OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zrcadla duše 8 - Pouť



Zrcadla duše 8 - PouťJak moc Jamesovi zachutná krev? Tuto apitolu věnuji mé supr kamarádce Klárce :-)

8. KAPITOLA

Pouť

Když pro mě v neděli odpoledne James přišel, byla jsem dokonale smířená s tím, kam jdu. Nic mě nemohlo zaskočit. Ale to jsem si jen myslela.
Hned po příchodu na náměstí jsem se zhrozila. Tolik lidí a taková spousta hluku. No tak nevím, jestli byl tohle dobrý nápad. Nahlas jsem však nic neřekla. Byl by zklamaný.
„Co budeme dělat?“ ptala jsem se Jamese.
„No coby? Pořádně si to užijeme. Pojď, ukážu ti super kolotoč, ale neboj, pro tebe to všechno tady bude moc pomalé.“ pochleboval mi. Možná se bál i on, ale nechtěl to na sobě nechat znát.

„Tak jo, jdem na to. Pořádně to roztočíme.“ rozhodla jsem se, že si to stoprocentně užiju.
„Ach můj Bože. Co, to je? Tohle má být normální kolotoč?“ ptala jsem se vyděšeně.
Ty kolotoče byly neuvěřitelné.
No první, který jsme zkusili, byl... Jak bych ho nazvala... divný... prostě kulatý, zavěšený ve vzduchu a všelijak možně se otáčel.
Ale pak se mi tu začalo líbit.
Nakonec jsme vyzkoušeli skoro každý kolotoč. Ať byl jakýkoliv. Přes vymrštění koule připoutané lany, do obrovské výšky, až po kolotoč, který s tebou všelijak házel nahoru a dolů, do boků a otáčel se neskutečnou rychlostí, podle mého názoru, pro člověka hodně nebezpečné. Tedy podle mého názoru, ale James si myslel úplný opak.
Pořád opakoval: „Ještě jsme nezkusili to, ještě jsme nebyli tam.“ a já poslušně jako krotký beránek šla za ním.
Jsem blázen, jsem nejsilnější predátor na světě a nechám sebou takhle vláčet. Jenže on si určitě myslí, že se mi to líbí. Zase tu mám začarovaný kruh.

„Zlato, jsem unavený.“ vypadlo z něj znenadání.
„No konečně,“ zajásala jsem.
„Cože? Ty jsi unavená? Proč jsi to neřekla dřív. Stop! Ty se můžeš unavit? Vždyť jsi u...“ nenechala jsem ho domluvit.
„Uvědom si, že tu nejsme sami a kdokoliv může náš rozhovor poslouchat.“ vysvětlovala jsem mu.
„No jo jasně promiň, ale nemysli si, že by to někoho překvapilo. Mysleli by si, že je to naše hra jak se víc bavit.“
„Myslíš?“ pochybovala jsem.
„Jsem si tím jistý. Zkusíme to?“ začal mě provokovat.
Já se nedala a ihned jsem souhlasila. „Jasně, že to zkusíme.“
„Tak jo, nemáš hlad? Nebo spíš žízeň? Ty moje malá dokonalá upírko?“ škádlil mě.
„No, to víš, že mám. Kořisti je tu hodně. A jedna je přímo u mě.“ a přiložila jsem v rychlosti moje zuby na jeho krk.
Celý se zachvěl a naskočila mu husí kůže.
„Snad ses nelekl? To je mi líto.“ posmívala jsem se mu.
„To se nemusíš strachovat. On je to takzvaný instinkt. Zatřást se,“ posmíval se mi. „To bys ale měla vědět.“ dodal ještě.
„Ty seš dneska, nějak vypruzený. Hochu, nemáš hlad?“ popichovala jsem ho.
„Já hlad, ne. Spíš žízeň. No vidíš, když jsme u toho, ty máš taky žízeň, viď to jsi říkala? Přineseš něco dobrého? Je přece nemožné tě unavit, takže pro to skočíš ty. A počkej... musím vymyslet co si dám. To je ono, dáš mi ochutnat tvoje pití... krev!“
„Ta by ti nechutnala. Jsi člověk. Pro člověka je to chuť rzi a soli. To by vážně nešlo. Věř mi.“
„No dobrá, ale já bych to přeci jenom chtěl zkusit.“
Podívala jsem se na něj mým přísným pohledem a on řekl: „No tak ne, no. Co mám s tebou dělat.“
„Máš žízeň? Tak já ti něco přinesu. Řekni si, co chceš.“ promluvila jsem náhle.
„No dal bych si krev.“ po zachycení mého pohledu, ještě dodal. „Jahodovou tříšť, prosím.“ a usmál se na mě.

Zvedla jsem se a odcházela mu koupit tu jeho tříšť. A pak mě to napadlo. Dám mu místo té jeho tříště, opravdovou krev. Krev zvířete. Přece to chtěl. Musím mu něco udělat na truc, aby si moc nemyslel.
„Jednu jahodovou tříšť, prosím.“ požádala jsem mladíka u nápojů.
Nalil mi to do průsvitného kelímku a dal mi tam červené brčko. Super.
Při podání se na mě podíval a málem to vylil. Asi jsem se mu líbila, nebyl však schopný nic říct. Viditelně stydlín. No co už, já svého krasavce mám. A pro něj musím co nejrychleji připravit moji malou past.

Vypila jsem třičtvrtě pohárku a začala jsem utíkat pryč. Musím rychle najít nějakou krev. A najednou přilétl holub. Rozhlédla jsem se kolem a začala čichat. Nikde, nikdo. Můžu tedy uskutečnit můj plán. Jenže holub vzlétl, a proto jsem se vymršila do vzduchu a tam jsem ho zabila. Dopadla jsem na zem. Jemně roztrhla holubovo hrdlo a z něj začala vytékat krev. Naplnila jsem celý hrnek. A teď honem, za ním, než se krev srazí a on to pozná.
„Miláčku, tady to máš.“ podávala jsem mu s úsměvem hrníček plný lákavého moku.
„Ó, děkuji, proč ti to tak dlouho trvalo.“ ptal se.
„No byla tam velká řada.“ odpověděla jsem mu rychle.
„Aha, tak to jo.“ a napil se. V mžiku to vyplivl a začal se dusit.
„Copak je? Nechutná?“ ptala jsem se jako by nic.

“No fuj, ty jsi mi tam dala krev. Opravdovou krev. Pane Bože. Já se z tebe asi zblázním. Komu jsi ublížila?“ ptal se vyděšeně.
„Zemřel jen jeden holub. A jestli už nebudeš, tak já si to dám ráda.“ a brala jsem mu pohárek z ruky.
„Ne ne, to je moje krev.“ a napil se znovu. Tentokrát míň, ale polknul. Pak se příšerně zašklebil. Nechutnalo mu to.
„Kdyby ses teď viděl. Ukaž, dej mi to, rychle. Zachvilku to nebude k pití.“ sebrala jsem mu ten pohárek a začala jsem hltavě pít. Po všech těch kolotočích, je úleva napít se něčeho dobrého, a pro mě normálního.
V mžiku jsem to vypila. James na mě jen zíral.
„Co se děje?“ ptala jsem se.
„Je zvláštní vědět, že mě to nechutná a ty to považuješ za nejlepší jídlo na světě.“ odpověděl.

„Ne, nepovažuji to za nejlepší stravu na světě. Tohle je jen, abych přežila. Nejlepší na světě jsou lidé. Ale ty nikdy neochutnám. Teda doufám. Nejsem vrah.“ dodala jsem na vysvětlenou.
„To jsi mě potěšila.“ řekl ještě s doznívajícím strachem.
A nakonec se ještě zeptal: „Dokázala bys proměnit člověka v upíra a nevypít ho?“
„Tak to opravdu nevím. Nechtěla bych nikoho zabít, a zvlášť tebe. Zapomeň! Opovaž se.....“ zadržel mě.
„Neboj, já se jen ptal. Zajímalo by mě, jestli jsi ochotná mě udělat nesmrtelným, ale když ti to vadí. Už se dneska s tebou o tom nebudu bavit.“ sliboval.
„Dneska? Jak dneska? Jamesi, neprovokuj.“ rozčílila jsem se.
„Neřeš to a pojď se mnou pro tu mou tříšť. Šup.“ chytl mě za ruku a táhl k tomu stejnému chlapci, u kterého jsem byla poprvé já. Když uviděl Jamese, jak mě drží za ruku, začal se červenat. Neřešila jsem to.
„Jednu jaho... ne radši jablkovou tříšť,“ řekl James. A já vybuchla smíchy. Ten kluk se na mě podivně podíval a nalil mu ji. James zaplatil a už jsme šli ruku v ruce směrem pryč od toho humbuku.

„Bože, já už jsem tak dlouho neměl popcorn,“ usmál se a už kupoval jednu várku.
„Hmm, k té tříšti se to hodí. Chceš ochutnat?“ nabízel mi tu jeho pochoutku.
„No, mohla bych ochutnat, dlouho jsem nic takového neměla.“ usmála jsem se a brala si od něj pohárek i popcorn.
„Obojí?“ ptal se s údivem.
„No a né snad? Já měla jen jahodovou.“
„No vidíš a já díky tobě přestal mít v oblibě jahodovou příchuť.“
„To jsem hodná, co?“ smála jsem se a přitom jsem po něm hodila dva kousky popcornu.
„Hrozně...“ a oplatil mi to zpátky. A tak jsme měli celou cestu domů co dělat. Lidé, co šli okolo nás si mysleli, že jsme nenormální, ale co? Nám to bylo jedno, hlavně, že jsme se bavili.

Před domem mi nakonec vyklopil zbytek na hlavu a nechal mi to jako čepeček.
„Zlato, právě jsem si tě osolil a strašně ti to sluší. Jsi nádherná, pořád! A proto tě mám tak rád. Jsi jiná než ostatní.“ řekl najednou.
„Já vím.“ odpověděla jsem mu.
Rozloučili jsme se a James řekl: „Měj se krásně. Zítra tě vyzvednu do školy. Bereš?“
„To si piš.“ usmála jsem se, dala mu pusu.
V pokoji jsem přemýšlela o tom jestli jsem udělala správnou věc. Dát mu krev, ale on ji přece chtěl, tak co? Nemůžu za to. A ten popcorn byl doslova k popukání. Celou dobu jsme se smáli. Byl to skvělý den.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zrcadla duše 8 - Pouť:

7. ejdriana
11.10.2009 [11:17]

EmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonchudák...nedivím se, že přestal mít rád jahodovou tříšťEmoticon

6. Svenny;-*
13.09.2009 [11:32]

dobrý Emoticon

5. Klára :-)
30.08.2009 [21:55]

Evičko děkuji Emoticon jsi moje zlatko!!! Moje ženuška ;-)Emoticon moc se na tebe těším...

4. twigirl
29.08.2009 [19:44]

Super!!!!EmoticonEmoticon

3. dablice4 přispěvatel
29.08.2009 [9:33]

dablice4díky za komentáře, pomáhá toEmoticon

2. hanicka
28.08.2009 [18:57]

krása........rychle další

1. 000 přispěvatel
28.08.2009 [15:55]

000hezký dílEmoticonEmoticonEmoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!