017 (09:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 979×
Isabella postávala u vchodu na školní pozemky. Vystřídala jednoho z mozkomorů. Studenti se zrovna vraceli ze skleníku nebo od Hagridovy hájenky z hodiny péče o kouzelné tvory a ona je chtěla ušetřit mozkomorova negativního vlivu.
Žáci, konkrétně ti ze třetího, Harryho, ročníku, se na Bellu zvláštně dívali. Byli zmatení, stejně jako ona. Co si jen mají o té zvláštní ženě, Blackově sestře, myslet?
Když už to vypadalo, že pozemky jsou již prázdné, spatřila poslední opozdilce. Potter a spol. Myslela si, že kolem ní bez jediného pohledu projdou, ale mýlila se.
„Ehm... Dobrý den," začala nejistě Harryho kamarádka Hermiona.
„Zdravím," odpověděla jí Isabella a pohledem si projížděla onu trojici. Hlavně Harryho, samozřejmě. Byla zvědavá, co mají za lubem.
„Víte, my jsme se vám chtěli omluvit za to, co se stalo včera ve třídě. Nikdo vás nechtěl naštvat ani nic jiného, bylo to neslušné," vydrmolila mladá dívka. Bella pokývla.
„Dobře, děkuji. To je od vás... ehm... milé." Moc dobře věděla, že tohle je jen zástěrka pro něco dalšího. A skutečně.
„Asi to pro vás musí být těžké," pokračovala Hermiona. „Vždyť je to váš bratr, a to všechno."
„Narazili jsme na nějaké staré články Denního věštce a tam psali, že jste celou tu dobu byla s ním, myslím před lety, když vraždil," promluvil Harry. Možná, že měl Lilyiny oči a Jamesův postoj, ale to neměnilo nic na tom, že to, co říkal, ji nesmírně bolelo.
„Ano, byla, ale obávám se, že vaše otázky brzy zajdou za meze slušnosti," snažila se Bella o klidný tón. „Doporučila bych vám vydat se na oběd a potom zpět do výuky."
„To bude asi nejlepší," přitakala Hermiona rychle, s mírným úlekem ve tváři, a společně s přáteli se otočili směr Velká síň.
„Pottere!" odhodlala se Bella zavolat za svým kmotřencem. Harry se prudce otočil. „Slyšela jsem, že jste chytač. Doufám, že další zápas Nebelvír vyhraje. Nerada bych viděla, jak kdysi tak skvělé mužstvo chřadne." Na tváři jí pohrával zvláštní úsměv. I na Harryho tváři se objevil jakýsi náznak úsměvu.
„Spolehněte se."
***
Bella se vracela na směnu do Bradavic s nadšením. Týden v Londýně byl únavný kvůli pátrání po Siriusovi a ona se těšila, až si alespoň trochu odpočine. Zatím ale netušila, že na odpočinek si bude muset ještě počkat.
Byl večer a ona prováděla pochůzku po škole. Schodiště jí dávalo zabrat. Už dávno zapomněla, jakým směrem se pohybuje a kdy. Párkrát se dokonce ztratila, ale jen párkrát.
Cestu do Nebelvírské věže však znala dokonale. Proto se vydala právě tam.
Překvapila ji stále se zvětšující skupina žáků, mačkajících se u portrétu Buclaté dámy.
Bez jediného slova se prodrala až k obrazu. Když ji žáci spatřili, uhýbali automaticky, takže neměla problém.
„Dáma je pryč," řekl jeden chlapec stojící u poničeného obrazu. Isabella opatrně zvedla plátno do původního stavu, aby se ujistila, že chlapec mluví pravdu. Prudce se otočila, když periferně zahlédla vysokého muže s bělostným plnovousem.
„To není možné, Albusi," zašeptala. Podíval se na ni skrz své brýle a nakrčil tvář.
„Pane Filchi, svolejte duchy. Musíme najít Buclatou dámu," vydal rozkaz školníkovi.
„Myslím, že už jsme ji našli," zaskřehotal Filch a ukazoval prstem na jeden z obrazů visících naproti.
V tu chvíli se spustil chaos. Studenti se jeden přes druhého tlačili, aby mohli být co nejblíže. Isabella na to neměla nervy a jednoduše se k onomu obrazu přemístila.
„Buclatá dámo, kdo vám to udělal?" zeptal se zubožené ženy na obraze Brumbál, když se protlačil davem. Dáma vyjekla.
„Je tady. Vypadá strašlivě, oči má pekelné a duši stejně černou jako jméno. Jako ona!" křikla a ukázala na Isabellu, ta zděšeně couvla. „Je tady, na hradě," pokračovala Dáma. „Sirius Black!"
***
Všechno se seběhlo hrozně rychle. Studenti byli odvedeni do Velké síně a profesoři spolu s bystrozory prohledávali školu. Bella věděla, že je to zbytečné, doufala v to. Sirius by přece nebyl takový blázen, aby se tady zdržoval. Co tady ale k sakru pohledává?
Mezitím ve velké síni:
„Prohledal jsem sklepení, po Blackovi ani stopy," zasyčel Snape k Brumbálovi.
„Divil bych se, kdyby se Black zdržel," odvětil Albus.
„Ale jak se sem dostal?"
„To můžeme jen spekulovat."
„Co když mu někdo pomohl," navrhl Snape. „Má tady starého kamarádíčka Lupina a dokonce sestru..."
„Isabelle i Remusovi bezmezně důvěřuji. Pochybuji, že by ohrozili bezpečí studentů a školy," utnul ho rázně Brumbál...
***
„Nechápu to, Petere," řekla zoufale Bella. Přecházela sem a tam po famfrpálovém hřišti a snažila se uklidnit. Peter mezitím kontroloval věci k víkendovému zápasu mezi Nebelvírem a Mrzimorem.
„Co když skutečně chce Harryho?" navrhl a pokrčil rameny.
Isabella se zprudka zastavila a probodla ho očima.
„To myslíš vážně?"
„Nemyslím, že ho chce oddělat, prostě jen... U Merlinova vousu, já se na to už vážně... Eh!" zakřičel a snažil se uklidnit poskakující potlouk, se kterým se rval už několik minut. Bella k němu přiskočila a pomohla dostat potlouk do bedny. „Díky," zafuněl a usmál se na ni.
„Prostě jen co?" pokračovala v předchozím dialogu.
„Cože?" nechápal Peter.
„Že si nemyslíš, že ho chce zabít. Proč by ho teda Sirius chtěl?" Isabelle docházela trpělivost. Peter se poškrábal na hlavě.
„Já nevím, třeba varovat, ochránit ho." Zavřel bednu a vstal. Vzal jedno ucho a naznačil své drahé, aby uchopila druhé. Bella si povzdechla, zvedla bednu a společně se vydali do budovy vedle hřiště.
„Ochránit ho před čím?" zeptala se.
„Toť otázka," zašeptal Peter...
***
V nebelvírské společné místnosti bylo v tuhle dobu už prázdno. Výjimkou byli tři žáci sedící v pohodlných křeslech u krbu.
„Myslíte, že jí můžeme věřit?" zeptal se Ron svých přátel.
„Jaký z toho máš pocit ty, Harry?" dodala Hermiona.
„Já nevím," pokrčil rameny chlapec s jizvou na čele. „Na jednu stranu mi je odněkud povědomá, tak jako domácky. Cítím, že jí můžu důvěřovat. Ale na druhou stanu je to Blacková."
„Přesně," vyjekl Ron. „Blacková. A je náhoda, že se Black dostal do hradu? Myslím, že v tom má taky prsty."
„Pochybuju, Ronalde," oponovala Hermiona. „Je to bystrozorka, skvělá bystrozorka, prověřená Ministerstvem. Četla jsem si o ní v knihovně..."
„To už jsou o ní i knihy?" vyjekl Ron. Hermiona jen protočila panenky a pokračovala.
„Sečteno a podtrženo, měli bychom se ji snažit blíže poznat, co myslíte? Ale né tak jako předtím, to bylo špatně."
„Takže co chceš dělat?" zeptal se Harry pochybovačně. „Sledovat ji?"
„Přesně tak."
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter
Diskuse pro článek Klenot rodu Blacků - 6. kapitola - Duše černější než jméno:
Perfektne napsane jako vzdy. Jen tak dal.
Dobreee, niceho jsem si nevsimla
Jistě, vidím a mlátím hlavou do stolu
Můžeme ale předstírat, že jako bystrozorka má zvláštní výhrady...
Znovu se ti to povedlo dnes bych ale měla jednu maličkou výhradku, jestli mohu v Bradavicích se nedá přemisťovat je to možné až za hranicemi pozemků
Klidně si stalkuj.
Nemyslela bych, že si toho někdo všimne, když to ještě není na hlavní stránce.
Ehm, vůůbec ti nestalkuju profil... Úžasná kapitolka, jsem strašně napnutá, jak to bude dál. Moc se těším na pokráčko!
Přidat komentář:
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!