Potřebovala jsem jenom něco napsat. Tak to tady je, ničím nepřekvapivé a polodekadentní cosi...
12.10.2012 (10:00) • SaDiablo • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1041×
Nebe tmí se a vítr v mracích skučí.
Prohra pálí hluboce, a šumí ti v uších…
Kde zažírá se chlad a křik a není cesty zpět.
Únik tvůj je zbytečný, tu mraky slyšíš hřmět.
Nad hlavou ti letí stín; šedý jest a zkažený.
Kde nechals víru? I naděje jsou vzdáleny.
Nášlapy jsou klidné, mírné, co ti asi zbývá!
V mysli máš již prach, leč srdce neutichá.
Kráčíš, do vlhké hlíny bosé plosky tisknou se.
A ze stínů krutý smích – přec vítají tě v obloze!
Lýtka v kašovitém okru zaryjí se hloub;
nad hlavou se vznáší těla, do krajiny žhnou.
Náhle dlaní tisíce obklíčí ti žal; rudou zlobou páchnou.
Jen slyšíš lapat po dechu svá ústa marnou snahou…
Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Marnou snahou:
akoby som to prežila, cítim to na vlastnej koži
Určitě bych to nenazvala polodekantní cosi, ale dekadentní něco:) Jak vždycky super zážitek:)
Jako mrazivá Poova tíseň... Krásně temné, mrazivé... 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!