Ztratíme-li někoho milovaného, nepřijdeme jen o jednu osobu, ale i o celou naši osobnost, názory... Rázem jsme na světě opuštění, pouze se stíny ve vlastní hlavě.
30.08.2016 (12:00) • ibali • Povídky » Drabble • komentováno 0× • zobrazeno 1072×
Nechápu, proč to lidi tolik děsí. Ta nevědomost, ticho, šero. Sedím tu celou věčnost, věrně naslouchám jejich příkazům. Tvoříme věčné spojence, přátele. Já a tma, tma a já. Naše společné zážitky nejsou radostné, přesto cítím hořkosladké vítězství. Takové to je, někoho ztratit. Nejde se přes to přenést, zapomenout, žít průměrný život v malém bytě a nahradit milovaného psem nebo kočkou. Na to jsou až moc výjimeční, na to byla ona až moc výjimečná.
Vím přesně co dělat. Stíny mi to našeptávají. Krok za krokem, nádech, potom výdech. Jdu za tebou, má milá, vykonal jsem vše, co bylo třeba. Zmáčknu spoušť.
Autor: ibali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Stíny:
Přidat komentář:
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
- Vždy o jeden krok pozadu I.: Osudové setkání - 1. část
- Tichá bolest
- Les svetlušiek
- Krok od temnoty - Prolog
- Error code 417
- Nesnesitelný chlap 1/2
- Jediná noc
- Otázka ceny 1
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!