OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Intricate Ties - 4. Jason

27.01.2011 (11:00) • AshGreene • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1028×

4. Jason

„Ano?“

„Ahoj, tady Jason,“ ozval se známý hlas.

„Ahoj Jasone!“ Byla jsem potěšená, nečekala jsem, že by zavolal.

„Neruším?“ zeptal se nervózně, bylo to roztomilé.

„Ne ne, právě jsem padla vyčerpaně do postele po rodinné oslavě,“ usmála jsem se vesele.

„To znám, umí to být pěkně nebezpečné,“ ušklíbl se. Opět se ke mně vtíral ten pocit uvolněnosti, který jsem zažila v jeho přítomnosti dnes ráno. Zdálo se to tak dávno.

„Ne, bylo to docela fajn, po dlouhé době něco normálního.“

„Tak to tě chápu,“ na chvilku se odmlčel a já čekala, co z něj vypadne „Chtěl jsem se zeptat, jak je.“

„Už je to lepší, trochu jsem se s tím smířila,“ zhluboka jsem se nadechla „ale ještě ne úplně.“

„Chce to čas,“ souhlasil tiše a já byla ráda, že jsem to řekla alespoň někomu. Zívla jsem, moje únava mne začala přemáhat, potřebovala jsem se pořádně vyspat, vypnout.

„Běž spát, nebudu tě zdržovat, chtěl jsem se jenom zeptat, jestli bys někam nešla,“ poznala jsem, že by byl rád, kdybych neodmítla, ale pochopil by mě.

„Proč ne, byla jsem doma moc dlouho.“

„Tak fajn, stavím se pro tebe zítra ve čtyři, platí?“

„Budu se těšit, dobrou noc.“

„Sladké sny,“ zavěsil a já konečně usnula, natěšená jak malé dítě.

„Mami!“ Mamka přišla dneska dřív, asi neměli tolik práce.

„Jasmine, kampak jdeš? Sluší ti to.“

„Děkuju, včera mě z nemocnice odvezl mladý doktor a dnes jsem pozvaná ven,“ usmála jsem se.

„Konečně sis našla někoho normálního. Kdy mi ho představíš?“

„Mami, známe se sotva den! A ani spolu nechodíme.“ To je hrozné, jak si rodiče hned něco vyvodí, jakmile jim něco řeknete.

„Ale tobě se líbí, poznám to na tobě.“

Vyplázla jsem na ni jazyk a pokračovala ve své cestě do kuchyně. Na sobě jsem měla lehké fialové šatičky a pohodlné sandálky, moc jsem se nemalovala, nesnáším ty modelky, co když si smyjí make-up tak vypadají jako zombie.

„V kolik pro tebe přijede?“

„Za chvilku, ve čtyři,“ vypravila jsem ze sebe během pití čisté vody.

„A nemá náhodou velké černé Audi?“ Zeptala se poťouchle ta otrava.

„Jak to víš?“ zakuckala jsem se a vyvalila oči.

„Právě zastavil na naší příjezdové cestě,“ oznámila mi jako by nic.

Podívala jsem se z okna a viděla Jasona, jak jde ke dveřím, stejně jako moje maminka, která se mu chystala otevřít. Ta potvora.

„Mami! Ne!“ zasyčela jsem naštvaně.

„Pššt,“ zasmála se, když se ozval zvonek a otevřela dveře. Trapas.

„Dobrý den, je doma Jasmine?“ slyšela jsem ho a proklínala v duchu mamku, která se očividně dobře bavila.

„Ahoj, je, myslím, že…“

„Ahoj Jasone!“ zachránila jsem to, než stihla dokončit svou nebezpečnou větu.

„Ahoj Jasmine.“

„Mami, tohle je Jason. Jasone, moje mamka,“ představila jsem je a těšila se, až se odsud dostaneme.

„Těší mě,“ pronesli najednou a podali si ruce, celou dobu jsem mámu propalovala pohledem a ta byla očividně nadšená.

„Tak my asi pojedeme,“ zakročila jsem, než začal rozhovor, klidně bychom taky mohli skončit u bazénu a to jsem rozhodně nechtěla.

„V kolik se vrátíte?“ Bože, ta je zvědavá!

„Do devíti vám ji vrátím,“ zasmál se Jason a já se postavila vedle něj.

„Tak si to užijte,“ popřála nám máma a my konečně nasedli do auta.

„Sluší ti to,“ poznamenal, když couval zpět na silnici.

„Tobě taky,“ oplatila jsem mu to. Byla to pravda, bílá košile s krátkým rukávem a tmavě modré jeany mu dokonale seděly.

„Omlouvám se za mámu, je zvědavá a taky se o mě bojí.“

„Neomlouvej se, mamka je fajn.“

„Kam vlastně jedeme?“ zeptala jsem se.

„Co bys řekla na procházku po pláži?“

„Super! Dlouho jsem u moře nebyla.“

Pohodlně jsem se opřela a my vyrazili směr pobřeží.

Cestu jsme strávili povídáním, poznávali jsme se navzájem a dost jsme se u toho nasmáli. Auto jsme nechali nad krásnou pláží s malými oblázky, překvapilo mě, že tam nikdo není, ale jakmile jsem viděla přístupovou cestu, bylo mi to jasné. Vedla tam spousta přírodních schodů, a protože Američani jsou pěkně líní, nikdo se nenamáhal.

S Jasonovou pomocí jsem se doškrábala až dolů, procházeli jsme se, cákali po sobě vodu jako malé děti a okolo osmé jsme začali šplhat zpět nahoru.

Nevadilo mi, že se dotýkáme, ale to bylo zatím všechno, Jason to chápal a o nic se nepokusil, občas jsem zauvažovala nad tím, že vůbec není špatné, že studuje psychologii, byl neuvěřitelně taktní a chápavý. Strašně se mi to líbilo.

Auto stálo ve stínu a mezitím co Jason hledal klíče, naskočila mi husí kůže. Uvědomila jsem si, že je mi zima kvůli mokrému oblečení, můj společník si to zřejmě uvědomil ve stejnou chvíli.

„Musí ti být zima, můžu ti půjčit něco na převlečení.“

„Díky, ale co ty?“ Vzala jsem si od něj plátěné béžové kalhoty a bílou košili s krátkým rukávem.

„Mě zima není, obleč si to.“ Otočil se a poodešel kousek, zpět směrem k moři. Rychle jsem vyměnila své šatičky za jeho oblečení, které krásně vonělo. Došla jsem za ním.

„Pojedeme?“ zeptala jsem se tiše, abych nenarušila tu nádheru zapadajícího slunce.

„Jo, už je čas.“

Z kufru si vzal ručník, aby nenamočil sedačku a my vyjeli zpět do Jacksonville.

„Pojď dovnitř, skočím se převléknout a vrátím ti ty věci,“ tahala jsem ho dovnitř.

„Chceš mě nechat podrobit křížovému výslechu tvé matky?“ vyděsil se naoko.

„Samozřejmě, musí přece vědět, s kým se stýkám,“ prohlásila jsem přísně.

„Že jsi to ty,“ povzdechl si a vystoupil.

Rodiče seděli v obýváku a sledovali CNN.

„Jsme tady!“ oznámila jsem jim vesele. Oba vzhlédli, udivení mým veselým tónem.

„Ahoj děti, jdete včas, dáte si večeři? Udělala jsem těstoviny s tuňákem,“ nabídla nám máma, táta si jen zvědavě prohlížel Jasona. Bylo trochu divné, když mamka říkala dospělému muži dítě, ale co, ona se nezmění. Jason se vedle mě pobaveně ošil.

„No, paní Stride já…“ nestihl to doříct, protože jsem ho dloubla do žeber. Bolestně se zašklebil a pokračoval „jestli vám to nebude vadit, tak se rád přidám.“

Spokojeně jsem se usmála a rodiče se na nás pobaveně koukali, mamka si pak podezřívavě změřila mé půjčené oblečení.

„Tati, tohle je Jason, Jasone, můj táta,“ přestavila jsem ty dva. „Dojdu se převléct, dej mi ty šaty,“ vytrhla jsem mu mé chudinky mokré a odešla nahoru do koupelny. Namočila jsem je hned, aby mi je sůl nerozežrala, byly mé oblíbené. Rychle jsem na sebe hodila tílko a tříčtvrteční kalhoty, naposledy se nadechla té krásné vůně a seběhla dolů.

Mamka ohřívala kuchyni a chlapi se bavili o nějaké psychologické metodě.

„Díky za půjčení,“ dala jsem Jasonovi úhledně složené jeho oblečení a šla za mamkou, pomohla jsem jí s nandáváním a o chvilku později už jsme se vrhli na skvělé těstoviny.

Bylo to příjemné, rodiče si Jasona oblíbili a já tomu byla ráda, v půl jedenácté jsme se rozloučili a já šla Jaye vyprovodit.

„Měj se hezky.“

„Ty taky, přijedeš zítra?“ Doufala jsem v kladnou odpověď, bylo mi s ním krásně, zapomínala jsem na všechny ti hrozné události.

„Můžu přijet?“ zeptal se šibalsky.

„Myslím, že… ano.“

„Tak zase ve čtyři, dobrou noc,“ zasmál se. Chtěl odejít, ale já se na poslední chvíli překonala a lehce ho políbila na tvář.

„Dobrou noc,“ zašeptala jsem a on s úsměvem nasedl do auta. Otočil se, a když vyjížděl na ulici, zablikal na pozdrav. Zamávala jsem mu a vrátila se domů.

„Je to milý kluk,“ pronesl táta hned, jak jsem vkročila do obýváku.

„Jo, to je.“

„Kde jste byli?“ mamka byla jako vždy zvědavá.

„Jeli jsme na pobřeží, na pláž, povídali jsme si a cákali po sobě vodu jako malé děti, byla mi pak zima, tak mi půjčil svoje oblečení, co měl v autě, stačí?“ Bylo mi jasné, že je zvědavá, jak to, že jsem nepřijela ve svých šatičkách.

„Tak to jo,“ zasmála se.

„Jsem už unavená, půjdu si lehnout, dobrou.“

Popřáli mi dobrou noc a já se po rychlé sprše uložila do měkkých peřin.

S trhnutím jsem se probudila do temného pokoje, vzbudila mě ostrá bolest v krku a ucpaný noc, nemohla jsem dýchat.

Vyhrabala jsem se z postele a došla si do koupelny pro kapesníky a v lékárničce jsem sebrala kapky do nosu. Rychle jsem se zavrtala zpět do postele, kde jsem si důkladně vyprázdnila nos a pokoušela se usnout, po nějaké době se mi to podařilo a obklopila mne neklidná temnota.

Procitla jsem celkem brzo, v šest hodin, důkladně jsem se zabalila do froté županu a na nohy si nasadila teplé ponožky. Popadla jsem kapesníky a sešla dolů. Rodiče už snídali a překvapeně se po sobě podívali.

„Dobré ráno,“ zaskřehotala jsem a bolest v krku se opět ozvala.

„Jasmine, jsi v pořádku? Vypadáš hrozně,“ mamka se na mě místo pozdravu starostlivě vrhla.

„Mám ucpaný noc, je mi zima a bolí mě v krku, ale to bude dobrý.“

Její ruka na nic nečekala a vystřelila k mému čelu.

„Ty máš horečku. Pojď se najíst a pak si půjdeš lehnout.“

„Dobře mami,“ nezbývalo mi nic jiného, než unaveně souhlasit a sesunout se na židli. Vysmrkala jsem se a přede mnou už ležel talíř smažených vajíček, jakmile jsem ale ucítila vůni své oblíbené snídaně, zvedl se mi žaludek. Chytla jsem se za pusu a vystřelila ke koupelně. Naštěstí jsem to stihla včas a můj žaludek se vyprázdnil na správné místo.

„Asi máš nějakou virózu,“ ozvala se máma ode dveří, vcelku jsem jí ignorovala a opláchla si obličej studenou vodou.

„Jdu si lehnout,“ oznámila jsem jí suše a zamířila nahoru, nesnášela jsem, když se na mě přehnaně starostlivě dívala, připadala jsem si jako umírající.

Žaludek jsem měla jako na vodě a začínala jsem pociťovat horečku jako bodavou bolest hlavy. Ozvalo se zaklepání na dveře, věděla jsem, že to je máma.

Samozřejmě jsem měla pravdu, vešla s tácem v rukou, byla na něm konvice s horkým čajem a pečivo.

„Musíš zkusit něco sníst, nesu ti čaj a Paralen, udělá se ti líp.“

„Děkuju.“ Za ten Paralen jsem jí byla opravdu vděčná. Vrhla jsem se na tác a pomalu snědla kus suché housky, čekala jsem, kdy se mi opět vzbouří vnitřnosti, ale čekala jsem marně, žaludek se zjevně uklidnil.

Jakmile jsem se nasnídala, byl mi podán teploměr a já se poslušně změřila.

„38,5 asi máš chřipku, zkus se prospat, my už musíme letět, kdybys něco naléhavě potřebovala, zavolej.“

„Dobře, díky, kup prosím pomeranče, včera jsme je dojedli.“

„OK zlatíčko, dobrou,“ lehce mi dala pusu na čelo a tiše se vytratila.

„Víčka se mi začínala klížit a já si uvědomila, že bych měla zrušit Jasona, musí to ale počkat, až se vzbudím…

Crr! Zvonění se mi vkrádalo do snu, bylo tak otravné, až mě vzbudilo.

„Ano tati?“

„Musím tě zkontrolovat. Jak ti je?“ Usoudila jsem, že mamka má jednání, a proto pověřila kontrolami tátu.

„Popravdě jsi mě vzbudil, myslím, že mám pořád horečku, půjdu si uvařit čaj.“

„Dobře, dej pozor, ať nespadneš ze schodů, je tam zbytek těstovin, kdybys na ně měla chuť.“

„Díky, tak já jdu.“

„Ahoj, máma ti odpoledne zavolá.“

„Pa.“

Pomalu jsem se vyhrabala z postele, zabalila jsem se do županu a s tácem jsem se opatrně přesunula dolů.

O chvilku později již byla zapnutá televize a já před ní ležela, plná prášků a ládovala jsem se těstovinami. Když jsem je ucítila, začaly se mi sbíhat sliny a já neodolala. Vzpomněla jsem si na Jasona a napsala mu SMS, odpověď jsem slyšela, ale to už mě znělka Zoufalých manželek odnášela do říše snů.

Probudila jsem se s pocitem, že můj žaludek se zbláznil. Rychle jsem otevřela oči a snažila se vymotat z peřin a dostat se rychle na záchod. Ztuhla jsem, když jsem na křesle spatřila Jasona, ale můj žaludek mě popohnal na onu místnost.

Sesula jsem se k záchodové míse a intenzivně zvracela, bylo to mnohem horší než ráno. Slyšela jsem, jak za mnou Jason tiše přišel a odhrnul mi vlasy ze zpocené tváře.

Hned jakmile byl můj žaludek úplně prázdný, sesula jsem se vyčerpaně na zem a opřela se o jeho nohy. V tuhle chvíli mi bylo jedno, že mě vidí v takovém stavu.

Cítila jsem, jak se sehnul a beze slov mne donesl zpět do obýváku, byla jsem mu vděčná, připadala jsem si, jako by mě opustily všechny síly. Z posledních zbytků sil jsem se k němu přivinula.

„Ahoj Jasone.“

Lehce se zasmál. „Ahoj Jasmine, nezlob se, ale vypadáš hrozně.“

„Já vím,“ povzdechla jsem si „ale díky, že jsi mě odnesl. Nemám už vůbec sílu. Jak ses vlastně dostal dovnitř?“ Mělo být zamčeno, rodiče mne určitě zamkli.

„Bylo otevřeno, zvonil jsem, ale nikdo neodpovídal, tak jsem zkusil dveře a bylo odemčeno.“

Znatelně jsem ztuhla. Spala jsem v nezamčeném domě, kdokoli se sem mohl dostat. Měla jsem představu o tom, koho si pod kýmkoli představit. Opilý obličej, neprávem rozzuřený. Peter.

„Jasmine, co se děje?“ Vypadal zmateně a pokládal mě na pohovku.

„Mohl se sem kdokoli dostat,“ můj hlas zněl hystericky.

„Neboj, nikdo tu není, jsem tu už přes půl hodiny.“ Relativně jsem se uklidnila, ale ucítila jsem chlad, který se vkrádal do mých končetin. Zachvěla jsem se.

„Dojdu ti uvařit čaj, a kde máš další deku?“ Nic mu neuniklo, koneckonců, on byl doktor.

„Nahoře u mě v pokoji. Díky.“ Sledovala jsem ho až do kuchyně, odkud jsem slyšela téct vodu a následně tiché cvaknutí.

S úsměvem věnovaným mně se vydal nahoru, určitě to najde. Uvědomila jsem si, že televize stále hraje, byla přepnutá na CNN.

„Hurikán Rachel zpustošil město New Orleans ve státě Lousiana. Nyní je město z 80% zaplavené, začíná se s odklízením škod. Škoda se odhaduje na 10 – 25 miliard dolarů…“ s hrůzou jsem koukala na zaplavené New Orleans, o hurikánu jsem věděla, poměrně slabý se přehnal přes jih Floridy, ale tohle bylo něco jiného. Hned jsem poslala několik DMS, když mě vyrušil Jason.

„Je to hrozné, běží to tam už od rána. Tady máš tu deku.“

S úsměvem jsem se na něj otočila a chtěla mu poděkovat. Úsměv mi ale ztuhl na tváři.

Jason v rukou držel deku, nebyla to ale moje peřina, tuhle přikrývku už jsem v životě nechtěla vidět.

Celé moje tělo se napjalo, ztuhlo a moje oči zvlhly. V krku se mi usadil knedlík.

„Jasmine? Děje se něco?“ byl docela zmatený, nic nechápal.

„T-to není moje deka,“ vydala jsem ze sebe přidušeně a jedna slza se přehoupla přes mé řasy.

V očích se mu zablesklo pochopení, bleskově uklidil deku z mého zorného pole a sednul si vedle mě.

„Pššt, Jasmine. Nic se neděje, zapomeň na to. Už je to za tebou.“

Objal mě okolo ramen a já mu zabořila vzlykající obličej do hrudi. Hladil mě po zádech a já se pomalu začala uklidňovat.

„Je to už sice dost dlouho, ale já tam nemůžu vkročit. Děsí mě to,“ objasňovala jsem mu to trhaně.

„Už tam nemusíš vkročit. Nic ti to nebude připomínat. Dojdu ti pro ten čaj.“

Donesl mi čaj a další dávku prášků a já ho nasměrovala do mého pokoje, kde jsem měla krásně teplou deku.

Zatímco byl Jason pryč, mou pozornost opět upoutala CNN. Právě tam běžely fotky ze zatopeného velkoměsta.

„Měli bychom pomoct,“ hlesla jsem, jakmile má návštěva vkročila zpět do pokoje.

„Nemůžeme nic moc dělat. Hasiči nejsme ani vojáci a těch je potřeba nejvíce.“

„A co se přidat k nějaké organizaci, která pomáhá lidem?“

„Můžeš to zkusit, já ale bohužel nemám tolik času. Myslím, že je to ale dobrý nápad.“

„Budu o tom přemýšlet,“ zívla jsem, mezitímco jsem byla zabalována do deky.

„Teď ale spi,“ usmál se. Upadala jsem do spánku, ale moje myšlenky se ubíraly směrem, že Jason má moc hezké oči.

„Jasone, dáš si něco?“ ptala se mamka.

„Ne, ne, děkuji, měl jsem kafe“ odpověděl jí velmi příjemný hlas.

„Jak dlouho tu jsi?“

„Asi dvě hodiny, půl hodiny spala, pak byla asi hodinu vzhůru a teď zase spí.“

„Škoda, že jste nemohli jít spolu ven.“

„Ano, to je, Jasmine je fajn.“

Jejich rozhovor mi připadal nedůležitý, strašně vzdálený, ale přesto jsem poslouchala.

„Chudák, myslím, že se přes to ale ještě nepřenesla. Pořád trpí,“ povzdechla si maminka.

„Taky si myslím, nesl jsem jí deku, ale spletl jsem si pokoje a přinesl jí tu starou. Málem se zhroutila. Myslím, že by bylo nejlepší ten pokoj úplně předělat, všechen nábytek vyhodit. Bude to pro ni lepší, snáze se přes to přenese.“

„Ano, už jsme o tom s manželem mluvili.“

Slyšela jsem, jak si mamka sedla do křesla a hovor plynule dál pokračoval. Začali se bavit o katastrofě v Louisianě. Ale to, co mě přinutilo vzbudit se, byla jednoduchá otázka.

„Zůstaneš na večeři?“

„Jasone?“ ozvala jsem se slabě.

„Ano Jasmine?“ Zněl trochu zahanbeně, pravděpodobně netušil, jak dlouho je poslouchám.

„Zůstaň,“ zaprosila jsem v jednom výdechu, nebyla jsem si jistá, jestli to slyšel.

„Dobře, když si to přeješ,“ byla jsem ráda, že tu zůstal, přestože mohl dělat spoustu mnohem zajímavějších věcí, zvláštním způsobem jsem ho potřebovala, v jeho společnosti jako bych mohla zapomenout na ty prožité hrůzy.

Povečeřeli jsme, Jason řecký gyros a já suchou housku a poté jsem se Jayovou pomocí dopravila na pohovku, kde se horečka vrhla na můj organismus.

Zdál se mi mlhavý sen.

„Paní Stride, děkuju za večeři, ale budu už muset jít, mám domluvené setkání s přáteli.“

„Není zač Jasone, díky, že jsi dělal Jas společnost, měla jsem strach, aby se jí nic nestalo. Užij si to.“

„Nashledanou,“

Najednou jsem ucítila studený dech na tváři.

„Jasmine, spíš?“ uslyšela jsem medový hlas. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to nebyl sen.

„Jasone,“ zamumlala jsem z polospánku.

„Musím jít, mám sraz s kamarády, zastavím se zítra.“

„D-obře, měj se hezky,“ vydechla jsem, napůl nepřítomná.

„Dal mi pusu na čelo „Odpočívej. Ahoj.“

Nesrozumitelně jsem zamumlala pozdrav a propadla se do snu. Bylo to ale zvláštní.

Ocitla jsem se v klubu, hudba hrála nahlas a já spatřila Jasona. Byl na baru s nějakou blonďatou Barbie, polila mě vlna žárlivosti.

Výhled na ni mi zakryla tančící lidská těla, a když jsem ho zahlédla znovu, nebyla u něj jen jedna holka. Byl doslova v obležení, začínalo být nechutné, jak se po něm plazily.

„Fuj!“

S přidušeným výkřikem jsem se probudila. Byla jsem u sebe v pokoji a za okny byla hluboká tma.

Co to bylo? Vlastně by mi to mělo být jedno, nechodím s ním. Není mi nic do toho, s kým se stýká. Tak proč mi tolik vadilo to, co jsem viděla ve svém snu? V tu chvíli mě to praštilo do očí. Není mi lhostejný, mám ho ráda, hodně ráda.

Odpočiň si. Zazněla mi hlavě jeho slova.

Měl pravdu, z té horečky mi asi přeskočilo, nad čím tu uvažuji ve tři ráno? Unaveně jsem usnula a probudila se okolo poledne.

Na svůj sen jsem nezapomněla, ale moje horečka se pořád zvyšovala, když Jason odpoledně přišel, byla jsem ráda, že ležím, byla jsem úplně vysílená.

Vyprávěl mi o své práci, studiu na vysoké a o svém dětství. Já jen vyčerpaně poslouchala, přestože mě to docela zajímalo, nedávala jsem moc pozor a jen v klidu poslouchala jeho příjemný hlas.

Najednou přestal a koukal na mě. Nevím, co mě to popadlo, ale najednou jsem mu potřebovala sdělit, co se mi zdálo a jak tohle celé vnímám.

„Jasone,“ zachraplala jsem. „Dneska se mi zdál sen, byl jsi tam ty a nějaké blondýnky, v baru. A já… žárlila jsem. Asi – asi tě mám opravdu hodně ráda."

Uvědomila jsem si, že se na mě rozpolceně dívá.

„Jasmine, máš horečku, asi blouzníš, já tě mám taky rád, ale mám přítelkyni. Zůstaneme přátelé, ano? Zítra si to asi stejně nebudeš pamatovat, ale bylo by lepší, kdybych teď odešel. Odpočívej, ahoj.“

Teprve potom to na mě dolehlo, teprve potom mi došlo, že má přítelkyni, že to bylo totálně zbytečné, jen jsem se znemožnila. Neměla jsem už sílu, a tak jsem to vzdala, kdo by taky chtěl zlomenou holku.

Mladý muž zaparkoval auto před domem s luxusními byty a byl zmatený. Bál se, aby jí znovu neublížil, po tom všem, čím si musela projít. Tu dívku měl rád, něco ho k ní táhlo, ale měl svojí dlouholetou přítelkyni Meryl. Byla krásná, chytrá a uměla se o sebe postarat. Poslední dobou se od sebe vzdalovali, ale to nebylo poprvé.

Za neustálého přemýšlení vyjel do 17. patra a odemkl. Doma na něj čekalo překvapení, čerstvě uvařená večeře a Meryl v pěkných šatech.

„Ahoj miláčku, přijela jsem a udělala večeři, dlouho jsme pro sebe neměli čas,“ přivítala ho Meryl a políbila.

Nechal se vtáhnout do procesu upevňování vztahu a ani ho nenapadlo, že Meryl třeba nemá čisté svědomí.

<= Shrnutí =>

Autor: AshGreene (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Intricate Ties - 4. Jason: