OurStories.cz ~ naše povídky - Profil uživatele RenyNew



RenyNew

RenyNewPráva: přispěvatel

Reálné jméno: Zcela jasně vyplývá z přezdívky, stačí lehce počeštit!

Bydliště: Horní Potok

Věk: 21

O mně: Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti...

...neboť s maturitním ročníkem se ve mě silně a nejspíš nenávratně probudila láska ke světu čar a kouzel Joane Rowlingové. Lenka a Neville, těmi to začalo. S Jamesem a Lily jsem přišla na to, že mi pasuje povídka postavená na jedné potterovské dvojici, trefné písničce a pár střípcích z reálného života, zahalených do kouzelného hávu. Rem a Dora mi ukázali, jak lehce lze zkombinovat správnou dávku smutku i štěstí. Sirius se projevil jako postava, která mi sice není povahově vůbec blízká, ale vždycky si ráda popíšu jeho dialogy...

Nicméně, nejvděčnějším námětem mi zůstal náš oblíbený chlapec s malým chlupatým problémem, jemuž jsem věnovala několik dalších dvěstě či třistaslovných střípků. A přestat nehodlám...

Neplecha ukončena!

A... taky koketuju s historií. Srpen 1968, Sudety, druhý československý odboj a obecně druhá světová válka. Nebo třeba čtrnácté století s Janem Lucemburským a Eliškou Přemyslovnou v hlavní roli.

Mimoto miluju Zbabělce Josefa Škvoreckého a jeho Dannyho Smiřického (což se promítlo do drabble Ten kluk, co mě potká v Praze).
A nedám dopustit na Cejch Zdeněka Šmída.

Kontakt:

E-mail: RenyNovejch (zavináč) seznam.cz

Web: www.rangersapprenticecz.blog.cz

Statistiky:

Moje články: 26

Moje komentáře

Titulek článku Text
07.04.2020 (11:48)FanFiction Harry PotterJako chytit zlatonku Kik: Jé, díky za pochvalu! Jsem moc ráda, že se líbilo.
26.04.2019 (20:30)FanFiction Harry PotterMalý barevný problém I. Ver, bylo to plánované jako jednorázovka na dvě části, bohužel, k té druhé jsem se stále nedokopala. Třeba se tvému krásnému komentáři podaří to zvrátit ;)
30.09.2018 (21:09)SoutěžeNej povídka měsíce září/septembra - Výsledky Moc děkuji hlasujícím, že vítěznými příčkami ocenili hned dvě má dílka. Vážím si toho :-).

Moc gratuluji Levitate, jejíž tvorbu jsem objevila teprve nedávno a rozhodně stojí za to! ;) A gratulace samozřejmě i FallenGracex.

30.09.2018 (14:40)JednodílnéTenkrát v máji Nejspíš začnu stejnými slovy jako ty... páni, Spyro!

Tvůj komentář mě neskutečně potěšil. Že ti povídka vykouzlila dobrou náladu, že tě tak oslovila pasáž stavění májky - upřímně, snažila jsem v ní zkombinovat vlastní zkušenosti z toho, jak u nás ve vsi (která byla reálným předobrazem té v povídce) tahle tradice probíhá v součastnosti a jak asi mohla vypadat v dobách mládí mého dědy. Snad se to podařilo :-).
Zrovna tak mě těší, že jsi ty kluky viděla jako živé... neboť nějací takoví v tom pětačtyřicátém skutečně po nějakém takovém Horním Potoce pobíhali a věšeli na strom brány nejenom od Tomanů...
Ani by mě nenapadlo, že zrovna tenhle nepříliš vlastenecký a poněkud lehkovážný střípek z konce války může někomu připomenout, proč je hrdý na svou národnost... ale snad o to víc to je milé.
28.09.2018 (9:42)JednodílnéTenkrát v máji Háňo (:-D)! Fluffy!
Oběma vám moc a moc děkuju za tyhle nádherné komentáře rozsahu slohové práce, protože je to báječné pohlazení po pisálkově duši.
Jsem neskutečně ráda, že obě oceňujete nespisovnost a plzenštinu - já se s tím TAK prala :-D. Protože někde to naopak chtělo nekompromisně spisovný tvar, ale jak to správně vyvážit a skloubit? A ještě, že jsem si nakonec pustila ten rozhovor s dědou, jinak bych si nevzpoměla na bezkonkurenční "chlapcí" :-).
Tímto vám děkuji, že jsem mohla "zneužít" vaše jména pro potřeby téhle povídky a snad vám kluci nedělali ostudu :-).
27.09.2018 (20:33)SoutěžeNej povídka měsíce září/septembra Křídla modrého ptáka - Levitate
12.09.2018 (14:23)BásničkyKudrny Kate, díky za komentář, jsem moc ráda, že ses zastavila :-). Pokusím se kontext jen lehoulince načrtnout - ty kudrny patří jednomu klukovi (co nosil kábat z ovčí vlny, křivák i džínovou vestu)... a myslím, že pokud si pustíš zmiňovanou písničku od Vladimíra Mišíka - kterého, ano, tipla jsi ho správně! (Proč ta růže uvadá), je tak nějak základní osa příběhu načrtnuta :-).
06.09.2018 (22:07)BásničkyKřídla modrého ptáka Naprosto mě okouzlil "zvuk" a rytmus... klouzala jsem očima po jednotlivých slovech, rýmech a užívala si to, jak si s nimi dovedeš hrát. A souhlasím s Fluffy, díky, Levitate.
05.09.2018 (20:42)BásničkyKudrny Fluffy, rozumět básním ve smyslu "co tím chtěl básník říci"... podle mě s určitostí nikdy nejde. A víš co je zajímavé? Už tu báseň taky napůl beru oproštěnou od kontextu. Jsem ráda, že se líbila a moc děkuju za krásný komentář. A budu se snažit!
PS: Jo, lámala, většinou to vypadá tak, že půl básně jde hladce, abych následně tu druhou konstruovala několik hodin a furt nebyla spokojená.
04.06.2018 (20:50)DrabbleD.A.V. Kate, tohle se povedlo!
Tohle byl přesně ten správný formát, rozsah a pojetí, kde mě ta "větší slova", která osobně nemusím, sedla. Oceňuji zajímavý nápad zpracovat to "z pohledu" davu. Dav je totiž neskutečná věc. Neskutečně děsivá...
Líbí se mi, jak sis hrála se slovy a jejich záznamem. A ty poslední dvě věty nemají chybu.
Palec nahoru a hlas do povídky měsíce ;) ;).
28.11.2017 (14:57)JednodílnéViva la revolución Milá Leylon! Neskutečně mě těší, že ti tak trochu můžu konečně "oplatit" tvou krásnou zpětnou vazbu u mých remusovských povídek. Tahle mě totiž zaujala svým názvem, námětem (zároveň tedy i trochu zaskočila obrázkem, který mám spojený s jinou povídkou tady - Navždy věrní od Kate3)... a nakonec i samotným zpracováním. To, že jsem u ní následně zahlédla tvoje jméno, bylo milým potěšením. PS: Okrem toho milujem slovenčinu. Takže to bolo: hurá do čítania! :-D
Líbí se mi, že sis jako hlavní hrdinkuu tohohle dystopického světa vybrala "hlavu státu". To není běžné, častěji se člověk setkává s těmi "obyčejnými lidmi" v popředí příběhu. Je "skvělé" vidět, jak i ona je pod vlivem ideologie, že ani ona zpočátku netuší, jak se věci mají. Moc se mi líbilo přirovnání ke středověku... lidé mají ve zvyku se opakovat a tohle skutečně v mnohém připomíná královské rody tehdejší doby - jen s tím rozdílem, že v tomhle moderním pojetí mají mnohem víc možností, jak sledovat své podřízené - a nakonec i sami sebe navzájem. Jediná věc, kterou jsem si nebyla jistá - proč Arnaldsová nastupovala "na trůn" tak mladá? Plyne z toho, že šlo o tradici, ale nějak mi to přijde zvláštní... šlo o to, že s mladým prezidentem budou moci zákulisní hráči lépe manipulovat?
Vývoj povídky byl rychlý, ale ne překotný. Možná bych uvítala malinko větší rozpracování jejího vnitřního "přerodu", ale i tak jsem spokojená. A to jak jsi napsala konec je skvělé. Díky, Leylon!
01.11.2017 (21:14)JednodílnéZkouška z dospělosti Jo jo, Aňa mi tak tím věkem taky nepasovala. A celá ta její postava je zvláštní, když to člověk vezme z reálné stránky. Od Liběny Fafkové má jen to příjmení. On i Murphy na Gabčíka je trochu starý... což by až tak nevadilo (řekla bych, že na některých fotkách Jožka vypadal starší, než byl) kdyby to tam tak nezdůrazňovali, ten údajný "věkový rozdíl" mezi ním a Janem. "Vy nejste moc mladý...," říká Marie. Ne, vůbec. Je jen o rok starší než tvůj Honzík, Maruško, ale co naplat...
31.10.2017 (10:03)JednodílnéZkouška z dospělosti Ten film má hodně chyb... mně teď zpětně vadí nejvíc ty povahy Jendy a Jožky... Jožkova zvlášť. Ale mám dojem, že ty Alpy jsou spíše ve Smrtihlavovi, ne?
30.10.2017 (21:32)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Tak se mi prosím ozvi na email, je uvedený v profilu ;). Abych na tebe měla nějaký kontakt. Tohle bude pro povídku opravdu bod k dobru! Těším se na literární spolupráci :-). Navíc, "paranadšenců" není nikdy dost!
30.10.2017 (21:29)JednodílnéZkouška z dospělosti Tak to jsem ráda, že i tenhle nevšední kousek se líbil. Byl to vlastně můj první "paragánský", právě díky téhle povídce přišla moje první vlna velkého zjišťování informací. Bylo to krátce po shlédnutí Anthropoidu, krátce před uzávěrkou literární soutěže Trapsavec... a v televizi zrovna běžel seriál Svět pod hlavou, jehož hlavním motivem je sen... já měla necelý rok po maturitě. Po maturitě, víkend před níž jsem byla na akci s trampy... tak nějak se to hezky sešlo dohromady a já jsem teď zpětně hrozně ráda za to, že ta povídka vznikla, protože jsem díky ní zjistila věci jako: že Jožka vlastně za války už takřka nemluvil slovensky (přesto zde mluví :-D), nebo jaké bylo jeho zranění po seskoku (že fakt nekrvácelo, jako C. Murphymu ve flimu...). Shodou náhod vyhlášení té soutěže pak proběhlo 27. května... a ano, povídka se umístila. Četla se toho večera u slavnostního ohně a... byla to paráda, co víc říct. Po půlnoci jsme si pak zazpívali "Skočil jsem do tmy" od Epydemye a "Battledress" od Vyčítala (Znáš? Jasně, že znáš, asi hloupá otázka)...
30.10.2017 (21:20)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Jé, tak to jsi přímo "u zdroje"... To mě tak napadá... když jsi zřejmě z Vysočiny, "ne tak daleko od jeho rodné vesnice"... Někdo takový by se mi v budoucnu hodil jako korektor třebíčské moravštiny... zkrátka toho nářečí, které bych v Raz sa uvidí také ráda využila. Sama jsem ale Plzeňačka... my tůtáme, žádné slovesa typu "musijou"... Nešla bys do toho? Byla bych moc ráda. Mám sice kamaráda Třebíčáka, ale víc hlav víc ví... navíc koukám, že Jendův příběh máš opravdu zmáknutý ;).
30.10.2017 (19:26)PísničkyTo se jen z nebe do okna spustil déšť Děkuji znovu, jsem ráda, že text působí takhle silně... je to samozřejmě zásluha toho neskutečného příběhu, těch neskutečných kluků... a mě těší, že jim svými verši snad nedělám ostudu :-). Do třetice všeho dobrého si tě tedy dovolím odkázat na povídku Zkouška z dospělosti. Je to něco docela jiného, než tyhle dvě poetické věci. Ale kluků se tam dočkáš, slibuju!

PS: Do budoucna chystám povídku Raz sa uvidí, kdo je tu baba, jejímž cílem je zachycení dětství Jendy a Jožky - přinejmenším tak, jaké snad mohlo být podle toho, co o tom lze dohledat. A jak už je možná vidět z názvu, bude to dílko vskutku československé...
30.10.2017 (19:20)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Nu, tak to já se musím přiznat, že u Jendy jsem zatím nebyla. Zato u Jožky letos v létě! Ačkoli z jeho rodného domku není muzem a není tedy přístupný, to, že tam stále žije jeho rodina je vlastně ještě mnohem hezčí a však ono úplně stačí vidět jej zvenku... a hlavně vidět ten kraj. Ty slovenské kopce, po kterých jako malý kluk běhával, říčku, ve které chytal ryby, hřbitov v obci Stránske, doslova posetý nárobky tolika nositelů příjemní Gabčík a Baránek (rodina jeho maminky)... Úplně nejvíc na mě ale zapůsobilo, když jsme se právě ve Stránskom dali do řeči s jednou starší místní paní... nezapomenu její slova "Je to také zvláštne, kam život človeka zavanie... taký Jožko tu od nás... a kam sa dostal."
28.10.2017 (14:44)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Asi na tom něco bude! Jen pravda, že zbytečně to šroubovat by nebylo ono ;)
28.10.2017 (14:37)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Daniell, děkuji, žes nakonec zanechala tahle milá (a zřejmě velmi upřímná) slova ;). Padat na kolena snad netřeba, ten text má pořád své mouchy (takové pozítří - rozvíří anebo dal - Jan? To nejsou zrovna nejlepší rýmy :-D). Ale to, že i navzdory těmhle drobným nešvarům bere slova (jak už psala i Fluffy) je pro mě neskutečně skvělá zpráva.
27.10.2017 (20:56)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Karitso! Děkuju :-) Mám neskutečnou radost z tvého komentáře... zvláště pak z té části o slabosti pro Jendu K. ;). Já ji mám snad ještě víc pro Jožku G., ale tady nějak dostal prostor právě Jenda. Vidím, že je ti tahle tématika blízká, proto si dovolím tě lehounce navigovat k předchozímu textu s názvem To se jen z nebe do okna spustil déšť ;). Jsem si jistá, že víš, o jakém okně je řeč...
22.10.2017 (15:35)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Fluffy, a tohle je pro mě možná ta nejlepší odezva :-). Děkuju za ní!
18.10.2017 (15:39)Na pokračováníHrbáč z Yorku - 1. Cena za mír Poměrně zdařilý a čtivý začátek, historii mám ráda, ačkoli tohle není zrovna období či oblast, o kterou bych se hlouběji zajímala - tak mi je v následujících kapitolách možná krásně představíš a osvětlíš. Jsem zvědavá, jak bude povídka vypadat, až se Richard dostane do popředí, stane hlavním hrdinou... upřímně se těším, jak ho jako postavu uchopíš. Emoticon
09.10.2017 (23:35)BásničkyZ Pankrácké romance ... ten konec. Ten - je - prostě dobrý. Tohle kouskování věty nevolím náhodou, jde o pokus přenést pocity z básně do textu toho něčeho, čemu se říká komentář. Ten konec je prostě... svým způsobem úderný, ale tak nějak zvláštně, lidsky... v souznění, ale snad i trochu v kontrastu s romancí v názvu, které dává zcela nový, paradoxní rozměr. Určitě si to přečtu ještě vícekrát, má to zajímavou atmosféru a za mě určitě obdiv k tomu, že se nebojíš volných veršů Emoticon
08.10.2017 (20:12)FanFiction Harry PotterTu jizvu znám Trinni, ano, i pro mě je tahle linie příběhu ideální koktejl. Jsem ráda, že to bylo znát. Děkuju za komentář ;)
02.10.2017 (18:31)PísničkyMarie Zhudebněná verze zde: soundcloud.com/vojta-vrba-725199080/marie-demo
02.10.2017 (15:22)FanFiction Harry PotterMalý barevný problém I. Milá Trinni, moc mě těší, že se Ti můj (asi poněkud nezvyklý) náhled na Teddyho líbí a dokázal Tě udržet při čtení. Děkuji za krásný komentář a jelikož druhá část je zatím ve fázi rozepsání, můžu Tě zatím - jakožto fanynku Teddyho rodičů, Rema a Tonksové, zatím navigovat k povídce Tu jizvu znám, anebo 100-300 slovným střípkům: Jiná generace, Po zásluze potrestán nebo Není proč se bát. Mohly by přijít k chuti ;).
26.09.2017 (17:39)PísničkyMarie Tak to chápu, že asociace byla silná - ještě s tou náboženskou tématikou....

Mám-li pravdu o původu tohohle námětu dopoodhalit docela, Marie byla moje babička. V té poválečné době, po vysídlení sudetských oblastí, jí bylo zhruba tolik, co teď mně. Myslím, že už je docela jasné, kdo tu sošku sukní zabalenou pronášel bodláčím...
26.09.2017 (10:43)PísničkyMarie Daniell, tvoje komentáře vždycky neskutečně potěší. Děkuju a jsem ráda, že se líbilo - že zamrazilo.

PS: Nikoli, je zde myšlena zaniklá sudetská osada Dlouhá Louka na severu Plzeňska (http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=6927) - celý název se mi tam ale nehodil, navíc jsem nechtěla být zase tolik konkrétní. Ten příběh o sošce panenky Marie, odnesené ze zanikající vesnice (byl tam pak zřízen vojenský prostor) do jiné, je založený na pravdě. Na odkazu najdeš dokonce fotografie ruin té původní kapličky ;).
19.09.2017 (17:05)JednodílnéZkouška z dospělosti Bezpaticko, moc mě těší, že povídka chytá za srdce :-). Pokud tématika zaujala, můžeš zkusit ještě písničku To se jen z nebe do okna spustil déšť...
04.09.2017 (20:14)FanFiction Harry PotterMalý barevný problém I. Jé, tak to mě těší, Angelo :-D. Už jsem si na Fleur v roli profesorky OPČM a pod příjmením Weasleyová tak navykla, že mi vůbec nedochází, jaký nezvyk pro čtenáře to musí být. Jsem ráda, že se líbí!
04.09.2017 (19:13)FanFiction Harry PotterMalý barevný problém I. Děkuju, Rusalicko i Trisho, za přečtení i za vlídná slova. Budu se snažit dokončit II. část co nejdříve - a snad budu i méně skákat v čase ;)-
01.09.2017 (12:37)FanFiction Harry PotterMalý barevný problém I. Milá Kate, moc ti děkuju za tenhle naprosto perfektní komentář ;). Obshálý, konkrétní... co víc si přát :-D.
Dlouho jsem váhala, koho dosadit na post učitelky OPČM - Hermionu, Rona i Harryho jsem vyloučila rovnou, bylo by to moc velké klišé. Nevilla máme u bylinek... kdo je tam další? A pak mě osvítil nápad s Fleur. Schopná dozajista byla, o jejím povolání v knížkách nepadlo ani slovo... a navíc jejího manžela přeci taky napadl vlkodlak. Ideální konstelace! Co se týká těch Vánoc - ano, sama jsem uvažovala, jestli by je všichni Weaselyovy netrávili společně v Doupěti. Na druhou stranu, se všemi těmi drahými polovičkami a kupou dětí... obávám se, že by Doupě prasklo ve švech. A musím se přiznat, že oddělené scény Vánoc u Potterů na Grimmauldově náměstí / a Weasleyů v Lasturové vile, se mi zkrátka víc hodily do krámu...
Každopádně - děkuju!
28.08.2017 (22:54)BásničkyChlápek jménem John Inu, hombre!
Nutno uznat, že vystihnout takovou tu dobrodružnou, drsně romantickou "western-country" kovbojskou náladu (kterou mám moc ráda), se ti dařilo skvěle. Mělo to spád, děj, napětí a samozřejmě úděrný konec, hrdina slavně padl pod zákeřnou ranou zlotřilého skunka!
Avšak musím pravit, že občas mě tam zazlobil nějaký ten splašený, neukočírovaný rytmus a ne tak docela padnoucí rýmy.
Přesto však báseň dovedla zapůsobit. Dokonce si moje mysl utvořila jakousi zástupnou melodii, na níž navlékala jednotlivé verše.
Zapracovat na těch drobnostech hodných greenhorna a bude to great!


... oukej, tím končím svůj trapnopokus o rodokapsovou mluvu alá Cassidy ze Zdivočelé země.
18.08.2017 (13:24)BásničkyPrincezny čekají Zasmála jsem se ;). Je v tom kus pravdy a kus pohádky a... no... život, že? :-D. Nejvíce mě dostala sloka o tom, jak budou společně vládnout. A samozřejmě ta poslední...
30.06.2017 (15:09)PísničkyTo se jen z nebe do okna spustil déšť TeRez a Kathleeno, jsem neskutečně ráda, že se nám - dle vašich reakcí, podařilo příběh těch neskutečných kluků silně předat dál ;). Děkuju.
28.06.2017 (11:33)Malby a kresbyMedusa, Artemida a Děda Mě nejvíce zaujal portrét dědečkova mladého já ;). Ta kresba je taková živá a energická... onou "nedbalostí" tahů (kterou mám moc ráda) osobitá. Jen tak dál! ;)
27.06.2017 (11:47)FanFiction Harry PotterTu jizvu znám Určitě nevylujučuju, že nějaký ten drabble napíšu... pokud bude nápad a inspirace ;).
26.06.2017 (23:47)FanFiction Harry PotterTu jizvu znám Gianno, vůbec se neomlouvej. Ostatně, já se také musím omluvit - vůbec jsem zatím nereagovala na tu tvoji - naprosto ÚŽASNOU - záplavu komentářů. Moc pěknou záplavu. Děkuju za ní! Zareaguju asi na všechny tvé komentáře tady, ať nezahltím OS, platí?
K Removi a Doře - ach ano, chlapi. I když - možná my ženské nejsme o moc lepší :-D. Máme to spolu těžké navzájem, Remus a Dora ale naštěstí našli společnou cestu. Alespoň na chvíli. Děkuju za pochvalu.
K Jamesovi a Lily - Páni! Moc mě těší, že moji variantu považuješ za "tu správnou". Ta realističnost - "že to byli obyčejní lidi", možná pramení z toho, že asi 80% povídky je přepis různých situací z mého středoškolského života, autorská fabulace je vlasně jen ta romantická omáčka kolem a převedení do kouzelnického světa. Například věta "Já bych vážně nemohla hrát famfrpál" - "Ale jo, byla bys výbornej odrážeč" skutečně padla, tu ani nebylu nutné "pokouzelničtit". Nejvíc jsem si pak užívala psaní Lilyina vítězoslavného pocitu po rozdělení studentů na OVCE - stejně tak, jako jsem si ten samotný pocit užívala před svou vlastní maturitou :-D :-D :-D.
K Nevillovi a Lence - Ano, tahle povídka je taková trochu jiná. Nejméně kánonová, nejvíce ze života (ale ne, tuhle jsme si neprožila :-D). Jsem ráda, že se líbí.
K drabblům - těší mě, že Requiem vyvovalo emoce (ano, také si myslím, že James svým způsobem "skončil nejlépe" - zvlášť když vezmu v potaz, že v kouzelnickém světě JKR existuje posmrtný život). Jak Není proč se bát tak Nepoddat se opět vznikalo na základě vlstních zážitků, tentorkát vysokoškolských :D takže pobavilo, že v tom taky vidíš své školní hodiny. Je to jasné, kdo to někdy nezažil! Moc mě potěšilo, že ses při Na druhém břehu usmívala - alespoň částečně. A že to následně vyvolalo takřka slzy? Emoticon Vždycky je těžké uvěřit, že až takhle může pouhý drabble zapůsobit. Ale je to skvělá zpráva pro autora. A - rozhodně. Lily a Dora si určitě rozumějí. Remus si vybral dobře. Dora je už navždycky tuším jen o 4 roky více než Lily. Po zásluze potrestán - velmi mě potěšilo, že si myslíš, že mi jdou "psychologické povídky". Sama si tím sice nejsem zase tak jistá, ale potěšilo!
A nakonec... asi jsme obě taky tak trochu "jiná generace" :-D. Greenhorni jsou super! Miluju třeba Rovnou tady rovnou! Báječná písnička, zvlášť když je člověk naštvaný na nějakého toho "Rema" či "Jamese"! :-D

PS: Momentálně chystám rozsáhlejší jednorázovku o Teddym Lupinovi. Doufám, že se mi ji povede dokončit brzy - a že se třeba taky zalíbí ;). Měj se krásně a ještě jednou děkuju!
Reny
15.06.2017 (14:17)FanFictionUč se Jé, Gianno, to mě moc těší! Jo jo, Rowling stones, to se prostě nabízelo :D :D Pokud ti tenhle střípek padl do noty, budu ráda, když zkusíš i ty ostatní pobertovské ;) (Není proč se bát, Nepoddat se, Na druhém břehu, Po zásluze potrestán nebo Jiná generace.)
09.06.2017 (10:08)PísničkyTo se jen z nebe do okna spustil déšť Děkujeme, Angelo ;).
04.06.2017 (15:46)JednodílnéZkouška z dospělosti Kate, děkuju ještě jednou za vřelou reakci ;). Rozumím, ono tahle povídka byla i mnohem snažší v tom, že se v ní vlastně nepíše o skutečném Janovi a Josefovi, ale o jejich snových podobách, jak si je Arnieho (či snad moje) mysl utvořila. Měla jsem tedy mnohem volnější ruku - už například to, že Zdeněk (Jožka) mluví slovensky, přičemž v době seskoku do protektorátu mluvil zásadně (a velmi dobře) česky, nebo samotná situace, kdy se v lese objeví gestapo - je to celé autorská fabulace, která se nesnaží o reálné zachycení tehdejší doby, klade si za cíl pouze nenásilné, odhlehčené připomenutí jejich odvahy...
Povídka, kterou chystám teď, je v tomhle mnohem obtížnější - ze dvou důvodů - jednak už má svým způsobem zachycovat co nejvěrněji tyhle dva hrdiny naší historie - jenomže v období, o kterém máme jen minimum informací. Takže i zde bude muset na řadu přijít fantazie, propojená s těmi útržkovitými střípky, které nám zůstaly....
28.05.2017 (19:02)JednodílnéZkouška z dospělosti Fluffy, musím říct, že když to včera večer u ohně zaznělo nahlas, to kouzlo to mělo i pro mě. A snad poprvé jsem tam skutečně viděla ty správné tváře Jendy a Jožky (když jsem to psala, pořád nějak zůstávali "jen" Zdeňkem a Ottou...) :-). Děkuju za krásný komentář a jsem ráda, že jsem mohla touhle odlehčenější formou tyhle neskutečné kluky a jejich odvahu připomenout tady na OS ;).

Daniell - neskutečně mě těší tvoje přímočará a upřímná reakce. Jsem moc ráda, že povídka zapůsobila. A že vtáhla do děje :). Děkuju.
21.03.2017 (19:49)Na pokračováníSlzy druhé Země: Příliš dokonalý úsudek V.: Závěr Vojto,
tak jsem se konečně dostala k závěru (Resslovka mi začala lézt na mozek, tohle byl tedy ideální únik :-D),

Takže - jak to bylo se vlastně nedozvíme. Ani Arte. Asi mi mělo dojít, že právě ty přijdeš s nějakým takovým koncem, ale pořád jsem tak nějak bláznivě věřila ve vyřešení případu. No, nicméně máme načrtnuté varianty, každý si může vybrat tu svou.

V téhle kapitole mě moc bavila Arteho konverzace se Čtyřkou. Robot se nám konečně přihlásil o slovo - a bylo to vtipné. Zejména, když se stal poetou :-).

Nejlepší ze všeho byly asi ty úplně závěrečné věty, jak řekla Hanka, "hluboká filozofická tečka", která se navíc moc hezky vracela k začátku povídky - a to mám já osobně moc ráda ;).

Těším se na další Artheo dobrodružství a ještě víc snad na příběhy z Města Neměsta ;).
05.03.2017 (11:07)Na pokračováníSlzy druhé Země: Příliš dokonalý úsudek III. Nejvíc mě dostala závěrečná poznámka - ta totiž skvěle vystihuje nejen Arteho ale i můj čtenářský pocit. Všechno samozřejmě ukazuje na Langmanna. "Ale co by to bylo hrozně jednoduché, ne?" :-D

Měla bych jedinou výtku - příště bych se snažila o ještě trochu větší "hovorovost" mluvy. U Světlanina popisu kritického dne mě trochu nepříjemně zaujalo slovo "mnohokrát". Nějak si nedovedu představit, že ho doopravdy pronáší...

Kapitola byla opět napěchovaná těmi "krutě" trefnými výroky, které zrkátka nemůžou zůstat bez povšimnutí. Jsou skvělé. Zajímavá byla Arteho filozofická chvilka, dává to postavě detektiva-drsňáka nový rozměr - který mě baví.

Nechyběly ani specifické a originální popisy prostředí - tesáky města a horní čelist hledaná v mracích nebo zrcadlo, jehož střepy jsou dobré leda tak pro tvorbu konceptuálních umělců. Tohle obdivuju, přijít s opravdu neotřelými obraznými pojmenováními ;).
25.02.2017 (23:35)Na pokračováníSlzy druhé Země: Příliš dokonalý úsudek II. Aiša je skvělá. Její způsob vyjadřování mě neskutečně bavil a ve "střetu" s Artem to bylo výborné, zábavné počtení. Zvlášť, když Arte přijal "pravidla hry". Bylo to svižné a čtivé. Nejvíc mě asi pobavil moment "Jak se stát nesnesitelně cynickým vyšetřovatelem."

Hrozně autentická mi přišla chvíle, kdy Aiša popisovala, jak vypadala komedie milostného trojúhelníku Croft - Mortimerová - Langmann. Úplně ty tři vidím, jako živé. A je úplně jasné, že Langmann by mohl mít na Crofta pěknou pifku. Ale to by to bylo nějak moc jednoduché...

PS: Na tvých povídkách mám ráda jednu věc. Vzdělávám se při nich. Přicházím do kontaktu s novými, netušenými slovy. Dneska to byla: dichotomie Emoticon
25.02.2017 (23:16)Na pokračováníSlzy druhé Země: Příliš dokonalý úsudek I. ... ty jo.
To je první co mě napadá. Vím, že jsi mi část téhle kapitoly už posílal, a taky vím, že ses zmiňoval, že Arte bude mít za parťáka robota. Ale - ty jo - vůbec mě nenapadlo přemýšlet nad tím, jaké detektivské duo může tvořit drsný chlapík a robot s nadprůměrnými konverzačními schopnostmi. Sice si ještě úplně nedokážu představit, jak přesně to vypadá, když si člověk povídá s "chladnou odosobněnou kostrou", ale to, že takovýhle vyšetřovatel ale budí u vyšetřovaných patřičný respekt a navíc skýtá oproti lidskému parťákovi jisté výhody, je mi už teď úplně jasné. Je to zajímavý nápad. Na pohled šílený, ale má šmrnc. To ostatně šílené nápady mívají ve zvyku...

Jinak - líbilo se mi plno malých detailů. Oko kamery, které nezúčastněně dál nahrávalo, když Dirk Croft vypustil duši. Výraz "pozdní čtyřicátník". Nebo slovní spojení "než řekneš polytetrafluorethyren" :-D

25.02.2017 (23:01)JednodílnéSlzy druhé Země: O co jde Vojto ;). Jak už jsem si ti zmiňovala - úplně nejvíc mě dostaly dvě skvělé a (krutě) výstižné formulace - nejprve ta, že my lidé jsme sami na sebe vlastně krátcí, a potom ta o zločinu, podmíněném výskytem pouhých dvou lidí. Skvělé! V tom nejlepším slova smyslu mě to praštilo do očí, následně do mysli a tam to asi hodně dlouho a silně zůstane. Díky za to! ;).
K samotnému světu, Teřře Marianě (skloňuju to správně?). Čím víc a dál jsem četla, tím silněji mě povídka utvrzovala v dojmu, že sis zvolil velmi vhodné prostředí pro rozvíjení svých poutavých a zajímavých úvah a postřehů. "Marťané" byli původně pozemšťani, mají proto všechny naše lidské klady i vrtochy. Společnost - ač na Marsu, je stále odrazem naší společnosti. Ale není to na Zemi a v naší realitě, proto je to skvělý prostor pro správnou dávku kombinace "interpretace skutečnosti" a vlastní představitosti... (Snad je z toho patrné, co tím chtěl básník říci :-D.) Zkrátka - myslím, že ten prostor, který sis pro svůj příběh vytvořil, ti otevírá skvělé možnosti. A pasuje ti. Jako ulitý.
Že mám ráda tvůj styl psaní už samozřejmě víš. Tu kombinaci složitějších formulací a jasných sdělení. Emoticon
09.01.2017 (23:54)PovídkySnesitelná těžkost bytí No... já... ten konec mě nějak vykolejil. Cítím se podobně jako BellaNess, trochu zmatená. Mám sice svou variantu, ale kdo ví. Rozhodně to bylo naprosto nečekané. Neudeřilo to sice "tvrdě" a dramaticky, spíš to bylo takové zvláštní "bum", kterému člověk zatím nějak nemůže uvěřit...

V samotné povídce bylo několik naprosto skvělých momentů - formulací, u nichž moje čitatelsko-pisatelské já opravdu zajásalo radostí. Dovolím si alespoň dvě ocitovat:

„Jasně, rozumím všemu. Vy jste ti dobří, a až odsud vyjdu, všechno bude zase fajn, jako dřív, a celej svět zachvátí mír a klid." Ironie z jeho hlasu mohla odkapávat.

„Tak jak to jde s tím bytím? Není lehký a nepochybně je nesnesitelný, co?" nadhodila sarkasticky.

To je prostě parádní hra se slovy, pasují do té situace jako *však*my*víme*co* na hrnec :-D.

Téma je zajímavé a bylo to nakonec poměrně svižné a čtivé.
Můj jediný problém - to, co mi nějak nepadlo do noty - je ten rychlý překotný vývoj mezi Bělou a Hynkem, anebo možná spíš volba slov. Ten rychlý zvrat a to, co Hynek pronese jen okamžik potom, co chce aby Běla počkala... nevím. Na mě to bylo nějak moc, přišlo mi, že to trochu ubírá na autentičnosti. Na druhou stranu chápu, že člověk, co si chtěl vzít život, tak to má asi "trochu" jinak nastavené...

Když to shrnu - po stránce vypravěčské a jazykové se mi to líbilo moc ;-). A dějová linka... no, každý jsme z jiného těsta, no ne? Třeba si příště zase skvěle padneme do noty ;)
09.01.2017 (23:09)FanFictionUč se Spyro, uvažovala jsem na ní ;-). Ale trochu jsem se bála, aby to nezklouzlo do přílišného absurdna, abych udržela ten správný nadhled a vtip. Ale... uvidíme :-D

Datum registrace: 4. 6. 2010

Poslední přihlášení: 25. 9. 2020, 10:16

Shrnutí povídek:

 

Povídky od RenyNew

Povídky od RenyNewPOTTEROVSKÉ: Víš... - Jako chytit zlatonku - Tu jizvu znám - Malý barevný problém (rozepsáno) / Jiná generace - Po zásluze potrestán - Na druhém břehu - Nepoddat se - Není proč se bát - Requiem pro Pobertu - Uč se

JEDNODÍLNÉ: Paradox srpnových dní - Tenkrát v máji - Tomáši! - Zkouška z dospělosti - Není lev jako lev (s Kate3)

DRABBLE: Ten kluk, co mě potká v Praze

KAPITOLOVÉ: Na rozcestí (pozastavená)

PÍSNIČKY/BÁSNIČKY: O rybce a o dvou chlapcích, To se jen z nebe do okna spustil déšť, Marie, Od Cholmondeley na jih devět mil, Kudrny

Články:

Novinka

Tenkrát v máji

Tenkrát v máji

Povídka se umístila na druhém místě o Nej povídku měsíce září/septembra. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!


První máj, lásky čas.

Jak asi vypadal tenhle den na konci druhé světové války? Na mnoha místech možná stejně děsivě a hrůzyplně, jako jakýkoli jiný během oněch šesti let... A na některých jiných jako by se toho od časů míru zase tolik nezměnilo.

Novinka

Kudrny

Kudrny

Povídka se umístila na prvním místě o Nej povídku měsíce září/septembra. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!


O tom, že není radno podceňovat texty písní, které zněly do šera pokoje na vysokoškolské koleji...

Novinka

Od Cholmondeley na jih devět mil

Od Cholmondeley na jih devět mil

Povídka se umístila na třetím místě o Nej povídku měsíce října/októbra. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!




Cholmondeley [Čomly] je anglické panství, neodmyslitelně spjaté s čs. armádou ve Velké Británii během druhé světové války...

Novinka

Marie

Marie

Povídka se umístila na prvním místě o Nej povídku měsíce září/septembra. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!




Dívka Marie, soška Marie.

Nedávno opuštěná víska.

Jedna válka právě skončila.

Novinka

Malý barevný problém I.

Malý barevný problém I. Odlišnost se neodpouští. Ani v Bradavicích. A být synem hodného vlkodlaka, svérázné čarodějky s metamorfomagickými schopnostmi a k tomu navrch kmotřencem slavného Harryho Pottera – to se tak docela neřadí do kategorie všední, běžné a úplně normální.




Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!