Kdo „unesl" Zsilverth? A co provede Rehvenge tak špatného, že bude postřelen?
...
Spoluautorská povídka se Simiik. :)
18.12.2011 (15:00) • Arminka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 15× • zobrazeno 2679×
„Já mám celkem jasno. Žádná z vás se neprovdá, dokud nebudete dostatečně staré, tak tři sta let, abyste pochopily, co to manželství je. Konec.“
„Mámě bylo dvacet pět, když si tě brala. Mně je třicet!“ připomněla jsem mu znovu.
„To už jsem ti vysvětlil.“
„Jdi s tím k čertu. Vezmu si Eugena, ať se ti to líbí, nebo ne. Teď je konec.“ Vyletěla jsem z tama jak raketa k Verath do pokoje. To jsem však nepočítala se svým únosem.
Dostanu se k ní někdy?
24. kapitola
Zsilverth
Čtyři silné paže mě nadzvedly do vzduchu, odnesly do jednoho z pokojů a až potom mě nechaly si stoupnout na vlastní nohy.
„Magoříš?“ vykřikl panicky Butch a zlobil se na mě.
„Poldo, to chce v klidu,“ uklidnil ho V a otočil se ke mně. „Hráblo ti?“ vyhrkl stejně hystericky jako před chvílí Butch.
„Co zas? Straší vám ve věži nebo v Doupěti?“
„To není vtipný,“ setřel mě V. „Nemůžeš si vzít toho hňupa.“
„Přesně. Přece si nechceš vzít Gina.“
„Eugena,“ opravil ho V.
Aha, o tohle tu šlo. Moji whardi si zas hráli na Mela Gibsona ve filmu Po čem ženy touží.
„Nemusíš se přece hned vdávat jen kvůli tomu, že je Rehvenge debil,“ pokračoval V.
„Jo, Rehvenge je debil,“ souhlasil Butch a pak se překvapeně podíval se V. „Proč Rehvenge?“
„Vyklop mu to.“ Pokynul na mě.
Sice jsem to nikomu neplánovala říct, ale tihle dva mě vychovávali víc, než vlastní rodiče.
„Zamilovala jsem se do Rehvenge.“
Butch zavřel pusu a rentgenoval mě pohledem. „Ale… ale on je symphath. Neovlivnil tě jen?“ zeptal se a přidržel Vishouse jako opěradla.
„Ne.“
„Neovlivnil ji?“ zeptal se pro případ Vého, evidentně nespokojený s mou odpovědí.
Vishous zavrtěl hlavu.
„Ale… ale…“ Hledal správná slova.
„Relax, můj muži.“ Vishous ho opřel na druhou stranu o zeď, zaměřil se opět na mě a vztyčil proti mně prst. „Zpátky k svatbě. Jako tvoji kmotrové s tím nesouhlasíme a nepřijdeme na ni. Víme, že tátu oželíš, ale nás ne.“
„V, můžeme ji unést,“ navrhl Butch.
„To bychom mohli,“ zvažoval to V. „Nebo ti nabídneme něco lepšího, než je svatba.“
Butch přikyvoval.
„Co?“ zeptala jsem se ze zvědavosti.
„Můžeš s námi bydlet v Doupěti,“ navrhl B s úsměvem. „Uděláme ti supr pelech na gauči.“ Podívala jsem se na něj jak na blázny, zda jsou vůbec při smyslech. Jak by mi to mělo pomoct?!
V protočil panenkami, zamrkal víčky a podrbal se na nose. „Hodně ti to pomůže. S námi tě voloviny napadat nebudou.“ Založila jsem se ruce na hruď, natož Vé opět zakoulel očima. Brzo si je tak či tak vykroutí.
„Tak ne. Můžeš spát s Butchem a Marrisou,“ navrh.
„Proč se mnou? Jako by nestačilo, že se roztahuje Marissa. Nemůže jít k tobě a Jane?“
Dělali si ze mě koně se třemi zuby.
Byli tak zabraní do dohadování, kde budu spát, že si nevšimli, že jsem zdrhla.
Vplula jsem do svého pokoje a zamkla dveře, aby ke mně Vishous a Butch nemohli. Jen co cvakl klíč, do mě zezadu někdo narazil. Dotyčný mě otočil a přitiskl ke dveřím, klika mě tlačila do zad. Tvrdě přitiskl rty na má ústa, která chtěla vykřiknout.
„Miluju tě,“ zaskřípal jeho tlumený hlas. „Nedovolím ti, aby ses provdala za kohokoliv jiného, než mě.“ A s těmi slovy zmizel.
***
Celý den jsem se převalovala v posteli a měla potřebu jít večer do ZeroSum a znásilnit ho. Tak jak jsem to udělala u něj doma. A pak bychom si to zopakovali. Při té vzpomínce jsem dole úplně zvlhla a začalo mi být vedro. Kolem večera, kdy se Bratři chystali na hlídku, zazvonil mi mobil.
Eugene, stálo na displeji. Připravila jsem se na jásot z naší nadcházející svatby a přijala hovor. Aspoň přijdu na jiné myšlenky, řekla jsem si.
„Ahoj, Eugene, řekl jsi tu šťastnou novinku vašim? Co oni na to?“
„Ehm… nic jsem jim neřekl, protože žádná svatba nebude,“ šišlal do mobilu.
„Jsi v pořádku?“
„Ne a nebudu. Je mi to líto, Zsil, protože tě miluju, ale… Najdi si někoho jiného na krmení. Sbohem.“ Zavěsil.
V duchu jsem se stále ptala, co se krucinál stalo?!
„Ne, tady se něco stalo. Něco hodně vážnýho,“ brblala jsem si pro sebe a odhmotnila se před Eugenův dům, abych se dozvěděla pravdu. Byla jsem u něj doma jen jednou, abych se osobně seznámila s jeho rodiči. Chtěli poznat jednu z princezen, která saje jejich syna.
Slušně jsem zaklepala a otevřel mi postarší doggen.
„Princezno, vítejte.“
„Ahoj, Nilesi. Je tu Eugene?“ pozdravila jsem doggena, který mě znal z dřívější návštěvy.
„Ano, ale obávám se, vaše výsosti, že nepřijímá návštěvy.“
„Mě přijme. Překvapím ho.“ Položila jsem svou ruku na jeho paži, jako žádost o svolení.
„Dobrá. Zavolejte mě, kdyby jste cokoliv potřebovala.“ Uklonil se a šel si po svých.
Zastavila jsem se před Eugenovým pokojem a zaklepala. Patrně mě neslyšel, jelikož poslouchal nahlas muziku, která se linula i na chodbu. Opatrně jsem vešla a uviděla ho, jak leží na posteli a hází si s ragbyovým míčem.
„Eugene?“
Při zvuku svého jména upustil míč a podíval se ke dveřím, kde jsem stála.
Vyjekla jsem a zakryla si ústa.
„Co se… ti stalo?“ řekla jsem rychle, sotva mi bylo asi rozumět.
Eugene se postavil. Byl oblečen jen do trenek a tílka. To nebyl důvod, proč jsem vyjekla. Měl totiž na obličeji fialovošedé fleky. Modřiny. A jeho oko bylo nateklé, jak po boxovém zápasu. Na závěr měl protržený ret.
„Neptej se tak hloupě, jo?“ nakrknul se.
„Nerozumím.“
„Nerozumíš? Čemu kruci nerozumíš, Zsilverth? Tomu, že jsi zadaná? Nebo tomu, že jsi mi lhala?!“ zuřil a mně stále nedocházelo, co udělala.
„Kdo ti to udělal?“ zeptala jsem se tichým hláskem.
Eugene naštvaně přešel k prádelníku a třískl do něj pěstí.
„Nechal jsem se oslepit láskou k ženě, která mě ani nemiluje. Kdo to asi byl, Zsilverth? Zapoj mozeček, princezničko.“
„Nevyjížděj na mě nebo…“
„Nebo co? Zase na mě zavoláš tu svou gorilu?“
„Jakou goril… ne,“ vydechla užasle, nepřipouštějíc si, že je to pravda. „To nemůže být pravda.“
„Ale je. Stalo se to tu noc, co jsi mě požádala o ruku. Tvůj milenec si na mě počkal před domem a pak odvlekl stranou. Zmlátil mě a varoval, že pokud nezruším naši svatbu, zabije mě.“
„Mně je to tak moc líto, Eugene.“ Vztáhla jsem k němu ruce jako omluvu, ale máchl nad tím pravačkou a beze slov mě poslal do háje.
„Doufám, že víš, že jsme skončili. S někým takovým si nechci zahrávat, i když mi to zlomí srdce. Běž pryč. Miluju tě a nenávidím zároveň.“
Utíkala jsem rychle ke vchodu, kde stáli jeho rodiče. Nesouhlasně kroutili hlavami a věnovali mi nenávistné pohledy.
Odhmotnila jsem se před domem, běžela do svého pokoje a vzala si pistoli, kterou mi věnoval Vishous jako dárek za přežití přeměny. Cestou ven jsem se zastavila a pohlédla na dveře od pokoje Verath.
Možná bych jí měla říct, co se chystám udělat, napadlo mě a zaklepala. Když Vera zvolala dále, vešla jsem a našla své dvojče ležící v posteli, jak si leští zbraně.
„Čau ségra? Kam chvátáš?“ zeptala se s klidem.
„Čus. Do ZeroSum.“
„Zsil, co se děje? Na co máš Glocka?“
„Zatracenej chlap!“ zaklela jsem, dala si pistoli pod černý kabát a sedla si na postel.
„Snad nechceš… Kurva, Zsil, přece nechceš odprásknout Rehvenge?“ Verath mě chytla za ruku.
„Chci!“
„Co ten smažka zas udělal?“ rozzlobila se.
„Zmlátil Eugena, protože jsme se měli brát. To totiž Pan můžu si šukat s kým chci a ty ne nevydejchal.“
„Ty ses měla vdávat za ňoumu? Hráblo ti? Ty vole, chvíli tu nejsem a všecko je obráceně! Udržuješ vztah se smažkou, jen tak mimochodem, jaký je? Určitě je kvalitní zboží, co? Zpátky ke svatbě! Zbláznila ses?! Odkdy se chceš vdávat? Zrovna za něj? Ten sotva udrží v rukou svůj penis natož zbraň!“ mlela jednu otázku přes druhou, že sem sotva stihla na nějakou odpovědět. „Půjdu s tebou,“ rozhodla se nakonec. „Akorát nejsem zrovna ve stavu, kdybych se mohla odhmotnit.“
„To je jinak řečeno: mám plán?“ prokoukla jsem ji.
„Znáš mě a to je děsivý, málokdo se ve mně vyzná. Dejme tomu, že si zavolám bezplatnou zdravotnicko-dopravní službu.“ V očích Very se uličnicky zablýsklo.
Během pár vteřin se objevil Lassiter a ona se od něj nakrmila. Vypadala pak čilejší, než rybička zdrhající před žralokem.
***
Odhmotnila jsem se před ZeroSum, Vera s Lassiterem se přenesli a společně předběhli dlouhou frontu. Na uvítanou se k nám blížila Xhex.
„Kde je tvůj šéf?“ zeptala jsem se dřív, než začaly ty zdravící dialogy Ahoj, jak se máš? Co novýho? Tohle oblečení je nové? Musí být nové. Ne, je jen vyprané v novém Perwollu black magic.
„U sebe, ale má schůzi. Teď tam nemůžeš.“
Nedbala jsem na její varování. Potřebovala jsem si to s ním vyřídit co nejrychleji, dřív než ztratím tu správnou vlnu hněvu. Speciální dávka jen a jen pro něj expres. Pokud jemu nevadí zasahovat do mého života, i když jsem mu dala jasně najevo, že o něj nestojím, budu i já narušovat ten jeho. Budeme si kvit a oba se zničíme.
Vpadla jsem bez zaklepání do jeho pracovny, kde už nebyla díra ve zdi, kterou tam sám proboural, když mě viděl tančit na parketu s Verou.
„Vypadněte!“ rozkázala jsem třem týpkům, sedícím naproti Rehvovi. Tomu šokem upadl doutník z huby, když mě uviděl.
Ani jeden ze tří mužů neuposlechl a ještě na mě všichni koukali, jak na přelud.
„Normální ženy možná nejsou nebezpečně, ale šílené ženy ano,“ postrašila jsem je a namířila na ně Glock. Opustili kancelář rychleji, než nadržení kozlové, když uvidí mladou kozu. A že to byl fofr.
„Copak ses pomátla?“ vyjel na mě Rehv.
„Proč si nechal zmlátit mého snoubence?“ vypálila jsem na něj zpětně a snažila se nevnímat, jak moc mu to slušelo. Měl zase kožíšek.
„Nenechal,“ zamumlal Rehv.
„Nelži. Viděla jsem ho, je z něj švestka.“ Zamířila jsem na něj, aniž bych brala v potaz, že ho můžu zranit. Což jsem před svým příchodem chtěla, ale pomaličku to vyprchalo. Teď jsem ho chtěla jen postrašit.
„Nenechal jsem ho zbít,“ opakoval. „Udělal jsem to vlastnoručně. Byla bys té lásky a dala to dolů?“
„To je neuvěřitelný.“ Rozhodila jsem rukama. „Zrušil svatbu kvůli tomu, že se z tebe podělal!“
„Vážně? No to je skvělá zpráva. Věděl jsem, že na to nemá koule. Paráda.“ Plácl rukama o sebe, málem u toho poskakoval.
„Proč jsi to udělal? Eugene za nic přece nemohl a teď… mě nenávidí a jeho rodina taky.“
„Slíbil jsem ti něco, pamatuješ? Pokud si nevezmeš mě, tak nikoho. Jen jsem dodržel slovo.“ Uvolnil svoje dosud ztuhlé svaly, připravené kdykoliv na útok. Pomalými krůčky mezi námi nenápadně krátil vzdálenost s cílem odzbrojit mě.
„Nepřibližuj se.“ Prokoukla jsem jeho úmysl a zas proti němu pozvedla zbraň. Byla jsem neuvěřitelně vytočená. Zmlátil a odehnal ode mě chlapa, který mi měl pomoct zapomenout na něj.
Díval se mi zpříma do očí. „Nevěřím, že po mně vystřelíš,“ řekl pobaveně. Vypadal vzrušeně, rozohněně, jako by předtím držel několik desítek let celibát.
„Chceš se vsadit, že vystřelím?“
„O co?“ Miloval výzvy, věděla jsem to.
„Chci, abys mě nechal na pokoji, Rehvengi. My k sobě prostě nepatříme. Všechno hraje proti nám. Smiř se s tím, ano?"
Nečekaně po mně skočil, lekla jsem se, vykřikla a nechtěně zmáčkla spoušť.
Moc rády bychom vám poděkovaly za komenty a trpělivost, s kterou jste museli čekat na další kapitolu. Trvalo to dlouho, omlouvám se. Škola je zlá.
V příští kapitolce bude ZeroSum z pohledu Very a taky Lassiter, který bude žárlit. :)
Autor: Arminka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Diskuse pro článek Double miracle 24. kapitola:
To já přesně nevím. Na řadě je Simiik a nějak se na icq míjíme.
Kdy bude další kapitola???
Krása ... Krása smekám holky kdy by asi byla nová kapitola? ať tu nemusím oxidovat každých 5 min
Jsem ráda, že se vám to líbilo. :) No... máte představy jsou dobré. :D
plně souhlasím s Amo, Dosadila jsem si tam podobnou větu :D Ale v té mojí představivosti Zsil ještě řekla: "A kurva..." Už nám to víc neprodlužujte prosím, prosím a přidejte další
Btw, úžasná kapitolka klaním se až k zemi
Právě jsem vyprskla smíchem a moje představivost jede na plný obrátky. Naprosto živě vidím Rehva, jak civí a říká... tys mě fakt kurva střelila...
Je to skvělá povídka a baví mne obě holky. Se těšim, co dalšího provedou...
Pěkně, doufám, že si to Rehv ještě pořádně vyžere....
Arminka, to je tým mojim nezameniteľným čarom.
Moc děkuju za komentáře Potěšily mě
Lili, ty umíš vždy člověku vytvořit úsměv na tváři - nevím, jak to děláš :D
Zomrela som od smiechu! Milujem tvoj humor, ale to už vieš, nie? ALe vieš čo? Ten koniec si neodpustím! To sa nerobí takto to zakončiť! Teraz aby som si obhrýzla svoju už neexistujúce nechty, kým budem čakať na pokračovanie! To nie je fér!
Ale možno to prežijem. A táto kapitola bola dokonalá, len tak mimochodom.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!