Život je nespravedlivý 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak dopadne "hádka" mezi Kate a Erikem?

08.09.2013 (15:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1001×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Pohled Kate:

„Chováš se jako malá holka.“ vypadlo z Erika.

Hodně mě to překvapilo.

„Mrzí mě, že si zrovna tohle o mě myslíš.“ vzdychla jsem.

Šíleně mě bolela hlava a neměla jsem náladu ani chuť se hádat. Zvedla jsem se z postele a šla do koupelny dát si studenou sprchu.

Mezi dveřmi jsem se zastavila, otočila na Erika a řekla „mrzí mě to.“

Zalezla jsem do sprchového koutu, pustila na sebe nejprve vlažnou vodu, kterou jsem pomalu dávala na studenou.

Hlavou se mi honila hromada myšlenek.

*Možná by to nebyl špatný nápad se odvolat.

*Co, když měl Erik pravdu?

*Mám se vrátit do New Yorku?

Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale rozhodla jsem se. Erik naštěstí v pokoji nebyl. Na sebe jsem si vzala modré rifle, bílé tričko, černá kabát a lodičky. Potom jsem popadla tašku a začala do ní házet všechny svoje věci. Moc času mi to nezabralo. Místo toho, abych se rozloučila s Erikem a Jesse osobně, napsala jsem dopisy. Oba jsem dala do obálek. Erikovo nechala na stole v pokoji a Jesse v obýváku na stolečku.

Nakonec jsem taxíkem odjela do New Yorku.

Pohled Jesse:

Z práce jsem se vrátila jako obvykle. V motelu nikdo nebyl. V obýváku jsem si položila klíče a všimla si obálky. Bylo na ní moje jméno. Otevřela jsem ho a začala číst.

Milá Jesse,

omlouvám se, že jsem se nerozloučila osobně.

Jsi ta nejmilejší, nejobětavější, nejveselejší (a spoustu dalšího) dívka, kterou jsem potkala. I přes to, co si musíš vytrpět ve škole, pomáháš ostatním.

Zdá se mi to neskutečné, ale za tu krátkou dobu, co se známe, jsi mi přirostla k srdci. Se vším jsem se ti mohla svěřit a já v tobě našla osobu, která mi v životě nejvíc chyběla.

Přeju hodně štěstí.

Kate

Z očí mi začaly téct slzy. Nechápala jsem, jak mě mohl ten dopis tak dojat.

*Ona odjela. Proč?

„Ahoj Jesse, jdu se omluvit Kate“ ozval se Erikův hlas.

*Na to je pozdě chlapče.

Z obýváku jsem šla do svého pokoje, sedla si za notebook a pokusila se najít telefoní číslo nebo mail na Kate. Konečně jsem našla kamarádku a nehodlám jí ztratit. Hledání mi zabralo pěknou chvilku. V počítačích se vyznám, takže mě to neodradilo.

*No konečně!

Najela jsem na svůj mail a začala psát…

Pohled Erika:

Kate zašla do koupelny a já potřeboval si urovnat myšlenky. Bylo to poprvé, co jsem na ní zvýšil hlas. Šel jsem se jen tak projít po městě. Nade vším jsem přemýšlel.

Do motelu jsem se vrátil až v půl šesté. V obýváku byla pouze Jesse. Kate tedy musela být v pokoji.

„Ahoj Jesse, jdu se omluvit Kate.“ pozdravil jsem.

Nic mi neodpověděla.

Když jsem zaklepal, nikdo se neozval. Vstoupil jsem a všiml si, že skříň je otevřená a jsou v ní jen mé věci.

*Neudělala to, co si myslím?!

Sedl jsem si na židli a nevěděl, co dál. Na stole ležela bílá obálka s mým jménem. Popadl jsem jí a začal číst obsah.

Milý Eriku,

přeju hodně štěstí. Rozhodla jsem se odvolat. Pokusím se přemluvit Foxe, aby ti neposílal Gabrielu.

Už od začátku jsem ti dělala tak akorát problémy. Jsem ti nesmírně vděčná, že jsem tobě našla skvělého parťáka, ale hlavně kamaráda.

Vracím se do New Yorku. Je dost možný, že bude Fox šílet a bude mi hrozit výpověď. Nemrzí mě to. Hlavně si vinu neber na sebe! Je to mé rozhodnutí!

Čas, který jsem s tebou strávila, jak v práci tak mimo ni, bych nevrátila nazpátek.

Mám tě moc ráda.

Kate

*Já jsem vůl!

*Místo toho, abych stál při ní, jsem na ní vyjel.

*Eriku, jsi vůl!

*Nechal jsi odejít dívku, která s tebou vydržela do teď.

*Počkej, až se to doví Amanda, Jack a sourozenci…

Pohled Kate:

Do New Yorku jsem dorazila okolo půl dvanácté. V bytě byl příšerný vzduch. Ihned jsem otevřela okna. Lednička byla prázdná, takže ráno musím na nákupy. Po dlouhé době jsem zalezla do své postele a v klidu se vyspala. Probudil mě až zvuk notebooku.

Když jsem se podívala na hodiny, bylo deset. Po dlouhé době jsem spala déle, jak do osmi. Popadla jsem notebook, zalezla nazpátek do postele a podívala se, kdo otravuje.

Od: JesseWhite@gmail.com

Komu: KateLopez@gmail.com

Předmět: !!!!

Kate,

ani nevíš, jak jsem na tebe naštvaná! Odjedeš bez rozloučení. Ani by mi to tak nevadilo, kdybys pro mě nic neznamenala. Brala jsem tě jako kamarádku a nehodlám se tě vzdát! To, co jsi mi napsala mě mile překvapilo.

Nevím, co se stalo, že jsi odjela, ale prosím, VRAŤ SE!!!!!!

Jesse

Rozhodla jsem se, že jí napíšu.

Od: KateLopez@gmail.com

Komu: JesseWhite@gmail.com

Předmět: Omluva

Jesse,

omlouvám se. Nemohla jsem se ale rozhodnout jinak. Věř, že ani pro mě odjezd nebyl jednoduchý. Ráda bych zůstala tvou kamarádkou, ale do Greenlandu se nevrátím.

Můžeme si psát, telefonovat, taky bys za mnou mohla někdy přijet. Čekejte, že za vámi přijede nová osoba. Nevím kdo. Do práce půjdu až dnes odpoledne.

Jesse, opatruj se, nevyváděj žádné blbosti a dávej na sebe pozor!!

S pozdravem krásného dne

Kate

Počkala jsem, než se odeslal. Vyhrabala jsem se z postele, zašla do šatny si vybrat nějaké oblečení. Nakonec jsem si vzala bílou upnutou sukni, černé tílko a černé vysoké lodičky.

Potom jsem zalezla do koupelny, osprchovala se, učesala vlasy do drdolu a namalovala.

Popadla jsem kabelu a vydala se do pekla…

« Předchozí díl

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život je nespravedlivý 4. kapitola:

Smazat | Upravit | 11.09.2013 [18:00]

Dĕkuju. Obrázek mi dĕlala Johnna. Budu se snažit, aby nebyla tak kostrbatá. Nevím,,kdy přidám další kapitolu, ale do nedĕle bych to mohla stihnout. Má toho celkem dost. Ještĕ jednou DĔKUJU!!! Emoticon Udĕlaly jste mi velikou radost.