OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Ve snech všech

Když nic není, jak se po prvním verši zdá aneb Zase se motám ve svých maličko temných kruzích.

05.11.2012 (16:00) • SaDiablo • Básničky • komentováno 12× • zobrazeno 1910×

 

Když obejmeš mne ve spánku, sním svůj lepý sen.

Do vlasů šeptáš mi tu pohádku, jež prosvěcuje den.

 

Když ruce tvé mi tiskly dlaň, kosti mi zlámaly.

A z hlavy kdosi vlas mi rval. Tos‘ taky byla ty.

 

Když s polibkem tvým na líčku opar mlhy budí mne,

chlad leká mě jen chviličku; vždyť vím, že spolu jsme.

 

Když hladilas mne po tváři, led zažral se mi do kůže.

Své vrásky nemáš od stáří – to pach z nitra přemůže.

 

Když mi zpíváš se smíchem, jsi to stále ty.

Za chvíli to přijde, utíkej. Lež přece nebolí.

 

A s tvým skřekem pláču dál… Jak ráda vyhráváš.

Když kdos‘ tě někdy takhle znal; kolik’s nás zabila?

 

A ve snech všech, maminko, v těch jsi mě prosila… 

Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Ve snech všech :

Ježiš, já jsem blbá. Promiň vždycky zapomenu... promiň...

Ak by som ja niekedy napísala báseň aspon z polovice takúto tak by som bola na seba hrdá naozaj fenomenálne, správne volené slová, až to núti premýšľať

Er... no, rozhodně je to zajímavé.
A když už se ady bavíme o smyslu, myslím... myslím, že tam smysl je. Nějaký určitě. Jak jsi sama napsala, je to o vzahu tebe a rodiče. Vím, že tam něco je, jen já to neumím pojmenovat. Možná je to o hádkách s tvojí maminkou a o tom jak ji jindy máš ráda a jak tě těší, že v těžkých chvílích jetu pro tebe, ale ne vždy ty těžké chvíle, pro tebe těžké chvíle dokáže rozpoznat. Jako bys ji v tu chvíli ztrácela a už ji nepoznávala a v těch chvílích možná si i myslela, že ji zas tak moc ráda nemáš...
Ach jo! Já tu zase ale vyplodila blbostí. No, tak a na závěr, tenhle komentář neber moc vážně.
Vážně ber až tohle: Líbilo se mi to i kdyby v tom smysl nebyl. Bylo to procítěné, zmatené a mě se to moc líbilo. Takže ti dávám palec nahotu a piš dál.

Dlouho jsem o tom přemýšlela, ale smysl mi stále a neustále uniká... Možná to dám přečíst jedné osobě, která našla smysl i v mých básních, ve kterých ani pomalu nebyl... Dýchlo to na mne zmatenou atmosféru - jde z toho cítit bolest i láska - připadá mi, jako by ta matka měla nějaké násilnické sklony, ale snažila se s nimi bojovat, jako by ji někdy úplně ovládal a ona se tomu bránila... Nevím jestli to chápu správně...

Strašne sa mi páči táto básnička. Tvoje vyjadrovanie je fenomenálne, tie verše
Dúfam, že som to správne pochopila.

Krásná básnička, nemám co vytknout.

Velice zajímavé... Přečetla jsem to dvakrát, ale smysl mi stále uniká... Mám aspoň o čem v noci přemýšlet... Když a jestli ji pochopím, dám sem lepší komentář... Tak přísahám!

Klesá mi čelist, naprosto fenomenální :)

Znovu se klaním, čtvrtá sloka (říká se tomu tak?) je - no, hrozně hezká.

Naozaj nádherné. Len neviem presne či som tomu porozumela. Ale naozaj veľmi pekné. Páči sa mi tvoja nenútená hra so slovami.

Přidat komentář:

Nick:

Text: