OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Jedovatá krutost mého života

Básnička o mé zničené duši - jak se to stalo.

07.07.2014 (11:00) • • Básničky • komentováno 9× • zobrazeno 791×

Kamarádky potkala jsem.

Ty jsou hodné, myslela jsem.

Vyvedly mě z omylu.

Já jim to však prominu.

„Co se stalo?“

ptám se jich,

nehledím však na přepych.

A to je jim málo.

„Co se stalo?“

ptám se sebe.

Obtěžuji tím i nebe!

Odpověď však nejasná je.

Mučím se a přemýšlím,

sebevraždu zamýšlím.

Sama jsem a strádám.

Po zlém si to vykládám.

„Co jsem jí jen provedla,

že mi srdce probodla?

Kouska citu nemá v těle

a při tom se cítí skvěle.

Směje se a raduje,

moje srdce zrazuje.

Nemůže mi odpustit

a mou chybu vypustit?“

A pak přišla odpověď ta pravá:

„Ty jsi nám už protivná!

Otravná jsi a naivní!“

Řekly to a odplivly.

Kamarádky nikdy více.

Bledé jsou již moje líce.

Zkoušela jsem je přivábit,

Ony mě zase odradit.

Semínko bylo zaseto.

Kvítko z něho vykvetlo.

Stonek mělo z nenávisti 

a z bolesti zase listí.

Okvětní lístky z odpuštění

odkvetly brzy v zapomnění.

„Zmizte už z mého života!

Cizí vám láska a dobrota.

Cizí je vám čistá pravda.

Milejší  vám černá zrada!“

Autor: , v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Jedovatá krutost mého života:

Má milá... Nikdo tě nesoudí. Až tě někdo bude soudit poznáš to. Nikdo se tu nezmínil o domněnkách "jaká jsi" jen jsme tu brali to co máš v profilu, tak hned netrojči. Ve všem ostatním se ztotožňuji s komentářem od Ver.

Nechci si hrát na protivného staříka, ale jednou to pochopíš. Pochopíš, že starší lidi mají zkušenosti, o kterých nemáš třeba zdání. A pak jsou lidi, kteří jsou dostatečně empatičtí na to aby ti řekli kdo jsi po pětiminutovém rozhovoru, ve vysokém procentu to bývají psychologové. A existuje i něco čemu se říká amaterská psychologie.
A z toho jakou máš klávesnici si těžkou hlavu nedělej, spíš se snaž usměrnit své myšlenky. Je to jen rada a nejspíš se jí teď nebudeš řídit, ale třeba si jednou vzpomeneš na jednoho webového otravu, co měl pravdu. ;)
Hodně štěstí s psaním.

Tvoje volba, ovšem pokud nejsi schopna přijmout kritiku, tak tady nepatříš. Takže by bylo od tebe hezké, kdybys administrátorům nepřidávala práce... a nebo se rozmyslela, protože v životě taky nemůžeš po každé chybě zmáčknout "restart" . A i když píšeš na jiné klávesnici, stačí sem-tam koukat na písmenka a zaměnit Y a Z...

Dobře, neberu vám vaši kritiku, ale osobně si myslím, že máte o mně až příliš málo informací na to, abzste mě soudili. A abzch vám to dokázala, tenhle profil smažu a udělám si jiný nebo ne, to není podstatné. Jen chci, abzste věděli, že nevíte nic... A já jsem prostý blázen nejsem jako vy. Ačkoliv to tvrdíte, není to pravda. Copak všichni, co jsou tadz yačnou kvuli každému křivému pohledu chodit k pszchiatrovi? Já se y toho vždzckz seszpu a upřímě i y vašich komentu mi není nejlíp, ale ya to vz nemužete. PS mám to tak divně napsané, protože píšu na slovenské klávesnici a nejsem na ni yvzklá.

Předpokládám pět bodů mého komentáře. Chraňte bozi dobré slovo, protože nebudu ani trochu hodný, nebo schovívavý.
(A je pravda že vzhledem k předchozí diskuzy jsem byl nucen se před komentem podívat na tvůj profil.)

1. Forma: na tohle bych mohl říct jedinou větu a stačio by to, ovšem to není můj styl. Říkej si co chceš, ale měnit font písma na každý verš je s prominutí vrchol idiotství. Tohle nemá sebemenší šanci se stát zajímavým, naopak má to rušivý efekt a mě osobně se to doslova příčí. Celkově verše jsou slabé i na možnou slovní zásobu třináctiletého člověka. Formulace jednotlivých strof je příšerná, nemluvím však o flexibilnosti veršování, ale o melodickém působení a souzvuku.

2. Obsah: bezobrazné, duté, neobohacující, suché. Je to jeden velký žvást urputné sebelítosti. Není v tom ni ždibec tolik vytoužené nenávisti, o které se tak urputně snažíš psát. Myslím že obsahově se to vyrovná slohové práci mírně retardovaného osmiletého dítěte. Ano, obsahově je to zaostalé. Nikoli slabé či špatně, ale zaostalé.

3. okolnosti: vzhledem k tomu co píšeš ve svém profilu, jaký máš zde projev, usuzuji jednoduše.Tvůj psychický stav musí být pobourán nedůstojností, sebelítostí, neumění se chovat k blízkým(přátelů) a to celé v kombinaci s potřebou rychlého dospění (které na tebe naléhalo díky absenci rodičů) a hormonálnímu zmatku, se z tebe stává časovaná bomba zmatku a nesrozumitelnosti.

4. k diskuzi: nemůžeš se něčím chlubit a ve stejnou chvíli se tím hájit, to jaká jsi automaticky neznamená že jsi něčím víc nebo míň než ostatní. To že ses odprostila od středního proudu je na jednu stranu dobré, ale to ostatní? To je jen fňukání nespokojenosti. Znám několik desítek holek co hrají fotbal, nebo jiný (zdánlive chlapecký) sport. Na to aby ses malovala, nebo lakovala nehty jsi poměrně malá, nemyslíš? Po pravdě řečeno když potkám třináctiletou dívku, která je zmalovaná (s prominutím) jak dě*ka, tak mám chuť jí zlejskat rákoskou na holou a poslat ji domu, tam zamknout a pouštět jen do školy.
Po pravdě řečeno jsou tu tvé vrstevnice a ještě ani jedna znich se neukázala jako taková fňukna jako ty.
Bez urážky :)

5. To Ronnie: A pak prej že nejsi zlá O.o
To Ver: Krásně řečeno :)

No... k básničce...
Když jsem to začala číst, samovolně jsem sklouzla do typického rytmu na-na-na-na... a pak to najednou nešlo. Prostě rytmus se odebral do věčných lovišť. První strofa je podle ostatních dobrá, 8-8-7-7 není špatné, ale pak to jde s prominutím do hnoje... 4-3-7-6?
Nevím proč, ale jednou máš verše sdružené, pak chvíli obkročné a pak zase přejdeš do sdružených... Why? Proč jako?
Každý verš jiné písmo? Zase... Jaký je k tomu důvod? Nevypadá to hezky, ani zajímavě, ani to není, jak psala Ver, matoucí. Je to hrůza...
Budu brát ohled na tvůj věk a řeknu ti, že se to časem může zlepšit, ale to je tak všechno.

A teď... nejde nereagovat na diskusi mimo dílo (k tvému profilu), která se tu rozběhla.
Ve většině souhlasím s Ver. V profilu máš jasně napsáno a teď cituji: "...já se kvůli tomu chovám jako kluk." Následující text se dá brát jedině jako důvody předešlého tvrzení. Pokud tomu tak není, doporučuji začít nový odstavec.
90% lidí, co tady jsou a píšou vyčnívají z davu, drahoušku... tady tvoříme jednotný dav, více či méně nadaný. Tady jsi jedna z mnoha ne "ta, co vyčnívá". To, že vyčníváš z davu v realitě je každému jasné, jinak bys tu totiž nebyla.
Damn... to jsi velká holka když přepereš v devíti svého o sedm let staršího bratra... Noa? Víš kolik takových je? Není se čím chlubit.

Pokud se ti básnička zdá pro tebe dokonalá, i když sis přečetla kritiku, měla by ses nad sebou zamyslet. Kritika, ač to tak někdy nevypadá, je tu proto, aby ti pomohla vypilovat chyby.
Až se ti zase bude zdát nějaká tvá básnička bez chyb a nejsi ochotná přijmout, že tam ty chyby prostě jsou, dám ti radu: Strč si své dílo do šuplíku a nechtěj názor ostatních... tak můžeš žít v tom, že to opravdu dokonalé je.

Jo, a jsem napůl dospělá, protože se někdy chovám vážně a spousta lidí mi říká, že nemám ty pubertální řeči atd, a že se chovám dospěle. A jsem napůl dítě, protože někdy se chovám asi jako 6-5-ti leté dítě. A nebudu to už rozvádět do detailů... :D Věř mi, nikdo mě nezná lépe, než já.

Tak pro začátek děkuji za kritiku.
Verše píšu každý jinak, protože se mi to líbí a na 1. pohled mi to přijde zajímavé.
A potom. Já si nemyslím, že se chovám jako kluk, kvůli tomu, co mám napsané na profilu. Jo, rozhodně se chovám jako holka, ale všechny moje spolužačky jsou min. o 50% víc holky než já, a proto vyčnívám. Navíc, která holka dokáže přeprat svého o 7 let staršího bratra v 9-ti? :) Ne, vážně, ty mě neznáš dost na to, abys dokázala posoudit jak se chovám...
A ta báseň je přesně taková jaká jsem chtěla, aby byla. Na každého to působí jinak.

Mám jednu veledůležitou otázku… proč, damn, dáváš každý verš jiným písmem? Je to matoucí, a kdyby tomu tak nebylo, tak je to i úsměvné… což se k tomu nehodí. Už tak to nepůsobí příliš ponuře vzhledem k realitě mnohých z nás…
K veršům se vyjadřovat nebudu, byť to není až tak hrozné. Ale jsem prozaik, jak říkám stále. Poezie mi neznámá je.
Ale ráda bych se vyjádřila k tvé kolonce „o mně“ na profilu, která mě výrazně udivila. Nevím, kde bereš nápad, že jsi napůl dítě a napůl dospělá, protože taky netuším, jak jinak než zletilostí chceš objasnit dospělost. Dospělý? Kdo to je? Někdo, kdo už ztratil fantazii a sny? Někdo, kdo se chová rozumně? Co je „rozumně“? A zlato, jiná než ostatní? Každý je jiný než ostatní… ač teď mě tak napadá, ne, každý je jiný, než se rozhodně „dospět“ a stát se ovcí ve stádě. Chovám, jak kluk usuzuješ z malování-se a lakování nehtů? To abych tě zklamala - je mi 17 a osobně jsem měla namalované nehty tak dvakrát v životě bezbarvým lakem a namalovaná… počítá se i školní divadlo, ve kterém jsem byla za břišní tanečnici? Pokud jo, tak taktéž dvakrát za život. Fotbal sice nehraju, protože jsem sportovní antitalent, ale i tak… nevím, kde bereš názor na to, že se chováš jako kluk… já se na základce prala, do třetí třídy chodila po čtyřech a vedla „smečku“ svých spolužaček, a až do šesté třídy jsem zůstala noční můrou všech svých spolužáků, kteří se kdy pokusili mi vzít pouzdro. A nechovám se jak kluk, drahá… chovám se jako já. Však jednoho dne snad taky prozřeš a pochopíš, kde je tvé místo ve světě. Možná dnes ani já nemám kamarády, protože jsem vyměnila přátele, tedy to, co je mému srdci blízké, za to, abych byla sama sebou… prostě někdo se dá do války. A není nutné jej proto považovat za hrdinu ani za ztracenou duši…

Edit (6. 7. 2014; 13:35): Nu... Řekněme, že alespoň dokážeš dostát svému jménu, když už jsou tvé myšlenkové pochody dosti nejasné...

Přidat komentář:

Nick:

Text: