Dítě a motýl • OurStories.cz ~ naše povídky

O příteli s barevnými křídly...

19.09.2010 (18:00) • Roxy • Básničky • komentováno 0× • zobrazeno 670×

Ráno, avšak ve tmě stále,
na stromě sedělo dítě malé.
Pod střechami hvězd
zpívalo tichou melodii.

Jak slunce vystouplo nad obzor,
procitl ptačí zpěvný sbor.
Pod zrcadlem nebe
procitly květy i stromy.

Motýl dítěti hlavu splet...
,,Posečkej motýlku milý!"
A motýl na nose mu sed
a zůstal tam kratičkou chvíli.

To slunce již vysoko stálo
a v lese tichém smůla voněla,
dítě tu vůni znalo.
- poledne zvoní věž kostela -

A dítě mu zpívá o hvězdách.
,,Jestlipak motýlku znáš je?"
Barevný přítel křídly máv
a sedl na květinu v trávě.

Prý o hvězdách nechá si pouze zdát
pod střechami hvězdného nebe.
Má raději vonící rozkvetlý sad...
Noc křídla jeho zebe.

,,Jaké jsou hvězdy a noční svět?"
zeptal se přítel plachý.
,,Zůstaň tu chvíli,na nebe hleď
a uvidíš je taky."

Slunce se kolébá do červánků,
soumrak potichu kráčí,
lidé se zouvají ze dřeváků,
utichá orchestr ptačí.

Tma se zas po dni vrátila,
dítě i motýla přikryla,
noc odkrývá závoj
a hvězdy jdou blíž
,,Snad mi k nim příteli neuletíš..."