Ztracená - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Emily Bradley - trochu divná dívka, potulující se temnými uličkami spolu se stínem v zádech. Ale není to stín jako stín, tento stín je vrah, vezme si na sebe vaši podobu a následně vás zabije. To všechno se odehraje během dvou týdnů, během nichž přijdete o všechno.
Dokáže přežít, dokáže zastavit vraha ve vlastním těle? (1. kapitola - prolog)
Popo1186

19.07.2010 (20:00) • Popo1186 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 849×

Když jsem spadla totálně na dno,

až tam, kam se šlo propadnout nejvíce,

spadla jsem hloub…

Mimozemšťané

Organismy z vesmíru, které dokáží přežít za všech okolností.

Napadají ostatní živé organismy a zpestřují si tak život, dohání lidi k sebevraždám a nikdo neví proč. Asi je to baví.

Do těla organismu – hostitele – se dostávají při jakémkoliv fyzickém doteku kůže, čehokoliv, možná i oblečení, ale to nevím jistě.

Lidé napadeni těmito ‚neviditelnými‘ parazity se chovají úplně stejně, až na pár jedinců…

1. kapitola (Prolog) – Vítejte u mě doma

1. stránka deníku:

Ahoj.

Mé jméno je Emily Bradley, tedy, aspoň myslím, ale nic v této době není jisté, třeba mi to jen namluvila.

Ale asi vás tím matu, takže vás nejdříve uvedu do děje.

Žiju se svojí matkou a sestrou v jednom bytě v centru v největším městě státu Nebraska, nazývá se Omaha.

Bydlíme asi dvacet bloků od řeky Missouri v obyčejném malém bytečku, no, je to spíš díra. Do domu se vchází z ulice plné pochybných existencí, bezdomovců a šlapek.

Náš soused – Thomas - je bláznivý voodoo maniak, který se snaží oživit svoji starou, kterou má ukrytou v mrazáku v ložnici. Náš další soused je pedofil, který byl už dvakrát obviněn ze zabití, ale ani jednou ho neodsoudili. Jmenuje se Jim.

Ale dost o nich, na chvíli budu mluvit o sobě a svém ubohém, zpackaném životě.

Moje matka – Annie Bradley zemřela před dvěmi měsíci, spáchala sebevraždu. Nevíme proč, ale asi proto, že už to bez další dávky nemohla vydržet a nechtěla samu sebe zklamat. Je to feťačka.

Dalším členem mé rodiny je má sestra Alex, je jí dvacet dva let a pracuje jako hosteska v nějakém podniku jménem E.X.I.T. Odešla od nás den po svých osmnáctých narozeninách a už se s mámou nikdy nepokoušela spojit. Mně poslala jen krátký, stručný dopis, abychom věděli, že je v pořádku.

Mého otce jsem nikdy nepoznala, každopádně je mi to jedno. Nepotřebuji ho, je mi čerstvě devatenáct a o sebe se dokážu postarat sama.

A to je asi tak všechno, co vám mohu o své rodině říct. Ano, mohla bych přidat první polibek, příběh o tom, jako jsem přišla o panenství a mnoho dalších historek. Ale ty jsou opravdu nepodstatné. Nechci se zabývat minulostí, chci jedno – žít v přítomnosti a doufat, že to dobře dopadne…

Přítomnost:

Přišla jsem do bytu, byl podivně prázdný. I sousedé zklamali a byli podivně zticha. Nikdo nehrál na šamanský buben a nezpíval nesmyslné písně, nikde na ulici nebyly slyšet houkačky, které měly namířeno k mému druhému sousedovi. Všude bylo ticho.

Ani moje matka se neohlásila obvyklým bouchnutím dveří a nadáváním nad tím, jaký idioty v práci mají.

Všichni mě nechávali tiše trpět, podrazáci. Nechtěla jsem, aby mě zahrnovali kytkami a tak, ale mohli dělat to, co obvykle dělávají.

‚Cítíš smutek? Neboj, to přejde, stačí všechno ukončit. Vždyť je to tak jednoduché, třeba se shledáš se svojí matkou…‘

Trhala jsem sebou, tohle nebyly mé myšlenky. Sic byly v mé hlavě. Nedokážu to vysvětlit. Jako by má hlava nebyla má hlava, nebo jako by v ní sídlil ještě někdo…

Autor: Popo1186 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování