Jaké to je, když se celá vaše bytost, vše, kým jste kdy byli a čeho se nechcete vzdát bez boje, začne hroutit?
11.04.2015 (10:00) • TheCyanWolf • Povídky » Drabble • komentováno 2× • zobrazeno 1301×
Snažila jsem se přimět k pohybu, bezhlavému útěku před osudem, zatímco kosti hlasitě praskaly. Cévy v podobě červovitých vláken se dál k ničemu neupínaly, vlály jako třásně. Kousky kůže a masa za mnou postupně utvářely slizkou cestičku strasti a srdce užírajícího zármutku.
Přerývavě jsem se nadechla a spatřila sluneční světlo - hřejivé, laskající po tváři. Dotek nemilosrdně vysychající řeky života bylo to jediné, co dokázalo zpříjemnit mrazivý rozklad vlastní duše. S lehkým úsměvem na rtech mi došlo, že na samém konci nepřijde žádná další bolest ani strach.
Celá má maličkost se v náhlé křeči vzepjala, zanikla a znovu se narodila.
Autor: TheCyanWolf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Rozklad duše:
Díky 
v celku zaujímavé. 
Přidat komentář:
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
- Vždy o jeden krok pozadu I.: Osudové setkání - 1. část
- Tichá bolest
- Les svetlušiek
- Krok od temnoty - Prolog
- Error code 417
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!