Tak jsem sesmolila další něco, co by se asi dalo považovat za báseň. Příběh o šílenstvím života pronásledovaném mladíkovi, který už nemá co ztratit. Příjemné počtení přeje Lucienne. :)
07.08.2012 (19:00) • Lucienne • Básničky • komentováno 8× • zobrazeno 1323×
Upozornění: nenechte se odradit délkou básně! Když ji nedočtete až do konce, nebude to mít ten efekt. :)
Natrhám ti kvítí
„Natrhám ti kvítí, moje milá,
tak krásné, jako ty jsi byla.
Natrhám ti kvítí, natrhám ho z lásky,
díky níž naše tváře nikdy nezbrázdí života vrásky.
Natrhám ti kopretiny, pampelišky, sedmikrásky,
jež ozdobí tvoje vlásky.
Také růži, bílou, rudou,
co zkrášlí tvou zahrádku chudou.
Růže, ach, ta rudá růže,
jak svůdná i nebezpečná býti může.
Jediná kapka krve na jejím trnu,
ta by teď pro mě měla největší cenu.
Jedna kapka, tři nebo pět,
teď už však žádná nespatří svět.
Ani tvá slza již nesmočí trávu,
byl bych za ni radši než za ranní kávu.
Však až naše krev se v zemi smísí,
všechno bude jako kdysi.
Budem zas spolu, ruku v ruce,
zas uzřím matku, uvidím otce.
Bok po boku v matičce zemi,
při tom pomyšlení až smutno je mi.
Až ulehnu zahalen tvými zplihlými vlasy,
pak teprve užiji si života krásy.“
Tak mladík zpívá a tančí po palouku,
kvítí v ruce, kvítí na klobouku.
Tančí a směje se životu do tváře,
i usínajícímu slunci, jehož rudá záře,
zahaluje celý svět
a mění ho v růžový květ.
Skáče a tančí mladík mezi loži,
kam každého člověka jednou složí.
S velkými kříži, každým z jiné doby,
skáče a tančí mezi hroby.
Z lučního kvítí věneček uvije
a jeden z hrobů tím věncem pokryje.
„Dávám ti kvítí, dávám ti ho z lásky,
díky níž na tváře nikdy nezbrázdí života vrásky.“
Uvije další, z větviček bolehlavu,
jenž si jak krucifix nasadí na hlavu.
Tančí a směje se šíleným smíchem,
který zápolí s hřbitovním tichem.
Zapadlo slunce, skončil poslední den,
který se zdál být jen mlhavý sen.
Už však začíná noc a on může skutečně žít,
teď tu nikdo není a on může sám sebou být.
Dnes půjde za ní, dnes o půlnoci,
k ránu najdou jeho tělo vlci.
Třpyt hvězd se mu zračí ve tváři,
šílenství v jeho očích září.
Poslední otočka, poslední pohled,
na místo, kde spočine naposled.
S kostelem v zádech zašustí jeho plášť,
jde si pro kříž, jenž bude jeho stráž.
Jistým krokem jde smrti vstříc,
směje se a zpívá si z plných plic.
Zítra ulehne k ní a vše v pořádku bude,
kde ona je, dobře je všude.
„Bok po boku v matičce zemi,
s polibky a dotyky těmi všemi.
Až ulehnu zahalen tvými zplihlými vlasy,
pak teprve užiji si života krásy.“
Tak jsem to zkusila znova. :) Vím, že moje předchozí básnička neměla žádné veliké ohlasy, ale já se nevzdávám. :D Tentokrát jsem upustila od volného rýmu, tak uvidíme, jak se vám to bude líbit.
Poslední dobou šokuju sama sebe. Nejen touhou zrýmovat všechno, co mi přijde do hlavy (a je jedno, jestli se ten rým bude skutečně rýmovat :D), ale hlavně tím, jaká témata mě napadají. Většinou píšu o veselých věcech, nebo o něčem, nad čím se musím chvíli zamyslet, ale tohle je, jako bych to vytáhla z Kytice (tedy ne provedením, ale tématem :))
No, tak konec kecům, pusťte se do mě! :)
Autor: Lucienne (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Natrhám ti kvítí:
No páni!! Vážně skvělá básnička, moc povedená!!
Sice je to smutnější téma, opravdu jsem si při tom představovala Erbenovy verše, které mají nádherně tajemný nádech. Ani tvé básničce tato krása nechyběla, takže palec nahoru!! 
Já buhužel moc komentovat neumím. 
Ale tohle bylo jednoduše úžasné, dokonalé, boží a jedna z nejlepších básniček, co jsem v poslední době četla.
Vážně poklona. ;)
to je kráasne najmä táto strofa:
Však až naše krev se v zemi smísí,
všechno bude jako kdysi.
Budem zas spolu, ruku v ruce,
zas uzřím matku, uvidím otce.
Veľká poklona 
Jako hodně podobný motiv s kytice, ale já s tím teda problém, už jen protože je kytice mé oblíbené dílo. Už předešlá tvá báseň byla moc krásná. nemám problémy s volnými verši, ale tato báseň to je nádherně veršované fakt super. No kéž bych to tak uměla taky a hlavně vymyslet ten námět to taky není nic snadného. Bylo to výborný. U básní je všeobecně malý ohlas, ale o to je to cennější je, že se to líbí aspoň někomu:)
Lucy, tou témou si neprekvapila len seba, ale aj mňa, to ti teda poviem.
Báseň som otvorila len z čírej zvedavosti voči tvojej tvorbe, predsa len, u mňa ma proza pred poeziou prednosť. a poviem ti, neľutujem a zisťujem že si básne dokážem čím ´dalej tým viac vychutnávať- toto bolo skutočne úžasné. Bolo to smutné tragické, pre mňa aj morbídne, no malo to v sebe skrytú neuveriteľnú silu, trochu šialenstva, ale hlavne lásku... sadlo mi to ako uliate, čítalo sa to báječne. a tie verše "Tančí a smeje se šílením smíchem/ který zápolí s hřitovním tichem." (ospravedlňujem sa za gramatiku, ale nechcelo sa mito teraz opravovať, svoj účel to snáď splnilo, vieš, ktorú časť myslím). Tak z toho my až naskakovali zimomriavky, ten protiklad mi udrel do očí... obdivujemta za to, že dokážeš napísaˇˇt také dlhé básne, ani raz ma nenapadlo prestať čítať, to sa nedalo :D
Sem tam to síce tročku "vypadlo" ale tak či onak je to úžasná práca! klobúk dole! 
Já básničky nečtu nějak moc ráda, ale do té tvé jsem se pustila a ani nevím proč.
Nelituji toho. Pár slovíček bych pozměnila, ale jsou to jen drobnosti.
Básničky psát neumím, proto se klaním. Taky mi to přišlo jako z Kytice.
Líbilo se mi to.
Ano... Jako vytržené z kytice... Ale přesto tak jiné... Jako přeludy, které se zjevují na poušti, kde nešťastný mladík vidí svou jedinou... Jako poslední naděje... A ta morbidní slova... Krása... Mě jsi dostala určitě... 
Mě osobně se to líbilo HODNĚ! :) Mělo to spád, příběh tam byl také. Sem tam to pokulhávalo, ale jinak vážně dobrá práce! :)
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!